Vztah na prvním místě

To ne, tady se spíš nese názor, že partner má být na druhé koleji už před příchodem dětí

Mě to tak tedy nepřijde. Já Ti nevím, ale vždycky je vztah s partnerem o něčem úplně jiném než třeba vztah k rodičům. Já jsem nikdy nemohla říct, že bych měla partnerský vztah úplně na prvním místě, protože prostě rodné vazby jsou silnější, to je fakt. Málokteré dítě se vykašle na své rodiče, když ho potřebují, a jde radši randit.......Teď samozřejmně nemluvím o patologické závislosti (případy mamánků) ale o normálních, nepatologických vztazích.......

Milá pettite, u tebe šlo ale úplně něco jiného... (některé slečny ví, o čem je řeč)...

Abych taky nebyla za pipinku, tak doplním to, co jsem psala o vztahu k partnerovi:
Když mě naštve milý a je mu dopředu jasné, že jde o něco, z čeho nadšená opravdu nebudu, dám mu to najevo. Nehysterčím, snažím vše dobře pochopit a zabránit nedorozumění, ale ponižovat se nenechám.
Oproti tomu děti jednou budu mít ráda bez výhrad, tak jak je u matek samozřejmé

Reaguji na Lady Flame:
jé, pettite994 sa vrátila!
A áno, podľa toho, čo slečna písala v iných témach, to príliš na vzťah nevyzeralo.

Reaguji na lulamae: Vrátila a včera dokonce založila diskuzi, kterou ale hned uzavřela

To jsi napsala velice pěkně.
Jen člověk se zdravým pohledem na lidi okolo sebe pochopí, že vztahy se prostě na žebříček nedávají a že láska se nedělí, ale násobí.

Reaguji na ILChazz: Proč je těžké pochopit, že pro někoho existují důležitější věci než chlap? Jak tu někdo zmiňoval - například vztah k rodičům (pokud jsme byli normální rodina) bude vždycky silnější, k dítěti také, vztah ke kamarádce, kterou znám dvacet let a prožili jsme spolu všechno bude silnější, rovněž bude silnější láska ke mně samé a k mým potřebám a štěstí, ne tomu jeho. Muž bude mezi prvními místy(a to pouze jeden zcela konkrétní, ne vztahy obecně), když se mnou bude čtyřicet let, když se mnou přestojí hádky, úmrtí v rodině, deprese, bytí bez práce, vážnou nemoc, stárnutí, nedostatek sexu a pořád mě bude milovat, bude věrný a bude při mně. Ale nějaký chlápek, co je se mnou pár let dokud ještě vypadám pěkně a přitahuju ho nebo mu věnuju dost pozornosti dokud nejsou děti? Ten si zatím pozici na prvním místě ničím nezasloužil a v mém srdci nárok nemá ani na to být MEZI prvními.

nečetla jsem pořádně celou diskusi, ale musím se smát, jak ženský každou diskusi ztrhnou do extrému... buď je to černý nebo bílý...))) život je přeci mnohom složitější..
jak už jsem psala v jednom příspěvku, pro mě jsem nejdůležitější JÁ a pak to stojí tak nějak v jedné rovině... to myslím lidi, které mám ráda, kteří jsou pro mě důležití a to samé dostávám já od nich...v opačném případě klesají v mém žebříčku...
nevidím ani nic špatného na tom, že se chce žena líbit svému partnerovi, i když už má děti a dělá vše pro to, aby byla v jeho i ve svých očích atraktivní... to přece neznamená, že zanedbává děti, nebo nedej bože jsou na jiném místě žebříku než její partner... člověk by se měl starat celou dobu o vztah a jestli to znamená zajít občas do fitka, k holiči a hezky se obléci, tak proč ne... osobně budu mít raději vedle sebe "fešáka" než "fotra" od rodiny...

Reaguji na Sang: Sang, v klidu jsem s tebou diskutovala a spíše se ti snažila ukázat jinou stránku věci, ale:

...tohle už mi ale hlava nebere, sorry.

Reaguji na Sang:
Kdybych uvažovala jako ty, vůbec nechápu, proč bych měla nějakého partnera mít. Proč sdílet život s někým, kdo pro tebe není aspoň 'mezi prvními'? To budu radši sama, společnost mi můžou dělat kamarádky a na sex se vždycky někdo najde Nejsem typ člověka, který nemůže bez vztahu existovat, ale když už ve vztahu jsem, beru ho jak jsem psala...

Reaguji na Red_fire: Myslím, že je docela logické a zdravé mít rád a cenit si někoho pro zásluhy, pokud prokáže, že za to stojí. Což platí obecně pro kohokoliv, nejen partnera. Když mě rodiče vychovali, starali se o mne, jsou mi oporou, tak je jasné, že jim oplácím stejně, to samé u dlouholetých přátel, sourozenců atd. Dokud muž tyto kvality neprokáže, tak nechápu, jak ho někdo může stavět na první příčky vedle těch, co při něm stáli celý život. Prostě pokud slyším někoho říkat, že je pro ně muž stejně důležitý jako rodiče nebo důležitější, když třeba u té slečny vím, jak moc jí rodiče pomohli a že s ním je leda tři roky, neměli žádný problém a jeho povaha se v ničem neměla šanci projevit, tak mi to přijde jako její stupidita a urážka lidí, co za ní stáli (pouhý příklad)

Reaguji na ILChazz: Na tom něco je
Reaguji na Sang: Takto formulováno už o zní logičtěji - ale to už je to, o čem jsme se bavily, bylo by jedno, zda takto uvažující slečna chodí s Jardou nebo Pepou, upnula by se na ně stejně a nedošlo by jí, že to není hluboká láska k tomuto konkrétnímu chlapovi, ale pouze její představa vycházející z touhy mít krásný vztah.
Dále mne ovšem napadá, jaké konkrétní zásluhy by měl partner mít, aby si mohl dovolit být na nejvyšších příčkách? Třeba mé ségře je 19, má přes rok kluka, se kterým problémy nezažili, ale má ji upřímně rád, stará se o ni, ona o něj, jsou si oporou... pominu-li, že je na soudy v jejím věku brzy, je špatné dávat mu svou lásku a řadit jej na "první místa"?
Já jsem s milým přes pět let, už jsme toho zažili dost a je pravda, že s každou překonanou krizí (společnou či jednoho z nás) jsme si bližší, ale opět - po jak dlouhé době by si zasloužil mít má "první místa"? A zaslouží si to vůbec, když jsme spolu "jen" 5 let a ne celý život, jak říkáš ty...?

Jak prokáže tvé dítě, že za to - podle tvých slov - stojí?
Pravá láska si neklade podmínky a ten, kdo si je klade doopravdy nemiluje.
Neříkám, že je to jednoduché, ale měli bychom se to učit.
Vztah není ani tak o tom, co k druhému cítím, protože jak známo, od lásky k nenávisti je jen krůček, ale co pro pro něho dělám.

Tak zlatíčka, napíšu vám naposledy..a potom se tady vrátím za deset let abych vám napsala, že se můj postoj nezměnil,každopádně vás už nebudu tady rozhořčovat..ale poslední informaci sem musím hodit...
Ukázala jsem vaši diskuzi mamce a jsem ráda, že se jí ani trochu nelíbila.. Řekla přesně to co já...Nikdy nemužete říct, jestli je na prvním místě partner,dítě, neb vaši rodiče..protože každého by jste měly milovat uplně ale uplne jiným způsobem,takže by měli stát všichni na jednom místě, přesně jak tvrdím já. Představte si více dimenzí..V jedné dimenzi milujete jen dítě, v druhé jen partnera a ve třetí svou rodinu a vy musíte tyto tři dimenze, tyto tři světy vzít a spojit a umět mezi nima chodit....nikdy jsem nemluvila o tom, že když bude dite nemocne, tak pujdu s partnerem na večeri..samozřejmě, že třeba na tu dobu bude přednejsi dítě..ale musíte to umět potom vynahradit partnerovi i sobě...odpočinout si, někam si zajít a apod. ten čas s partnerem si přece budu užívat i s dítětem..bude snad i jeho(to dítě)..takže já mám prostě více svetu a v každém tom světe je pro mě jen jeden člověk...a umím se teleportovat mezi všemi světy a v každém tom světe se umím venovat jednotlivě každému člověku...a jsem za to ráda...a kdo mě stále nechápe, tak se nerozčilujte a žijte si svůj svět, mějte na prvním místě koho chcete, já jsem chtěla jen vyjádřit v diskuzi čístě svůj názor..od toho tady chodím, někomu se třeba může líbit..