V jaké životní situaci jste měli miminko?

Když nemáš odpracováno, tak nedostaneš mateřskou, ale nastoupíš hned na rodičovskou dovolenou.Když partner normálně pracuje, tak můžeš volit podle něj, jakou chceš variantu, jestli být doma 2roky, nebo 3 roky nebo 4roky.Jestli nemá odpracováno ani partner, tak nastupuješ normálně na 4roky a to je nějakých 3400kč měsíčně.

Každý dává přednost něčemu jinému, někdo praxi, druhý zase rodině...Vše má své výhody i nevýhody (například: být mladá maminka, neriskovat problémy s oplodněním v pozdějším věku x mít praxi, rozjetou kariéru).

Tak kamarádka může mít ve 30 dvě děti, obě již ve školce a může nastoupit do práce. Zatímco bezdětná 30letá žena přeruší kariéru a půjde na MD, pokud bude chtít více dětí, tak se do práce může vrátit dost pozdě a navazovat na předchozí pracovní úspěchy pro ní může být těžké.

Nemyslím si, třeba je vdaná a jsou zajištění a nepotřebuje nutně teď budouvat kariéru. Navíc, svatba jí některé finanční jistoty od partnera zajistí.

Reaguji na martinam: Přesně tak a pokud má partnera, tak je to OK, pokud ne, tak bych se do toho moc nehrnula, ale všechno jde...

A jestli spoléhat na partnera? Proč ne? To se musí vesměs každá žena, která jde na mateřskou

Reaguji na martinam: Reaguji na Moňas: Souhlas holky

Holky pořád chcete být všechny nezávislé a spoléhat jen samy na sebe...k čemu pak ty chlapy máme? Já se na toho mého spoléhám ráda.....i když je to pro někoho risk, ale celý život je v podstatě risk..

Reaguji na Lejlaaa: Taky jsem ráda, že se mohu na svého chlapa spolehnout i když to není jednoduché. Jako můžu ti říct, že můj je někdy nervák a zbytečně prudí, ale když jsem skončila teď ve špitále s hrozícím předčasným porodem, tak doma vše zařídil a dokonce nakoupil vše potřebné, kdyby náhodou k porodu došlo. Koupil mi i vložky do podprsenky a vše, co bylo třeba a za to si ho moc vážím a to nemluvím o finanční stránce, protože nebýt jeho, tak se mohu zahrabat. Celé těhotenství jsem totiž na neschopence a ty prachy stojí za p.r.d, navíc když jsem byla 2x v nemocnici, tak to taky stojí nějaké peníze. No nebýt jeho, tak jsem asi i s břichem pod mostem

Měla jsem dítě v posledním ročníku na střední škole, ještě před maturitou Umíte si asi představit názory okolí, potrat teda vedl na prvním místě, ovšem rozhodně ne u mě. Vzala jsem si ve škole individuální plán, chodila jen na zkoušky, v květnu jsem porodila a v září maturovala. Bylo to naprosto úžasné období, vůbec toho nelituju a dneska mám třináctiletou dceru, na kterou jsem opravdu hrdá (nádherně zpívá, má boží hlas, jednou to opravdu někam dotáhne ) skvěle si rozumíme, okolí si myslí, že je to moje mladší ségra Díky Bohu za to, protože potom už se s otěhotněním nedařilo a před rokem jsem dostala rakovinu děložního čípku, vybrali mi celý spodek a teď už dítě mít nemůžu. Takže dnešní názory mladých, co všechno hmotného je pro ně důležité (vzdělání, barák, auto, zázemí...) neuznávám. Nikdy nevíte, jak vám to život zamotá, co vám všechno může vzít. Najednou vidím tolik slečen, které už mají k třicítce, mají všechno, jen to dítě pořád nejde... A nebo takové, které mají problémy s čípkem, doktoři říkají, ať otěhotní co nejdříve, protože jim v krátké době hrozí odebrání dělohy, ale ono to prostě hned tak otěhotnět nejde. Dítě nemůžete plánovat, aniž byste si byla jistá, že ho mít budete, je to dar. Ale jinak holky klidně plánujte a odkládejte, je přece kolem nás i spousta takových, kterým se to skvěle daří a jsou přece tak šťastné. Tak si jen přát, abyste jedou patřily mezi ně.

Reaguji na simuška:
Moc pěkný příspěvek... Ty sis to ale asi taky "neplánovala" otěhotnět před maturitou.. Jestli je osud, tak můžeš děkovat jemu, že si tehdy otěhotněla.. Ono to v dnešní době není zas tak jednoduché... Já taky nejsem zastáncem těhotenství ve 30 natož po 30. Jsem zdravotník (ne sice gyndař), ale o lidském těle něco nastudováno mám. Už bychom s manželem oba moc chtěli miminko, ale teď v podstatě bydlíme u tchýně, já letos dělám státnice a přítel pracuje. Není to situace, ve které bych si řekla, že do toho pujdem, ale kdyby se stalo, že otěhotním, tak si samozřejmě mimi necháme. Mám v plánu ještě tak rok pracovat, aspoň ať dostanu mateřskou, abychom měli co do "hu*by". Pak bychom zadělat na mimi. Mám poměrně náročnou školu a nechtěla bych mít dítě při ní. Kdyby se stalo, nějak by se to zvládlo, ale ty stresy, které by zažilo u v břichu.. Chudák. O tom svědčí, že z nějakých cca 200 lidí (převážně holekú, které nastupovaly v prváku, má teď jedna jedinná 3měsíčního chlapečka. Jinak NIKDO a to bylo neplánované. Jak slyším, jak spoustu žen nemůže otěhotnět, tak se bojím, aby nám to klaplo