Zůstat i nadále s přítelem?

Jinak co se týče povolání řidiče, tak jsme tuto možnost již přestali řešit. Vyžadovalo by to velké investice a stejně by nebylo jisté, zda by vůbec nějakou práci v tomhle oboru našel, co jsem se dívala na nabídky práce, chtějí všude praxi, což on nemá a navíc si nejsem jistá, zda by prošel i ze zdravotních důvod. A můj dnes už švára říká, ať do toho nejde, to samé moje ségra, která vidí, že švagr je třeba od pěti ráno do půlnoci pryč a že by si přála, aby s tím skončil. Od té první návštěvy rodičů jsme tam byli už několikrát a rodiče proti němu nic nemají, ba naopak, jinak by nám nenabídli bydlení v jejich bytě (po babičce), akorát mamka si trošku rýpla, že její typ (vzhledově) to tedy není, ale to je jen její názor a důležité je, jak to cítím já a hlavně vzhled není to nejpodstatnější, důležité je, jak se ke mě chová a to tedy moc dobře, mám se jako v bavlnce a teď už i vím, že ho miluju a budu ho podporovat, protože za to, že nemá práci, nemůže a snaží se pro to něco dělat, aby jí našel, i když jsem si vědoma, že to třeba bude ještě chvíli trvat, zkoušet se to však musí. Určitě se s ním nebudu rozcházet jen proto, že momentálně nemůže žádnou práci najít..vy byste to některá-některý udělali?

Ahoj, to jsem moc rád, že se vše vyvíjí dobrým směrem!

Podstatné je, že se líbí Tobě. A až Tvá máma pochopí, jaký on je, tak se začne líbit i jí... Věř mi, já si tím taky prošel...

Ty to chceš schválit, viď? Dneska je na změnu práce blbá doba, ale pokud bude i nadále intenzivně hledat, tak práci nakonec najde... Jen to prostě dneska déle trvá... Co ještě zkusit nějakou rekvalifikaci? Neříkej mi, že úřad práce nic nenabízí... Co by ho ještě bavilo dělat?

Opustit partnera proto, že přišel o práci, mi přijde hodně povrchní... A Ty mi rozhodně povrchní nepřijdeš! Myslím, že tato zkušenost, může Váš vztah hodně pohloubit a utužit. Jednou se může stát, že se situace obrátí - že on bude mít práci, a Ty o tu svojí přijdeš... (Ne, že bych Vám to přál, ale může se stát cokoliv...) Tato zkušenost se Vám pak bude moc hodit...

Jediná rada, co mne napadá: chovej se tak, jak bys chtěla, by se on choval k Tobě, kdyby se jednou situace obrátila...

Přeju Vám hodně štěstí!

Ajééééje Tak tohle je opravdu zapeklitá situace...... Ivise rozhodně si o tobě nemyslím, že bys byla mrcha. Myslím, že je pro ženské svým způsobem přirozené takhle uvažovat - chlapi to neradi slyší, ale ženy mají opravdu v genech najít si někoho, kdo jednou zabezpečí rodinu v případě nouze, atd. A nemyslím tím, že bychom byly zlatokopky nebo bychom čekaly, že si nás bude někdo vydržovat. Ale na mateřské jednou budeme my a budeme víceméně odkázané na partnera, budeme mít "na krku" děti i domácnost, takže není divu, že přemýšlíme o tom, zda se ten náš dokáže postarat.
Ale k tvému problému - možná bych ani neviděla problém v tom, že je neprůbojný. Píšeš, že jsi typ "generál", tak holt k sobě potřebuješ chlapa, kterému vyhovuje se podřídit. Vem si, kdybys vedle sebe měla někoho, kdo je hodně dominantní - ještě by jste se pozabíjeli
Ale mě spíš přijde horší, že po tak krátké době vztahu, na něm vidíš dost chyb - vlastně v době, kdy bys teoreticky měla mít růžové brýle. Tak aby to nebylo do budoucna ještě horší a horší. Že je pouze vyučený, čert to vem, je spousta lidí, kteří jsou "jen" vyučení, ale jsou velmi schopní. Třeba moje sestra je vysokoškolačka a její přítel "jen" vyučený, ale navzájem se úžasně doplňují. Ona je taková sečtělá intelektuálka, studijní typ, ale v životě dost nepraktická A on naopak velmi praktický s takovým zdravým selským rozumem, je schopný se o všechno postarat a rohodně není hloupý - právě naopak. A (ťuky, ťuk) funguje jim to úžasně. Takže spíš abys měla pocit, že si s ním budeš mít do budoucna co říct.
A co ti poradit....? Holka, abych pravdu řekla, tak nevim Také bych váhala na tvém místě a bylo by to těžké rozhodování. Do rozchodu se ti očividně nechce, tak tomu dej ještě čas - jsou věci, které za nás čas vyřeší sám. A v tomhle případě, by ti zrovna čas mohl ukázat řešení, i když to nakonec budeš muset řešit sama, alespoň zjistíš jak.....
Tak držím palce

A hlavně to vypadá, že ho máš moc ráda, takže rozchod by ti asi spíš ublížil....

ivise
Snaž se být k němu tolerantní, vem si, že je to pro něj taky docela změna, pokud se přestěhoval, je bez práce atd., i to může hrát velkou roli v tom, že je nesvůj... Možná by nebylo od věci zkusit mu s tím sebevědomím trochu pomoct, zkrátka ho v téhle pro něj ne úplně příjemné situaci co nejvíc podržet. Když ucítí, že jsi mu oporou, bude se cítít určitě sebejistěji. A časem uvidíš, jak se to bude vyvíjet dál, určitě ti ale bude vděčný za to, žes ho v těch horších chvílích podpořila

Ano ptal se na rekvalifikaci - na řidiče kamionu, mamka nám říkala, že by měl údajně ÚP hradit zkoušky na řidičák, tak se tam ptal, ale bohužel jen v tom případě, že má někde jistou práci a potvrzení od zaměstnavatele, že ho vezmou, což je nemyslitelné, protože to nikdo neudělá, kor teď v době krize. Jiná rekvalifikace mě nenapadá, je "převelenej" na ÚP tady ve městě, což je fajn,že už nemusí dojíždět do jeho rodnýho města a je evidovaný tady. Jinak moc děkuju za podporu a pěkný slova. Určitě bych se s ním nechtěla rozejít z toho důvodu, že nemá práci a že je nesmělej, když vidím, že stejně dělá pokroky. Ale přijde mi ho prostě líto, že se tak snaží a výsledky žádné, je opravdu špatná doba.

Tak že by chyby převažovaly nad těmi kladnými vlastnostmi to pravda není, vlastně se to všechno točí jen kolem jeho nesmělosti, i když od začátku našeho vztahu se postupně mění alespoň co se týče vztahu ke mě, že už se mě tolik nebojí A to, že nemá práci, za to nemůže, vidím, že se snaží, i když možná díky té jeho neprůbojnosti má menší šance najít rychle nějakou práci, protože zaměstnavatelé si vyberou průbojnějšího člověka, někdo kdo se umí chovat sebevědoměji a jedná lépe s lidmi, i když na pozice, které se hlásí, to ani potřeba není, většinou jsou to všechno manuální práce typu motážní dělník atd. a ne funkce, kde by musel jednat s lidmi, na to on asi moc není. Jinak je to člověk, který není sobecký, je moc obětavý a vím, že je to takovej rodinnej typ, kterej by se pro rodinu rozkrájel, je mi s ním dobře, hodně se nasmějeme, máme společná témata, zájmy, takže rozcházet se s ním nechci, spíš mě zajímaly vaše názory, i když jsem si vědoma toho, že vše záleží na mě a mém rozhodnutí.

To se snažím. Nenadávám mu, nijak ho neponižuju. Když ví, že pohovor nevyšel, nebo se mu prostě z té firmy již neozvou, je z toho hodně špatnej, tak se ho snažím uklidnit, že ať se nebojí, však ono se časem něco najde. Snažím se ho pořád chválit,když sám od sebe uklidí, vyluxuje, umyje nádobí nebo prostě něco zařídí, chválím ho i když se pěkně oblíkne, když mu to sluší, snažím se v něm vybudovat důvěru v sebesamotného. Vím, že je to člověk, který neumí být nevěrný (samozřejmě nikdy 100% tvrdit to nemůžu), ale on vážně není ten typ. Asi se budu muset smířit s tím, že já budu ta zařizovatelka, ale když nad tím tak přemýšlím, asi jsem stejně typ, kterýmu to vyhovuje.

Ivise, já nevím, ale asi bych s ním nezůstávala. Teď si zdravá, mladá, nemáte děti a sama za oba zvládneš "jednat". Jenže může se stát, že budeš potřebovat pomoc, podporu, zastání a toho se od něj možná nedočkáš. Stejně tak pokud budete mít děti.

Ivise, je to tvoje věc....jestli s ním chceš zůstat, tak zůstan...musíš si to rozhodnout stejně sama...

Miinka: já Tě chápu, jak to myslíš, ale záleží na Ivise....já třeba bych takového muže nechtěla, měla jsem ho a byla jsem z toho neštastná....někdy tedy....podle mě když je člověk opravdu zamilovaný, neřeší, co si myslí ostatní a jde si za tím...problém podle mého názoru je .¨- a to mě tady asi ukamenujete - že ivis ho nemiluje...má ho ráda, ale není o tak, že by ho milovala....bojí se a nebo nehce být sama, s ním ji je dobře a snaží se....ale nemiluje ho.

a taky když vidí ostatní, jak pijou a berou drogy a chodí po hospodách,bijou ženy.... tak je ráda, že má jistého hodného kluka....částečně i proto je s ním...

Tak s tímhle nesouhlasím, když jsem potřebovala pomoc, podporu, např. když mi zemřela babička nebo jsem měla víc jak týden děsné bolesti zubu, tak mi hooodně pomáhal, pořád byl u mě, podporoval mě, není to tak, že by mu to bylo jedno, ale ještě víc si mě všímal a utěšoval mě.

Na mě to naopak působí, že ho má hodně ráda a i miluje......, ale že je zároveň rozumně, rocionálně uvažující člověk a uvědomuje si i stinné stránky....
No nevím, těžko soudit jen z příspěvků, to ví jen ona sama

Promiň..ale...jak tohle můžeš vidět? Do mě nevidíš, já v tomhle nikdy ve vztazích neměla jasno, mít rád a milovat, pro mě je to jedno a to samé a teď zase možná ukamenujete mě

ivise
Prásk, prásk
Zaleží na každém jak to cítí, každý miluje jinak, ale třeba pro mě to rozhodně jedno a to samé není....