Byla jsem nevěrná/byl jsem nevěrný

Holky, jsem tady nová, co se příspěvků týče, diskuse pročítám už dlouho... Prosím o reálné zkušenosti - vztah vdaná, ženatý. A ano, týká se to mě. Před necelým rokem jsem potkala někoho, kdo mi připadá jako mé dvojče. Jako někdo, na koho jsem čekala celý život. Bláznivě jsem se zamilovala, nikdy bych netušila, že mě v mém věku ještě něco takového potká. Bohužel pozdě - já vdaná 16 let, 2 děti, on ženatý 13 let, rovněž dvě děti. Existuje možnost že i takový vztah, samozřejmě po "rozbití" původních rodin, má naději na "přežití" - na normální život? Setkal se s tím vůbec někdo třeba ve svém okolí? A prosím - hledám reálné "konce" ne morální kázání... Vím co děláme nebo neděláme špatně a posoudit mě může jen ten, kdo něco takového zažil, protože ještě před rokem bych tvrdila, že mě se něco takového stát nemůže a že nevěru odsuzuji bez pardónu...

To záleží na vás dvou, ale otázkou je, co myslíš tím "konce." Zda to bylo dobré rozhodnutí, nezhodnotíš hned, a také je potřeba počítat s tím - a to bez toho, že bych tu chtěla moralizovat - že všechno se člověku vrátí.

Vím, že to záleží na nás dvou, ale prostě neznám žádný případ ve svém okolí. Tedy jeden jo, ale to už je strašně dávno a to nově vzniklé manželství je hodně šťastné, ale obávám se, že je to spíš vyjímka Že vás prostě vždy doběhne ta "historie" - oba máme závazky, svůj zaběhnutý život, prostě mám strach, že to nemá řešení, na druhou stranu chci, aby to řešení mělo

Ahoj holky, tak i já se přidám k diskuzi. Měla jsem krásný vztah, přítele který splňoval všechny moje požadavky, udělal by pro mě první poslední a já za něj byla neskutečně ráda.Bylo to vše jako ve snu. Nikdy jsem mu nelhala a nechtěla o něj nikdy přijít.
O prázdninách začal spravovat barák a tudíž jsme na sebe měli čím dál méně času a to byl ten kámen úrazu. Připadala jsem si zbytečná, odstrčená. A tak po dlouhém přemlouvání jsem zašla po roce na akci s kamarády. Vše se po**alo a od té doby se to s námi táhlo střídavo oblačno.oficiálně jsme spolu už nebyli. Objevil se tu kamarád, se kterým jsem kdysi už byla. A já sním prostě skončila.
Hned po všem jsem si to začala vyčítat,nešlo tam ani o city a zatloukat bylo to nejlepší řešení co mě napadlo.Jelikož jsme všichni tři ze stejné vsi dalo se čekat že to praskne. Místo toho abych vše přiznala když už to bylo stejně jasné, zatloukala jsem dál. Přítel už mě nechce nikdy vidět, že jsem mu celý vztah jen lhala,přitom sama vím jak to bylo,nenechá si nic vysvětlit, jsem ubohá a nadávky jsem lítali. Nikdy dřív by mě nenapadlo to udělat,kdyby vše bylo jako do určité doby...Dá se ještě někdy tohle udobřit?

A proč by měl. Je to jasné.

To spravoval váš vlastní barák? A řekla jsi mu, že se tak cítíš?Mluvili jste o vašem vztahu? Mě připadá, že sis představovala, že chlap bude furt kolem tebe skákat a jakmile začal něco svýho (ikdyž pokud spravoval váš barák, tak nevím kde je problém) začalo tě to štvát. Tak to vyznívá, pokud je to jinak, oprav mě.

Reaguji na Elienka:

Nene jeho rodiče na něj přepsaly barák tak začaly úpravy.
Věděl co mě štve..
Nevěru by mi asi tak či tak neodpustil,nevím, ale nejvíc ho mrzí že jsem to popírala i když už to věděl. Mám ho nechat vychladnout a ještě si sním zkusit promluvit? nebo už je to zbytečný?

Zkusit to můžeš, ale nevím. To je na něm jak to pobere a jestli ti kdy bude věřit. To je asi ve hvězdách.

Reaguji na Elienka:

Za zkoušku nic nedám, i když je zbytečná...

Ahoj holky, řeším teď situaci, kdy jsem se po 4 letech rozešla s přítelem, hned jak jsem se trochu postavila na vlastní nohy měla jsem hroznou chuť uchopit život za pačesy a užívat si. Chtěla jsem navázak kontakty se všema kamarádama se kterýma jsem se kůli bývalému přestala úplně vídat, s jedním kamarádem- známe se už od dětství(když mi bylo 14 tak jsem spolu chvíli "chodili" potom někdy v 18 i měli sex) vyrazili jsme spolu ven neviděli jsme se roky, povídali jsme a bylo to horzně fajn, říkali jsme si jak je to možné, že jsme se tak odloučili. Po několika scůzkách se to začlo ubírat jiným směrem, více se ke mě začal mít a měl potřebu mě chytat za ruku a hladit a utěšovat a pod...nakonec z něj vypadlo, že mě má pořád rád a líbali jsme se...já jsem nechtěla ale nějak jsem podlehla, on má ale přítelkyni a já ani náhodou nechci někomu narušovat vztah, i on mi řekl, že jí nechce ublížit, že náš "vztah" bude na tajno, mě to ale nejde do hlavy pokud má rád svou přítelkyni, tak by mě měl chtít jen na sex ale od něj to vyznělo tak že mě má spíš víc rád, než že ho přitahuju...já ho mám ráda pouze jako kamaráda, ale chtíči neporučím a tak když to na mě začne zkoušet neodolám...mám v tom pěkný zmatky, být mrcha a necht ho s emnou podvádět jeho přítelkyni, nebo to mám zavčas utnou....

Reaguji na Elfína: Elfínko, říká se, že stará láska nerezaví. Mezí ním a jeho přítelkyní je to nejspíš tak, že on ji sice rád má, ale bude tam asi nějaký stereotyp, má ji okoukanou. A najednou ses po dlouhé době objevila ty a jemu se vrátily ty pěkné pocity, které kdysi v tvé přítomnosti zažíval. Tyhle pocity ale taky jednou zmizí a jemu dojde, že je blbost ničit svůj pěkný vztah s přítelkyní kvůli lásce z dětství. Tak nebuď mrcha, jak píšeš, a vykašli se na to ještě dřív, než se do něj zamiluješ a budeš tím trápit jak sebe, tak jeho a hlavně chudáka přítelkyni. A jestli si prostě nemůžeš pomoci, když jsi s ním, tak ho jednoduše nevídej!

Reaguji na Pučmeloun:

Ano, stará láska nerezaví, to je pravda posledních pár dnů jsem nedělala nic jiného než nad tím přemýšlela, i jsme to spolu řešili...asi to byla taková chvilková slabost a očarovíní tím, že mě má někdo rád po tom škaredem konci s přítelem...uvědomila jsem si, že chci vlastně úplně něco jiného a že se chovám jako puberťačka! Škoda je to, že teď mám opravdu hrozně málo kamarádů, moje kamarádky jsou vdané nebo zadané, jsme roztroušené po světě...nejvíce přátel jsem měla s bývalým a ty jsem od té doby, co jsem se od něj odstěhovala neviděla, takže přestat se vídat s tímto bude pro mě pěkně těžké, ale chci začít od začátku, takže se vším všudy a plně s tebou souhlasím

Ahoj, porebujem radu jelikož som na križovatke a neviem sa rozhodnuť.Viem že niektore pochopia a ine asi odsudia, patrim tiež do klubu nevernikov.Vydavala som sa mlada 22 rocna, uz tehotna, muž vtedy raz rozvedeny s jedny dietatom , on o 12 rokov starši. Žili sme celkom fajn, prvykrat som ho podviedla po 6 rokoch, jednorazovka s hezounom spolužiakom.Potom proste nejak po 30tke mi preplo, a každy rok mam asi 2-3 milencov, kazdy ma bavi tak 3 mesiace a potom ho odkopnem. Teraz v auguste som sa spoznala s 34 r. slobodnym chlapom , ktory žije v Nemecku, bola som už 2x tajne za nim, resp. teraz sa to prevalilo, a muž doma spravil scenu a celkom som si uvedomila že mi asi na nom este zalezi.Problem je v tom ze milenec n mna tlači ze neche byt len tajnym milencom, a mam sa rozhodnut, lebo chce so mnou zit a pracovat bud. rok, a manzel nechava otvorene nase manzelstvo ze nevie co urobit,,, neviem ani sama co ?!

Reaguji na naty76:
Pro mě je každý milenec, co chce zasahovat do soukromý šptnej milenec a dávám od něj ruce pryč. Pokud už takhle ke vztahu s manžemel přistupuješ delší domu (pár milenců do roka) asi bych v tom raději pokračovala.... ono manžel je skoro vždy taková ta naše "záruka" z nějakého důvodu jsme si ho braly a opouštět ho se většinou nevyplácí (pokud není nějaký zásadní problém) Určitě bych řekla milenci jaké mám mantinely a u manžela to nějakým způsobem "urovnala", Ale sama musíš vědět jakou má to manželství cenu a zda ty roky snažení se o vybudování vzthu má cenu zahodit Přeju ti hodně štěstí

Určitě máš svým způsobem pravdu, ale Naty si musí uvědomit, že takový způsob manželství ( každý rok 2 až 3 milence) možná může vyhovovat jí, pokud chce z nějakého důvodu zůstat s manželem, ale pro toho manžela to musí být dost ponižující, ne?! Vědět nebo aspoň tušit, že manželka je s ním ze soucitu nebo ze setrvačnosti a pravidelně si hledá rozptýlení jinde. Já jsem tedy zastáncem toho, neubližovat partnerům nevěrami. A pokud si nemůže Naty pomoci a hledá si jiné chlapy, tak ať se s manželem radši rozejde. Protože jinak bude pořád žít život ve lži a to ten vztah dříve nebo později stejně zabije