Více dětí, vyšší důchod?

Tak tomu už rozumím lépe. To mě také mrzí, že něco takového v našem státě moc nefunguje. Já osobně nevím, jak se jednou se svým zaměstnavatelem domluvím, ale kdyby mi vyšel vstříc nějakým zkráceným úvazkem, byla bych ráda.

Nezlob se na mně, ale přece nemůžu počítat s tím, že když porodím dítě, tak mi stát bude dávat mateřskou nebo rodičák než můj malej brouček dostuduje?
Mám miminko, protože jsme ho chtěli a počítáme s tím, že to bude stát peníze nás - to, že mám mateřskou a potom rodičák je krásná třešinka na dortu. Kdyby stát nic nedával ,měli bychom ho stejně! Nemůžeš přece uvažovat tak, že rodíš děti státu?Rodíš je snad pro sebe,ne?
Museli jsme počkat, než se partnerovi podařilo sehnat líp placenou práci, v jeho minulé práci bychom si mimčo nemohli dovolit - proto je nutný počítat dopředu a spoléhat se na sebe!

ani jeden jsme nic nedostal, jen dobré vychování. hypotéku máme na 30let, dítě zatím jedno, další je v plánu. Podpora od státu je pěkná, ale máme to tak na plíny, oblečení a jídlo, na vše ostatní vydělává teď muž sám.

Přesně tak, mluvíš mi z duše

oni se ty populistický kecy od ČSSD dobře poslouchají - např. porodné 100tis. a podporu já nevím kolik..ale to nejde Mám pocit, že Matadi žije v trošku naivním světě, stát tady není od toho,aby se staral o děti, od toho jsou rodiče.

promiň, to jsem nikdy nenapsala, ani nikdy necitovala, pokud bys dočetla vše, co jsem napsala, tak by ses dočetla, že to není otázka peněz, ale opětovného nástupu po placené mateřské do práce a podmínek, které taky jsou nastavené, jako jesle, školka, pracovní doba, částečný úvazek . . .

fajn, to máš dneska, ale jaké máš jistoty, že za měsíc dostane tvůj mažel na účet peníze, jakou máš jistotu, že podnik, kde dělá nebude propouštět, že se nezamiluje, neopustí tě a nenechá tě s dítětem samotnou?

[

mimochodem, vždycky jsem se spoléhala sama na sebe, bo v době, kdy bylo mému dítěti 2 roky - teď jí je 15, opustil mě manžel, dostávala jsem v té době asi 2 tisíce rodičovskou, od manžela soudem dané 400kč alimenty, neměla jsem kdy bydlet, a šla na sociálku, řekla jïm, jaká je moje finančí i bytová situace, tak mi na to řekli, že fajn, že to chápou, když nemám peníze, ať dám dceru do ústavu, jdu bydlet na ubytovnu, nechám se zaměstnat a až si sama zařídím, tak si ji z toho ústavu můžu vyzvednout,
takže to dopadlo tak, že jsem se nastěhovala ke svým rodičům, kde je otec, co pije a hraje automaty a je agresivní, přemluvila ředitelku ve školce, aby mi tam dítě už ve dvou letech vzali, našla si dvě práce, abych měla na pronájem bytu, jídlo a takový ty normální výdaje, jak jen to šlo, odstěhovala se od rodiču, ty dvě práce jsem měla dost dlouho, než jsem si našla sednu takovou, která mi platem postačila a i tak se stále snažím si přivydělávat
to jsem já

sestřenka, která měla dvě děti, byla na mateřské, manžel byl jí i děti, měla papíry od doktora i do policie, je že obětí domácího násilí - myslíš si, že ta měla kam jít, jako žena pečující o dvě děti - hypotéka - nemá šanci, pronájem - to je její výplata, a kde měla další peníze na domácnost a na děti?
můžeš oponovat, brát si ho nemusela, jo, byl v pohodě, než se stal úraz a on skončil jako částečný invalida - myslíš, že ho někdo zaměstnal?

to já nepotřebuju, jak si můžeš přečíst, jsem se postarala

matadi
ty seš hroznej pesimista, takhle kdybych přemýšlela, tak nemáme nikdy nic...a mažel tě opustil a nechal si byt? nebo kde jste bydleli?

jsi statečná, že jsi to dokázala.

Matadi, obdivuju tě, že jsi to zvládla a po tom, co jsi napsala chápu, že vše vidíš pěkně černě...
100% jistotu nemáš nikdy a u ničeho, to bychom děti nemohli mít nikdy

Verča11
pod to se podepíšu

byl to byt jeho dědy a nastěhoval si tam kopretinu

pokud jsi vdaná, máš manžela, ten chodí do práce a vydělává si, je to fajn, jsi v pohodě,

zamiluje se, ztratí práci, strazí ho auto - a nemáš nic, nemáš ani na tu hypotéku, s dítětem na krku - hanlivě řečeno - tě skoro nikdo nechce zaměstnat, dostat dítě do školky - nadlidský úkol

to tady píšu, že pokud stát chce, aby ženy rodily, měl by jim dát podmínky k tomu, že když se nedej bože něco stane, neskončí jako já, nebo sestřenka, a takových případů je daleko víc
nebo proto, aby dítěti zachovali nějaký standard, raději se znova vdají, zažívají psychické nebo fyzické náslilí,

když jsem byla vdaná, taky jsem tak nepřemýšlela, teď, nemyslím si, že jsem pesimista, spíš jsem zkušený realista a to mě jěště čeká si našetřít na důchod, abych neskončila jako bezdomovec s minimálním důchodem

takže se zase spolíhám jenom sama na sebe, bo ví, že stát mi nic nedá, jenom ze mě tahá daně a čím víc si vydělám, tím víc jich po mě chce

živ.pojistka na úraz, byt je nás obou, musela bych ho prodat na splátky bych neměla, ale furt bych vydělala aspoň na garsonku nebo na větší byt v menším městě.
Stát se může cokoliv, to víme, ale není potřeba o tom přemýšlet dopředu a užírat se

omlouvám se ti, fakt jsem tu situaci špatně vyhodnotila.

a tohle mě sere úplně nejvíc

No tak od toho jsme se pojistili, jelikož také máme úvěr na bydlení a z jednoho platu ani mého ani manželova bychom to neutáhli.

a ještě si vymyslí, že když nebudu rodit, tak budou ještě vyšší a když od státu něco chceš, tak nejsi dostatečně potřebná, protože se snažíš, chodíš do práce a vyděláváš si,

takže budu mít 10dětí, skoro žádné daně, ale pak budu nezaměstnatelná - takže si to ještě zpětně na dávkách vytáhnu od státu, děti donutím, aby se vyučili aspoň prodavačkou do hypermarketu a pak budu mít vysoký důchod, jo a aby se mi tedy do důchodu započítávali, tak nad nima budu stát s rákoskou a nutit je chodit do práce

jinak v pohodě, asi to taky tak, jak jste pochopili vyznělo - jako naivní utopie

No jo, ale když nebude tahat daně, nebude mít z čeho platit potřebné věci. Ale uznávám, že podle životní situace každého z nás se někomu může zdát, že státu platíme moc a druhému, že nám málo dává na něco, co by dle nás měl.