Co dělat a jak se chovat, aby vztah zůstal jako na začátku?

Je normální, že vztah se mění a nezamrzá pouze v té jedné úrovni. Zamilovanost časem opadne a vztah je jiný, což ale neznamená, že je horší. Ivónie to pěkně vystihla, naprosto s ním souhlasím......

Jinak ve vztahu je důležité i pochopení, soucit, tolerance, schopnost druhého vyslechnout. Možná bys na tom měla začít pracovat......
Mí rodiče spolu budou letos 30 let, jejich vztah rozhodně nenazveš zamilovaností ale láskou, ve které je i přátelství......Vztahy založené pouze na chemii většinou dlouho nefungují.....

To může být ten zásadní problém. Holky, nejdřív musíte to trauma z předchozího vztahu zpracovat a anučit se být samy a pak jít do dalšího vztahu.....Ono to ttoiž dost pomůže....Pokud už v tom vztahu jste, tak buďte k tomu chlapovi 100% otevření a mluvte o tom, jak vás předchozí vztah zranil a že ještě nemáte své srdce vyléčené, protože tohle prostě ten vztah ovlivňuje ať chcete nebo ne a když o tom váš protějšek bude vědět, tak má vztah mnohem větší šanci to přežít......

může to být zajímavé ale tak dlouhý příspěvek asi nedočtu.. z toho co jsem pochytila mi příjde že se tam opakuje pořád to samé a v podstatě o ničem..je to normální chod vztahu,že to neí tak jako na začátku,každý ví že začátky jsou nejhezčí. myslim že to moc řešíš.

Reaguji na Romčula:
Jsem ráda, že mi rozumíš. Stalo se mi to stejné, co tobě. Nevěra. Všechno jsme plánovali a pak se stalo tohle. Byl to pro mě šok a absolutně jsem to nečekala. Byla jsem z toho hodně špatná. Tak jak píšeš, také jsem nebyla skoro vůbec sama, hned jsem si našla současného přítele. Aniž bych chtěla. Nikoho jsem nehledala. Chtěla jsem být chvíli sama. Ale stalo se to, že jsem se potkali a bylo nám spolu prostě krásně. A hodně mi to pomohlo. Teď ale řeším, co řeším a nejspíš zbytečně...

Jj, před tím jsem neměla důvod o něčem přemýšlet, bylo to super. Začala jsem to řešit, až když se stala změna.

Je to asi kravina, ale taky jsem taková a přesně tohle řeším. Taky čekám nějakou odpověď a kolikrát se k ničemu, co napíšu ani nevyjádří. Což třeba nechápu. Kdyby mu to udělalo radost, tak přece na to odpoví. Alespoň já to tak mám. Chlapi jsou asi jiní. Ale přijde mi to fakt divné. Kdyby to bylo jednou, neřeknu. Ale bylo to několikrát. Napíši, že ho mám ráda, že se na něj třeba těším, když se máme vidět, prostě pěkný věc a odezva žádná, že se třeba taky těší nebo tak něco.

Tohle je přehnané. Nevyžaduji to pořád. To, že to říkal, neznamená, že to říkal pořád. Říkal to, ale ne tak často. Ale to je jedno, samozřejmě, že mi to lichotilo a bylo mi to milé. Taky proto, že to bylo od člověka, na kterém mi záleží a se kterým je mi fajn a byla jsem ráda, že to cítí stejně. Jde mi teď o to, že to teď neřekne vůbec. Taky mi to chybí. Nevidím důvod, proč by se to mělo vytratit, pokud to tak opravdu je. Tak to myslím. Je jasné, že to tak nebude do nekonečna a že by to nebavilo nikoho, ale beru to tak, že prostě občas si říct něco pěkného, to snad dva milující lidé dělají, ne? Já nevím, možná asi žiji fakt v jiném světě a pak mám teda asi smůlu. Ono je toho víc, ale už tak jsem měla dlouhý příspěvek a všechny situace sem vypisovat podle kterých mi přišlo, že je to najednou vše úplně jinak by asi nešlo.

rozumim moc dobře, to mi věř... pokud chceš, písni SZ

Ty mu říkáš jak ho miluješ,jak mu sluší to tričko nebo jak je ti s ním skvěle jak často?
Ono to bude trošku i o věku a založení toho člověka.
Jinak se člověk chová v 17 a jinak jako dospělý jedinec

Uf teda musím říct,docela vyčerpávající článek.
na jednu stranu ti rozumím,jsme spolu s přítelem skoro 3 roky a z toho necelý rok spolu žijeme.Někdy je an zabití,jindy je to moc fajn.Holky mají v jednom pravdu,každý vztah se mění- zřejmě ale u každého jinak intenzivně.Rozhodně si ovšem nemyslím,že by to někdy bylo k horšímu.Člověk sice poleví v ,,dokazování" tomu druhému ale zase na partnerovi poznás jiné stránky osobnosti a zjistíš,že v něm máš oporu i v úplných malichernostech.Že ty hlouposti co by tě dřív ani nenapadali jsou ve finále tim držákem vztahu.Důvěra,společné zájmy,nápady a někdy i nálady.
Neřeš to takhle,kdyby to věděl- pravděpodobně by se na tebe jenom roztomile usmál tak jak to určitě umí a řekl by ti,že to tak není.Chlapi to mají postavené jinak.
Nemusím být ale chlap na to abych pochopila,že ,,polevit" znamená konec toho hezkého.Sama to mám stejně.Je to jen důkaz toho,že ten člověk ti věří a má v tobě jistoty.

Pokud je tvůj přítel tak dokonalý jak si myslíš, tak hlavně před ním neotvírej pusu. Mě jsi otrávila asi po první minutě. Celé je to v podstatě o tom já chci, já vyžaduji, ja, ja, ja.... jsi strašně sebestředná, u dětí do 10 let se to dá tolerovat a omlouvat tím, že vyrostou. Vztah nikdy nebude stejný jako na začátku. Normální je vývoj, pokud chceš být šťastná, tak přestaň vymýšlet katastrofické scénáře a hlavně se zaměř na sebe. Buduj si sebevědomí, měj své zájmy a koníčky a buď partnerovi oporou a ne jen koulí na noze.

Reaguji na Sophinne: : Já ti sice neporadím, jen ti můžu říct, že jsem úplně stejná v tomhle jako ty

Ano, od dospělé ženy bych čekala něco jiného. Navíc jsem nepochopila, proč tak dlouhý sloh, když je po obsahové stránce naprosto prázdný a šlo to samé napsat ve třech, čtyřech větách. Téda, jestli máš i takovéhle slovní projevy a posíláš kilometrové esemesky tomu chlapovi, tak to potěš koště. V podstatě kňourání malé holky nad blbostmi.

Reaguji na Helmut:

To je hnusný...

Ono je to taky tak, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají a myslím si, co mi tak říkal kamarád, že prostě časem ten chlap přestane mít potřebu pořád dokola opakovat stejné lichotky, už to pak vezme jako jasnou věc, je s tebou, protože tě miluje a jsi pro něj ta nej, jinak by s tebou zkrátka nebyl

Reaguji na Kollyasek: Je to nehezky řečeno - ale pravdivě.Sebestředné chování nikoho nebude dlouho bavit.

To nebaví nikoho a nejen chlapy dospělý člověk se chová normálně a "tututunununu" spíše jde na nervy.

Reaguji na Tiakia: kéž by to tak alespon někdy připadalo i mému příteli... mám doma opačný problém.Né pořád,jen občas ho to přehnaně chytne.