Ženy, které nechtějí mít děti

To bezdětná žena těžko posoudí...Moc nemusím takovéto řeči...a nechápu proč něco takového někdo říká bezdětné ženě....Co se na to dá asi odpovědět. To je podobné jako kdybych trojnásobné matce (kamarádce se stejným vzděláním) na mateřské dovolené řekla nejúžasnější na naší práci je když tě povýší (berte s nadsázkou)....Působí to spíše jako výsměch ..jako kdybych ji naznačila, že ona toto nikdy nepozná protože má děti.....
Je to jen příklad než se do mě někdo naveze

Naprosto s Tebou souhlasím
Netvrdím, že to není krásný pocit, a uznávám, že to musí být úžasné. Avšak, co je pro Tebe nejkrásnější pocit, nemusí být nejkrásnější pocit pro někoho jiného. Mám prostě jiné priority, rozhodla jsem se žít svůj život jinak. Nepřijdu si o nic ochuzená, ani nemám pocit, že bych žila prázdný život. Já zažívám nejkrásnější pocity jindy, při jiných příležitostech.
Pravdou je, že zkušenost je nepřenosná a co člověk nezažije na vlastní kůži, tak to těžko pochopí. Já se prostě rozhodla jinak, ke štěstí a vnitřnímu naplnění mi stačí jiné věci.

Já se "bojím" mít děti, protože nevím, jestli bych je dokázala správně vychovat. Když vidím, jak rodiče dokážou dítě pošramotit na celý život ... A navíc nemlžu najít toho správného partnera, takže nejspíš budu bez dětí. Hrozně ráda bych byla taková ta tetička, která dítěti dobře poradí, co se životem, problémy a tak. Jenomže nemám sourozence, takže ani to mne nepotká ...

Reaguji na aksile2aksile:
Přesně tak...moc krásně napsáno

Reaguji na tarabell:
Kdybys to přečetla celé....i s danou vsuvkou..... je to rozhodnutí každé ženy. Neodsuzuji jiný názor, pro mě je zrodit nový život smyslem existence. Porodila dvě děti, vystudovala tomu druhou vysokou školu, práci, kterou miluji.....je to někdy honička, ale nikdy, zatím, nelituji toho, že jsem to spojila i s mateřstvím. Nic víc. Postupem času se dítě stává parťákem. Jsou určena pravidla a podle nich se jede. Praktikovala jsem to u prvorozeného syna a činím to i nyní u druhého šestiletého syna, zatím bez problémů.

Jsem ráda, že se najdou takové jako já a zároveň že nás vy maminky, či budoucí maminky tolerujete a berete to tak, jak to cítíme

chápu,že ze zdravotních důvodů žena děti mít nemůže,nebo z finančních,nebo že nenajde toho pravého, ale jinak jinym důvodům moc nerozumim...myslim, že Vám celý život bude něco chybět, něco co si dokážete racionálně zdůvodnit, ale pořád to místo bude prázdné.Já osobně děti kamarádek taky nemusim,nerozplývám se nad kočárky,mám radši psy,ale teď čekám mimčo a je to úplně jiný zvláštní pocit,prostě to máme my ženský někde zakódovaný,je to asi pudový..myslim, že nebudu taková ta úzkostná matka, která sedí ne emiminu a řeší každý *** svýho dítětě,taky mám strach,že mě dítě bude extrémně zlobit,ale třeba bude tak hodný jako jsme byla já)je to takový kinder suprise a já mám ráda překvapení..myslim, že je to trochu i výzva

Tak slečny, po přesunutí do uzavřené diskuze, nám bylo téma znovu otevřeno

Já si taky nemyslím že každá žena musí být matkou. Pokud se na to člověk necítí, tak je opravdu lepší ty děti nemít a nespoléhat na to že "příroda to zařídí aby (aby měl člověk svoje děti rád)".
Zanedlouho mi bude 27 a mateřský pud se u mě ještě neprobudil. Nikdy jsem neměla vztah k dětem a nemám ho ani teď. Nevylučuji sice že se to ještě časem nezmění, ale prostě si sama sebe nedokážu představit v roli matky. A kdybych dítě měla, tak bych se opravdu bála o jeho budoucnost protože současná situace (a vyhlídky) není zrovna dobrá. Taky si myslím že je čím dál těžší vychovat dítě tak aby nepodlehlo tlaku okolí a nestala se z něj jen další ovce ve stádu. A to i pokud má inteligentní rodiče kteří berou výchovu vážně.

Hm taky takové znám a mají dost smutný nenaplněný život. Jejich životem je jejich kariéra a nikdo v práci je nemá rád, protože nemají pořádně ani chlapa a mají v hlavě tak zamindrákováno, že je nikdo nemá rád, když přijdou ty jejich nálady a pak ti mluví o meditacích apod. kam pravidelně dochází a je to prý strašně super. Upřímně? Tohle v životě fakt nechci

To mi spíš přijde, jako ty ženy, které děti už chtějí, ale nemají k tomu partnera..

Přijde mi hloupé škatulkovat lidi podle toho jestli chtějí mít děti-to je to správné, nechtějí mít děti-nesprávné. Já osobně zatím prostě nepociťuji potřebu mít dítě, neříkám že tomu nebude někdy v budoucnu jinak. Tak jak někdo cítí že mít děti je to "normální a přirozené", tak tak samo může někdo cítit že ne a přesvědčovat zrovna o té své "správnosti" je blbost. Od každého názor respektovat - ale nepřesvědčovat zrovna o té mé pravdě. Důležité je, aby se člověk cítil spokojený se svým životem. Nesouhlasím s názorem, že bezdětné ženě bude pořád "něco" v životě chybět.... Každý to prostě cítíme jinak.

Reaguji na Sarentina:

Hezky napsáno, souhlasím.

Přesně tak.

Přijde mi zvláštní ten argument, jak to malý dítě řekne - Mám Tě rád, mami.
Tak já nevim, mám svou mamku hrozně moc ráda, mockrát mi v životě pomohla a i teď je mi oporou, myslim, doufám, že ví, co k ní cítím, ale abych řekla (a teď myslim kdykoliv - i jako malá i teď) - mám Tě ráda, přijde mi to jak z americkýho filmu. Ale já obecně na to vyznávání citů moc nejsem, takže nevim. Já jsem byla i takový nekontaktní dítě, nesnášela jsem, když se se mnou chtěl někdo mazlit a šahat na mě, takže co máma řikala (teď už samozřejmě po letech s humorem a nadsázkou), byla ze mě spíš nešťastná, protože v okamžiku, kdy se se mnou chtěla pomazlit, následoval řev. Ale fakt ji mám moc ráda.
Já sama děti chci, chtěla jsem je už dobu, ale neměla jsem k nim toho správnýho chlapa a v tomhle prostě moje zodpovědnost byla silnější. Teď, když mám chlapa, s kterým dítě chci, tak zase zdravotní komplikace.
Dost se tim trápim, zatim mám psa a nechávám téma otervřený. Nějak to dopadne.
Ženský, který nechtějí mít děti neodsuzuju, naopak. Proč se nutit do něčeho, jen proto, že je to společenskou normou? A kdo ji určuje? Když mám radši cestování/kariéru/chlapy/psy/cokoliv jinýho, neni lepší si to přiznat a žít si po svym než vychovávat dítě tak, že ho budu tahat s sebou do horoucích pekel a juchat, jak je to pro něj super/ budu celý dni v práci a dítě budou vychovávat cizí lidi/ budu si domů tahat návštěvy a dítě bude koukat, jaká je jeho maminka veselá a společenská každý večer s jinym chlapem/ vychovávat dítě v psim útulku/ cokoliv jinýho?
Protože když si ta ženská neujasní, že jejjí priorita je prostě někde jinde, buď bude nešťastná ona, že se toho musí vzdát, kvůli harantovi, kterýho vlastně ani nechtěla, ale všichni do ní kérovali, že takhle je to špatně nebo bude nešťastnej ten harant, kterej si to bude moc dobře uvědomovat, nejspíš ale budou nešťastný oba.

Reaguji na Ellenuschka: vidím to stejně jako ty....taky tedy moc neumím projevovat city, nějak si neříkáme pravidelně s rodiči, miluju tě, mám tě rád, ačkoli to všichni víme že se máme rádi...
a taky si myslím, že je blbý být matkou jen na částečný úvazek, prostě podle mě buď je žena rodinný typ a chce většinu svému času věnovat rodině a dětem, nebo je lepší, když se věnuje hlavně sobě a kariéře a dítě prozatím nemá,...těžko se to dá skloubit dohromady aby žádná strana nějak nestrádala...
ani mi nepřijde nějak skvělý argument, že je lepší být mladá maminka, protože až dítě vyroste, budete ještě poměrné mladé a budete si moct zase užívat....nebo aspoň já to mám tak, že si radši užiju pořádně mládí, než potom ze sebe dělat starší sestru dcery a juchat s ní ve čtyřiceti na diskotékách...myslím, že potom už budu toužit spíš po něčem jiném...