Ženy, které nechtějí mít děti

Já jsem asi něco mezi někdy si říkám že bych děti moc chtěla ale potom si zase říkám že ani ne, vidím to spíš jako starost možná jsem ještě nedospěla do té fáze ale podle mě do ní ani nedospěju mám ráda prostě čas sama pro sebe

Někomu hold nebyla dána touha být matkou. Takové ženy by opravdu neměly mít děti. Protože, když se to stane, jsou ty děti chudáci. I když někdy se ta žena změní. Ale sama jsem toho názoru, že žena má účel v životě ten, aby byla matkou. Je to přirozené, je to příroda. Myslím, že je to dnešní dobou, to, že ženy nechtějí děti, netouží po nich. Protože se všude vnucuje jen kariéra, děti jsou na obtíž, jsou jenom přítěž. Končí užívání atd...

Být mladou matkou, která jednou bude mít hodně dětí, to je můj sen

Reaguji na Ozera: To jsem ráda

Cituji Meredit: pro mě by tedy byla opravdová žena která nechce mít děti taková, která bud jsi dává majzla na otěhotnění a když už tedy nějakým způsobem otěhotní by šla přeci na potrat bez jakýchkoli obav že už by nikdy dítě mít nemohla. A to je ta správná otázka ne? Opravdu patříte mezi ty ženy které nechtějí mít děti?

Opravdu patřím. Je mi skoro čtyřicet a po dětech jsem nikdy netoužila. Nikdy jsem nebyla těhotná a kdybych byla, hned bych šla na potrat. Jsem po dvou vážných gynekologických operacích. Mám srůsty. Nikdy mě netrápilo, že jsem neotěhotněla a IVF jsem odmítla.

Já také přispějí svojí troškou do mlýna.
Je mi 34 a jsem asi moc velký sobec na to se obětovat a podřizovat, což je s dětmi naprosto normální. Mám super práci která mě baví a skvěle živí, ráda si kupuji krásné a možná pro někoho exklusivní oblečeni , cestuji 4x do roka buď s přítelem nebo mamkou, mam rada svůj klid a pohodu, čistý a klidný domov když se vrátím domu. Sorry, asi se někoho dotknu, ale nechci lítat od sraček k nudlím,řevu v obchodě při prosazování ega v obchodě, a jiným ňamkám. Když vidím kamáradky, co řeší , tak takhle skončit nechci. Ráda se pomazlím a pohraju s pěkným a roztomilým miminkem,dokážu pochopit že někdo to vnímá jako smysl svého života. Když tohle říkám kamarádkám co mají děti, tak mi říkají že si taky dřív neuměly představit život s dítětem a teď uz si ho neumějí představit bez něj. Takže nikdy neříkám nikdy a také mě otravují ty věčné dotazy okolí, kdy se už vdám a budu mít rodinu. Můj přítel to ví a respektuje , občas se o tom bavíme, má neteř a synovce, takže když je má na týden na hlídání na chatě, tak si vzdy dá pak oraz na vzpamatovanou. Děti jsou radost ale i starost, a máme pár známých v okolí kterým se děti " nevyvedly" a to je pak neštěstí.A já si nechci komplikovat život.Žádné biologické hodiny mi netikají ,nepřijde mi že o něco přicházim, vedu spokojený a plnohodnotný život který si užívám plnými doušky.

Také si myslím že je to jen jejich věc asi mají své důvody proč nechtějí mít děti. jUrčitě je to lepší než když pak mimi pohodí u popelnice apod. Jen si musí být svým rozhodnutím jisté. a ne se v pozdějším věku např 40 a výš rozhodnout že by ho teda chtěla .... to je pak na hlavu ....

No a já jsem změnila názor až po narození synovce, jak je to v rodině, je to úplně něco jinýho. Když vidím mimina, děti u jiných lidí, tak děti nechci, nechápu proč..Ale jakmile si to představím v realitě u sebe a ještě jak hlídám synovce, tak vím, že chci a to jsem razantně do 26 let nechtěla a trápila se tim, že ta touha nikdy nepřijde, naštěstí přišla

Je to každého věc. Když se na to žena necítí, raději ty děti nemít než v mnoha případech se potom "matky" chovají, jak kdyby je nechtěly. To je o dost horší.

Reaguji na askim:
Z tvých vložených písmenek mrazí. Dalo by se to napsat jednou větou...statky, statky, statky. Jezdím na luxusní dovolenou pouze 2 za rok, v létě a v zimě...ale dětský smích a dětské pohlazení zato stojí.

Když to necítí, ať si je nepořizujou. Často jsou to právě ženy kariéristky.

Reaguji na sarra: Reaguji na redlmirka: souhlasím

Reaguji na sarra: Hele já jsem byla to samé, o dětech jsem nechtěla ani slyšet, mateřský pud nula, řešila jsem podobné, naprosto povrchní věci a plnohodnotný život to teda nebyl-to ale vidím až teď s odstupem času S dítětem se ze mě (i z manžela) stal lepší člověk, všechno najednou dává smysl, dokonce cestujeme víc než dřív, protože ve třech to dostane prostě úplně jinou dimenzi. A rozhodně to není na úkor toho, že bych se o sebe přestala starat a řešila jenom hovínka a příkrmy. Mám pořád spoustu času na sebe, protože si to dokážu líp zorganizovat.

Takže i když pro mě jakožto velkého sobce byla tahle životní změna nejdřív hodně tvrdá, teď jsem za to ráda a rozhodně bych neměnila! Nevěděla jsem holt o co přicházím

Reaguji na slimatko: Můžu se Tě na něco zeptat? Proč až s dítětem se s Tebe stal lepší člověk? Vůbec Tě nechci urazit a vůbec to nemyslím pejorativně. Znám spoustu lidí, co nemají děti a jsou miliónový a spoustu lidí s dětma, co jsou povahově nic moc. A naopak taky samozřejmě.

Reaguji na Hubák: Jasně, chápu, no prostě mě to změnilo podle mého názoru k lepšímu (i ostatní lidé z okolí vidí tu změnu), jsem víc empatická, tolerantní, víc si všímám lidí okolo a víc se s nima bavím, prostě chci být synovi dobrým příkladem Dřív jsem byla uzavřený egoista co si hrabal akorát na svém písečku a všechno okolo mu bylo šumák, navíc jsem trpěla depresemi a k tomu se nabalovaly další zdravotní problémy a nic mě nenutilo to změnit, nikdo to po mě nechtěl. S dítětem se to změnilo jakoby samo, všechno teď vnímám z jiné perspektivy, asi jsem konečně dospěla nebo jak bych to řekla Tím vůbec samozřejmě nechci říct že bezdětní lidé jsou horší, píšu čistě o své vlastní zkušenosti, o tom rozdílu jaká jsem byla dřív a jaká jsem teď. Někoho to třeba nezmění vůbec a někoho třeba k horšímu, co já vím

Reaguji na slimatko: Nepodsouvám nikomu (ani Tobě), že si myslí, že dobrovolně bezdětní jsou horší lidi. Ptala jsem se ze zvědavosti.