Věk pro hledání trvalého vztahu

Reaguji na Imonah: Reaguji na markaa:
s tim fcb, určitá sorta lidí má za sport získat ve virtuálním světě co nejvíc "přátel", většinou na úkor skutečných přátelství... je v tom si myslim víc faktorů, částečně leštění ega, částečně zahánění samoty, částečně jakási seberealizace, plus další věci... myslim si, že je často i o tom, že se člověk podívá, koho zná jeho známý, a přidá si všechny lidi automaticky taky... a myslim si, že je to společný mužům i ženám, i když muži tohle dělaj častějc bych řek... ani nemusej mít potřebu s těma lidma někdy mluvit, důležitý je to číslo, kolik má kdo přátel... ono to svádí řict s úšklebkem "ty máš jen tři přátele?"

myslím si to samé.
Mít oči otevřené, ale nehonit se do vztahu "jen abych nebyla sama".
Já jsem teď taky single a děsně mi to vyhovuje, taky si zas plánuju cizinu a nic mě neomezuje. A až to přijde, tak to přijde. Hlavně se nesrovnávat s okolím.

jj, a tohle neni vždycky úplně snadný

Tohle je hodně individuální, někdo najde v 15 svojí životní lásku, se kterou zůstane, někdo třeba ve 30. Až to přijde, tak to přijde

Reaguji na jirik:

nezlob se na mě, ale mám prostě pocit, že srovnávat chlapy s ženami v tomhletom směru je opravdu zcestné. Už jen, když si vezmu v potaz třeba těhotenství. Mluvím teda jen za sebe a prezentuju teď výhradně svůj názor, ale podle mě to máte jednodušší. Svobodný chlap přes 30 není v dnešní době výjimka, a spíše v tomhle věku se teprv začíná zaobírat myšlenkou na vážný vztah (pokud vůbec), kdežto samotná ženská přes 30 - mno . . .

tak samozřejmě jsou mezi muži a ženami fyziologické rozdíly, muži můžou mít děti ještě v důchodu, kdežto ženy ne, ale vztah není jen o těhotenství... dneska je i hodně prvorodiček nad 35 let, i když uznávám, že to neni úplně optimální z fyziologického hlediska... samozřejmě i okolí vnímá jinak single muže a ženy nad 30 let, ale myslim si, že je důležitéjší vnímání toho dotyčného, nebo té dotyčné, jak se oni sami cítí, než to, co jim třeba i podsouvá okolí... mám kámošku, letos jí bude 36, je single, nebo teda teď už asi ne, ale donedávna byla... řikala mi nedávno o jednom španělovi, prej skvělej chlap, s rozhledem, vyrovnanej, má něco za sebou,... sice z toho neměla radost, že byla single tak dlouho, už začala mít chutě trošku na rodinu, ale taky ráda cestuje a užívá si života... takže ono hodně záleží na tom, jak to kdo vníá sám za sebe... toť můj názor...

o tom žádná, to bezesporu ano . . .
jen mi prostě přijde, že to procento žen, které takhle uvažuji i kolem 30 a výš, není moc
mám kolem sebe spoustu holek, které jsou v tomhle věku samy (popř. mají chvilkové známosti, nebo se plácají ve vztazích s ženatými) a opravdu je vidět, že nejsou spokojené nebo šťastné tak, jak by chtěly a cítí, že jim něco ujíždí. . .
je mi z toho prostě smutno . . . mně je sice o něco méně, ale podle toho, jaká je situace kolem, se také začínám děsit toho, že se dostanu do stejné situace. No, uvidí se

tak s timhle souhlasim, zvlášť když to spousta žen v takový situaci řeší různýma krátkýma vztahama, ženáčema a podobně... na jedný straně jsou biologický hodiny, touha po partnerství, snaha k někomu patřit, to je pochopitelný, to taky občas mám, zvlášť když jsem dlouho sám... ale na druhou stranu mi to pořád nestojí za to, abych byl ve vztahu jen pro to, abych měl s kým spát a někdo na mě čekal doma, když přijdu z práce... přišlo by mi to neupřímný vůči tý holce, já od vztahu očekávám víc... ale je pravda, že já to takhle mám už minimálně 10 let, takže se těžko můžu vžít do myšlení ženy, která je radši s kýmkoli, i když se trápí, než aby byla sama...