Co dělat a jak se chovat, aby vztah zůstal jako na začátku?

Je náhodou dobře, žes založila diskuzi, člověk kolikrát potřebuje vědět, co si o tom myslí ostatní, otevře mu to mnohdy oči, protože mu poradí někdo, kdo není zrovna tímto problémem "zaslepený" a vidí to tudíž reálněji.
Taky kolikrát vím, co dělám špatně a ráda bych to změnila, ale nedokážu si říct: Od teď s tímhle končím, teď to bude jinak. Ale upřímné názory a rady pomůžou Pak už jen se sama snažit, třeba si i jen uvědomit, že jsou vztahy, kde jsou mnohem větší problémy, a přesto se to partneři snaží zachránit a hlavně mají opravdu co řešit. Tohle jsou malichernosti. Přeju, ať vám to klape a jste spolu šťastní.

Vztah nikdy nebude jako na začátku, protože na začátku jste v euforii a nic a nikdo, než ten druhý pro vás neexistuje. Časem se ale přidají problémy z "normálního" světa - jako například ta přítelova práce. O tom je podle mě láska - teď je v háji on, tak se řeší hlavně jeho práce, až budeš v háji ty, tak se zase určitě bude snažit pomoct on tobě...

Prostě v delším vztahu už si většinou lidi nevyjadřují lásku zamilovanýma SMSkama a vášnivým líbáním na veřejnosti, ale spíš tak nějak "skrytě". Třeba tím, že mě obejme, když jsem smutná, nachystá mi snídani na noční stolek, když odchází dřív než já, snaží se dobře vycházet s mou rodinou, pečuje o mě, když jsem nemocná atd.atd...

Vidím to tak, že jsi z minulého vztahu natolik zdeformovaná, že potřebuješ neustálou "péči" a sladké řečičky na tvou osobu. Ale věř, že nikoho to nebude bavit dělat 24 hodin denně. Pokud se ti toho nedostává, máš opět pocit méněcennosti a vrací se ti myšlenky na minulý vztah. Udělej za tím tlustou čáru a užívej si toho, co máš, protože pokud budeš neustále do partnera hučet "Jé, tys mi dneska neřekl, že jsem dokonalá" tak tě za chvilku pošle někam. Ty sama hlavně musíš vědět, že jsi skvelá a až pak to nebudeš potřebovat slyšet od partnera každý den.

No, ale ono je logické a přirozené, že vztah je později jiný než na začátku. Sama, slečno, píšete o zamilovanosti. A není zamilovanost něco jiného než láska? Já myslím, že je. Proto i více obdivuji, když se za ruku vedou staří lidé než mladí zamilovaní (samozřejmě nemohu vědět, jestli ti staří nejsou čerstvě zamilovaní). Mít hezký vztah v době zamilování je hrozně jednoduché a běžné, ale skutečná, ryzí láska je mnohem vzácnější.
A také myslím, že je důležité nebrat druhému svobodu. Ale to asi bude do nějaké míry individuální. Já sám si ale nedokážu představit, že bych ženu zavřel do zlaté klece, a přitom mluvil o lásce.

To jsem měla přesně na mysli . Že vy to uvidíte z jiného pohledu, než já, pač nejste zaslepené tak jak já

Jj, to jo. Ale on už tu práci aspoň má a kouká moc dopředu, jestli to půjde nebo ne a pořád má obavy. Chápu to samozřejmě. Já jsem momentálně bez práce od nového roku a jsem z toho také špatná a to se neřeší vůbec

Reaguji na Lafelay:
Máš pravdu. Vím to, vím. Musím se vzpamatovat.

Reaguji na skxs:
Děkuji za příspěvek

Jak jsi psala nemáš moc velké sebevědomí a díky tomu se to odráží, ve vztahu.Není důležité neustále poslouchat jak jsi úžasná atd. začni se věnovat sama sobě,aby sis zvýšila sebevědomí a pak už tohle nebudeš řešit. Líbí se ti to, že ti to říká, možná ti tím asi zvedá sebevědomí, když to potřebuješ slyšet stále. Nemusíš se bát už ti řekl, že jsi úžasná, takže to stále tak vidí. Takže buď neustále svá.

Pokud nastoupil do nové práce, tak je jasné, že se s tebou bude převážně bavit o práci, je toho ještě plný, je to jeho první zaměstnání a sděluje ti své věci, co se dělo. Většina párů si řekne co bylo nového v práci, postěžují si atd. Jsi pro něj stále důležitá a tím, že s tebou chce trávit svůj volný čas ti to dává najevo. Nešla jsi stranou,ale taky nejde neustále když jste spolu řešit váš vztah,akorát si ho tím otávíte a zachvíli se z toho zblázníte.
Jinak psaní sms, nemusíš schválně čekat půl hodiny a pak mu odepsat, prostě podle nálady a svého času, když něco děláš a on napíše, tak si to třeba přečti a pokračuj v tom co jsi dělala a pak až skončíš, tak se mu ozvi. Tohle taky nehroť. Když se jdeš bavit s kamarádkama, tak mu neustále nepiš, bav se,kdyžtak napiš jednu, dvě sms a kašli na to, nejen, že otrávíš kamarádky tím jak mu furt píšeš,ale ani ty si ten večer pořádně neužiješ. Další den mu to můžeš hezky povykládat.

Přiznávám, že celý příspěvek jsem nepřelouskala, ale počítám, že ze své monotónnosti nijak nevybočil.....

Ke tvé otázce - představa, že vztah bude dlouhá léta (nebo navždy ) zacyklený ve stavu prvních pár měsíců je dost strašidelná. Možné je asi všechno, ale tohle snad jen za cenu nějaké patologie.

Nedá mi to a musím ti sem také napsat...
Přečetla jsem vše a chápu tě, zažila jsem něco podobného. Byla jsem s bývalým přítelem také několik let a měli jsme před svatbou, jako ty. Ovšem Já mu přišla na nevěru a náš vztah šel do kytek Teď s tou milenkou čeká dítě... Nevím co ti provedl ten tvůj bývalý, ale asi tě to muselo také hodně ranit. Víš, mě to ublížilo moc, sebevědomí žádné. No a našla jsem si skoro hned nového přítele. Ovšem po půl roce řeším to samé co ty Mám pocit, že už pro něho nejsem ta "princezna" jako na začátku. A bude to určitě tím, že ještě nejsme vyrovnané s předešlým vztahem, který byl hodně bolestný. A potřebujeme slyšet něco hezkého, milého a být středem pozornosti... Ale bohužel... asi toho nedocílíme, ale musíme se vyrovnat sami se sebou.

Můžu vědět, kolik ti je let? Přijde mi, že máš naprosto nereálné a zidealizované představy o vztazích, o tom, co je důležité. Jak z nějaké pohádky... Zamakej na svém sebevědomí, ať tolik na tom chlapovi nevisíš.

Když se budeš cítit ty sama dokonalá, bude tě tak vnímat i tvůj partner .. pokud ne .. najdeš si takového, který to tak bude vnímat .. nejdůležitější je být spokojená sama se sebou .. "nepodlézat" chlapovi .. a jinak .. na začátku je to vždycky krásné, ale myslím, že to nikdy nebude pořád takové jako na začátku .. vždyť je přece přirozené že vztah se vyvíjí .. nebyla by nuda kdyby to bylo pořád samé "muck" a "mlask"? A hlavně, mění se i proto, aby se lidé poznali v různých situacích .. jak se chovají, jak je řeší .. a hlavně - moc o tom přemýšlíš .. zkus si to zakázat a víc s tím jen tak "plynout" .. uvidíš, že se ti uleví ..

Mám to stejně, je to hrůza... A neřekla bych, že jde o přemýšlení, ale po pocity. Ty cítíš, že je něco jinak, než bylo, a začneš až pak o tom přemýšlet...
Souvisí to se sebevědomím, aby nám pořád někdo dokazoval svoji přízeň. Já ted řešila, že mi neodepsal na moji dlouhou smsku, kde jsem ho chválila a psala všelijaké dobroty. No vím, kravina, ale tak já se s tím mastím, chci mu tím něco sdělit a on se nenamáhá odpovědět. Tak na to se pak můžu příště vybodnout a nemusím mu psát nic. A to jsme spolu přes měsíc teprve.
Řešili jsme to pak dva dny asi, otrávení jsme z toho byli oba. Já vím, že je to fakt kravina, ale já se k němu, řekla bych, taky chovám pořád stejně, jsem na něj ťuťu ňuňu, ale jakmile přestane on, tak já už nemám pak chuť být na něj stejně milá jako předtím...

Reaguji na Sophinne:
Předpokládám,že je ti 25+ ale představy máš jako 12ti letá holčička.
Pokud neustále vyžaduješ tok lichotek a řečí jak jsi nejlepší,nekrásnější,jediná a ve chvíli,kdy ti to neřekne 20x do hodiny začneš být smutná,tak věř tomu,že toho chlapa tak dokonale otrávíš,že i kdybys byla top modelka,tak se s tebou rozejde.
Neexistuje vztah dospělých lidí,který by byl stejný od začátku x měsíců nebo let.Vztah se vyvíjí.