V jaké životní situaci jste měli miminko?

Mě příští víkend bude 27 let, chlapa nemám a i kdybych chlapa měla tak dítě chci tak ve 29-30 letech, teď mi ještě hodiny netikají ale zas ho nechci po 30-tce...myslím si že vzhledem k mému věku a k tomu že chlap se dneska hledá hodně špatně, tak si myslím že to do těch 30 ani nestihnu takže bůh ví kdy to bude..prostě někdo hold by chtěl ale nemá na to partnera a ani neví kdy ho najde...

Nevím jestli si četla moje příspěvěky o stránkuu před tím, jak to vidím já, toto jsi trošku vythrla..
To neošálíš, ale ono je to i trochu o životním stylu

Určitě vím, jak to myslíš a svým způsobem s tebou i souhlasím.

To určitě ano, životní styl může být nápomocný nebo naopak uškodit. Ale podle lékařů a vědy je prokázáno, že plodnost ženy začne pomalu klesat už v 25. roce života. Kdepak až ve třiceti, jak se mnoho lidí domnívá, ale už po 25. letech může být pro méně plodné nebo rizikové skupiny žen vlastně "pozdě". Po 30. roku života plodnost klesá o mnoho rychleji a po 35. roce už velmi rychle. Lékaři uvádějí, že žna, která otěhotní po 40. roku života je svým způsobem vyjímka a hlavně je to už velké riziko. To je, ale pouze teorie. V praxi je to tak, že ženy v dnešní době potřebují dostudovat VŠ, najít si správného partnera, pořídit nějaké to zázemí, případně alespon začít budovat kariéru a mnoho dalších věcí - a děti si do 25 let pořídí málokterá (já taky ne). Máme to holt těžké. Ale i přesto co jsem napsala výše - osobně si myslím, že žena má mít dítě, když sama chce a cítí se na to, klidně i později... Riziko, které za to ponese, ponese ona sama a je to její věc - když třeba nemá toho správného chlapa, tak co má asi dělat, že....To se může stát každé z nás, dneska je ještě všechno ok a myslím si, že dítě do 30tky stihnu, ale stát se může cokoliv(zklame partner, nemoc aj.) a v tom případě bych se teorií nestresovala a žila prostě svůj život. A kdyby to později nevyšlo, jsou i náhradní možnosti, jak s i pořídit dítě od umělého oplodnění po adopci.

Během deseti let nepovedeného vztahu se mi nepodařilo otěhotnět. Teď mám dokonalý vztah, nikdy jsem se neměla lépe, než teď, i konkrétní jednotlivé okolnosti nahrávají tomu mít dítě. S novým partnerem jsem otěhotněla prakticky hned, jak jsme se rozhodli. Ale ouha, asi mně tu některé dámy ukamenují, rodit budu krátce po mých 40. narozeninaách, bude to co nevidět.

Nelituji ničeho, ani nepovedného vztahu, protože jen díky němu jsem schopna mít teď tak kvalitní vztah, jak mám teď (opravdu nic tak skvělého kolem sebe nevidím, a tomám haldy kamarádek a kamarádů). Jsem vděčná za léta zkušeností, budování zázemí a vůbec skvelého života (bez dětí). Na rozdíl od mladých nezkušených holek vím, co to obnáší mít dítě, vím, do čeho jdu, takže já nejdu mít dítě z blbosti nebo z rozmaru, ale po opravdu objektivním posouzení všech pro a proti, čeho, dle mého, mladší ženy moc nejsou schopny, čistě kvůli tomu, že jim chybí zkušenosti a zralost.

Mít dítě jen o pár let dříve, byl by to asi trochu chudák. A dovolím si tvrdit, že takových malých chudáčků vidím kolem hodně, protože jejich matky prostě nejsou tak úplně ve správné psychické kondici (co se týče fyzické kondice, nikdy jsem na tom nebyla lépe, než teď, ve čtyřiceti, holt, v době, kdy si moje vrstevnice ničily zdraví stresem kolem dětí, složenek, manželských trablů najednou, já jsem měla čas, kapacitu a peníze o sebe pečovat). A nevím, jaké lidi vychovají dámy, které svou nízkou osobnostní zralost a duševní rozhled projevují třeba posuzováním a odsuzováním věcí a lidí, které nezažily, nepotkaly a p r d o nich vědí. Chápu názory typu "já bych dítě tak pozdě nechtěla, proto a proto", protože jsou namístě, mít dítě mladá má víc výhod, než nevýhod. Já taky netvrdím, že mít dítě ve čtyřiceti je ta jediná a nejlepší možnost a že všechny, co mají děti dřív, jsou omezené slepice. Proto bych chtěla poprosit dámy, které si tady dovolí hodnotit starší matky, aby to nedělaly - jednak je to urážlivé, jednak je to kruté (nevíte, proč ty ženy neměly děti dřív, možná že vy mít tak jejich osud, byste si to dávno hodily) a jednak je to projev houposti - je známé, že jen hlupáci mají ten nejzasvěcenější a nejradikálnější názor na všechno, hlavně na to, co nezažily a o čem nic neví. Moudří si řeknou, že nemají o daném tématu dost informací, aby mohli někoho odsuzovat, nebo mít radikální názor.

Takže prosím, klidně si řekněte, co považujete za nejlepší pro vás, ale neříkejte, jací jsou jiní lidé b.lbci, když oni považují za nejlepší pro sebe něco jiného. Jinak budete za b.lbce, případně dle mého ne moc hodné lidi. Já jsem šťastná, prosím, buďte, holky, tak hodné, přejte mi to, a taky nedělejte ze mně krá-vu, čistě z úcty k mým "šedinám" (kecám, nemám jediný šedivý vlas a není to díky barvě) a proto, že jste k tomu jaksi ještě nedorostly.

Jo, můj táta se narodil skoro před osmdesáti lety mé tehdy čtyřicetileté babičce, zatím si nikdo ze zúčastněných nestěžoval

až se ti uklidní hormony,tak si tento tvůj text přečti a možná i uznáš,že tak jak nemůžou holky říct jestli je fajn mít dítě ve 40ti když to nezažily tak úplně stejně ty nemůžeš říct jaké je to mít dítě do 25ti když jsi ho neměla.

Ale no tak děti starých matek jsou pravda ve většině víc rozmazlené,protože jejich matky už nemají na to se rozčilovat a hlavně "sedí ze svého potomka štěstím na zadku" takže mu projde naprosto vše bez trestu a tím neskutečně otravuje okolí a je protivné naprosto každému krom své vlastní matky.

Ale samozřejmě ti štěstí přeju hlavně ať vše proběhne v pořádku.Nechci aby to vyznělo tak,že mám něco proti starým matkám je mi to opravdu jedno,je to jejich volba.

Promiň, ale kde v citovaném textu tvrdím, že vím, jaké je to mít dítě v 25? Jen říkám, že je trochu mimo snažit se být moudřejší a zkušenější, než člověk, který je starší než já (ale pravda, zobecňovat to nejde, jsou lidé, kteří čím jsou starší, tím jsou blbější )

Tady taky moc nechápu, jak tento argument navazuje na tebou citovaný text. Jestli tomu dobře rozumím, tvoje zobecňování typu "starší matky mají rozmazlené děti" mělo být asi reakci na moje zobecňování typu " mladší matky mají za děti chudáčky, protože jsou labilní". To jsem ale netvrdila. Naopak, jestli si lépe přečteš můj text, všimneš si, že jsem tvrdila, že mít děti mladá má víc výhod, než nevýhod, že si nemyslím, že mít díte ve čtyřiceti je to nejlepší řešení. Nicméně, tvůj argument, že starší ženy mají rozmazlené děti (fakt jsem si toho nevšimla, ale budiž, možná, že nemám tolik informací, jako ty) nepovažuji jako relevantní vůči (nejen) mému názoru, že čtyřicetiletá matka je vyrovnaněnší a rozumnější, než dejme tomu 25-letá. Aspoň tak jsem pochopila, že na toto reaguješ. Ale možná, že jsem pochopila všechno úplně špatně, přiznám se, moc tvé reakci nerozumím a jsem z ní zmatená.

Konkrétně já ze svého potomka na zadku nesedím, respektive štěstím nevyšiluji, jen tak normálně, prostě to přišlo. S tím, že nebudu mít díte, jsem se v klidu smířila (kdybych urputně chtěla, tak ho dávno mám), takže dost v klidu beru, že ho budu mít. Slibuji ti, že žo rozmazlovat nebudu , protože rozmazlených spratků ve svém okolí jsem zažila už dost, asi víc, než když mi bylo 25, a taky už za ta léta vím, jaký typ výchovy k tomu asi směřuje. Ale asi řekneš, že to mám zmáklé jen teoreticky, a budu jednat jinak a možná, že to víš lépe, než já teď, kdoví.

Díky za přání.

A taky jsem netvrdila, že by holky měly říct, žeje fajn mít děti ve 40. Jen jsem chtěla, ať z nás nedělají b.lbce. Moc jich tady takových nebylo, naštěstí, ale našly se.

neřeknu a opravdu ti přeju,aby tvůj potomek byl dítě a ne ten přechytralý a rozmazlený spratek kterých jak píšeš znáš dost. dokonce ti i věřím,že rozmazlené dítě nechceš a uděláš pro to maximum.

Gratuluju a hodně štěstí přeju upřímně.

Díky . Ani rodiče rozmazlených dětí neplánovali mít rozmazlené děti a mysleli si, že pro to udělali maximum . Zrada je v tom, že to, že je dítě rozmazlené, ví celé okolí, kromě těch rodičů, viď

No právě v tom je celé neštěstí nerozmazlené dítě se pozná ale hned podle toho,že s ním můžeš kamkoliv jít a okolí neotáčí oči v sloup
Ne úplně vážně,chce to pevnou ruku.

Tak tady bych si přihřála tu svou polívčičku, pokud má stará rašple za sebou řízení větší nebo menší firmy, tak možná bude mít i víc zkušenosti s pevnou rukou na rozmazlené lidi . Ale je fakt, že z cizích lidí nejsme tak pos*aní, jako z vlastních dětí . Ale zkus mi konečně trochu uznat, že bohatší CV výhodou při výchově dětí snad je (ale neříkám, že převáží ty nevýhody)

Já jsem zase nechtěla mít rozmazleného psa, s přítelem jsme měli plnou hubu keců jak na něj budeme přísní a co budeme a nebudeme dělat...cha cha
Teorii jsme do praxe nepřevedli a máme neskutečně rozmazleného malého šmejdíka.

Fakt nevím když si představím,že bych dnes měla maličké dítě,tak jsem šílená hrůzou.
Když je člověk "mladé tele" tak nedomýšlí až tak do konce různé katastrofické scénáře a nad spoustou věcí mávne rukou.Příklad " no a co,že dítě jí ten písek na pískovišti,k doktorovi na vyšetření s ním nepojedu" a předpokládám,že se nic neděje" ..... dnes bych byla šílená hrůzou jako nemoc z toho písku může dostat a i v době,kdy jsem dítě měla malé určitě bylo dost nemocí všude kolem.
To je jen příklad ne že bych dítě krmila pískem z pískoviště.
Nevím,jestli je matka která už má půlku života za sebou pro dítě nějakým větším přínosem než ta o generaci mladší.Bude to "kus od kusu"

psa máme doma rozmazleného plánovaně a proto je to malý tříkilový pes.....pes velké rasy by nás totiž v návalu vzteku že například celé mango fakt nedostane bo by se poblil asi sežral.Maličkého psa v případě poptřeby bafneš a uklidníš.....ovšem rozmazlené 15ti leté dítě ti už pak klidně dá po hubě v tom je ten rozdíl.