V kolika letech jste měly první dítě a svatbu

Adko, mě to trochu jako urážení Kivus připadalo. No comment už. Každý má právo svoje dítko nazývat jak chce a ostatní ať drží pec.

Miinka mi úplně mluví z duše. Mě je 29 let a to že jsou děti moje mi věří jen ti nejbližší. Prostě budu asi do padesáti vypadat na 18 let, hrůza. Bohužel ani make-up moc nezabírá, prostě baby face. Pardon OT

Reaguji na chocolattecoffee: Tak nevím, proč smutné, já si ochuzena nepřijdu a myslím, že většina žen, co se rozhodla nepěstovat rodinný život, také ne. Samozřejmě, proč člověk nemá o tohle zájem by bylo na zajímavý psychologický rozbor.. prostě nám nefunguje něco, co vám ostatním příroda vnutila..nevím. Ale zrovna maminku jsem měla skvělou

Přesně tak Minimálně navážení to bylo

Však ono tě to začne v určitém věku velmi těšit

To je nejdůležitější. Hlavně že ty se cítíš dobře. Lepší, než i přes to mít děti a pak je nemít ráda, nebo jim dávat něco za vinu Každý jsme prostě jiný

No, měla jsem stejný názor jako ty. Opravdu jsem děti nechtěla, ale pak, jak už jsem psala, zvuk bijícího srdce na ultrazvuku mě zlomil.
A takové to mateřské cítění k dítěti jsem neměla (po porodu), někomu se to tak holt stane, takže jsem naštěstí pořád stejná, žádná super máma se ze mě nestala...

Podle mě to záleží na těch určitých lidech. Taky mám kolem sebe hodně mladších a mladších párů, s miminky, vzatí. A nějak neřeším jejich věk, spíš to, že chtějí být spolu a milují se To je podle mě důležitější, než takové ty předsudky, že jsou ještě mladí, mají spoustu času a podobně. Když chtějí mít plnou fungující rodinu ve dvaadvaceti, nebo ve třiceti, to je jedno, ať ji mají

Reaguji na chocolattecoffee:
já prostě děti také nechci a ne že se na to necítím, prostě je nechci Ale zase ne že bych měla nějak zakořeněný odpor vůči maminám s dětma, to vůbec, dětí mám kolem sebe plno..
Jen mně štve, že ani dnešní společnost nedokáže přijmout tohle samotné rozhodnutí od ženy a neustále se ptá: "a proč nechceš děti." Nebo : " časem změníš názor." Tímto samozdřejmě na tebe nechci nijak útočit, a´t nevznikne nějáké nedorozumění, jen udávám důvodu, co mně docela štvou Je každého rozhodnutí, zda dítě mít či nemít, někdo prostě už asi předem ví, že to není nic pro něj! Maminkám to neberu, je určitě krásné mít dítě

Noo u mě to byla vyloženě náhoda, že se zrovna ze mě stala mamina. Taky jsem myslela, že děti mít asi ani nebudu. Ne že bych nechtěla, ale věděla jsem a vm, že ve mě nebylo nic, co by šlo dohromady s mateřstvím a nikdy mi nepřišlo, že je chlap, který mě v budoucnu nějak nezklame. Proto jsem po dětech netoužila. Plně tě chápu.

Dítě ve 23letech...syn byl plánový.. s přítelem jsme spolu od mých 15 a je o 7let starší. Teď mi je 25 a nelituji a to jsem ve 20letech tvrdila, že chci děti nejdřív po 30..Měla jsem to podobný jak psala kivus.. ne teda, že bych děti vyloženě nesnášela, ale nemusela jsem je...a pak ze dne na den jsem obrátila a přítelovi řekla, že chci miminko tak jsem vysadila HA a do dvou měsíců jsem otěhotněla Už si život bez toho našeho prťouse nedokážeme představit a života si užíváme možná i víc než před synem.. Samozdřejmě chápu ty holčiny, které třeba studují nebo si budují kariéru..Sestřenka měla popřípadě první dítko ve 38 a druhé ve 40. Obě děti jsou krásné a zdravé. Musela teda projít všemožným vyšetřením k vůli věku.. nese to samozdřejmě svá rizika.. Jo a svatba bude příští rok chceme se vzít než půjde malý do školky

Vdávala jsem se ve 21 letech a první dítě jsem měla ve 23 letech. Manželé jsme 15 let

Škoda, že je smazané tvé téma o nevěře.

zrovna se to začalo pěkně rozjíždět

svatba ve 23 letech, dcerka se narodila 3 měsíce po svatbě, byla vymodlené dítě, snažili jsme se o ni 2,5 roku. Syn se narodil 1,5roku poté. Nelituju, jsou to nejlepší co mám

Naposto se ztotožňuji s Macík993. Prvního syna jsem měla v necelých 21 (svatba byla v 21, druhý následoval za 1,5 roku a třetímu chlapečkovi je 8,5 (2. svatba byla v průběhu 3. těhotenství). Tomu nejstaršímu se již blíží 19 let.Jsou to moje zlatíčka. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která toužebně koukala do kočárků. Jednoho dne jsem se ve 20 rozhodla, že chci miminko a tak se stalo (měla jsem zrovna narozeniny a bylo to ode mě hooodně lehkomyslné, ale povedlo se na první pokus). Jsem strašně šťastná, že je mám a nikdy bych neměnila. A upozorňuji, že nepatřím k mámám, které svoje synáčky chtějí mít pro sebe a nad ně není. Teď je mi 39, jsem v pohodě, můžu se věnovat práci, svým koníčkům, nejsem ničím omezená. Ale to jsem nebyla nikdy. Nikdy jsem nelitovala, že jsem měla děti tak brzo a jak já říkám, že už si ani nepamatuji, jaké je to být bez nich. Je mi líto děvčat, které si užívají života a najednou nemohou ve 30 otěhotnět a pak ten čas bohužel strašně rychle letí a někdy po mateřské třeba ve 35 začínají některé od začátku.

Mně je za měsíc 27 let, příteli je 29 nedávno jsme se zasnoubili a začínáme oba přemýšlet nad miminkem, strašně bych chtěla ale nevím jestli jsem na to úplně připravená.