Vztah na prvním místě

Řekla bych, že prostě martinam má nějakou špatnou zkušenost.

Můžu svého partnera milovat sebevíc, ale pro mě taktéž vztah není na 1.místě. Alespon né do doby než si založím vlastní rodinu, vdám se a budu mít děti. Pak bude moje priorita tohle s čím je spojen i vztah s partnerem. Avšak do té doby jsou pro mě důležitější věci jako například moje vlastní rodina, má matka, duležitější jsem pro sebe i já, ač to zní jakkoliv špatně a sobecky tak je pro mě duležitější i to, abych si v životě našla své místo, to at se mám dobře, to kam patřím, co budu dělat, kde budu žít...a na tom pak můžu něco stavět...proto bych tyhle dvě věci v tuhle chvili před mužem upřednostnila a celkově je můj pohled takový, že bych svého partnera nikdy nechtela mit na 1.místě a myslet si, že bez něj se můj svět zboří.

moje spokojenost....
myslím si, že člověk, který se spokojený sám se sebou a s tím co dělá, předává tyhle pozitivní energie na další lidi... takže sobecky jsem na první místě pro sebe já...)))

Samozřejmě že mám vztah na prvním místě..kde jinde taky..Ale jinak mám uplně normální zivot, zájmy,koníčky, školu..atd...Nesedím od rána do večera doma s partnerem.....Ono je rozdíl mít vztah na prvním místě a být posedla a mít strach ze samoty..holky, které se nalepí na chlapa a jsou na něm závislé, jsou spíš typy, které se bojí být samy, chtějí aby se o ně někdo staral atd). Podle mě mít vztah na prvním místě, znamená nezahodit ho kvuli blbosti ale řešit problém a pomáhat si, ne se od sebe nehnout na krok..

Myslela jsem to tak, pokud ty ho na 1. místě máš ale přítel ne. Takhle to mám ve vztahu já, proto mě zajímají vaše názory.

mám to podobně

Na 1. místě budu pro sebe vždy jen já a moje spokojenost. Sobecké? Nemyslím si.

Spíše rozumné.
Ono je opravdu dobré neupínat se pouze na partnera a vztah, protože v momentě, kdy vám odejde, přijde pro mnoho holek či žen konec světa.Partner, především tedy společná rodina, je pro mě na prvním místě, ale není to důvod, abych začala žít výhradně jeho život a rezignovala na ten vlastní, ať už je tím myšleno přátelé či práce na své kariéře.Dává mi to jistotu, že i kdyby partner odešel, tak to přežiju a to i po ekonomické stránce, bude to samozřejmě bolet, ale přežiju to.

Souhlasím s tím, co píše většina - "Vztah na 1. místě, ale." Nejvíc se mi pak líbí příspěvek Lauritty
A k tomu mě napadá: Když jsem byla mladší, byla jsem na milého "upnutější". Teď spolu bydlíme a já se přiznám, že když vím, že nemusíme plánovat naše setkání (navíc s vyhrazeným počtem hodin), neboť se uvidíme doma a když ne dnes, tak zítra určitě... je mi svým způsobem lehčeji a jsem uvolněnější. Zní to možná hloupě, možná paradoxně, ale i on sám si toho všiml - častěji si dělám co chci já, bez ohledu na něj a prostě to tak "nehrotím". Určitě nám ta změna oběma prospěla.

Vždycky ve vztahu jeden má rád víc a vyhrává ten,kdo má rád míň.Ve chvíli kdy vztah končí je ve výhodě ten méně zamilovaný.
U nás jsem to já,jsem tak trochu sobec.

Rada je neztrácet hlavu a myslet.Na prvním místě u mě není chlap a nikdy nebyl.

No a pak, že svatba nic neznamená... To ze dne na den přehodnotíte své priority? Přítele máte míň rády než manžela? Snad je třeba vybrat dokonalého přítele, aby z něj pak moh být dokonalý manžel.

Ale možná to bude tím, že já nikdy nešla do vztahu, kde jsem neviděla budoucnost. Vždy jsem s tím chlapem chtěla zestárnout. Nedovedu si představit být s někým, s kým do budoucna nepočítám. Když jsem s ním přestala počítat, tak jsme se rozešli. Ale dokážu celkem pochopit, že někdo to má jinak.

A já dokonce ani manžela, ač ho opravdu miluji, a děti.
Partner může odejít, ale máma už jsem napořád, i když vím, že to zní lehce pateticky.

Reaguji na JulčaPulča:
Přesně totéž mě taky napadlo, ale nechtěla jsem rýpat Napsala si to skvěle!

Až se můj přítel stane mým manželem, tak i potom pro mě nebude prioritou č. 1.

Reaguji na Lady Flame: Ale holky to psaly naopak, že jako manžel pro ně bude mít větší váhu Tvůj postoj je samozřejmě v pořádku a dává smysl

Každá maminka to tak cítí