Bydlení v domě s rodiči přítele?

No tak myslím, že máš jasno, tohle přece nepotřebuješ! Jsi samostatná jednotka, těžko by se ti zvykalo na generála a to že řídí jeho, by ti taky vadilo.
Já se ptala na to, jestli je maminka sama, protože tito kluci pak přejímají zodpovědnost a vlastně jakoby berou na sebe roli maminčina partnera a dělají za něj věci, co by měli dělat jejich partneři.
Promluvte si a běžte bydlet sami. No a co se týká hypotéky, předpokládám, že oba pracujete, tak to zvládnete, on si trochu utáhne opasek, nebudou drahé dovolené a luxus, ale zato bude mít po boku skvělou ženskou-tebe.

Stejně mne ale zaráží, že je mu tém,ěř 40 a stále bydlí s rodiči. On je svobodný? A bydlel už někdy s přítelkyní?

Jedna příhoda pro zasmání:
Kamarádka bydlí v blízkosti manželových rodičů, kde mají postavený vlastní domek a oni přesto neklepou, když k nim jdou a tak se jednou stalo, že když byli zrovna "v nejlepším" rozlítly se dveře do ložnice, v nich stanula tchýně a pravila: "Co děláte?"
Fakt hustý! Ještě že ta moje kámoška je sangvinik. Být to já, prchla bych.

jednoznačně NE. Najděte si něco spolu a začněte žít jako pár, jinak se budeš trápit víc a víc...

Romísek

máme podobný zážitek .. jen s mým otcem .. souhlasím tedy s většinou - rozhodně žít sami a daleko .. takových 100km je ideálních a nemít moc často zapnutý skype - v našem případě

rozhodně bych se k někomu tak nesamostatnému nestěhovala navíc s dětmi. Byt máš státní jakmile ho opustíš přijdeš nenávratně o něj a nebudeš mít kam utéct a to se snadno dá zneužít, byla by si vězněm i s dětma....navíc to jak ti dal nůž na krk:" Buď já a moje maminka s tatínkem nebo rozchod" je dostatečný důkaz toho jak s tebou budou jednat do budoucna...Teď si soběstačná a svobodná!! na rozdíl od tvého partnera. Nevzdávej se svobody kvuli někomu kdo se s tebou nechce nikam odstěhovat, jen ti diktovat ...To co jsi popsala je úplně odstrašující případ a plno holek do takové pasti dobrovolně vleze a pak není cesty zpátky, za chvíli by si byla uzlik nervů bez možnosti odejít...už kvuli dětem bych partnerovi vysvětlila, že neee a jestli se s tebou skutečně rozejde tak buď štastná, že to udělá hned a ne až po tom co vás připraví o byt!

Já za sebe také říkám NE! Ono to ze začátku vypadá vše růžově, ale pak skutek utek. Rodiče můžou být 100x perfektní, ale dřív či později dojde na nějaký rozpor. Mám to takto potvrzeno od kamarádů, bratra přítele, příbuzných. Všichni byli ze začátku nadšení, ale pak stejně utekli.

Mám skvělé vztahy s našima a nechtěla bych bydlet ani s nima! A to nemluvím o přítelových rodičích, kteří žijí zcela odlišným stylem než já. Bydlení s rodiči nikdy nedělá dobrotu. Rodiče npř. uvidí své dítě rozmrzelé a už si budou myslet, že jste se pohádali, máte problémy atd. Zkusit to můžeš když jsi v situaci-bydlení s rodiči X rozchod, protože nejspíš ho miluješ a nechceš ho zdtatit ale podle mě to není moc vhodné bydlet s rodiči. Taky záleží jestli budeš mít svou kuchyň, koupelnu atd. -jako hádat se kdo bude vařit, co bude vařit, kdo bude dělat nádobí, kdo teď bude prát nebo že ti začne jeho matka třeba prát vaše věci bez tvého svolení to bych nesnesla. Takže říkám-na zkoušku ano, ale jen pokud má vlastní (krom pokoje samozřejmě), kuchyň, koupelnu apod. Hodně štěstí!

Tak já bydlím se svými rodiči v jednom baráčku. Mám v něm sice svůj byt, ale zahrada a dvoreček je společný a také chodba. Ale neustálé kdo bude umývat schody a ať kluci tak nekřičí, a tam by se to mělo opravit a nejlépe hned, protože zítra už je pozdě.....a tamto a ono..
Kdybych měla ještě jednou možnost volit řekla bych rázně ne! I když jsou to mí rodiče mám s nimi pěkný vztah, mám je ráda. Rozhodně bych řekla NE! Dnes už to vím. A s tchýni my stačí občas strávený víkend na chalupě Vážně neblázni teď si svoje paní, pak už se budeš stále jen podřizovat. Zvlášť když teď už kolem ní skáče jak píská, když tam budete bydlet bude to ještě horší

Svým rodičům si navíc člověk dovolí něco říct, ale cizím? Jen sem si představila bydlet u přítelových rodičů a začly na mě padat mdloby

Ahoj holky, za sebe teda říkám, že bych tak bydlet nemohla. Nedovedu si představit bydlet ani s mými rodiči, a to s nimi vycházím naprosto perfektně, vím, že by se mi do ničeho nemontovali, ale přece jenom - svůj byt je svůj byt A rodiče partnera jsou soce v pohodě, ale to bych se s markem nemohla ani pohádat, abych si nepřipadala blbě, že křičím na jejich synka A taky mám ráda svůj klid a u nich se pořád mluví a k tomu strašně nahlas, mně by tam prostě kleplo
Sicanda
A měli byste alespon vlastní kuchyn,koupelnu a vchod? Dovedu si představit bydlet vedle sebe, ale fakt ne spolu. Verča

Šicando, určitě bych do toho nešla. Máš odrostlé děti, nepíšeš, jaké mají vztahy s jeho rodiči a zda bydlí s tebou a zda by bydleli s vámi v jejich domě. Navíc pokud řekl, že se odtamtud nehne a tobě dává nůž na krk, tak to by semi fakt nelíbilo. Dovedeš si představit bydlet s nimi až do konce? Protože jak píšeš, on se z odtamtud nehne ani za nic. Záleží jaké máš vztahy s jeho rodiči, ale jak jsi psala, že ho maminka obskakuje, tak na to jsem já osobně alergická. když vím, že si může věci zařídit klidně sám... Kdyby ti řekl pěkně, že by s tebou rád bydlel u jeho rodičů a že když se ti to nebude líbit, že půjde do podnájmu nebo hypotéky, tak je to jiná. ALe dávat nůž na krk, to ne.

Dovolím si i já přidat svou zkušenost.Byla jsem v té samé situaci jen navíc strašně zamilovaná a těhotná takže jsem moc(bohužel)neuvažovala. Říkala jsem si, že mě přeci ten "můj "miluje a to je hlavní.NENÍ! Kromě úplné ztráty soukromý budˇ připravená i na nové lidi kolem sebe.Nepíšeš kde jeho rodiče bydlí, ale já jsem šla z města na venkov.Takže, když jsem neřešila naschvály tchýně které se ze začátku tvářila jak nejlepší kamarádka tak doteď řeším přístup lidí z místní komunity.Nemůžu si tady najít kamarádku protože jsem prostě odjinud a jeho kamarádi mě do teď neberou spíš ze mě udělali sań,která ho nikam nepouští.Další problém jsou návštěvy - jakmile k Vám někde přijede budou se k Vám připojovat a naopak Vám budou vnucovat svoje známé.V létě zapomeń na pohyb po zahradě v plavkách nebo nicnedělání na sluníčku.To bude zle.Já to řeším "útěky" zpátky do města k našim,ale to je jen na chvíli.Jestli Ti můžu poradit - jestli se rozhodneš do toho jít a ucítíš,že Ti to nevyhovuje - řeš to hned!Pokud tě opravdu miluje tak to pochopí.Čím později tím hůř,maminka si ho omotá kolem prstu a jemu se pak nebude chtít vůbec.Jinak Ti to ani on za to nestojí - budeš vždycky ta druhá po mamince,která si to náležitě vychutná.

holky a co takhle .....2 bytové jednotky , které s manželem opravujeme. Máme to i se zahradou. Má tchýně bydlí sama na paneláku, ve 3 patře bez výtahu, je jí 73 let. A je pravděpodobný , že se sem nastěhuje. Občas jezdí i na delší dobu za druhým dítkem, co už má rodinu. Stará se tam o děcka.....máte někdo podobnou zkušenost čeho se vyvarovat ? Kladná stránka by byla pohlídání děcek, jenže já nejsem ani v očekávání...... mám z toho trochu strach. Jak se tady psalo...o soukromí , o hádky....o tom, že si budu připadat blbě , když si zalenoším.........

můj bývalí byl taky super a od maminky odejít nechtěl. O tom, že bychom šli do podnájmu nechtěl ani slyšet. Byly jsme spolu devět a půl roku, vztah skončil právě potom, co jsme začali bydlet společně u jeho rodičů. Nejen, že tchyně nám do všeho mluvila, ale on tím, jak trpěl na maminku se mě pořádně před ní nedokázal ani zastat, pokud o něco šlo, takže tohle spolužití dle mého nedělá vůbec žádnou dobrotu, spíš naopak...