Ženy, které nechtějí mít děti

no já navíc žádné sourozence nemám - a o to víc jsem o žádné dítko nestála

Taky jsem se na děti necítila, vždycky jsem říkala, že já a děti - to rozhodně ne, nechápala jsem holky na dědině, které chodily vozit maminám kočáry, ani jsem si nehrála a s panenkama-miminkama, když už panenku, tak už jako velkou holku na česání a oblíkání a v kočárku jsem vozila plyšáka. Přitom mě živí učitelství a baví mě to, ale abych se plánovaně rozhodla pro vlastní, to ne. Taky jsem se bála porodu. Takže zasáhla asi vyšší moc, na konci roku jsem neplánovaně otěhotněla a minulý týden se nám narodila krásná holčička. Z těhotenství jsem byla v šoku, řešila jsem, jak se zvládnu o mimino postarat, protože jsem se jim vždycky vyhýbala, z přebalování a ublinkávání se mi dělalo špatně. Těhotenství jsem měla absolutně bezproblémové a porod jsem taky zvládla (vlastně to nebylo nic strašného). První dva dny v porodnici jsem si sice připadala absolutně neschopná, ale měla jsem úžasnou spolubydlící na pokoji, o šest let mladší paní a od tý jsem všechno odkoukala. Máme teda štěstí, že malá je hodná, spinká a baští, je krásná a vlasatá a přebalování nebo ublinkávání mi najednou vůbec nevadí. Je to opravdu tak, jak mi říkávaly, že vlastní dítě je něco úplně jiného. Jen si hůře zvykám na úplně jiný režim, kdy najednou nemám čas na věci, které jsem dříve dělala a taky ten pocit, že najednou mám zodpovědnost za ten malý uzlíček.

Reaguji na LaArdilla:
Jéé, tak to je super, gratuluji a vítám další (zatím malinkatou) potencionální uživatelku Omlazení
Mezi námi, nemusíš rezignovat na svůj vzhled, na práci, na partnera, na koníčky atd. jak se tu snaží některé holky naznačovat!
Tvůj život nekončí a nezačínají příšerné galeje..
Dítě je dar, je to radost a starost, je to další člen do rodinné mozaiky, je to osobnost a přesto kopie někoho, koho už dobře znáš..

Setkala jsem se s tím vícekrát, myslím, že je to celkem normální (rozhodně normálnější než třeba homosexualita, která je přitom paradoxně společensky více přijímaná). Ovšem myslím si, že "cizí děti v kočárcích mi nepřijdou roztomilé" rozhodně není (samo o sobě) známka absence mateřského pudu, protože velkému množství lidí se líbí jen jejich vlastní dítě, a ostatní děti je nechávají chladnými.

Povinné rozplývání se nad kočárky je jen módním trendem současné doby, to zaprvé.
Zadruhé, znám i lidi, kteří plánují (další) dítě, a předem říkají, že tu fázi mimino/batole nemají rádi, a že děti je baví až ve chvíli, kdy se s nimi dá aspoň trochu rozumět bavit. Hlavně muži, ale žen se to týká taky. Opět, žádná novinka, jen je to v dnešní době tabu.

Každá doba má nějaká tabu, v roce 1970 by bylo strašné, kdyby se chlap začal líbat s jiným chlapem, v roce 2013 je strašné, když chlap, kterému je podávané mimino řekne "ne, díky, já mimina nemám rád".

Hele, řekla bych, že lidstvo má spíš opačný problém. Kdyby se 90% lidí na téhle planetě rozhodlo zůstat bezdětných, bylo by to - v dlouhodobém horizontu, samozřejmě že by v jedné generaci byl strašný problém se starými lidmi - velice prospěšné.

tak já to mam přesně naopak... od mimin do 2,5 let se to přežít dá - nevyžívám se v tom, ale dá se to ale jak se to dostane do fáze "a proč to tak je?" "A já chci tohle!" to bych teprve střílela

Reaguji na jaruha: setkala jsem se s takovým případem u mě samotné je mi tedy 21 a na to být matkou se necítím a pravděpodobně nikdy ani nebudu..jako malá jsem si s panenkama nehrála, nikdy jsem si nehrála "na mámu s tátou", vždycky jsem byla spíš na plyšová zvířátka

tak se toho pocitu zbav, protože nejsi jediná, je nás takových víc, ale jen malá část se nebojí přiznat to lidem okolo sebe..ale upozornuju tě, že pokud tehle názor vypustíš mezi "špatnýma" lidma, tak se budeš muset obrnět trpělivostí nebo spíš se budeš muset stát lhostejnou vůči názorům ostatních jelikož tě budou "kamenovat" nadávkama do "sobeckých kariéristek" (taky si tím právě procházím)

k tomuhle ti napíšu jen tohle: potkala jsem kamarádku co nedávno porodila. začala jsem se rozplývat, kecat něco ve smyslu "to je rozkošný" a tak podobně..mamina se už začala přitrouble uculovat a tahala mimčo z kočárku..ovšem trapas nastal když viděla že ta slova patřila štěněti které měla vedle kočáru a né tomu uslintanému tvorovi o kterýho jsem neprojevila nejmenší zájem
Prostě to buď přijde nebo ne..a když ne tak mi věř že pravý smysl života si najdeš jinde..moje "poslání" bude nejspíš to, že si zřídím vlastní psí útulek a budu se starat o pejsky a né o děti
každopádně hodně sil, při komunikaci s bl*ci, kteří vidí smysl jen v plození a rození dětí
ostatní se do mě taky klidně pusťte, já jsem na to zvyklá a to mě fakt nerozhází

Myslím, že se do Tebe nikdo nemustí, v 21 letech jsi ještě děvčátko

Reaguji na LucieVip: to si myslíš ty.. jsem psychicky vyspělejší než kdejaká "třicítka"

To si možná zase myslíš ty

to není můj názor, ale názor lidí v mym okolí (a ty si nezkoušej brát do úst)

Myslím, že tendo dodatek mluví jasně o tom, jak to vlastně je

To nemyslíš vážne! Požaduješ rešpekt od ostatných, ale sama niektorých zhadzuješ? No mne to príde ako slová nejakej 15tky. Poznám typ ľudí, ktorí naschvál majú opačný názor ako väčšina ostatných len preto aby boli zaujímavejšími, prípadne sa majú chuť pohádať - škoda reči. Komunikácia s ,,tridsiatkou,, myslím vyzerá úplne inak

myslim to vážně..už v jedné podobné diskuzi na toto téma jsem psala, že nedokážu respektovat lidi, keří nerespektují mě a moje názory..když oni ti zmínění "bl*ci" uráží mě, tak se taky ozvu, nejsem člověk který drží hubu a nechá si **** na hlavu
Pokud vás moje názory pohoršují nebo vás rozčilují mam radu - přejděte to a nekomentujte mě!

spíš bych řekla, že je slečně tak 12-14

Reaguji na farahh: co tě ktomu vede?