V jaké životní situaci jste měli miminko?

Já se fakt bavím.

Ano, jsou věci mezi nebem a zemí. Já to nechápu, moje máma také ne a všude to přidává jako historku k dobru, že nevařím, nežehlím, žádný mi ještě neutekl a každej si mě chce brát.

ještě deset let po svatbě vzpomínali lidi na náš svatební mejdan holt to bylo nezapomenutelné.Přijela nazdobená auta v jedenáct večer na jednu z nejvyhlášenějších diskoték,z toho vylezla tlupa svatebčanů a diskotéka byla naše....na náš účet se naléval sekt+vodka ..."bílý medvěd" do ice kýblů a to do pěti ráno

Nedivím se.
SUPER!

Tak v cca 15ti letech jsem si najalnovala - cca do 25 let svatba, do 30 let nějaký mimča.... nooo, takže za 2 měsíce mám 25, ještě nedostudováno, bez pořádných příjmů, jsem sama, bez přítele, ještě bydlím u rodičů a začínám být lehce na nervy z řečí, že po 30 se blbě otěhotní, blbě rodí a kdovíco ještě . Navíc mé vrstevnice rodí a jsou oplodňovány jak o závod, takže to mi taky na náladě nepřidá... Babička ze starý školy mi připomíná pořád, že už mám věk, že by chtěla být prababičkou.... a já bych docela ráda byla s někým ve spokojeným vztahu a aspoň plánovala nějakou společnou budoucnost, mimčo..... člověk míní, život mění....

No-tak za mě-dítě jedině až po svatbě-to by byl můj plán. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že já děti mít nebudu, tak tohle je pouze teoretická úvaha jinak pro zakladatelku-myslím si, že tvoje uvažování, je naprosto v pořádku a zcela reálné, drž se toho a držím pěsti ať ti vo vyjde tak, jak si přeješ

Na to se vybodni. Nemá cenu se tím stresovat.

A ještě vysadit strom

Hele proč tak lajnovat? Na dítě nikdy není ideální situace, pořád je nějaké ALE... ono se vlastně nehodí nikdy. Můžeš pak dosáhnou všeho, co si vysníš, ale třeba ti uteče chlap a nebude s kým. Proto mi přijde nejdůležitější předpoklad chlap, spokojený vztah a zázemí a vše ostatní se dá zařídit za pochodu současně nebo později.

a pak nebudeš chtít odcházet, protože přeci teď začínáš dělat kariéru a už jsi se něco naučila a nejde jen tak odejít...

Pokud budeš čekat na ideální podmínky, tak nebudeš mít dítě nikdy.

Reaguji na Adka: Asi tak-dítě bych si pořídila, až bych já sama cítila, že je ten správný čas-na okolí se vybodni. Tělo si samo řekne, kdy je to ok. Nějaké řeči okolí mě vůbec nestresují-v mém případě by mě totiž tyhle řeči asi brzy přivedly do blázince

Reaguji na Patty: Hele a mně zase přijde zodpověddný plánovat, kor dítě. Když to vezmu na sebe-byla jsem v situaci, kdy mi řekli, že dítě teď nebo už nikdy-nikdy jsem neměla nějaký mateřský sklony a po dítěti netoužila, takže jsem se taky ve 24 letech musela rozhodnout-sice opačným směrem, ale je to taky plánování-v tu chvíli jsem nechtěla být matka, nechci jí být ani teď a ani si nemyslím, že budu litovat-ať tak nebo tak-je to obrovská zodpovědnost-aspoň já k tomu tak přistupuju-takže, ikdyž jsem mohla dítěti zajistit bydlení, otce, finance-rozhodla jsem se, tak jak jsem se rozhodla. Ale pokud některá matka nemá kde bydlet, čím dítě zajistit atd. tak mi to přijde nezodpovědné-plánování zakladatelky naprosto chápu-naopak mi její přístup přijde velice zodpovědný, je fajn, dodělat školu, mít zázemí, finance-takže za mě jednoznačně si to naplánovat

Žena, která dítě chce, si jej pořídí bez ohledu na kariéru. Pokud by platilo Tvé tvrzení, tak by dítě neměla téměř každá žena.

Moc nechápu, co je to za zvyk, který se poslední dobou rozmohl, ale když holka napíše, že chce napřed dostudovat, pořídit si zázemí a pak teprve dítě, začně ji polovina diskutujících strašit s tím, že může být pozdě, že pak se to nemusí podařit, bude už stará, tak proč to odkládat..... Mně osobně přijde, že v dnešní nejisté době je více než vhodné, spíše nutné si to dobře promyslet a naplánovat.

Člověk musí mít kde bydlet a mít aspoň nějaký příjem. Mě bylo 25 když jsem porodila první dítě, neměli jsme na vyskakování, ale na normální lidský život a bylo to prima. Druhé jsem měla ve 30. Byli jsme v normální životní situaci. Dnes jsme na tom mnohem lépe, ale zase starší a užíváme si jako rodina.

Adko - souhlas. Jen pitomec se řídí instinktem ... Ono se říká - čím nižší IQ, tím vyšší libido. Do jisté míry je to bohužel pravda. Dnešní doba je nesrovnatelná s dobou před 30-40-ti lety. Moji rodiče se dvěma dětmi bydleli v jednom žižkovském pokoji - v bytě o třech pokojích žily tři rodiny. To je dnes naprosto nemyslitelné. Když jsem se seznámila se svým přítelem - nynějším manželem (už skoro 20 let), tak první bylo - né že si uděláte haranta a budete bydlet u nás ..., přitom oboje rodiče tak začali. I s dětma. Do jednoho pokoje.

Reaguji na Patty: Až bude zahrada, vysadím klidně strom - a vím, že situace nebude 100% nikdy - ale určitě přežiju překážku: Chci jet na dovolenou, než překážku: Dostuduji jen Bc. na Ing. se vy... a hup na rodičovskou bez praxe a bez práce, kam bych se mohla vrátit.
Prostě přijde vhodnější okamžik než je teď. Prostě si plánuju i psa, po kterém toužím už řadu let a zatím (už je to rok a půl) ho nemám, protože to zatím situace nedovolila - nechtěla bych, aby někdo druhý trpěl jen kvůli tomu, že jsem to prostě teď musela mít.
Jsem realista a nevěřím tomu, že prostě nějak porodím dítě a bude svět růžový a báječný - vidím to, že rodičovská je almužna a nechce se mi obracet každá koruna.
Mimčo chci, ale taky chci auto, ale neběžím hned do banky pro úvěr, protože zatím nemám práci na dobu neurčitou a vím p*d, co semnou bude a teorie: Ono se to nějak vždy udělá - tomu věřím, ale za jakou cenu.