Ženy, které nechtějí mít děti

mně osobně přijde, že v poslední době došlo k takový jako degradaci toho výrazu, hodně to vidim ve filmech apod., takový ty scény - telefon - přijdu o 5 minut dýl, miluju Tě, pa lásko atd. Doma si vždycky děláme srandu - kup rohlíky a mlíko, miluju Tě.
Mamka řikala, že na pohotovosti, kde dělá, tak většina rodičů, kteří tam přijdou s dětmi, oslovuje své děti lásko. No já nevim. Je to teda pak upřímný od toho dítěte, když řekne - mám tě rád mami, když to v podstatě slyší furt okolo sebe, tak řiká to, co slyší, ale neuniká tam zas tomu ten hlubší smysl?
Ale já v tomhle nejsem asi moc směrodatná, neumim to řikat a ani chlapovi to neumim říct, ale řikám si, tak snad je to na mně vidět.

souhlasim

cha, tak to jsem chtěla přesně já, ale nějak jsem to prošvihla, je mi 31 a zatim nic, to už asi nestihnu

kdybych si aspoň blbka to mládí pořádně užila, takovej ten věk od 20 do 30... Nemám pocit, že bych šla z jednoho večírku do druhýho, pozdě bycha honit

no my měli nedávno takovou událost, která zasluhovala oslavu. Já se na oslavu těšila jak malej harant, ale dopadlo to tak, že s kamarádama jsme seděli u kafe, jsme různá věková skupina, nakonec to dopadlo tak, že kluk, kterýmu bylo 17, se vytratil na diskotéku, 20letej za milenkou, 35letej za rodinou a my jsme tam zůstali s přítelem na sebe koukat, sakriš, to už se dneska neumí slavit nebo co? Ale asi tak no, každý věk má prostě svoje a když se to láme přes koleno, je to blbý

Souhlasím.
Je to poněkud patetické.

tak to je přesně ten výraz, který tomu odpvídá

protože podle mě to dítě jen opakuje to, co slyší a nemá z toho takový rozum. Jestliže mu budou odmalinka všichni hustit, jak ho milujou, tak to zřejmě začne řikat taky. Já jsem se tuhle hrozně smála, když malej kluk mýho kamaráda vynadal tátovi slovama Ty ****, tatínku pitomej! Tak je mi jasný, jak se zase mluví u nich. Jako na jednu stranu blbý, co si dítě dovolí, ale ta situace byla strašně vtipná.

Náhodou taková slova od pětiletého špunta to zahřeje. Nemusí jít o pouze o slova, přisedne, položí hlavičku na mě, prostě se začne tulit i to je projevem lásky. Své city nejbližším jsem vždy dávala a dávám najevo a také je ráda přijímám. Mám skvělého parnera, tak jsme po několika letech zpečetili dítětem, rozhodnutím obou. Je to můj smysl života. Když si někdo zvolil jiný, je to jeho rozhodnutí, neodsuzuji, jenom pro mě nepochopitelné, toť vše.

Reaguji na sarra:
já tomu rozumim, tak jak to píšeš, sama děti chci. Ale mám zkušenost, sama se sebou, že já jsem prostě takový dítě nebyla, nechtěla jsem se k rodičům tulit, přesto je mám moc ráda. Tak snad (jestli teda ty děti budu moct nakonec mít) budu i přesto dobrá máma. Psa bych uňuchňala, ale s těma dětma si to nedokážu tak představit, protože jsem to nezažila (byť z vlastní vůle, moji rodiče jsou skvělí lidé)

Reaguji na Ellenuschka:
Určitě budeš skvělou maminou. Ta silná osobnost, kterou v sobě nosíš a vkládáš do příspěvků, o tom vypovídá. Já tvrdím, až přijde vhodná doba spojená správným partnerem, který je pro mě oporou - neváhat - a to jsem také učinila. Po porodu se rychle Tvá láska k človíčkovi přizpůsobí, ona ta specifická dětská vůně........

ježiš děkuju moc
tak snad to všecko dobře dopadne. Když už jsem našla toho chlapa tak jsem právě chtěla i to háďátko k tomu

Holky, mému mladšímu je devět let, a "mami mám tě rád" mi říká od té doby co ho mám.
A není to proto, že by jsme se tím doma častovali, ale proto, že je to takový trochu lupínek a občas spolu máme boje - no, a tímhle si mne udobřuje - potvůrka.

jé, ten je vyčůranej, jak díra do sněhu. Na mámě si vyzkouší, jak to na ženský zabírá a v dospělosti pak jako když najde

Tak sama takový případ znám a vypadá to pěkně směšně

Vždycky jsem to spíš cítila, že já a děti - ani náhodou. Neměla jsem příležitost se dostat k miminům, holky na dědině, který chodily vozit jiným matkám kočárky, jsem nechápala - radši jsem lezla po stromech, četla si. Miminka-panenky jsem taky neměla ráda, panenku jsem chtěla mít na jako holčičku na oblíkání a česání, v kočárku jsem vozila plyšovýho medvěda. Ale přitom jsem tak nějak dítě chtěla, ale až tak dvouletý, kdyby to šlo, přeci jen jsem cítila, že úplně bezdětná asi zůstat nechci, ale taky mi bylo jasný, že vědomě, stylem "tak a teď se začneme snažit o miminko", to u mě rozhodně nepřijde. A taky že to přišlo úplně neplánovaně. Sice neskáču radostí 2 m vysoko, ale ani z toho zase nejsem úplně zděšená. Pomaličku si zvykám a věřím, že ta mateřská radost přijde. Neodsuzuji nikoho, každý tady máme nějaký úkol, každý jsme nějak naprogramový. Někdo ví, že chce mít děti už od -nácti, jiný má zase v tom, že bez dětí mu bude líp. A tak to má být. Nic není černobílé.

Nemusíš mít děti pokud nechcešAle já si myslím,že jednou je budeš chtít Jsi mladá, tak nad tím nedumej....Pokud je ženě cca do 30ti/35ti let,tak v dnešní době nemá potřebu mít děti,protože si může "užívat",věnovat se sama sobě,budovat kariéru,hledat toho správného chlapa,učit se jazyky,cestovat,studovat...A pak už si všeho užije a najednou začne mít pocit,že jí přece jen něco chybí - biologické hodiny totiž fakt existují, jen se projevují u každého trochu jinak - a bude chtít dítě. Najednou budeš v baru nejstarší, mezi kamarádkami jediná bezdětná, rodiče ti budou stárnout, chlap začne mluvit o tom, jestli si přece jenom to miminko neuděláte...A tak si jedno uděláte, pak zjistíte, že nechcete jedináčka a tak si pořídíte třeba i druhé - ale po té třicítce to začíná být závod s časem To si uvědomíš až v tom věku budeš.

Samozřejmě jsou ženy,které by děti mít neměli, protože jsou neschopné je vychovat a taky ty, které je mít nebudou z vlastního rozhodnutí. Já osobně si, ale myslím, že jednou toho většina z nich bude litovat. Ale ty můžeš být klidně ta vyjímka, která bude jako bezdětná spokojená i kolem 40ctky,50tky.

Já myslím, že nejde jen o to mít děti, ale mít rodinu. To jsou rodiče, děti, prarodiče, sourozenecké vztahy - a to je v životě to nejdůležitější a nejkrásnější. Nikdo tě nepodrží a ani tě nebude tolik milovat jako tvoje rodina (pokud je "zdravá", pochopitelně).

Mám bezdětnou kamarádku, je trochu straší než já, je jí už přes 30cet, děti prý nechce. Ale já vím, že za tím je strach z tloustnutí, z porodu a hlavně z toho, že její chlap už jedno dítě má a ona vidí, že to není příliš dobrý otec, ale opustit ho nechce.

Tak ono jde spíš o to, že jako mladá maminka tu se svými dětmi budeš o to déle Jak ty děti totiž už jednou máš, tak se chceš dožít až jim bude 30cet, až budou mít sami děti, až vnoučátko začne mluvit, chodit do školy...A ve 40ceti máš modernější názory než v 55ti, jsi jim generačně blíž, máš i víc síly se jim věnovat atd....Většina žen dítě ve 20ceti v dnešní době pochopitelně nechce, já taky nechtěla. Ale když už někdo má děti takto brzy a dokáže se o ně postarat, tak to má fakt plno výhod....

Ahoj, děti mám dvě a nějak si neumím představit, že bych je neměla, ale na druhou stranu, pokud nějaká žena ví - cítí, že opravdu nechce mít potomky, tak proč by se měla nutit ... Je to samozřejmě "divné", nechtít něco, co nikdy v životě nevyzkoušela, ale jak se toto dá zkusit ... Cizí děti nikdy nemiluješ jako to svoje, cizí děti pokaždé víc pláčou, nejsou tak "hezké" ..., zkrátka ten mateřský cit, ta bezpodmínečná láska tam prostě není. A na druhou stranu jsou tu ženy, které by děti snad ani mít neměly ..., teď nemyslím ty zrůdy co svoje děti zlikvidují, ale ty, co si dítě nechají udělat, aby si udržely manžela či partnera, nebo lidi, kteří mateřskou lásku definují penězi ... Naši sousedi mají kupříkladu syna proto, že se s kočárkem cítí mladší. Jí je 40 a jemu 50. Starší dceru jim vozí do školy taxík, protože oba jsou líní vstát a ten kousek jí odvézt a autobus jí nedovolí, přeci mají na to, aby ji do školy dopravili .... Takže jim u baráku stojí dva bavoráky, a najednou jim oktávka nevadí ... Je to divnorodina. A údajně čekají další, protože pán měl rok milenku a paní na to přišla.

To má paní jako omluvný dárek, místo např. dovolené jo? Nebo si tím chtějí utužit vztah?
Máš pravdu, takhle by člověk děti mít neměl...