V kolika letech jste měly první dítě a svatbu

Je mi 24 a taky si myslím, že času je vážně dost.

Přesně tak. ) Na tohle se taky strašně moc těším.... a jestli vše bude jak má, teprve pak bude možné přejít dál...

Já se vdávala v 25, museli jsme kvůli adopci. K dítěti jsem přišla jako slepý k houslím
Kdyby jsme se rozhodovali jen podle sebe a nemuseli brát ohled na okolnosti, jsme bezdětní a navždy partneři.
Podle mě si to každý musí v životě zařídit tak, aby byl spokojený. Žádný univerzální věk vhodný pro všechny neexistuje.

První dítě v 16ti letech, vdávala jsem se ve 22. Momentálně 24, rozvedená, ale ničeho nelituji. Původně jsem si první dítě plánovala kolem 25 roku a všechno je jinak. )

Mě je 23 a jelikož sem ještě sama"dítě " a nehledě na to,že mému příteli bude 28 a sám je jak přerostlý střelený mimino nedokážu si to představit.
Časem určitě ano,ale ještě máme oba období kdy si užíváme ještě furt blbostí,praštěností,krávovinek,nesmyslů apod.
Ale mám kamarádku,stejně starou jako já,je vdaná,dítě už má taky,asi tříletý, a lítá všude po diskotékách a fňuká jak nikam nemůže. Měla velký očí na dítě,a pak zjístila,že najednou si nemůže lítat kam chce kdy chce,že už má nějaký povinnosti a odpovědnost za někoho jinýho než jen sama za sebe

Týjo, to jsi dobrá. A jak jsi to zvládla?

Mě je UŽ 21 let (čerstvě).

Dítě jsem měla v 19ti, přítel mi to oznámil hned, že chce děti v mladém věku a tak se s tím dalo počítat. Já jsem to tak až moc nechtěla, ale když to přišlo, nedalo se odolat.
Do teď, když potkám známé a oni mě vidí s kočárkem, tak nevěří, že je to mimi moje.

Život jsem si užila dost a užvám dále. S partnerem jsme ostatně např na párty chodili neradi, protože vždycky jeden z nás vybuchl. Cestování chceme s miminkem, ať si také užije.

Zbytek života žiju jako předtím, žádné omezení kvůli malému nemám, absolutně.

S mojí postavou jsem spokojená, partner také. Jeho postavička je také kvalitní, užíváme si pořád. Navíc mi připadá, že ho přitahuju víc jako "mamča s dítětem" (hlavně, když je to díte ke všemu jeho)

Ale plně chápu ty, co s dítětem chtějí počkat, patřila jsem mezi ně, než jsem slyšela na ultrazvuku tlukot srdíčka v mém břiše.

Mateřství mě nezměnilo, jsem vesměs pořád stejná, bohužel.

Jo jo, s tímhle úplně souhlasím.

Já se vdávala ve 30 a první dítko teď čekáme (je mi téměř 33). Tyhle věky jsem předem neplánovala, ale je pravda, že jsem už ve dvaceti nějak tušila, že mi všechno bude déle trvat. Dlouho jsem studovala a dlouho "dozrávala". Manžela jsem potkala ke konci vš a brali jsme se po třech letech. Miminko jsme zkoušeli hned po svatbě, ale dvakrát se nezadařilo, tak teď SNAD

myslím, že tak optimální věk pro dítě je 23-25 let, ale samozdřejmě, je to individuální.
Sama ještě vdaná nejsem (ani bych se nevdávala, ale přítel na tom trvá), děti nechci, ale ne proto, že si chci užívat.

Vidím u své sestřenice (26let, 2 děti- 2 a 3 roční), že i matky si mohou přece užívat života. Jezdí na výlety, pořád podniká něco s kamarádkama, chodí do posilovny, na návštěvy a rozhodně nemá děti pořád u sebe. Občas hlídá babička, občas manžel, občas já s přítelem. je to super, děti na ní alepsoň tak nelpí.

Nesnáším, když se ženské vymlouvají na těhotenství, že nemůžou to a to, jsem těhotná, takže blabla.... V dnešní době není těhotenství žádné omezení (samozdřejmě, pokud nejsou nějáké zdravotní problémy).

Bude mi 25 a při představě dětí mám husí kůži leda Ani na svatbu se ještě absolutně necejtím (btw navíc momentálně ani není s kým . Raději si ještě užívám života a toho, že se starám jen sama o sebe.

A zatím ani do budoucna nevidím a nechci, aby se smyslem mýho života stal chlap, jak tu některé píšete. Děti možná, ale chci mít i nadále svůj život.

Ano, mojí sestře je 28 let a z těhotenství má podobný "stav" jako ty.

Tobě je vážně 21 let? To bych vůbec neřekla
Bez urážky, ale myslela jsem, že jsi o dost starší, už jen podle fotek v profilu...a pak ty vyzrálé názory, tak to jsi u mě hvězda
Máš styl, krásně se oblékáš, až na pár úletů (zase bez urážky, ale bílé krajkové legíny a béžové koně jsou pro mě mega úlet , nemyslím to nijak zle, každému se líbí něco jiného), máš nejspíš úžasného chlapa po svém boku a ještě malého drobka

Prostě bravo!

Reaguji na Moňas:
Zvládla , těhotenství bylo zjištěno na první gynekologické prohlídce, já se rozhodla, že si dítě nechám a postarám se o něj. (Paradoxně vůbec nejsem a nikdy jsem nebyla mateřský typ, toužící po dětech, svatbě). Tenkrát jsem odešla z domova, bydleli jsme s přítelem sami, školu jsem dodělala bez problému dálkově. Vztah nevyšel, byli jsme spolu od mých 14 (do 18 let) a v tom věku si těžko vybereš partnera na celý život.
Dnes je mi 24, "malému" 8 a ničeho nelituji. Nemám pocit, že by mě mateřství o cokoliv připravilo, spíš mi hodně dalo.

Reaguji na Samanthička: Děkuju za názor! Co říct, napsala jsi to dobře, nemám co vytknout ani nechci nic vyvracet.