V jaké životní situaci jste měli miminko?

Přesně! Hlavní je, že mu to vyhovuje..

Ivčáááá
Určitě
Jako ono to není až tak o věku, ale jestli se o sebe ženská stará Minulý týden jsem v práci viděla tragické mladé maminy cca 25 let

Přírodu neošálíme vzhledem A vnitřní orgány stárnou, takže s tímto úplně nesouhlasím. Dítě bych chtěla mít max. do 30 let, jinak si myslím, že je velké riziko, že to nepůjde a umělé oplodnění není zas až taková sranda a ani nemusí vyjít.

Jinak zatím děti nemám a jsem taky spíš plánovací typ. Zároven kdyby přišlo dřív, na potrat bych po 20tce určitě nešla, ale je to každého věc.

Tohle vše mi připomnělo jednu scénku... Kamarádka se nedáno s děsem v očích ptala, proč se jako proboha nechci vdát? Na tyhle stupidní dotazy opravdu nerada odpovídám (protože svoboda je mi zatím víc), tak jsem jí řekla, že není umění být krásná nevěsta ve 20-ti, ale ve 40-ti už to umění je a já výzvy miluju Ona odpověděla: "tys byla vždycky divná" Poté jsme se obě zase rozešly do svých domovů (ji tam čekal manžel a pubertální děti, mě přítel a králík) a obě se dál cítíme max. spokojené.

Holky, je tady některá, která kdyby to šlo, uspořádala by svůj život (příchod dětí) jinak?

Svého syna miluju láskou až někdy nekritickou,ale kdybych tenkrát věděla to,co vím teď.....tak bych nikdy žádné dítě neměla.Není to o tom,že bych měla pocit omezení nebo že bych o něco přišla.Prostě těch dvacet let života je dvacet let a uměla bych si v klidu představit i život ženy bez dítěte.Já tedy nikdy po dětech extra netoužila,cizí děti mi neříkají vůbec nic,nejsem ten klasický typ ženy co slzí nad kočárkem a naprosto chápu bezdětné ženy,které děti nechtějí.
No ale teď budu ukamenovaná.

Kdepak, já Tě . A oceňuji upřímnost, ostatně jako vždy.

Jsem na tom stejně.

Já se po 6 letech vztahu necítím ani na společné bydlení, takže mě doma čeká jen pes a kocour.

Reaguji na Laky:
Hmm, taky mám z části tento názor, ale už ho převálcoval mateřský pud, kde se vzal, tu se vzal - je tu a najednou vím, že dítě někdy chci. Ale těhotenství a porod - - toho se bojím jako čert kříže. Ženy, které děti nechtějí chápu a nepřijde mi to vůbec divné - každý má jiné priority a chce v životě prožít jiné věci.

Reaguji na Laky:
Já si kamínek taky nehodím Díky za názor!
Reaguji na Adka:
Tak to mě by asi bylo úplně samotné doma smutno. Přítel je často pracovně pryč, ty dny rozhodně netrpím, užívám si klid a tichoučko, ale ráda ho zas vidím doma. A dobré vědět, že nejsem "divná" jenom já (ohledně té svatby ).

Já si zase neumím představit, že bych měla s někým bydlet.

Nápodobně.

V mém okolí moje známé mají ten stejný názor.Prostě bez dětí by jim bylo líp.Vesměs už máme děti dospělé a tak už starosti nejsou takové,ale dost těch matek řekne,že kdyby to tenkrát věděly,tak si koupily psa

Svatba je náhodou fajn mejdan a jak říkala moje matka můžeš to zažít i několikrát a pokaždé mít krásné šaty jako princezna.Jen se nesmíš brát v kostele.

To zírám. Kolem mě spíše každý tvrdí, že děti jsou to nejlepší, co je potkalo, všichni mluví o tom nejcennějším....
Ono se to moc nenosí, říci to nahlas.

Mám kolem sebe normální lidi jedna dokonce říká "měla jsem ho raděj spolknout" .... ehmmm no jinak většina těch dětí je na VŠ,takže celkem podařená děcka,rodiny nežijí tzv. z ruky do huby.

Před lety kolegyně nahlas řekla, že ač své dítě miluje, tak ji nebaví si s ním hrát, odpovídat stále dokola na stejné otázky, že ji to vyčerpává.... a všichni ji za to odsoudili, polovina kolegů ji přestala zdravit a koukali na ni skrz prsty.