Rodiče více podporují sourozence

Nějak se mi tam do úvodu vkradly smajlíci

Určitě je to dost nespravedlivé. Nevím proč platí pravidlo "On(a) je mladší,má přednost.Jsi starší musíš to pochopit". Je ti 22 a pokud počítám správně tak tvé sestře 20,myslím že tady už věty typu "Ona je mladší" neplatí. Myslím,že ti ani nezbývá nic jiného než si s vašima sednout a promluvit si o tom. Říct jim,že ti to ubližuje. Nejde to jinak vyřešit. Pokud to budeš dusit v sobě a dívat se na to bude tě to čím dál víc trápit.

u nás to tak dlouho bylo a teď je situace zase opačná... já sem to nikdy neřešila, vadil mi pocit že bych si to vydupala v v podstatě by to naši dělali proto, že musí... zas je ale i varianta, kdy si to oni neuvědomují

Tak tohle dokonale znám, mám tři sourozence a jako "bezproblémové" dítě jsem byla vždycky odsunuta stranou a rodiče se věnovali sourozencům, kteří to údajně víc potřebovali. Výsledek je ten, že všichni sourozenci nosili rovnátka až na mne, dodnes mne mrzí mé křivé zuby, všichni sourozenci dostávali hodiny na klavír mimo mne, všichni dostávali podporu a peníze a mne v 18 naši vyexpedovali z domu, že už se o sebe musím starat sama. Dodnes je mi to trochu líto, ale nic s tím už neudelám. Beru to tak, že jsem se alespoň naučila starat se sama o sebe. jediné co je mi líto, že mi naši nedopřáli vysokou školu ačkoli jsem na to měla, VŠ jsem si následně dodělávala dálkově, ale už to nebylo ono, při zaměstnání to ani jinak nešlo.

Když jsem byla mladší, vůbec mi nedělal problém jim natvrdo říct např., jak to že ségra má tak drahou zimní bundu a já si musela kupovat za svého nebo já dokázala to a to a vy jste to vůbec nezaregistrovali.
Teď mi to vůbec nejde, takové to naštvaní vystřídala lítost a asi podobný pocit, jak píše quititek , když to nejde samo od sebe, už si nic vynucovat nebudu....
Reaguji na Kokinka:
Tak máme podobnou zkušenosti, až na to že já teda odešla z domova dobrovolně. Studium mě taky trápí... Bydlím u přítele, naši ze začátku dělali nákupy apod. a najednou nic. Je mi to tak strašně trapný... A taky opravdu uvažuji nad tím, že bakalářem končím. Zbytek dodělám při práci.

Reaguji na Kokinka:
Ještě by mě zajímalo, jak to třeba s odstupem času vidí Tvoji sourozenci. Zaregistrovali to vůbec někdy. A váží si toho?
Mně totiž přijde, že moje sestra to úplně ignoruje a ani si toho neváží. Její chování k rodičům už někdy překračuje hranice únosnosti. Jsem ale ráda, že náš vztah se sestrou to nikdy nenarušilo, nedávám jí to za vinu, rodiče by měli být ti rozumnější....

Reaguji na quititek:
No i to je možné

Reaguji na Helena:
Tak tohle je až smutné. Když tak čtu tak tvá sestra ani nebyla schopna si udělat střední školu? Ještě k tomu když si jí zavrhla tak to je všechno kvůli vašim,že se neumí chovat spravedlivě. Já nevím jestli si to ti rodiče neuvědomují,co dělají. A to jí všechno prochází jako v pohodě? Je asi fajn se narodit jako ten "lepší",co mu všechno spadne do dlaní.

tak to znám velice dobře,ale od rodičů mého přítele...přítel má staršího bráchu a dostal vše na co si vzpomněl...jelikož matka je učitelka,tak chtěl,aby synové měli vysokoškolské vzdělání....staršímu pořídili,vše,co potřeboval...každá rok nový notebook,oblečení,platí mu ubytování,veškeré jídlo-v životě nebyl na brigádě....a mladšímu synovi (mému příteli)nikdy nekoupili nic-chodil ve starých teniskách-celý rok,jedny kalhoty,jedno tričko (šel třeba s otcem na brigádu,aby měl nějaké své peníze-makal,jak šroubek a otec mu pak nedal ani peníze,že prý to dělá pro rodinu,nebo mu koupil oběd a z brigády mu to vše strhl atd.atd.)...nutili ho jít na vysokou,když tam tedy šel,tak ho nikdy nepodpořili v ničem-dostal 500 na týden s tím,že je to na vlak,jídlo a knížky do školy..na notebook mu taky nepřispěli-vůbec ničím..snažil se chodil na brigády...když byl malé dítě a chtěl sportovat,tak mu otec řekl,že sport je k ničemu a tak se vzdal i toho...pamatuju si,jak mu jednou matka napsala:Víš,my tě máme rádi,i když nemáš vysokou školu tak je tohle normální?....teď,když se osamostatnil,tak se s nima přestal bavit,vztahy úplně v háji,jeho otec alkoholik ho pořád jen shazoval,nikdy ho v ničem nepodpořil,byla sem někdy v šoku,jak se chovají...a teď,co se semnou odstěhoval mu píší dopisy,aby už nebyl naštvaný a jestli má vůbec práci...řikám cože?jeho brácha má 27 let a ani jednu školu hotovou,rodiče ho pořád živí,nevím,co od toho očekávájí,já vidím to,že to je vyžírka-nic víc...

Mluvíš mi z duše,u nás je to úplně stejné

Mám to stejně a asi to není ale moc dobře.Naši jsou už zvyklí na to,že mlčím,nehádám se a raději to přejdu.Nevim,on si člověk asi stejně nevybere,ať se ozveš je zle,mlčíš a stejně je zle...aspoň u nás.

Taky tak,ovšem moje sestra je tak vychovaná,tak to asi taky nevnímá...vše bere jako samozřejmost.Naši jsou občas překvapený,jak se chová,ale na to jim jen doslova odseknu,máte co jste chtěli,nic víc...

Sestře projde naprosto vše a to nepřeháním.Je mladí a u nás vždy toto platilo na 100%

No,osobně jsem nějaké zavděčení atd..se rodičům vzdala,nemá to smysl,sestra je číslo 1 a tak to bude pořád.
Je mladší,má rodinu a děti a tím je ještě něco víc,než já

Takže Ti naprosto rozumím avím,jak se cítíš,ono to člověka pořád mrzí,říkám si,že bych už měla být zvyklá,ale občas to prostě zabolí...

to, jak se rodiče chovají ke svým dětem, je předně to, že to tak chtějí, ať vědomě, či nevědomě, a stejně tak, jakou mají potřebu rodiče se věnovat svým dětem, stejně tak mají děti potřebu toho, aby se jim jejich rodičové věnovali

pokud má někdo pocit, že rodičové upřednosťňují toho druhého, že otec se ke mě chová jinak než k sourozenci, že matka se ke mě chová jinak než k sourozenci ( protože ne vždycky se oba dva rodičové chovají stejně ke svým dětem) - je to tak, že prostě nějakým vzorcem chování se to tak zaběhlo ( je to nehezký psát, spousta rodičů, předně matek či budoucích matek se mnou nebude souhlast, či mě nařkne, popřípadně se urazí), ale vše souvisí s určitou mírou sympatií, nesympatií, tím, jak moc mám potřebu se o toho druhého starat, jak moc velkou mám potřebu se toho druhého dotýkat, a to platí i u dětí - všechna miminka jsou stejná, všechny děti jsou roztomilé, ale pokud je těch dětí víc, tak si taky podvědomě vybíráme to, které je víc nalazeno na naší vlnu, které vyzařuje nejvíc signálů, které potřebuji vnímat ( obě děti mohou vyžadovat to samé, ale od každého to jinak přijmu)

takže nezbývá nic jiného, než se s těmi rozdíly tak nějak vnitřně smířit a vyrovat, protože pokud stále budu myslet na to, že onen sourozenec nosí značkové a já použité, že jemu se platí všechno a mě nic - budu se trápit a užírat já sama, pokud něco řeknu rodičům, ty to vidět nebudou, protože nechtějí a jejich chování jim přijde úplně normální a v pořádku, a ještě v tom nejhorším případě, mě nařknou, že jsem závistivá a nepřející

Reaguji na dasenka11:
....určitě,tady jde o ten princip...my jsme doma 3 sourozenci a naši vždycky dělili všechno spravedlivě....všechno mu vyčítali třeba si dělal čaj a dal si vodu,jen do půl hrnku a jeho matka vyšilovala,že je neschopnej,že to dělá blbě a kdo mu to pak bude říkat,jak se to dělá a já stála vedle,takže v jejich očích sem taky neschopná,bylo mi to v tu chvíli líto,ale hodila sem to za hlavu a užíváme si svého života,podle sebe a dáváme vodu do půl hrnku a nikdo nám to nevyčítá

Reaguji na matadi:
přítel na to právě hodně myslel a užíralo ho to,svěřil se mi,že si už chtěl šáhnout i na život-vydeptali ho tak,že už nevěděl,jak dál...tak proto sem jednala,společně jsme se nastěhovali do bytu a máme se dobře...a pamatuju si,jak sme bydleli v prvním bytě a pozvali sme jeho rodiče na návštěvu...a místo toho,aby ho pochválili,že to máme pěkné a jsou rádi,že se syn osamostatnil a že má práci,tak chodil po bytě a zkoumal,co je špatně,tady je podlaha křivá,no ta stěna je hrozná,kdo to stavěl,všechno křivě a když sme ho prosili,aby nám pomohl s něčím (je zedník),tak se k tomu neměl,ale jakmile brácha chtěl novou koupelnu v bytě (který mu platí rodiče),tak nakoupil materiál a vše udělal zadarmo....já od nich nic nechci,zařídíme si vše sami,ale můžu vám říct,že ho to hodně mrzelo...nebo bráchovi koupili ten nový noťas,to bylo v pořádku a když dali příteli na narozeniny flashku,tak si jich musel vážit,jak bohů a pořád mu říkali,jak byla drahá...tady nejde o peníze to ne,ale jak mu pořád předhazovali,jak je k ničemu a jak dělá všechno špatně...teď nám dokonce vrátili vysavač,co sme jim koupili na Vánoce a k tomu dopis,ať už není naštvaný,tak já fakt nevím...docela mě to mrzelo,člověk se jim ničím nezavděčí,když jim ten starší koupil tiskárnu,tak to se mohli zbláznit,že to muselo stát peněz,ale vůbec si neuvědomili,že si ji vlastně koupili sami,když mu dávájí peníze na vše

Existence mladší sestry /o sedm let/ mě tak znechutila,že mám jedináčka a nikdy jsem ani nepřemýšlela nad tím pořídit mu sourozence.
Nikdo se mě samozřejmě neptal zda chci sourozence a mě v dětství jen překážela,otravovala mi život,všude se mnou chtěla a jasně,že byla ta malá a prošlo jí úplně vše / ona navíc byla jako mimino moc nemocná / takže z ní vyrostl odporně rozmazlený spratek /rozmazloval táta / a dnes /stáří 35 let / narkoman,nemakačenko,dlužník,čekatel na místo ve věznici.... vyrovnala jsem se s tím tak,že jí neznám,nestýkám se s ní a škrtla jsem jí z příbuzenstva.

u nás je to naprosté stejné s tím rozdílem, že moji rodiče podporují finančně mojí starší sestru, která už bydlí sama s přítelem. Takže jsem asi jediná výjimka..koukám, že všude je to opačně