Zůstat i nadále s přítelem?

Teď mě napadla ještě jedna situace, která mě ale totálně nadzvedla ze židle a říkala jsem si, jestli je ten kluk úplně normální Minulý týden měl něco s pneu na autě a jelikož tohle město nezná ještě moc dobře, tak mi volal, jestli tu znám nějaký pneuservis. Tak jsem mu dala tipy na nějaký dva servisy, dle popisu si moc jistej nebyl ale říkal, že to najde. Tak jsem mu i říkala, ať se radši klidně někde zeptá, aby moc nebloudil. Když jsem přišla domů a ptala se ho, jestli ho našel, tak řekl, že to nějak nemohl najít a tak jel jinam a to do 40 km vzdálenýho města o kterém věděl, že tam je!! V našem městě je xxx servisů a on proto že neví, jede takhle daleko. Nehledě na to, že jsou ty zbytečně projeté kilometry (a teď když je bez práce by měl šetřit každou korunu). Místo aby se někde zeptal nebo mi třeba brnknul jel takhle bezhlavě daleko....

No, to je těžký, jak píšeš, máš ho ráda, ale chtěla bys chlapa, který se dokáže postarat. Jestliže ti takhle vadí už po dvou měsících vztahu, když jsi zamilovaná, tak zbývají dvě možnosti: buď se s ním rozejít, nebo si zvyknout na to, že budeš ta průbojnější, ta která bude muset všechno zařídit...ale myslím, že jeho nejspíš nezměníš. To je rada, co

tak to chápu a chlap by měl být průbojnější, aby jsi se i ty cítila, že se máš o koho opřít a pomůže ti ... no myslím, že kdyby nastala nějaká krizová situace, tak ten člověk uteče... nevím... je to jen na tobě rozhodnutí zda s ním zůstat, já osobně potřebuji k sobě chlapa, kterej je iniciativní a průbojnej, dokáže se postavit všemu atd.... já bych s takovým plachým člověkem nemohla být...
tot můj názor, ovšem je jen na tobě, jak se ty k tomu postavíš.... možná stačí ho víc potlačit...
možná to bydlení bylo až moc rychlé ale je to vaše věc

ivise
tak asi je něco kvůli čemu sis s ním začala...
ale jestli máš pochybnosti takhle brzy, tak to bude si myslím jen horší a nebo si zvykneš

Tak já jsem takovej průbojnější typ, vždycky jsem ve vztazích byla, až na ten předchozí, kdy můj -ex byl typ, že musí být vždy po jeho a když jsem po něčem toužila já, tak to ho moc nezajímalo. Proto mě u tohodle uchvátilo to, jak dělá co mi na očích vidí, jak mě má rád, nosí mi dárky atd. To jsem předtím nezažila a moc mi to chybělo. Nemyslím si, že je to to typ, o kterýho se opřít nemůžu, když je mi nějak smutno, tak okolo mě potichu našlapuje, udělá mi jídlo, pěkně na mě mluví. Před 14dny mi zemřela babička a to mě hodně psychicky podržel... jinak je vše v pohodě, strašně si rozumíme, stejné názory, stejné vize do budoucnosti, hodně se nasmějeme, kecáme třeba do dvou do noci, protože se nemůžeme od sebe odloučit.....takže ho nechci ztratit, ale mrzí mě, že není takový CHLAP

Nevím, nevím, ale fakt je, že když tě jeho neprůbojnost štve už po dvou měsících, řekla bych, že to bude čím dál horší. Nehledě na to, že zakřiknutá povaha se moc změnit nedá. Vidím to špatně.

tak tohle si nemyslím, není typ podrazáka, kterej nechá druhýho v průšvihu.

Hmm, tak to asi nebude nejlepší nápad, aby obcházel firmy a ptal se na práci. Co kdyby třeba svůj pracovní životopis poslal těm firmám mailem? Podle toho co píšeš, tak v takovéto komunikaci by mohl být jistější...

To si nemyslím, může to být právě naopak - otázka na jakou pracovní pozici se hlásí...

No, tak právě proto si myslím, že by jste se k sobě mohli hodit. Znám pár manželsví, kde tento model funguje ke spokojenosti obou partnerů...

Není to tak že by mě to štvalo natolik, že bych se s ním chtěla rozejít, i když takové jiskřičky pochybnosti se trošku vyskytují. Ale zároveń mám i sama na sebe vztek, protože je to 3týdny co se sem přistěhoval a práci hledá a v dnešní době najít rychle práci se rovná téměř zázraku, snaží se, ale dle mýho se snaží málo, ale je i chyba ve mě, protože jsem takový dirigent

je vyučený nástrojař, takže nejlepší by byla práce ve strojním průmyslu, v minulosti dělal svářeče, montážního dělníka, údržbáře. Dneska měl být přijatej na svářeče do Škodovky a za pěkný peníze, ale firemní doktor mu dal STOPKU kvůli astma, i když mohl říkat cokoliv, i to že s tím nemá moc velké problémy, že už podobné zaměstnání měl a nebyl s tím problém, ale Dr. mu řekl "ale nedělal jste svářeče ve Škodovce"...

To jsi mi vlila optimismus do žil, právě, na jednu stranu mě ta jeho malá průbojnost vyhovuje, protože jsem typ člověka, který chce všechno hned a musí být po jeho, což v jiných mých vztazích, kde byli partneři silnější osobnosti, nedělalo dobře.

To jsem moc rád, měl jsem pocit, že právě toto potřebuješ. Mám kamarádku, která měla hodně submisivního partnera. Dala mu pevné zázemí, chovala se k němu nedirektivně a podporovala jej v jeho aktivitách - úmyslně mluvím v minulém čase. Dnes je totiž z jejího partnera osobnost! Je sice stále mírný, ale i v tom může být velká a účinná síla...

V první řadě si budeš muset říct, že ho nezměníš, že je takový, jaký je a že časem tě to bude s největší pravděpodobností štvát možná ještě více než teď (a on může být klidně ještě horší - čím je člověk starší, tím víc jeho povaha roste do extrému).
Pokud ti to za to stojí, protože pozitiva převažují nad negativy a šíleně ho miluješ, tak není co řešit.

Můj přítel taky není extra průbojný, není king společnosti a vím, že nikdy nebude...na druhou stranu vím, že kdyby se něco stalo (a že už stalo), že mě bude chránit stůj co stůj....

No... To je zapeklitá situace. Jste spolu krátce, ale zkus si položit otázku, jestli bys bez něj dokázala být. Jestli si odpovíš kladně, tak myslím, že máš vyřešeno. Já, vždycky, když mám nějakou vztahovou krizi, položím si tuhle otázku a ať se děje, co se děje, ať mě partner štve sebevíc, vždycky si řeknu jednoznačné ne.