Zůstat s přítelem nebo být s kamarádem?

vyber si toho s kým je ti dobře a jsi s ním štastná...podle toho co píšeš je to asi kamarád. Jinak celkově z toho mám pocit, že se bojíš, že zamilovanost mezi tebou a kamarádem opadne, a proto máš stále " v záloze" svého přítele, aby si nezůstala nakonec sama. Trošku mi to vůči němu přijde nefér..

Já myslím, že tvoje srdce stejně už je u toho kamaráda a od přítele se akorát nedokážeš odpoutat. Nevnucuj si jak to možná někdy zase s přítelem bude super, když sama cítíš že to není ono.
5 let je dlouhá doba, ale znám páry které jsou spolu mnohem dýl a stereotyp nenastal, jsou hrozně šťastní jako na začátku vztahu...je to individuální, ale určitě se rozhodni jak sama cítíš a hlavně přítele nevoď za nos, už jenom za tu dobu co jste spolu, si to nezaslouží.

Ahojky. Já teda nechápu, že teda máš na to abys měla už třičtvrtě roku dva muže. Já jsem se tedy akorát osobně setkala jen s tím, že když jsem si někde našla někoho nového, tak ten vztah, který jsem měla, prostě skončil do 1 měsíce. Možná to je i tím, že neumím moc lhát. Ale teď k tomu tvému...já nevím, myslím si, že je to nefér oproti tvému příteli, protože mu už děsně dlouho lžeš. Podle mě u toho tvého 5 letému vztahu už se nedá mluvit vůbec o lásce...spíše o zvyk. Znám to, ze zvyku jsem se taky nemohla kolikrát rozejít s přítelem. Výčitky máš mít rozhodně proč. Představ si, že by tohle dělal ten tvůj přítel tobě. Nebo ještě hůř, kdyby ti to začal dělat ten tvůj "kamarád" za pár měsíců/roků. Já si myslím, že by bylo na místě to říct tvému příteli a rozhodně ten vztah ukončit. A také mě překvapuje, že tomu tvému "kamarádovi" nevadí, že máš stále toho svého přítele. To je také divné, myslím si, že normálnímu zamilovanýmu chlapovi by to vadilo.
Psychoterapeut ti nepomůže. V tomhle se musíš "vykoupat" sama a rozhodnout se podle sebe. Tady ti akorát někdo napíše spoustu názorů, ale pochybuji, že se podle některého názoru budeš řídit.
Nevím, možná nemám ještě tolik zkušeností jako některé tady z vás, ale tohle si myslím já.

Mám z toho stejný pocit. Stereotyp nebo krize nastávají téměř v každém vztahu, někde po pěti letech, někdě už třeba po dvou letech. Proto si myslím, že pokud Ti Tvůj přítel, se kterým jsi pět let vyhovoval jako partner, milujete se atd. tak by bylo škoda to skončit, je lepší na tom zapracovat, protože takový problém můžeš opět řešit s kamarádem třeba po třech letech. Ale záleží na tom, se kterým Ti je líp, možná by bylo dobrý se na chvilku od obou odpoutat a udělat si jasno.

do takové podobné situace jsem se také jednou dostala... lehké to nebylo...:/(

Stereotyp přijde v každým vztahu, i s kamarádem. Ale nemusí to tak vždycky být špatně, pokud zůstala láska. Na přítele jsi zvyklá, nejspíš už to ale láska není, jdi do toho s kamarádem.
Kdysi jsem dostala v podobný situaci radu: Rozejdi se s ním (s přítelem), jeho to bude bolet a tebe taky, ale dáš vám oběma šanci, abyste byli jednou s někým, kdo o vás opravdu stojí, bude si vás vážit a bude s váma šťastnej.

Taky bych to viděla, aby ses rozešla s přítelem. Tohle už se do normálu nedostane, když jsi ho byla schopná třičtvrtě roku podvádět. Určitě by ti to neodpustil, kdyby se to dozvěděl a i kdyby, tak by to v sobě měl a časem by ten vztah byl na nic, protože ve vztahu si musí lidé důvěřovat a jeho důvěra k tobě by byla ta tam, to mi věř. A kdyby se to nedozvěděl...tak ty bys to v sobě dusila a určitě bys nedokázala být s ním znovu tak šťastná jako dřív. A hlavně je to vůči příteli i sobecké, že ho třičtvrtě roku taháš za nos. Za tu dobu by byl určitě už vzpamatovaný z vašeho rozchodu a možná by měl holku, se kterou by byl doopravdy šťastný. Pokud ti na příteli aspoň trochu záleží, tak se s ním, co nejdříve rozejdi.

Já bych asi nezahodila jen tak 5 let s přítelem, jestliže si normálně rozumíte, mám z toho pocit, že kdyby ty ses v tý krizi nezamilovala jinde, normálně byste krizi přešli a žili spolu v pohodě dál. S tímhle ti tady myslím nepomůžeme, musíš cítit jak to chceš ty, a jestli vůbec tvůj "kamarád" by tě chtěl jako "oficiální" partnerku - jak tu někdo už psal - je divné, že mu tak dlouho nevadí, že je "ten druhý". Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že i s "kamarádem" se váš vztah dostane po nějaké době do krize, a ty se zase zamiluješ jinde a zase partnera vyměníš - tohle není moc dobré pro život.

My jsme se teď rozešli s manželem. Dlouhodobá krize, rok a půl to mezi náma bylo napjatý, city z jeho strany ochladly a já žila v nepříjemný nejistotě. Teď to manžel rozsekl a mně se vlastně ulevilo, protože už se nemusim každý den bát, jakou bude mít náladu, jestli na mě bude zase protivnej nebo jestli projeví aspoň trochu zájmu, jestli ta krize přejde. Manžel "kamarádku" nemá, ale prostě už jsme se vzájemně vyčerpali, a přestože ho pořád miluju a máme spolu dítě, můžu jednou začít znova s někým, kdo o mě bude opravdu stát. A jsem bohužel přesvědčená o tom, že manžel bude takhle "velkou lásku a ideální vztah" hledat celý život.

Reaguji na marketa_p:
Ahoj Markét, kolik Ti je, jestli se můžu zeptat?

Asi budu za tu zlou- ale nechápu, že tvému "kamarádovi" nevadí, že má vztah s někým, o kom ví, že je zadaný. Osobně mě jeho chování pobuřuje ještě trochu víc, než to tvé...

Ale jinak, co se tebe týče, si myslím, že by ses s přítelem měla rozejít tak jako tak. Aby sis pak za dalších pět let neříkala pořád to samé....

Myslím si, že není ani jeden pravý, pokud by to byl ten osudový, tak jdeš a nevidíš, neslyšíš a netáhneš to skoro rok s dvěma.Nemáš důvod, rodinu a děti s ním nemáš.Nedovedu si představit spát s dvěma chlapama paralelně, nic pro mně.Rozhodnutí z tvé strany by to chtělo...

Souhlas. Nestála bych o chlapa, který ví a nevadí mu, že provozuju sex ještě někde jinde jak s ním. Už to o sobě docela vypovídá.
A co se týče tebe - zrovna dneska jsem přemýšlela, jestli se najdou ještě holky nemrchy, fér a upřímný. A nejen tvoje diskuze mě přesvědčila, že už asi fakt ne. Nevím, já bych na tohle divadýlko neměla žaludek.
Jinak asi bych nezatracovala tolik let z přitelem. Krize se objeví v každem vztahu. Popřemýšlela bych pokud možno bez zaslepenosti, který by byl vhodnější do budoucna, pro rodinu apod.