Ženy, které nechtějí mít děti

Nojo, jenze za me by na materskou nesel ani přítel, ani mamka...

Tak dneska se ve většině oboů musíš neustále vzdělávat, to jde i s dětmi. A znám i ženské, co jezdí s malým dítětem na služebky - ale tam to je i o tom, že dělají s manželem ve stejném oboru a jezdí s ním, tj. vystídají se ve hlídání...Otázka je, co je to neustále, ale nutné omezení je tak na půl roku, maximálně na rok.....
Já naopak ve svém okolí vidím, co všechno jde......Navíc pokud máš dobrou a hlavně dobře ohodnocenou práci, tak není problém najmout si chůvu.....
Říkám, pokud nechceš děti ok. Ale pokud je nechceš jen z tohohle důvodu, tak vše se dá řešit. Samozřejmně to většinou chce aktivní pomoc toho druhého rodiče a taky bych mu řekla, že pokud chce děti, tak ho to bude hodně stát.

ona byla na všechno úplně sama. I mamince musela platit stejně jak najaté chůvě. A taky často tuhle změnu zvažovala.

Tak jak platí už dlouhá léta:
Kdo chce, hledá způsoby - kdo nechce, hledá důvody.
České přísloví

Přesně tak; řekla bych, že reálný problém je to pouze u zaměstnání, která jsou špatně ohodnocená (což automaticky neznamená, že pro toho člověka je to "špatná práce" a je rád, že se ulije).

Ještě bych u těch chlapů měla obavy, že sice chtějí dítě, ale je to takové na úrovni "těším se, až budu kluka učit hrát fotbal" a podobně, a když se po nich chce nějaká aktivní péče o kojence / batole, tak se radši seberou a utečou a budou max. platit alimenty.

no jasne, ja to beru - "kdo nechce, hledá důvody" - asi to tak zatim bohuzel mam. Nechci, tak hledam duvody.
Ano to mě taky napadlo, že chlapi okolo maji děti, tak pak mužou pyšně řikat, jak mají syna, že jsou tatove atdd., ale vim jak to pak vypada v reálu....chlap nepomůže a je věčně pryč, tím pádem žena doma sama s dítětem a nikam se nehne.....

Takových je většina, ale najednu stranu se musím chlapů zastat.. I když jsem sice psala, že výchova a péče bude hlavně na tobě, tak si taky myslím, že je prostě opravdu hodně důležité nastavit pravidla hned od začátku..
U sestřenice to fungovalo následovně: Bývala celé dny doma s dítětem a starala se o domácnost a zvířata (ovce, slepice, prasata). Manžel přišel z práce, svléknul se, sestřenka mu donesla jídlo pod nos, pak dřepnul k počítači nebo tv a nic víc ho nezajímalo.. Po necelém půl roce (divim se že to sestřenka vydžela takhle dlouho) jí došla trpělivost a udělala prostě nehoráznou scénu, že nic doma nedělá a že ona už to prostě nedává a od té doby manžel pomáhá.. Sám od sebe jde třeba vyžehlit, umýt nádobí, vynese koš, chodí s malým po doktorech když je potřeba a co je nejdůležitější - jeden den v týdnu si na pár hodin bere malého ke své matce a sestřenka má čas pro sebe.. Prcek má mlíčko odstříkané v lahvičkách a není potřeba aby měl mámu za zadkem
Všechno bude jenom o komunikaci a o domluvě.. Možná se může zdát že je to fúrie, ale právě naopak.. Teď jim to klape lépe než kdy dřív a její manžel tvrdí, že mu vůbec nedošlo kolik práce žena na MD má a že se teď stydí za to jaký byl bezohledný bl.bec

Postupem času jsem ke všemu zaujala velmi tolerantní postoj, tedy ať si každý dělá ve svém životě cokoliv chce, pokud nikomu neubližuje. Snažím se nikoho nesoudit.
Osobně zatím děti nechci a okolí říká, že se to všechno jednou změní, ale brzy mi bude 25 a opravdu necítím absolutně žádnou potřebu se ani vázat, ani mít děti. Navíc občas jsem prostě jen líná, a sobecká a nic se mi nechce a opravdu bych nebyla tak nezodpovědná, abych si do života, na který jsem zvyklá(chaos, práce, škola - sotva stíhám něco dělat sama se sebou), pořídila dítě, protože by tím jedině trpělo. Osobně si myslím, že na to nemám a dalších minimálně 5 let mít nebudu, zodpovědný rodič by prostě asi měl být připraven věnovat se dítěti naplno a dát mu maximum(což asi úplně nebude moje parketa). A pak přichází na řadu další problém a to je partner, kterého nemám a tak nějak ideálně ani netoužím mít(špatné zkušenosti). Takže můj názor je jasný, chápu ženy, které nechtějí mít děti, nic proti nim nemám a trochu tolerance nikomu neuškodí

Natrefila jsem na příběh, kdy žena nechce dítě a partner ano. Celá situace je popsána tady - psycholog tam za mě těžce straší s tikáním biologických hodin. Těžko říct, jestli se ten postoj nemít děti třeba jednou nezmění a pak už bude pozdě... Opakuji, že jsem pro toleranci, je to na každém, jak to cítí.

Přidávám se mezi DB...Je mi 27...a pocity,že nechci děti jsem si začla uvědomovat cca kolem 18ti - 20ti...Nějak to mám v sobě a neřeším to...dřívě jsem chodívala na různé diskuze s cílem najít podobně smýšlející slečny a ženy...zjistit zda nejsem sama, protože v okolí nikoho takového neznám a nebo o tom nevím (přeci jen se tím nikdo nechlubí...proč také..je to podle mě celkem intimní záležitost). Po čase jsem tyto články a diskuze opustila, protože vždy došlo k hádkám či útokům a nebo klasickým řečem ohledně sobectví, pohodlnosti, kariéře.... Přijde mi to úsměvné...ano možná to tak někdo má a i kdyby je to jeho věc. Nikomu tím neubližuje...tak proč to někomu vadí...Vždykcy jsem se snažila pochopit proč spokojené ženě, která má své vytoužené dítě nebo děti vadí,že jiná je nechce...No můj názor zní, že spokojené mamince taková žena nevadí ale té nespokojené...té, která není v roli matky až tak šťastná, řeší peníze, je unavená a jiná žena se dobrovolně rozhodne tohle nedělat...je to můj osobní názor ale lépe si to vyvětlit nedokážu...ale třeba mi to někdo lépe vysvětlí. Jinak nehraju na "zachování rodu, nic tu po tobě nezůstane, mateřství je poslání ženy apod" ...
S přibývajícím věkem občas řeším otázku dětí a budoucnosti..."vyrostla" jsem a i když mám ráda módu, kosmetiku a chci i dobře vypadat tak moc dobře vím,že jen o postavě a nakupování život není. Člověk potřebuje nějakou smysmluplnou náplň pokud je alespoň trochu rozumný...pro někoho to jsou děti ale říkám si co bude tou náplní u mě (ještě jsem ji nenašla)...Děti nechci (teď právě a netuším jestli se to změní) a trochu se bojím...protože mi nejde o pohodlnost, kariéru, svobodu...já jen nemám touhu po dítěti, chybí mi to chtění...tak co mám tedy dělat...Vždy jsem zastávala názor,že žena by měla mít dítě když ho ona sama chce...ne manžel, přítel, rodiče...ona...ona musí cítit,že právě tohle ji v životě chybí...pak si mateřství a rodičovství dokáže užívat...
Nemyslím si,že by ze mě byla špatná matka ale...vnitřně bych asi nebyla uplně štastná...pořád by tam hlodal červíček co kdyby...jaký by byl můj život...Pocit,že možná o něco přicházím....nevím jak správně to popsat ale věřím,že většina chápe...
Co nesnáším jsou řeči ohledně společnosti a vymření...Ruku na srdce, která matka tu na omlazení si pořídila děti kvůli společnosti?...nebo řeči ohledně důchodů...Podle některých lidí by člověk co nemá děti neměl mít důchod, protože neposkytl budoucí pracující sílu a nebo by měl mít vyšší daně...Opět, která žena má děti jen aby ČR dala daňového poplatníka...Proč by měla být dobrovolně bezdětná žena trestána jen proto že jiná žena se sama svobodně rozhodla,že chce mít dítě...Obě mají to co chtěly...což mě vrací k té úvaze o ne až tak spokojené mamince, která špatně snáší DB ženy, kvůli jejich životu bez určitých starostí...neboli pohodlnějšímu životu...a jak by se pohlíželo na bezdětné muže...?
A mohla bych pokračovat...."Co kdyby se tak rozhodli vaši rodiče?"...No kdyby tomu tak bylo nejsem tu ale hlavně o tom ani nevím..takže bych to ani nemohla řešit jelikož bych neexistovala
"Ve stáří budete sami"...Možná ano ale s tím člověk bez dětí asi něak počítá...Rozhodně to tak být nemusí....Třeba v 50ti najdu muže s již dospělými dětmi a nakonec si budu užívat nevlastní vnoučata...Což je pěkná představa
Konstatování jak je smutné v domově důchodců vidět, ty staré lidi za, kterými nikdo nepřijde, protože neměli děti. Ano to je smutné...ale smutnější je vidět tam staré lidi, kteří měli děti a mají i vnoučata a i tak za nimi nikdo nepřijde jak je měsíc dlouhý...Řekla bych,že je to horší..Člověk co je sám na nikoho nečeká ale ti co příbuzné mají hledí z okna a čekají kdy si na ně rodina udělá čas...
Bojím se samoty i stáří ale nepřijde mi správné si jen proto pořídit dítě i když ho vlastně momentálně nechci...Co bude za nějakých 20 let...dítě může odejít za prací, studiem, partnerem a nebo se třeba nepovede...Nevím jestli bych to ustála...

Nejvíce mě pobaví a zároveň i pobouří diskuze, kde nejvíce mluví (odsuzují) muži...kolikrát ženy jak bezdětné tak i maminky dokáží dikutovat slušně s určitou tolerancí ale přijde chlap a začne rýpat...

Omlouvám se za dlouhý příspěvek a budu doufat,že jsem se nikoho nedotkla

Reaguji na tarabell: zřejmě asi nejsi o tom nemít děti moc vnitřně přesvědčená když máš neustálou potřebu se obhajovat. Nezdůvodňuješ to spíš sama sobě?

Jinak chápu ta slova, kdybych se měla o tom mít dítě racionálně rozhodovat - nemám žádné. Nicméně jsem neplánovaně, nechtěně otěhotněla - a teď po 20 letech říkám - díkybohu za tu "nehodu"

Reaguji na tarabell:
Já myslím, že máš právo na svůj život bez dětí a nikdo ti do toho nemůže mluvit, je to jenom a jenom tvoje věc jak si zařídíš svůj život.
Jenom mě napadlo, že pokud žena nechce děti, ale chce žít v dlouhodobém trvalém vztahu, musí najít partnera, který to vidí stejně: nechce děti a bude v bezdětném vztahu spokojený. On totiž vztah bez dětí (nebo rodina bez děti) musí být trochu zvláštní. Jakoby se nikam neposouvá, je to pořád jen o těch dvou lidech.. a to může vyústit v monotónnost, ponorku nebo se takový vztah časem prostě přežije..
Pokud žena nechce vůbec žádnou rodinu, tedy ani stálého partnera, pak je to opravdu jenom a jenom na ní.. Ale to je pro mne opravdu v rovině čirého teoretizování, já jsem hodně rodinně založená, takže si to neumím představit a život takové Samanthy ze Sex and the City mě doslova děsí

Souhlas. plus je u ten fakt, že chlap může mít děti v podstatě až do stáří - to znamená, že dkyž si třeba v 45 uvědomí, že dítě vlastně chce, tak si je s nějakou jinou může snadno pořídit i když s jeho původní ženou už to nejde.....

Takhle to dle mého je u velkého % žen. Ono HA sice ženy částečně osvobodila, ale taky musí to mateřství aktivně plánovat a to některé děsí...když pak ale to dítě přijde nečekaně, tak to najednou není tak strašné jak si myslí

Jinak tarabell já uznávám, že každý má právo žít svůj život tak jak chce. jen mi (třeba v tomhle tématu) přijde, že některé ženy nechtějí mít děti ani ne z přesvědčení ale prostě proto, že si myslí, že jim to zesložití život. Což je sice pravda, ale co nám ten život nezesložiťuje.....tak je fajn napsat, že žít s dítětem se dá různě a ne vždy je nutné s evšeho vzdávat. znám třeba jednu, která dítě nikdy nechtěla a tvrdila, že ho nikdy nebude mít. pak neplánovaně otěhotněla, dítě si (i kvůli partnerovi) nechala a teď to sice není ta 100% mamina, ale je na dítě pyšná, miluje ho a je ráda, že ho má....
A jinak s těmi důchody - faktem je, že když jsi bezdětná, tak si můžeš na důchod spořit snáz než člověk, který ty peníze vráží do dítěte. jasně, nikdo si nepořizuje dítě s tím, že je to pro společnost nebo pro důhodový systém, ale určitá prorodinná opatření jsou od státu nutná, protože dnes už to dopadá tak, že spousta lidí počítá, zda si vůbec to dítě mohou dovolit. takže stát by měl lidi s dětma přeci jen o něco zvýhodnit, aby si ty poplatníky zajistil Ale chce to takové zvýhodnění, aby to bylo vztaženo na práci (například daňové úlevy) a ne jako dávky....

Reaguji na farahh:
Psala jem,že děti nechci právě teď a netuším jestli se to změní...Z toho jasně vyplývá, že nevím....Nikde neuvádím,že je rozhodně nikdy nebudu mít...ale momentálně se více přikláním k tomu,že ne.
Nehoda, že bych otěhotněla "náhodou" se mi stát nemůže ani si to ze zdravotních důvodů dovolit nemohu...což je (pro mě) poměrně závažný argument proč děti nemít...Být zdravá a otěhotnět ve svém věku náhodou tak si to nejspíš nechám...ale v své situaci musím všechno plánovat...
Nepřijde mi,že bych se nějak snažila obhajovat. Včem konkrétně dle tebe?...Jen jsem vyjádřila jak to mám já a jak to cítím...to je vše. Zdá se mi, že jsi můj příspěvek vůbec nepochopila...
V

Ano chápu jak to myslíš...a samozřejmě o tom také přemýšlím...aby ten život jen ve dvou nebyl prázdný...Dříve jsem uvažovala do budoucna i o adopci většího dítěte,protože partnera mám 7 let ale shodou náhod máme stejnou nemoc a společné děti jsme vyloučily...bylo by to velké riziko. Což je další věc kdyby jden z nás chtěl jednou děti tak by si musel najít někoho jiného (zdravého). Prostě nějak to bude, život to nějak zařídí a sama bych řekla, že jsem schopna přijmout všechna rizika mých rozhodnutí...tedy,že jednou bude pozdě na vlastní děti, že budu sama bez chlapa, protože odejde za mladší ale to je život a já to beru.
Reaguji na bakalářka:
Věřím,že některé ženy nechtějí děti kvůli jakoby složitěšjímu životu...Ano cestovat s dítětem se asi dá..dá se asi lecos ale jde oto jestli ta matka nebo lépe žena chce...nebo ji to přijde příliš složité, pracné a třeba i otravné....Mě jak jsem psala nejde o pohodlí či kariéru...prostě jen nechci ale třeba za pár let...může být vše jinak. Mě tyhle pocity i trochu děsí, protože netuším, kde se to vzalo, proč to tak je a proč nemůžu být jako jiné slečny a ženy...asi by to bylo snadnější v určtém směru.

Tohle přesně repsektuju, třeba moje babička je typ ženy, která děti mít neměla a byla by nejspíše mnohem šťastnější. jenže v 60.letech to bylo jaksi nemyslitelné, tak je fajn, že dnes už tu ta možnost je.....
Jinak já taky vždycky nevěděla, zda děti chtít budu nebo ne. Ale najednou mám partnera, se kterým bych si to dokázala představit a také se mi začínají objevovat děti v okolí a najednou zjišťuju, že prostě něco ve mě začíná zacvakávat a že už děti spíše chci než nechci A to bych si tak před 4 rokama nedovedla představit......Plus já mám tu výhodu, že jsem měla o 6 let mladšího bratra, takže jsem už jako malá viděla, že děti nejsou jen starost ale i obrovská radost A teď, když se začínají objevovat děti kolem mě, tak se mi to vrací

Tak to je hodně závažný důvod.

znám x žen,co toto tvrdilo,ale pravda byla jinde,vylezlo to z nich později