Co dělat a jak se chovat, aby vztah zůstal jako na začátku?

Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, snad to někdo dočte do konce

Reaguji na Sophinne: No, jste spolu hodně krátce. To co ty popisuješ není nic neobvyklého, ale stejně je to docela brzo na vychladnutí. Jinak tohle téma je tu už snad desetkrát a rady jsou v něm pořád stejné, tak se na ně podívej. Stejně je základ každého vztahu snaha, nic nejde samo. Navíc, to je normální, že už z tebe není tak unesený jako na začátku, už jste spolu, poznal tě. Ta velká zamilovanost atd. u každého poleví časem trochu. Moc si to bereš a řešíš, jste spolu chvilku, nech tomu volný průběh.

Sophi, teď to vůbec nemyslím zle, ale řešíš to šíleně, až valím oči...Zkus si to po sobě přečíst... Domýšlíš scénáře, zamýšlíš se nad tím snad ze všech možných stran a hrozně to hrotíš... jak jsem to tak četla, tak mě jen napadlo, že jestli to i do něj tímhle stylem hustíš, tak mu to za chvilku začne lést na nervy. Z příspěvku je vidět, že jsi hodná a citlivá holka, ale nic se nemá přehánět. Taky mi přijde, že řešíš něco, kde není problém.

Tady vidím jedinou konkrétní otázku, na kterou se dá z tvého příspěvku nějak odpovědět
Podle mě se časem vztah určitě trošku změní, těžko budete 20let jako na obláčku - celí pobláznění, sedat si ze sebe na zadek při každém letmém pohledu a dotyku. Přeci jen když jsi s někým každý den, tak si na něj svým způsobem zvykneš. Ale zase si myslím, že po letech vztah může být ještě hezčí, než ten obláček na začátku. Pokud si opravdu sednete jako člověk člověku a skutečně se poznáte, budete váš vztah prohlubovat a pracovat na něm, pak věřím, že nebudeš zklamaná.. Taky si myslím, že jste spolu zatím nezažili žádný vážnější problém, který byste museli řešit, proto jsou teď pro tebe prioritou jeho důkazy lásky. Ve vztahu přijdou taky vážné problémy, starosti, děti..a řešit zamilovanost tě časem třeba ani nenapadne.

Přesně jak píše smarny, nech tomu volný průběh a hlavně to neřeš. Chlapi někdy prostě nedávají tak moc city najevo. Ale jakmile to budeš tak moc řešit, tak si ho akorát odradíš.

Jinak určitě si můžou partneři rozumět celý život, ale bohužel už tam nebude taková chemie a zamilovanost jako na začátku. Během let může vstoupit tobě nebo jemu někdo, z koho se mu zatočí hlava a je to v dupě....

ale to je bohužel život a i kdybys byla dokonalá, tak to tomu nepomůže..jsou to prostě hormony.

Taky myslím,že to řešíš přespříliš. Ale chápu,ze kazdy řešíme co je pro nás důležité. Mě partner vyčítá ,ze už nejsem jako na začátku. Možná ne,zvykla jsem si,ale neměnila bych to přes rokama zpátky. ted mi je s ním mnohem líp i když to možná vidí jinak. vím co jí,co se mu líí, co by chtěl a co ne. Co by řekl a hlavně jsem uvolněná. Řeknu co chci a nestrachuju se co by si myslel. V citech se nic nezměnilo a nechtěla bych jiného ani před čtyřmi lety ani ted. Na venek to možná jiné je ale uvnitř ne. A to je podle mě důležité

Reaguji na smarny:
Děkuji . Vím, že si to moc beru, štve to i mě samotnou, ale nemůžu si pomoci. Byla jsem tak šťastná, asi potřebuji chlapa, co se bude kolem mě neustále motat a dávat mi najevo, jak jsem úžasná ), ale to chci asi moc

To naštěstí ne. Ovládám se, tohle s ním neřeším vůbec. Vím, že bych to pokazila a že to není dobré. Pač bych řešila kraviny v podstatě, pač on tak třeba vůbec nevnímá. Spíš to řeším s holkama nebo se ptám pořád sama sebe, co je špatně, že už to tak není. Když ale kolikrát vidím jiné páry po několika letech, zírám. Také bych to tak chtěla. A říkám se prostě, že pokud ten kluk chce, tak to tak může být. Já nevím, no. Vím, že to moc řeším...

Ale mrzí mě, když něco před tím dokázal ocenit, že teď ne. Proč? Spíš to chci nějak dostat z hlavy a nevím jak. Nechat teda tomu ten volný průběh a nehrotit to tak. Nechci, aby na mě něco poznal a aby se mě ptal, jestli jsem smutná. Chci, aby věděl, že jsem s ním šťastná a všechno bylo fajn. Ale jsem tak zmatená a pořád na to myslím, že už nevím, jak se chovat. Chci to být zase já a nejde to.

To se může stát, to máš pravdu. Ať je člověk jaký je, tak to prostě neovlivní. Toho se ale bojím. Mám hrůzu z toho, že by přišel někdo lepší... Jsem děsná v tomto. Potřebuji být prostě vždy na prvním místě, štve mě to . Musím se naučit to tak neřešit a nebrát si vše hnedka tak negativně. Snad to půjde. Budu se snažit, pač to tak chci

Reaguji na Mia_Sofia:

uf, nečetla jsem to celé, začátek stačil a souhlasím s Mia_Sofia hlavně zůstaň svá. Určitě se vztah změní a nezůstane jako na začátku, ale to neznamená, že to bude špatně. Čas ukáže jestli spolu budete nebo ne. Neřeš to a užívej si to

Možná to bude znít divně a blbě, ale možná bych i tohle chtěla. Zase je pěkné od kluka tohle slyšet. Záleží teda, jakým moc to vyčítá. Nemyslím doslova, že je to pěkné, ale třeba, že tohle řeší chlap, se moc taky nevidí. Spíš ženy řeší tyto problémy. Víc to pozorují a vnímají. Jde vidět, že tě má moc rád a že mu na tobě záleží.

Gratluju (asi) k nejdelšímu příspěvku na omlazení

Podle mě to tak skutečně je. Ze svého okolí jsem vypozorovala, že s moc hodnou holkou vždy chlap zamete, ikdyž jí ze začátku tvrdí (jak tobě) jak je to vlastnost, která ho na ní přitahuje. Přečti si Proč muži milují potvory (možná je to pořád ještě na uložto). Vím, že hodná být chceš, ona i ta "potvora" v knize může být hodná. Myslím, že tam v mnoha příbězích najdeš sebe samotnou a navede tě to jak být hodná a zároveň taková, aby si tě nepřestal vážit.

Ahoj,
smekám nad tvou slohovkou Dočetla!
Já to tak měla také, že na začátku vztahu jsem byla jak v sedmém nebi, každý týden kytky, pozorný, úžasný. A také - zhruba po 4 měsících tohle opadlo, ale to opravdu opadne všude. I tak vím, že takového chlapa bych asi hledala těžko. I když má své mouchy, já mám mouchy, máme problémy, někdy taky hrotím kravinky...
Nelam si s tím vůbec hlavu a pusť tyhle myšlenky z hlavy, tím docílíš toho, že se budeš chovat tak, jak by ses chovat měla. Přirozeně. A takovou Tě má nejradši.
A kdyžtak, pokud koukáš na příliš přespříliš sladké romantické filmy, kde se nevyskytuje žádný problém - nekoukat!! (Ale to jentak pro odlehčení) V životě je to, co popisuješ úplně normální průběh vztahu... Buď šťastná s tím, co máš. Jsi určitě charakterově moc dobrý člověk, on si Tě váží, tak neměj zbytečný strach. Jistě ze svého předešlého vztahu víš, že to nejde chovat se k sobě stále jako na začátku - poblouznění zamilovaností. A to i když je chlap sebelepší.

podle mě to hrozně moc řešíš a navíc to chvílema vyznívá tak, že tě nezajímají jeho starosti, že nechceš řešit jeho ale chceš jen poslouchat to, jak jsi dokonalá a nic víc tě nezajímá

my jsme s přítelem před týdnem oslavili 5. výročí a vztah máme jako na začátku, ale neříkám, že to tak bylo po celou dobu, měly jsme samozřejmě různá horší období, třeba půl roku byl vztah z jeho strany chladnější, on si to uvědomoval, tvrdil, že mě má pořád stejně rád, jen že mu to zrovna nějak nejde dávat najevo no a pak se to zase srovnalo... Prostě chvíli mám já jeho radši, chvíli on mě, to je podle mě naprosto normální...

Holky, moc Vám děkuji za příspěvky a jsem ráda, že mi takto radíte a nekoukáte na mě jako na blbce, alespoň doufám . Já všechno vím a uvědomuji si to. Říkala jsem si, že to moc řeším, ale je těžké se s tím asi smířit a podle toho se nějak zachovat. Vy to vidíte z jiného pohledu a všechny se tu shodujete, máte pravdu. Teď mi jen řekněte, co teda dál, abych ho do sebe neodradila. Vím, že mám být svá, neřešit to, užívat si to. Ale přijde mi teď, že se to trošku obrátilo, že já mu dávám asi možná až moc najevo, co pro mě znamená. Před tím to dával víc on najevo. Tak mám teď couvnout trochu? Zase se nechci nějak měnit, aby si myslel, že už mi na něm tolik nezáleží.

Mám stejný pocit.

jó to je hrozný problém, ale ještě horší než filmy jsou knihy, to jsou neskutečný slaďáky a člověk se do toho zažere... Jak já tehdá milovala Rhetta Butlera a ten můj vedle něj vypadal jako naprostý ňouma