Zůstat i nadále s přítelem?

takhle jsem to myslela...možná jsem to jen špatně napsala...prostě by jsi byla raději, když by byl víc chlap nebo jakoby aby se dokázal postavit k určité situaci...

heled ono všude máš něco....já bych se ho snažila mnasměrovat a uvidíš...mě to ale opravdu tak vadilo - samozřejmě postupem času, že jsem si našla někoho jiného...

každopádně hodně štestí a hlavně lásku

munkina

tak to je moc super....gratuluji

...děkuju, snad nám to dlouho vydží a nezaválcuje mě...

Tak při tomhle by mi zablikalo varovné světélko. Možná mu křivdím, ale to mi zavání pohodlností - nemá práci, chce práci, tak pro ni musí něco obětovat, ne? Však to nemusí být navždycky. I když - já sama pracuju odnevidím donevidím, takže na to, co zavání "pohoda klídek tabáček, hlavně se nepřetrhnout" jsem alergická, tak možná nejsem směrodatná
Ale pokud jde o to oblečení, to neřeš, to se poddá, já jsem si manžela taky v tomhle směru vychovala Ostatně se říká, že chlap je vizitka svojí ženy...

...a neříká se to obráceně... Tak by to určo řekli chlapáci...

munkina
Chlapáci by to možná řekli, ale pravda to není - chlap je obvykle to, co z něj udělá ženská

ano ano, někdy to prostě tak je, že ty naše chlapy musíme trochu nasměrovat i co se týká toho oblečení...no třeba ještě na žádné takové akci nebyl, nebo k tomu nebyl nijak veden z domu od mamky...to mi připomíná, můj ex manžel k nám přišel na první svátek vánoční v triku a roztrhaných riflích(byl muzikant a šel navečer hrát, to byla jeho image), ale já ho velice rychle naučila, jak se oblékat při takových slavnostních příležitostech.

Super, další příklad toho, že to jde, když se chce

Ještě tak přemýšlím, každý jsme jiný, na jedné straně by měl vzít zatím cokoliv a hledat dál, ale chápu, že pokud byl zvyklý dělat třeba 6-14 hod a pak padla, že se mu do toho nechce, někdo se třeba divil mně, jak můžu dojíždět za prací, já zas preferuju pracovní týden a víkend volný a neženu se do turnusových služeb-každému vyhovuje něco jiného. Ale když se naladí na to, že je to prozatím...
No a ten řidičák je myslím hodně dobrý nápad, třeba by chytl místo u zásobování, ti kluci jezdí od brzkého rána do odpoledne, nikoliv celý den...
ivise
Vím, že to bude mravenčí práce, ale cítím, že s ním chceš být, protože se rádi máte, tak do toho, uvidíš, že se vám to vše podaří!

Já si myslím, že není líný, ale vidí to u mého skorošváry, jak furt není doma, leckdy jede v pět ráno a přijede v půlnoci, je to celkem otročina, tak zase ho trošku chápu. Je zvyklý pracovat na tři směny, to by bral hned, což můžu brát jako klad, bývalý nechtěl dělat na tři směny ani náhodou. Přítel, vzhledem k tomu, že jezdí závodně kole, potřebuje v týdnu trénovat, takže když by jezdil s kamionem a pracoval od nevidím do nevidím, tak by to asi dost dobře skloubit nešlo a já ho v tomhle docela podporuju, jsem ráda, že má takový "zdravý" koníček, lepší než kdyby chodil pořád do hospody. Snad se něco najde jiného. Navíc jsem koukala, že nabídek na práci řidiče je hodně, ale většinou chtějí praxi, byť třeba jen se základním vzděláním

Cítíš správně Určitě bych ho chtěla trošičku změnit a snad se mi to i postupně daří. Zatím spolu bydlíme 3 týdny a určitý pokrok, i když maličký, tu je. Asi ho do základů nezměním, to se nedá, navíc každý máme nějaké chyby a že já jich mám, ale on je takový...no prostě hodný...když jsem na něj ošklivá, ach ta moje náladovost, tak mi je to pak samozřejmě dodatečně líto, k tomu ale vždycky dochází později, když si to uvědomím, že jsem na něj byla neprávem protivná, tak se mu pak omluvím a on vždycky řekne, že se nic neděje, každý máme někdy blbou náladu....takže v tomhle je prostě zlatíčko, jinej by prchal

Dnes jdeme poprvé k mým rodičům, tak mám z toho celkem strach, protože v tomhle jsou rodiče celkem povrchní a soudí hodně dle vzhledu, ač třeba mamka pořád říká že ne. Tak mu musím jemně naznačit,ať si na sebe vezme něco nemetalovýho a slušnějšího a možná by i měl sundat piercing z obočí, ať se naši moc nevylekají Budí dojem drsňáka a frajírka, ale on je naprostý opak, asi má i kvůli tomu takovou image, aby aspoň vypadal jinak než ve skutečnosti je....

Já bych teda nemohla mít takového "ňoumu"...na jednu stranu je to vlastně chudák, má v sobě nějaký blok, který mu v životě určitě vadí. Už ses s ním o tom bavila? Takové bloky vyřeší psycholog, nebo kyneziolog.. nebo je prostě takový a třeba mu to ani nepříjde určitě za to nemůže..ale po dvou měsících tohle řešit. Já jsem se k přítelovi nastěhovala asi po 3 nebo po 4 měs..byla jsem zamilovaná až po uši a neviděla jsem ani chybičku ..ted po 2 a půl letech už některé vidím, ale jdou přehlídnout..jsem spokojená..vím, že se o něj můžu opřít, když potřebuju..jestli tě to štve ted, bude tě to štvát čím dál víc..ale je to čistě jen na tobě..

Tak mrzí mě to, že je takový neprůbojný, ale zase na druhou stranu mám už za sebou pár vztahů (je mi 26), tak můžu srovnávat. Předtím jsem měla přítele, který se o vše uměl postarat, byl velmi samostatný a chytrý, ale k čemu to bylo, když mi za celou dobu vztahu nic nekoupil, když jsme šli na véču, platila jsem si to sama, to samé kino apod. Nemyslete si, že jsem jenom na prachy, o to tak úplně nejde, spíš se tak pozná, jaký ten člověk je. Tamten byl velmi sobecký člověk, který myslel především na sebe, u současného přítele vidím, že by se pro mě rozkrájel. Takže to je velmi těžké, jinak jsem s ním ráda a hřeje mě u srdce, že dokáže vstát, připravit snídani, uvařit večeři, jen tak mi přinese do práce kytku a celkově je velmi pozorný, nemyslím teď jen hmotné dary. Se mnou ze začátku trošku byl nesmělý, než dal první pusu apod., ale v tomhle taky nejsem úplně hrrrr, i když musela jsem mu naznačit, že tu pusu vážně chci, jinak by se asi bál Ale postupně se učí i v těchto věcech a i co se týče ehm...intimních záležitostí, tak je to to taky čím dál lepší, prostě je znát vývoj a já doufám, chci doufat a věřit, že když mu trošičku pomůžu i s jeho povahou, aby uměl líp jednat s lidmi a věřit víc v sebe samotnýho, tak že se z něj může stát sebevědomější člověk a to bych si moc přála, protože chci, aby byl v životě úspěšný. A hlavně chci v něm vybudovat sebedůvěru, nemyslím si, že je na pohled ošklivý člověk, leckdy vidím jiné chlapy, kteří si myslí, že jsou "kingové" a přitom na to ani vzhledově nemají, ale cítí se tak....důležité je co z toho člověk vyzařuje.

A chceš ho skutečně změnit, a nebo mu spíš chceš pomoct s tím, aby se stal sám sebou? (Teda vyjma oblékání - zde je to myslím jasné...)

Na mne to budí dojem, zda tomu Tvému v minulosti někdo citově dost neublížil a že se teď bojí projevit. Zkoušela sis s ním o tom promluvit? Nemyslím to tak, jako na sílu z něj něco tahat. Prostě na to navést řeč, nechat jej ať hovoří on, naslouchat. Mluvit jen, když se hovor začne stáčet jinam... Samozřejmě chválit a povzbuzovat...

Líbí se mi, jak se mu snažíš pomoct. Jen tak dál a neboj, ono se to poddá. Přál bych Vám, aby se to povedlo. Držím palce!

ivise
moc se mi líbí, že k tomu takto přistupuješ!Návštěvy u rodičů se neboj, to dopadne. Já jsem nedávno byla poprvé u přítelových rodičů, měla jsem z toho strach, ale bylo to moc fajn.

swist
Píšeš mi z duše