Zůstat i nadále s přítelem?

swist
Dobrá podpora

Mě to připadá že ty přítelem trochu opovrhuješ , netoleruješ mu jeho chyby a na tom se vztah stavět nedá.....já znám pár kde je vůdčí tip žena...musí vše zařídit vše rozhodnot, např. na úřadech, práci manželovi sehnat...ale oni jsou tak spokojený, má zas pohodlější život v jiných věcech-chlap nakoupí, navaří, v den výplaty jí dá všechny peníze....a zdá se že to vyhovuje oběma

Pema, Tinkalinka: tak říct o partnerovi, že je jednodušší, snad není opovrhování? Já jsem jednou chodila s jedním vyučeným chlápkem a byl docela prima, ale prostě jsme si neměli moc co říct...o čem jsem si s ním měla povídat? O výstavě Mondriana? Nebo o globalizaci?

Mno, tak jestli už teď cítíš, že je přítel "jednodušší" než ty, tak se na to vykašli. Jako taky doma neprobíráme kvantovou fyziku, ale můžeme vést celkem smysluplné diskuse

Jinak já to nemyslím zle, je spousta vyučených lidí, o kterých bych si nikdy netroufla říct, že jsou hloupější.... Na druhou stranu - rozdíly jsou, a veliké. Spousta lidí je hloupějších než já, a spousta určitě o mnoho chytřejších A na rovinu říkám, že chlapa, co mám doma, musím vnímat jako chytrého. I kdyby byl v posteli pámbu, byl krásnej, milej, bohatej a já nevím, co ještě, a jinak měl IQ na úrovni šimpanze, žít se s tím nedá...

ivise
Jsem 22 let vdaná,mám doma flegmatika,kterého do všeho bylo potřeba strčit,myslím,že to byl důsledek toho,že vyrůstal jen s matkou a má dvě sestry...ale postupně s věkem se to celkem dalo do "normálu".Většinu různých věcí jsem taky zajišťovala já,například dovolené,servis s autama,dělníky na různé práce.....ale já jsem aktivní "generál".
Dnes už zařídí kde co je potřeba sám a nepotřebuje "vedení".Tak jedině rada,pokud ti není tvůj přítel jinak nějak "proti srsti" tak ono se to poddá...no a když ne,tak chlapů je dost.
Já mám docela spokojené manželství bo s někým podobně impulsivním jako já bych asi byla po smrti a nebo v kriminále

Saryk: mluvíš mi z duše

Holky, oni si evidenteně mají co říct, v tom bych problém neviděla...
Také jsem více temperamentní a průbojnější, trvalo hodně dlouho, než jsem si na jeho mírnost zvykla, ale je to zas nádherné, když já nervačím a on je v klidu a dokáže mi ten klid předat, má v sobě něco, co mi chybí a on mi to doplňuje..

Přesně jako napsal Swist (je to chlap, a umí perfektně poradit-tímto tě zdravím ), o svých přátelích, chce to čas, aby se to usadilo.

Záleží taky na tom, kolik je mu let, když jsem měla jít před 10 lety na úřad, byla jsem z toho týden nemocná, teď mi nedělá problém cokoliv vyběhat a zařídit. Neboj, on se opráská

Já si myslím, že tohle je z hlediska vztahu ohromná deviza. Máte si co říct, a jste naladěni na stejné "vlně". Až ten Tvůj získá práci, tak bude dle mého názoru, sebejistější, a mnohé se tím samo pořeší...

Bude tedy zřejmě šikovnej. Takovýto člověk se dříve, či později "uchytí". Že je dnes "pouze vyučen" bych neviděl nijak tragicky - může si přece dodělat nějakou atestaci, školu, rekvalifikaci... (Já tak kdysi také začínal...)

Děkuju za kompliment. Také si myslím, že se to časem srovná...

já měla přítele a bylo to dost podobný...byla jsem z toho zoufalá...nakonec jsme se rozešli....já jsem to neustála...on byl hodný, měl mě rád, ale on nevěděl, klidně mi i řekl, že neví, nebo se tvářil divně a mlčel - prostě mě to šlo na nervy...a pak taky podezříval lidi, pořád at si dávám pozor atd atd...mě to šlo na nervy...rozešla jsem se, zamilovala jsem se do nynějšího přítele, se kterým jsem dva a půl roku, po dvou měsících našeho vztahu jsme spolu začali bydlet a já si ho nemůžu vynachválit...ano má svoje, ale to každý...nic není problém, vše zařídí, ví si rady, má hned opdověd, snaží se pomoct, když potřebuji a je i velkou psychickou oporou...a řeknu Ti, je to znát...vezmi si,že by jsi s ním měla dítě a na vše jsi byla sama...a co se týká stavení baráčku, tak to je jo zážítek....když nezařídí anténu...jak bude komunikovat, když by jste kupovali pozemek, pak s řemeslníkama, objednávat u firmy atd atd...nehlede na to, že když nemá práci a nedokáže být průbojný a něco si sehnat - nevím jak na tom jste finančně, ale kdyby jste si vzali hypotéku a on pak přišel o práci....nevím, jak by to vypadalo...ale to jsou je teorie....promysli to, však máš čas, nikam nespěcháš....ale já Tě chápu, to není,že by jsi byla mrcha, chceš jen chlapa, na kterého se můžeš spolehnout, který se Tě v případě nutnosti zastane a který bude mít určité vystupování a však taky ano...vždyt to má být tzv hlava rodiny....

jenže jsou spolu dva a půl měsíce a už se ji něco nezdá...vždyt to by měla bý nejvíc zamilovaná....

a hlavně mám dojem, že ivise nevyhovuje být vůdčí typ ve vztahu, i když podle mě se to tak uplně říct nedá - vůdčí typ, podle mě chce jen chlapa, který se postará a zařidí, když bude potřeba....který se nezalekne a nedělá si z nic z ostatních....o ktereho se bude moct opřít...

ano já taky zařizuji atd, ale zařizuje i můj partner...a já jsem maximálně spokojená....když vím, že se na sebe můžeme spolehnout...

jde o to, co komu vyhovuje....

Tak to ano, opravdu jinak máme společné zájmy a podobný typ humor, jinak je mi s ním dobře. Nechtěla bych se s ním rozejít, jen jsem se prostě chtěla svěřit s tímto problémem co dělat, jak ho třeba víc nakopnout, aby byl sebejistější a silnější. Je to totiž strašnej citlivka a třeba teď jak ho nevzali do té Škodovky, tak byl z toho celej večer špatnej a snad i brečel, jasný je to smůla, ale nepřišlo mi to zcela chlapský. Já jsem v tom vztahu generál, jsem hodně náladovej člověk a když mám fakt blbou náladu, tak to odnáší on (i když zase tak ošklivá na něj nejsem, jen třeba nemluvím, odpovídám úsečně atd.) a místo aby si dělal "svoje věci", tak je z toho hotovej a sesypanej, že něco provedl a já s ním nekomunikuju. Tím, že je jednodušší jsem to nemyslela nijak zle, já sama taky nejsem žádnej Einstein, ale prostě na tom jeho uvažování je to znát, občas plácne něco (nevím teď konkrétně) nad čím mi zůstává rozum stát a říkám si, že to snad myslel ze srandy. Nad určitýma věcma tolik nepřemýšlí nebo jedná docela zbrkle. Důkazem je třeba to, že minulej týden chodil na pohovory nevhodně oblečenej (když přijde na pohovor, nenapadne ho sundat si kšiltovku a klidně si na sebe bere metalový tričko s nějakým kostlivcem nebo lebkou či i hůř), já jsem to nevěděla, ale když jsem se to dozvěděla, tak začala přednáška na toto téma a musela jsem mu vysvětlit, že to opravdu není dobrej nápad, to mi hlava fakt nebrala Nebo teď máme jít na ségřinu svatbu, tak jsem se ho ptala,co si na ní vezme a ať mi to přinese, tak mi ukázal modrý rifle (ještě takový jakoby naschvál ošoupaný) a bílý tričko s nápisama, tak jsem jen na něj koukala a "to snad nemyslíš vážně"? Tak takovýhle situace máme...

Tak zatlouct hřebík umí a snad i jiné věci Né dělám si srandu, je celkem manuálně zručnej, to ano. Ale v dnešní době je to fakt těžký najít práci, na každou pozici se hlasí mraky lidí a to i na ty, které dřív byly těžko obsaditelné, protože byly za pár šupů. Je potřeba být zdravě sebevědomej, nemyslím hned nějaký namachrovanec a umět se prodat, to on prostě neumí. Navíc má zdravotní problémy (alergik,astma,v minulosti měl úraz s ramenem ve kterém má šrouby), takže když už by ho někde vzali tak to třeba skončí právě tou zdravotní prohlídkou Firemní lékaři jsou někdy opravdu drsní a neústupní, i když si myslím, že to není žádný mrzáček a tolik ho to neomezuje (dokonce jezdí závodně na kole). S tou rekvalifikací, ani mě samotnou nenapadá, co by to mohlo být, pokud máte nějaké návrhy, sem s nimi Včera jsem se o tom s ní bavila, navrhovala jsem mu, ať si udělá papíry na náklaďák, že teď hodně shání řidiče a za dobrý peníze, to se mu ale moc nepozdávalo, je strašně nerozhodnej, ptala jsem se ho co na to říká a on jen "nevím", tak jsem se trošku rozohnila a říkám "jak nevíš, nějaký názor na to musíš mít" a on "já fakt nevím" a pak dodal "ale to by znamenalo pracovat od rána do večera". takže tenhle nápad asi padá...

Právě že mu bude 31, takže by už měl být otrkanej, to ale bohužel není.

S tím nesouhlasím, zažila jsem ve vztazích obojí, i to, že byl partner dominantní a to mi nevyhovovalo, jsem spokojenější, když ve vztahu velím já, ale zase to nemůže být tak, že jsem až takový vůdce, že ten druhý skáče jak já pískám, měl by mít taky svůj názor, který si dokáže prosadit, tento partner je prostě tááák strašně hodnej, že mi neodporuje v ničem. Je to pěkný vidět, že mě má opravdu rád a udělal by pro mě maximum, tak vlastně nevím, proč si stěžuju, ženské neví co chtějí Prostě bych víc uvítala z jeho strany větší aktivitu a aby se v životě dokázal postarat nejen o sebe, ale samozřejmě v budoucnu i o rodinu. A to, aby dokázal hmotně zabezpečit, to je pro mě (nebo spíš jeho) povinností. Zažila jsem vztah, kde byl přítel nemakačenko a nechal se klidně živit a tohle mi to trochu připomíná, i když neřekla bych, že se mu pracovat nechce, to ne, ale prostě není v hledání práce tak aktivní, jak bych třeba byla já nebo i jinej v jeho situaci. Je bez práce minimálně půl roku, nejdříve hledal v jeho městě a okolí a od června hledá tady u nás. Měl už asi 5 pohovorů a do ostatních zaměstnání posílal životopisy a nic...

Taky mám doma řemeslníka a já mám maturitu(což je stejny ***, jak výuční list). Když jsme se poznali, taky byl dost neprůbojný, moc nemluvil, nevyjadřoval vlastní názory, nekomunikoval s cizími lidmi atd....A teď po 5 letech společného soužití nemám šanci Všechno zařídí, vyřídí a málokdy si nechá do něčeho kecat...Pokud ti na něm záleží dej mu šanci a prostor, podporuj ho v jeho názorech, zájmech atd.