Rodiče více podporují sourozence

Víš kolik rodin kde je více dětí funguje na modelu kdy starší se starají o mladší?
Já taky tvrdím,že dospělí si děti mají pořizovat pro sebe a ne je pak "hodit na krk" starším sourozencům,ale fakt to tak v rodinách je.Rodiče to komentují tak,že oni se starají dost a tak můžou ty starší děti pomoct,no ale to já nějak nechápu proč?Navíc většinou v rodinách s více dětma je nižší životní úroveň a pak je situace,kdy jedno dítě je mazánek a zbytek holt se musí postarat jak umí.
Od těch rodičů mi to připadá nezodpovědné!

Kdo byl u nás protěžovaný člověk pochopí jen z pohledu do rodinného alba, protože mých fotek z dětství je tam opravdu poskrovnu, kdežto nejstarší sestra je zachycena snad na všech čím to je? asi tím, že byla první, první dítě, první vnučka. Od prarodičů dostala k Vánocům horské kolo a já pletenou šálu Mamka se v sestře viděla. Ve škole ji to nikdy nešlo. Vlastně v životě nic pořádného nedokázala, nastřádala si se svým nepracujícím manželem jen dluhy, citově matku celý život vydírala - a ta ji dodnes dotuje penězi i věcmi. Pořád ji obhahuje, omlouvá a zbožnuje. Sestře zaplatili rodiče skoro celou svatbu, koupili veškerou výbavičku pro dítě, přepsali ji náš původní byt (1,2mil.) a k dobru ji dali 60tis. do začátku. Načež mě řekli, že oni už nic nemají a pokud budu něco chtít, budu se muset postarat sama. Ale prý nás mají obě rády stejně

Aspoň nemusíš být za nic vděčná a až jednou budou rodiče nemohoucí,tak si je může ségra nastěhovat do bytu .... ale tipuju to spíš na domov pro důchodce a ještě jim sebere zbytek důchodu.

To je docelá vtipné, ale naši říkají před příbuznými, přáteli a známými, že já jednou budu muset vydělávat dost, abych se o ně na stará kolena mohla dostatečně postarat já to už nekomentuju, protože to nemám opravdu v plánu

To bych klidně okomentovala ať se o ně postará ta,co dostala starovné do života,bo já musím do smrti platit hypotéku,když jsem dostala houno tečka konec.

Reagovala jsem na to mnohokrát, ale další hádky o tom, že jsem strašný sobec ? To mi za to nestojí, raději si myslím tiše svoje Jinak sestra už veškeré tyto finanční výhody pozbyla. Byt rodičů prodala. Peníze s manželem prošustrovali a zbyly jim jen dluhy, dluhy a dluhy. Přičemž mě ještě přišla požádat, zda bych ten byt, který od našich dostala, neodkoupila já

Vidím, že model jednoho protěžovaného sourozence je celkem častý. Zažívala jsem to celý život. Starší brácha měl vše : lyže, brusle, hudební nástroj, soukromého učitele z hudebky, audiotechniku, doma nemusel nic dělat. Mě koupit sukni byl problém. Já jsem si auto koupila sama, jemu ho koupila matka k narozeninám. Brácha se vyučil, studovat nechtěl, ani na to neměl. Když se dávaly přihlášky na VŠ, moje matka nesouhlasila s tím, abych šla studovat, protože on taky nešel. Pokud si vzpomínám, tak většinou rodiče chtěli, aby jejich děti studovaly a škola třeba nechtěla dát doporučení. U mne to bylo naopak. Matku si pozval třídní do školy a přemlouval ji, aby mi školu podepsala.Celý život jsem se starala o sebe sama, bráchu matka podporovala až do své smrti. Já jí dávala peníze, ona je strkala jemu.On není schopen cokoli zařídit, udělat, já mu obstarala zaměstnání, byt atd.
Rozdílnost matčina chování viděli rodinní známí, sousedé, můj otec i otčím. Máti si to neuvědomovala, nebo možná ano, protože občas prohlásila, že brácha byl jako malý hodně nemocný a z toho vyplynula její snaha ho pořád chránit.
Vzbouřila jsem se jen jednou, ale myslím, že to ani máti nepochopila. Celý život mne to bolelo. Jako jediný klad vidím to, že jsem byla lépe postavena do života. Matka je po smrti, dnes se já, jako jediná, starám o to, aby měla pěkný hrob. Opět vše sama zařídit a zaplatit. Možná jí tam brácha někdy přijde zapálit svíčku.

No taky se divím. Už jen proto že každý v mém okolí mi na daném téma řekl, že to není normální a že on se s tím nikdy nesetkal. Teď vidím, že je nás spousta....

Reaguji na Laky: Myslím, že tvá filosofie jednoho dítěte má něco do sebe. nikdy potom nevíš a je lepší se takovému problému úplně vyvarovat...
No a přebírání těch rodičovských povinností? Jak se to veme. úplně chápu to co ty popisuješ - taky mě štvalo, že ostatní děcka lítají po venku a já musela vyzvednout o 7 let mladší ségru do školky-později školy a pak s ní sedět celou dobu doma. Naštěstí protěžování se u nás nějak moc nevede, jediné co tak člověk má trošku tu křivdu staršího (o mě se tolik nestaráte, já hned od první třídy chodila sama ze školy a to to mám dál ....) A ze ségry vyrostla super holka, konečně to není malý šmejdík a bonzák a můžem se o všem bavit A zpětně ale rodiče chápu - měli strach a taky do večera pracovali, aby nám pořídili spoustu věcí žejo a potom taky neublížilo mě to, na lítání s místníma sígrama po sídlišti není nic o co bych přišla Ale že hádek bylo

Taky si myslím, že je to častější, než se zdá, taky ale je často to, že to dělá pouze jeden rodič a ten druhý je ok (případně protěžuje zase toho druhého nebo partnera zkoriguje a rozdíly mezi dětmi kompenzuje. To zažil můj taťka a nemám pocit, že by to teď dělal na svých dcerách

Tohle u nás máme taky, ale není to protežováním, nýbrž proto, že jsme mladší nestíhali tolik fotit a myslím, že to takhle má většina mladších sourozenců

Docela koukám, jak to máte A přijde mi zvláštní, že nepomohla domluva

P.S. lingvistický koutek: správně česky je protežovat, ne protěžovat

většinou možná, ale u nás to tak není - po mě přišli na svět ještě další dva sourozenci a i oni mají své vlastní fotoalba - a já prostě ne. Ale to je z toho všeho to nejmenší, jen se pár známých nad rodinnými snímky pozastavilo.

Je to něco jako u mě v tom rozdílu,že já mám bráchu mladšího.Taky má všechno a to bez problému.V tom,že je "malý" tak to mám někdy hodně těžké. Za všechno můžu já a on je jedinečný ale není to tak pořád.

Tohle je fakt smutné aby rodič nepodpořil své dítě ve studiju. Jak je možné,že to někdo může brát tímhle způsobem. Někdo prostě na to má a někdo nemá a pokud vím,člověk se může svobodně rozhodnout.

Myslím,že jestli to tvá mamka teď vidí,tak ví jakou udělala chybu a že nepoznala co v tobě má.Rozhodně máš větší plus,že se umíš postavit na své vlastní nohy a ukázat,že na to prostě máš.Tady se pozná charakter člověka.

Reaguji na Zanet96:
Já se v tomhle taky necítím dvakrát nejlíp.Málokdy dostanu za něco pochvalu,jenom když něco pokazím tak to mám na talíři.Neříkám,že nemám skvělé rodiče,kteří mě umí i podpořit ale očekávala bych více spravedlnosti.Přece neznamená,že když je ten druhý mladší,že z toho je hned velká událost a na každého je jiný metr.To je podle mě blbost.

S tím souhlasím. Tímhle dvojím metrem rodiče sami dělají doma dusno a kolikrát to může pošramotit i vztahy mezi sourozenci, protože je rodiče staví do pozice konkurentů, což podle mě není vůbec zdravé. Sestra si své prvenství uvědomovala od malička, prostě věděla, že ona je ta "oblíbená". Jednou, když mi bylo 7 a byly jsme s našima někde na dovolené, jsem na výletě na mamce loudila nanuk. Koupila mi ho a moje starší segra (12) se se mnou kvůli toho celý týden nebavila - protože se rodiče opomněli zeptat jí, jestli taky nechce. Pamatuju si to dodnes. Ale kupodivu ji mám ráda pořád stejně, i když se občas chová ke mě trošku mimo mísu - prostě je to moje sestra a myslím, že na nějaké křivdy z dětství jednou úplně zapomenem.

Reaguji na RubyCairo:
No právě,pak se může stát že se sourozenci mezi sebou nenávidí a způsobí to právě rodiče,protože pro jednoho je těžké si přiznat,že ten druhý je na tom o hodně líp a mají ho více "rádi". Jednak má můj "malý bráška" u mého taťky velkou výhodu,je to chlap