Bydlení v domě s rodiči přítele?

Bydlela jsem se ,,skorotchýní a skorotchánem" 2 roky, hrůza, vyčítali mi i takové věci, jako že se moc často sprchuji (podotýkám,že 1x denně, max. 10 minut), že příliš mlátím do vypínače, když chci rozsvítit apod. Už nikdy víc...

Já osobně si myslím, že takové dvougenerační soužití nemůže dělat dobrotu. Ať už jsou oni rodiče třeba milionoví, je rozhodně lepší, když "mladí" bydlí sami. U nás v rodině se to snažilo už několik párů vyvrátit. Všichni říkali, že tchánovci jsou super a určitě to bude klapat, ale opak byl nakonec vždycky pravdou. Staří jsou obvykle zvyklí, že je všechno po jejich a mladí mají kolikrát ještě jiné priority a názory. Myslím, že pokud existuje jiná možnost, tak je čiré bláznovství, jít dobrovolně bydlet s partnerem k jeho (a vlastně i ke svým) rodičům. Moje sestra bydlí v rodinném době s manželovými rodiči a v podstatě jejich vztah se tím dost narušil. Nemůžou se vlastně ani pohádat, protože kdykoliv sestra na svého manžela jen zvýší hlas, tak si na druhý den musí vyslechnout sklíčenou tchýni, která nemohla zamhouřit ani oka, když slyšela, že se mladí nepohodli. Taky se musí skákat kolem zahrady a baráku ve chvíli, kdy si "staří" usmyslí, musí se jezdit na nákupy, kdy chtějí oni a vlastně se neustále musí přizpůsobovat jim. Dokážu si představit, až přijdou děti/vnoučata. V dolním patře jim maminka s tatínkem něco zakážou a o patro výš jim to babička s dědečkem povolí. Opravdu - pokud je jiná možnost, tak do společného bydlení bych se nehrnula. Samozřejmě existují výjmky potvrzující pravidlo, ale já ani jednu takovou výjmku neznám.

Jejda, tak tady teda vidím více problémů najednou.
Dle mého názoru, pokud jsi to nevydržela s mamčou ( a ruku na srdce, takových je nás víc), jsi zvyklá 6 let bydlet sama s dětmi, nebude to u rodičů přitele dobré. Vycházím z představy, že bych se teď, kdy bydlím už dýl sama s dcerou a šéfuju svojí domácnosti bez toho, aniž by mi někdo do něčeho mluvil. Můj přítel též bydlí ještě u rodičů, ale já bych tam nešla.

Tohle se mi teda nelíbí, zkus to otočit a dát nůž na krk ty jemu:pojďme bydlet spolu, seženeme něco většího něž můj byteček 1+1, ale půjdem sami. Tlačí tě do kouta vydíráním

No to je už vážně k zamyšlení, to není dobrými vztahy v rodině, ty mám taky a nebydlím u našich, to je tím, že má doma full servis, o který by došel a to pánové velmi neradi.

Nemluvili jste vůbec o možnosti jít spolu jinam? Jo a představ si situaci (je to teda blbé, ale život mě to tak nějak naučil, přemýšlet co by kdyby), co kdyby ses tam nastěhovala, zjistila jsi že to neklape, co pak? Ten byt ti asi město držet nebude, nebo jo?
Já mám vlastní byt a pokud bychom se rozhodli žít spolu, tak buď půjde přítel ke mě nebo si budeme hledat něco většího, v žádném případě bych k rodičům nešla.

ahojky mi bydlíme s manželem také u rodičů, ale mých.Máme pro sebe celé horní patro. Je to další bytrová jednotka, takže máme komplet všechno své. Jen schody jsou průchozí a oni vlastně prakticky všechno slyší, co se děje na hoře. I když nemáme problémy, i spolu dobře vycházíme, určitě tam nezůstanem. Protože jsou věci, které ty rodiče prostě strávit nemůžou. Mám namysli třeba hádky, nebo manžel chodí často ven s kamarády atak. Mě to docela štve, ale pak se k tomu ještě přidají ty rodiče a občas popíchnou a to mi hrozně vadí. Myslím, že mi holky si dokážem sjednat s našimi matkami větší pořádek než chlapi, takže já mamku vždycky trochnu utípnu, když už je to moc, ale v tvém případě tedy nevím. ještě k tomu když je přítel na matku dost fixovaný Asi bych do toho raději nešla. A nebo jen na zkoušku na přechodnou dobu, než si seženete něco vlastního. My už takhle bydlíme asi 4 roky, ale jsme zatím bezdětní a šetříme na domeček, takže pro nás je to OK .

Přesně ! Stačilo mi bydlet s mojí matkou , ne tak s matkou přítele , vím,že bych z toho byla na prášky. On to ,ale vůbec nechápe. On řeže dřevo s matkou, seče trávu -ona mu ji odváží , přitom já jsem tam sekla trávu jednou a nikoho jsem k tomu nepotřebovala , nosila jsem ji sama. Potřebuju , aby mu to někdo vysvětlil,když je asi hluchej a mě neslyší , když mu to říkám !

Můžu se zeptat, maminka je bez partnera?

Taky si myslím, že soužití s rodiči nedělá dobrotu, vidím to na tetě a babče - střídavě chdí mámě brečet na ramena, že ta druhá je hrozná, znáte to. Já sama jsem u rodičů měla půlku baráku s tím, že mi ho jednou rodiče přenechají, ale s díky jsem odmítla. Teď jsme u přítele a jeho rodičů, také v domě, vycházíme spolu sice dobře, ale ani jeden nás nechce bydlet s rodiči, proto jsme tam na přechodnou dobu, než se bude dát bydlet v našem domečku. Klidně budu rodiče moje i přítelovi rodiče navštěvovat jak jen to bude možné, ale bydlení nee...

A kdyby mi někdo řekl tohle, asi bych to skončila já...

Já jsem bydlela s přítelem a jeho rodiči v jednom bytě skoro tři roky. Potom jsme měli byt v domě přes chodbu. Ale klapalo to jen díky tomu, že oba jsou inteligentní lidi, kteří dokáží držet rozumný odstup. Dodnes spolu máme výborné vztahy- a i když už s přítelem dávno nejsme, rádi se navštěvujeme a dokonce plánujeme společné dovolené. Takže bych to viděla tak, že to jde za předpokladu, že si zúčastnění vzájemně nelezou do soukromí a respektují se.

Děkuju moc , že jste mě utvrdily v tom co si sama myslím. On mi tvrdí,že z tama nemůže odejít ,protože tam dal moc peněz - 500tis. Má tam práci , do které odskakuje i několikrát denně. Musí se starat o barák ,zahrady , rodiče atd, Když jsem mu navrhla,že si vezmem hypotéku na něco svého , tak mi řek , že on do žádné hypotéky nepůjde , že nebude celý život splácet a při tom si nebude moct dovolit jezdit po výletech na dovolené atd... je zvyklý si dost užívat , autem jezdí kamkoli a kdykoli se mu zamane , musí být každý rok na dovolené atd...Jenže o tohle by právě přišel,kdyby se osamostatnil. A to asi moc dobře ví. A s tím servisem od maminky to je taky pravda,má vypráno,navařeno,chodí a jezdí si kam chce , co mu chybí , že ? přece se o to dobrovolně nepřipraví. že já mám , ale taky nějaké potřeby a sny o svém vlastním bydlení ho , asi nezajímá.

Bydlí tam jeho matka i otec , ten je ale po infarktu a nic nedělá , nemůže pracovat ani na zahradě , fyzicky .

No já bych do bydlení s rodiči už nikdy nešla!! Bydleli jsme u přítelových i u mým rodičů a vždy to skřípalo. Přítelova máma dělala vyloženě naschvály... bylo to fakt na palici..nakonec jsme se s přítelem rozhoupali a koupili si vlastní baráček, sice malý, ale náš. A vůbec by se mi nelíbilo, aby mi přítel dával ultimáta.... ...jak píšeš. No každopádně musíš vycházet i s z toho jaké máš s jeho rodiči vztahy...nemusíme je všechny házet do jednoho pytle...

šicanda
Mno, jestli je to mamánek a navíc vůbec nebere v úvahu tvé potřeby, tak asi není dobrý nápad jít s ním bydlet. Je to od něho sice hezké, že v tom nenechává maminku samotnou, ale tobě to asi bude na překážku.

Jeho rodiče jsou normální. Já je vidím maximálně 1 za měsíc. Jak by se chovali , kdybych tam bydlela nevím . Každopádně přítelova kolegyně z práce mě sama varovala ať se tam nikdy nestěhuju, že jeho matka je generál-řídila ho od malička a řídí do dnes. Tak asi tak nějak.

Cítím to , že by to nebylo dobré. Budu se podle toho řídit, Děkuju všem !