V kolika letech jste měly první dítě a svatbu

Proč divná? Je to úplně stejná svatba jako každá jiná, jenom nevyjde tak draho. Já to třeba takhle chci, úplně se mi příčí ta komedie okolo.

Přesně, mně je třeba 24, podle někoho ideální věk, ale já se na dítě v žádném případě ještě necítím a ještě pár let určitě nebudu. Na druhou stranu, kdyby náhodou, určitě si to necháme, máme vážný vztah, vlastní bydlení, finance by taky nebyly problém, ale duševně ještě připravená nejsem. Pak je tu ale otázka, jestli vůbec někdy připravená budu K dětem totiž žádný vztah nemám, spíš negativní.

Každý fakt ne My jsme s přítelem oba dost vybouření a naopak si chceme ještě nějakou dobu užívat klidu ve dvou, na nějaké pařby už dávno nejsme.

Reaguji na Cherish:

Já si třeba užívám, pro mě je to užívání s přítelem, takže bych si nejradši užívala ještě o hoooodně dýl než do třiceti.

Reaguji na Cherish: mně se zdá taková svatba divná, to je na každém

Tak tohle nechápu dítě s ním máš,ale nechceš být jeho manželkou na papíře?

asi v skratke,
mám 18 rokov a 10-mesačného syna. Svadbu nechystám keďže "ocino" je idiot. Źivot sa so mnou zahral, syna milujem a idem ďalej. Hoci môj sen sa rozplynul o vlastnom dome a dobrému manželovi

Je mi 23 a děti ani svatbu v dohledné době neplánuju. Necítím se na to a upřímně mě ta představa děsí! Což se doufám za pár let změní

Moc zajímavá diskuse
Jinak teda já jsem se vdávala ve 22 letech po 4 letech vztahu, stavěli jsme baráček, tak zatím jsme hned dítko nechtěli, to přišlo plánovaně v 25 letech, je to super, jezdíme po výletech na dovči a užíváme si jak jen to jde, s malou je svět hned veselější, když chceme jít na véču nebo se pobavit s přáteli hlídá babička. V ničem nás dcera neomezuje, nejradši děláme vše spolelečně...
S manželem plánujeme druhé, ale zatím pořád váhám, mě to takto zatím vyhovuje, ale manžel by chtěl co nejdříve (dcerce budou 3 roky).
Jinak k tomu vzhledu jak se tu kdosi zmiňoval, i já vypadám mladší než kolik mi je a nedávno jsem musela v Kauflandu ukázat občanku, kvůli vínu docela jsem se pobavila, když mi bude 29 let, ale občas je to na obtíž...

Svatba ve 24 letech po 4 letech vztahu, první dítě ve 25, druhé dítě ve 30 letech

Ahoj, já jsem se vdávala ve 23letech a první dítě se nám narodilo letos(2012) tedy po 4 letech od svatby. Svatbu jsme měli po roce vztahu a společného bydlení Zažili jsem dost divných reakcí na oznámení, že se budeme brát, ale teď už jsme spolu 5 let(z toho 4 vzatí) a výborně nám to klape!
Občas mě sice napadne, že jsem si dost neužila, nedokázala nic v práci atd., ale co neni může ještě být

Já tedy nevim jak vy, děvčata, ale já si mínim hihi srandičky užívat celej život. Překvapuje mě, že někdo z vás jde do manželství a dětí, když to očividně považuje za konec legrace a života. Hodně často slýchám "začít být dospělý, zodpovědný, reálný život" atd.... tahle slova mi evokují něco ve smyslu, že si dotyční lehnou do hrobu a jejich pěkná část života skončila.

Jasně, svatbou to teprve začne Já jsem spokojená moc a moc, manžela bych nevyměnila za nikoho na světě, dodnes mě umí pořádně překvapit Vlastně čím jsme spolu déle, tím se máme radši, vztah se posouvá, to mi kdysi říkala babička a já ji moc nechápala. Tak teď už ano Posledních pár let zažíváme srandu jak nikdy dřív, děti odrostly a absolvují s námi všechny výlety a trpělivě snášejí ulítlé nápady střídavě moje nebo manželovy ..... A když ne, většinou je mohu bez obav nechat doma nebo s babičkou. Prostě pohoda

Mě je 24 a donedávna jsem měla představu, že svatba ve 30 a dítě potom, jestli vůbec. Jenžepak jsem našla nejúžasnějšího muže na světě a najednou se to ve mě zlomilo a klidně bych se vdávala teď hned, protože vím, že je to člověk, s kterým chci být do konce života. Ale jsme spolu ještě krátce na svatbu, ale tak za dva roky bych to ráda uskutečnila. A dítě.. přítel by chtěl tak do tří let (je mu 29, tak už na to má věk), ale já si to zatím nedokážu vůbec představit, uvidíme jak se to vyvine časem.
Takže já bych řekla, že záleží na každém, jak se na dítě a manželství cítí, není to o věku a hlavně záleží na partnerovi, měla jsem dva vážné vztahy a vdávat jsem se nechtěla a najednou bum a chci tomuto muži slíbit lásku a věrnost dokud nás smrt nerozdělí, najednou pro mě to ANO znamená hodně

Reaguji na JančaOcet:
Naprosto souhlasím! Nějaké "užívání si" vůbec nechápu. Proč bych se měla toulat po světě sama, kdyý už strašně dlouho chci rodinu? Hned bych se vdávala a založila ji, ona mladá maminka přece jen má více sil, než starší. Manželství má bejt hezká věc, kdy si oba dva užívají spolu, a to je podle mě teprve ten pravej zážitek.

Kolem sebe mám několik vrstevnic, které se i v dnešní době vdaly kolem 20 let věku a jsou šťastné. Naproti tomu mám kolem sebe i spoustu holek, které jsou single a jsou z toho dost nešťastné, bohužel včetně mě. Takže si myslím, že když je to ten pravý, na věku fakt nezáleží a vůbec to nebudeš řešit

Mně je 21 a příteli 25, jsme spolu 6 let a klape nám to parádně. Svatbu a dítě s ním chci mít, ale až časem. Zatím mám pocit, že jsem na takové kroky nedozrála. Studuju, ráda chodím pařit a dítě si dovedu představit tak v 28.. a už to je u mě pokrok, bývaly doby, kdy jsem děti nemohla vystát a myslela si, že matkou nikdy nechci být. Teď už se na ten pocit, až budu těhotná a budu matkou, těším...ale určitě to nechci v nejbližších letech. Ale uvidíme, jak se to dál posune Vás mladé matky obdivuji, že jste to tak zvládli Vtipné bylo, když můj přítel za studijních dob tvrdil, že chce mít dítě do 30.. a já se s ním hádala, že to mi bude teprve 25 jeho poslední studjiní roky ale byly natolik tvrdý, že úplně obrátil a říká, že si chce konečně trochu užít života bez závazků - bez školy i bez dětí a já ho v tom podporuju a co se týče svatby - tu nechceme odbýt, chceme ji krásnou a velkolepou, takže si na ni nejdřív musíme vydělat

Byla jse s přítelem od 16 osm let a teď sme se rozešli, když mi je 24 a jemu taky. Věděla jsem, že s ním nikdy nechci mít dítě. 3 roky jsme spolu bydleli a ani na svatbu ani pomyšlení, nemám k tomu moc vztah, táta dvakrát rozvedený, máma jednou..celkově v rodině nic moc..hodně brzo po rozchodu jsem si našla přítele, co měl holku 10let. Je mu 32 a já mám poprvé v životě pocit, že jsem milována, že je to ten pravý a normálně bych si ho klidně i hned vzala! Mazec ta změna. Čím déle ho znám, tím víc ho miluju, ale i tím větší mám o něj strach..ale jsme spolu krátce a ještě ani ne úplně..doufám, že tenhle stav nikdy nepomine. Přijde mi, že jsme se narodili pro sebe..