Ženy, které nechtějí mít děti

Naopak, 0,6% otěhotnělo kvůli selhání HA.
99,4% znamená, že 0,6% žen během jednoho roku otěhotní kvůli selhání HA.
Ty ostatní (těhotné) otěhotní kvůli vlastní chybě.

ok,já prostě nějak na úplné selhání nevěřím,moje doktorka tvrdí,že to je opravdu vždy chybou ženy,jelikož to něčím pokazí a řekne,že selhala antikoncepce,neselhala,selhala ta co jí má brát tak jak jí bere.

Neznám nikoho,kdo by otěhotněl přez prášky,ve finále se vždy holky přiznaly,že něco pokazily samy,ale lépe zní,že selhala antiko...nevím,nejsem vědec,ale já na selhání antiko nevěřím.Nikomu to nenutím a vím,že čísla hovoří "jasně".Ale mě to nepřesvědčilo

Tak vzhledem k tomu, že selhává hormonálka v jiných podobách, jako třeba injekce nebo podkožní implantát, které zavádí lékař a dá se to dohledat, tak mi přijde logické, že musí selhávat i hormonálka v podobě pilulky. Ta ještě víc, když se nedává přímo do krve.

Že neznám nikoho, komu by selhala HA, tomu se nedivím, já bych se o tom taky nešířila, když vím že by mi to nikdo nevěřil.

Samozřejmě že valná část "selhání" jsou ženy, které buďto braly prášky nedbale, nebo vysadily schválně, když manžel dítě nechtěl.

Tak to mi mluvíš z duše.. já osobně pohádkám o selhání taky nevěřim. Hlavně proto, že v okolí opavdu není jediná, která by si na té povídačce opravdu stála.. Vždycky se to provalilo, Ať už tím, že si chtěla chlapa udržet nebo tim že pilulky zobala jako lentilky, nebo tím že opravdu neměla tušení, že při střevní chřipce se tabletka nevstřebá A v neposlední řadě, moje příbuzná je ve 3.měsíci (také "selhání" HA) Divné je, že s chlapem je přes dva roky, teď jim to necelý půl rok skřípe. On se chtěl rozejít a bum! ona je v tom
Každá k tomu máme jiný postoj a jiný názor, ale až se tu objeví další diskuze o "selhání prášků" budu se zase tiše smát a klepat si na čelo

Také bych se chtěla přidat k diskuzi a začnu otázkou, která mě napadá po přečtení téměř celé diskuze na téma Ženy, které nechtějí mít děti.
Nebudu psát jaký názor na to mít či nemít dítě mám já, protože bych se jistě mohla dočkat jak negativních tak i pozitivních reakcí. Zajímá mě jen jedno. Ženy či dívky tu opravdu často píší svůj názor že nemají vztah k dětem, nic jim to neříká, vypisují různé obavy nebo důvody proč dítě nechtějí. Teď nebudu cíleně mluvit k dívkám mladšího věku, protože mockrát se tu objevují reakce typu jsi ještě mladá a podobně, ale co ty ženy co už jsou ve věku 30 a více, těm bych u přeci jen trochu věřila že to mají v hlavě srovnané a vědí co od života chtějí a píšou jsem opravdu pravdu pravdoucí. Proto byla vytvořena tato diskuze aby měli prostor ty ženy které dítě mít nechtějí a že opravdu mezi námi takové jsou a chtěli by být trochu pochopeni. Jenže pak mě zpátky na zem vrátí, když některá z vás popisuje důvody proč tedy nechci dítě a tak dále a pak o řádek níž napíšou, ale teď se mi narodila holčička či chlapeček a i když nemám pořád vztah k jiným dětem, nebaví mě s maminkami chodit na hřiště své dítě miluji je to to nejlepší, nikdy bych neměnila a dokonce pak nabádají i ostatní že to taky tvrdili, ale že teď se to změnilo..... A to je potom tedy co tu většina vás píše lež, pro mě by tedy byla opravdová žena která nechce mít děti taková, která bud jsi dává majzla na otěhotnění a když už tedy nějakým způsobem otěhotní by šla přeci na potrat bez jakýchkoli obav že už by nikdy dítě mít nemohla. A to je ta správná otázka ne? Opravdu patříte mezi ty ženy které nechtějí mít děti?

Ještě malé doplnění, pozor na to aby z toho nevnikly první odezvy typu co když dítě mít nemůžu a podobně to sem pořád přeci nepatří. Žena co nemůže být matkou je ale žena která by chtěla, ale nemůže např. zdravotní důvody. To samé je když by se vám mělo narodit dítě, ale bohužel postižené či takové zdravotní problémy, které vás nakonec utvrdí v tom že ne nechci dítě. Pořád to je miminko které by jste chtěla. Pozor taky na to že většina žen má strach mít dítě a proto ho nechce. Taky bys chtěla miminko, ale máš obavy a proto nemůžeš tvrdit že patříš k ženám co nechtějí dítě. Takových případů je mnoho a spousta jste jich psali.
Nedá mi to nakonec neříct svůj názor, osobně si myslím že takové ženy existují, ale není jich mnoho, které jsi za tím budou stát celý život. Naprosto imunní proti dětem mateřstvím a vše s tím spjato. Opravdu mezi takovými tady jste? Můžete to odpřisáhnout? Nevíte přeci kdy je ten správný věk tohle tvrdit toto může sice tvrdit i 50letá bezdětná ženská ale v 70 pokud se toho dožije si jistě jednou za život zasteskne že nikdy neměla dítě a takhle by to bylo v jakémkoliv věku každé ženy. V okamžiku kdy žena otěhotní taky hnedka měníte názory na život a hlavně na děti. Zkrátka nikdy neříkejte nikdy. Já myslím že málo která žena odolá mateřským pudů. Tam už by byla jen otázka času. Jestli ten čas mít jak své či adoptované dítě mám nebo ne.

Reaguji na Meredit: Spoustu otázek máš velmi dobře položených.
Pokusím se odpovědět ze svěho pohledu. Mnohé holky tady, už moje názory ví, a můj příběh znají.
Děti mám ráda, jsem taková ta hodná teta, která pohlídá, pohraje si atd., ale vlastní dítě jsem nikdy nechtěla, cca od 19 jsem cítila, že ten mateřský pud tam prostě není. Ale byla jsem maldá, a nijak zvlášť jsem to neřešila. Šel čas, a za pár let, jsem onemocněla, a byla postavena do situace, buďto mít dítě teď, nebo nikdy-bylo mi přes 20, zabezpečená, s partnerem, a rozhodla jsem se tak, že dítě nechci-bylo to těžké, a definitivní rozhodnutí.Vím, a i tehdy jsem věděla, že tohle je věc, kterou už nebudu moct změnit. Dnes se na to po několika letech(kdy je mi "už" téměř 30) dívám stále stejně-ano, napadlo mě, jaké by to bylo, rozhodnout se jinak, ta pochybnost, jestli to bylo správné, tam pořád je, a vždycky tam bude. Ale ze svého pohledu můžu říct, že svého rozhodnutí nelituji, a stále si za ním stojím. Žiju krásný, naplněný život, nechybí mi dítě, ani nic podobného-ale nemůžu na 100% říct, že bych se rozhodnula stejně, být nyní ve stejné situaci ,jako před lety. Tehdy mě k tomu vedlo to, jak jsem to cítila a viděla, jako to nejlepší, dnes by to možná bylo jinak-to nevím-ale svého rozhodnutí jsem za ty roky nelitovala.
No, snad jsem aspoň trochu odpověděla na to, co ses ptala. Kdyby tě ještě něco zajímalo, tak se klidně zeptej

Ano, opravdu mezi tyto ženy patřím.. potrat je záležitost kterou si nedovedu představit, takže nemůžu říct jestli bych šla nebo ne.. pokud ne, tak bych se rozhodla dát dítě k adopci, ale nevychovávala bych ho.. Jsem přesně ta žena, která si dává sakra pozor na to aby neotěhotněla..

jo, tohle jsem tady (nebo v podobné diskuzi? vážně nevím) psala.. kdybych se měla rozhodnout v tuhle chvíli a v budoucnu bych neměla možnost toto rozhodnutí změnit tak bych s klidným srdcem řekla "NE, děti nikdy nechci".. ale zároveň jsem nikdy nezavrhla možnost že se tento postoj k dětem nezmění - jen tomu prostě nedávám moc šanci..
Každý člověk je nějaký a každému leze na nervy něco jiného..

jinak hezky sepsané

Já jsem dlouho dítě odmítala (u většiny kámošek to je tak, že chlap dítě odmítá a holky "najednou náhodou" těhotní a selhává jim HA, u nás to bylo naopak ). Měla jsem hodně důvodů - tak třeba uřvané smrady (všichni to známe z restaurací, dovolených, obchoďáků....ten ječák, kterej trhá uši, protivné děti, které se motají pod nohama...) Nechtěla jsem přijít o věci, co mě baví - práce, koníčky, cestování...

Myslím si, že taková ta dětma posedlá matka roku ze mě nikdy nebude. Dokážu si umejt vlasy a hezky se oblíct i s dětma, nežvaním pořád jen o plenkách a nespamuju na svoji zeď na FB fotky dětiček omatlaných "děsně roztomile" špenátem....

Ale zjistila jsem, že větší děti, které už umí mluvit, jsou fajn, je s nima legrace. A v dnešní době už člověk omezený dítětem být nemusí - máme chůvu, takže pracuji úplně normálně. Cestujeme i s děckem, momentálně s ním brzy plánujeme vyrazit do Malajsie..

Děti mít nechci, ale zatím jsem se s moc rejpavými poznámkami okolí nesetkala, vzhledem k mému věku (23 let), si lidé myslí, že si to ještě časem rozmyslím nebo že se mi roztikají tzv. biologické hodiny. Já vím však své, nikdy je mít nechci. Nevím sice jak budu přemýšlet za 5,10, 15, 20 let, ale vím že vlastní děti nikdy.

Mám jedno dítě, kluk, má 4 roky. Další děti mít nechci, neplánuji, netoužím po nich. Vůbec! Nejsem nijak zvlášť mateřský typ, své dítě miluji, dopřávám mu všechno, ale ostatní (cizí) děti mě nezajímají, nemám k nim vztah, spíš mě obtěžují!, synovci a neteře jsou otravní, uřvaní, akční, pletou se pod nohama, pořád něco chtějí, mluví, prostě se mi děti protiví. Mám z nich až migrénu.
Vždy když na ulici potkám ženu s kočárkem, kouknu, co má oblečené, na její vlasy, líčení (pokud mě zaujme) a kočárku či dítěte si ani nevšimnu, často vůbec nezaregistruju. Děti mě vůbec nezajímají. Ale tomu svému dopřávám hodně a kupuju, hračky, dobré jídlo, krásné oblečení, všechno. Dopřávám mu i dětské koutky. Ale s kámoškama matkama se nestýkám, a zeď na FB rozhodně nespamuju fotkama dítěte! Jako úvodní fotku mám nastavenou oblíbenou zpěvačku nebo fotky nehtů, v mobilu na pozadí to samé. Sem tam na FB nějakou tu fotku mého syna přidám, ale v žádném případě nejsem ta, co lajkuje různé dětské weby a blbůstky, obchody pro děti, to neee. Spíš se mi to strašně protiví, jak kámošky lajkujou a komentujou ty dětské obchůdky a serepetičky, háčkované čepičky pro dětičky, Hami jako od mámy ... Já jsem na kosmetiku, vlasy, pěkné oblečení.
Druhé dítě mít nechci, i když se mě každý ptá, kdy budu mít druhé, říkám, že nikdy. Jedno mi stačí.

Moje řeč.
Asi budeme stejné, mám stejné názory jako Vy.

Taky mám podobné zkušenosti
Pokud ve dvaceti naběhneš na rande s transparentem "Děti ne !" a ve třiceti rovnou řekneš, že děti nemáš a nechceš, i ten nejvíc dobrodružně založen chlap se nejdřív vyptává a pak couvá, to je jasné. Chlapi jsou konzervativnější a vše, co je odlišné od davu je jim divné, nebezpečné a budou s tím problémy
S vyšším věkem, ne už příliš vhodným na výrobu potomků se ale zvyšuje počet diplomatických odpovědí, které lze s úspěchem použít, zejména různé variace na téma : "Děti ? Hmm .... Když se tak nad tím zamýšlím, asi jsem nepotkala nikoho, s kým bych si je dovedla představit " ( pauza na upití kafe a teatrální pohled do dáli přes okraj šálku ) "škoda, že jsme se nepotkali o dvacet let dřív .... "
Výsledkem je zdařilé rande a spokojený protějšek, přesvědčen o své jedinečnosti, kterého ani nenapadne zkoumat, jestli jste kariéristka, feministka, nebo jestli se bojíte, že se vám u porodu polámou dlouhé nehty

Patřím k typu žen, které nechtějí mít děti. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych jednou měla mít děti. Prostě nevím proč? Je to dané také povahou, jsem introvertní typ člověka, který potřebuje mít dostatek času pro sebe, aby byl spokojený. Nedovedu si představit starat se někdy o děti. Mě k životu stačí přítel a víc nepotřebuji, jsme spolu 8 let, mě je 26 a je mu 34 let a jsme hodně spolu spokojení. Říká se, nikdy neříkej nikdy, ale dokud nezačnou být biologické hodiny, tak je mít skutečně nechci. Úplně mě děsí představa, že bych měla mrně a musela se mu pořád věnovat. Děti se mi líbí to ano, ale kvůli tomu si je hned pořizovat? To je nesmysl... Teď budu teta a těším se na to, ale vím, že to zase vrátím. Prostě jsou ženy, které to tak mají nastavené a je dost ubohé jim nadávat a říkat o nich jací jsou sobci. Prostě když ten pud v sobě nemají, stát se matkou, tak co asi mají dělat? Mají si děti udělat na truc, aby byl svět spokojený? Bude si někdo pořizovat psa, kterýho vlastně nechce? Jak se k němu pak asi bude chovat? Bude se o něj řádně starat? To pochybuji.