Rozvod ano či ne?

však jsem si všimla )))

Ale já mám Leonarda Cohena...Jde ke mně věkem

Iva

A Rodíka mi půjčíš občas, prosím

No ke mě jde Rodík taky věkem občas ti ho tedy půjčím (nerada)

Jemu je asi 65 - že???? Rodíkovi....
Cohenovi 73 )))

To je pro nás jak dělané

Díky za laskavé zapůjčení. Budu Ti leštit botky
Iva

MagdaA
Ahoj Magdi,
tak jsem si to pročetla a ze své vlastní zkušenosti doporučuji počkat, stáhnout to a zkusit žít mimo dosah tvých rodičů, spou, vy dva a děti. Jakmile se rozvedeš, tak se to strašně těžce bere zpět a podle toho, co říkáš to opravdu nevypadá beznadějně. Máte dvě určitě krásné děti a problémy, o nichž jsi mluvila (byť okrajově) nejsou neřešitelné. Co manželská poradna, už jste to zkoušeli?Držím moc palce ať to zvládneš

Zajímavé... Každopádně bych ho úplně nepohřbíval
Problémy které vidíš jsou samozřejmě, v Tvých očích, neskousnutelné. Nadneseně však lze říci, že u vás skoro o nic nejde. Evidentně nemáte závažné problémy typu ztráty důvěry, nevěry, násilného chování jedné nebo obou stran, urážení, ponižování atp. Dokonce on, asi, se pokouší komunikovat a Ty váháš s radikálním řešením.
Neházej flintu do žita (budeš ji potřebovat, když tě naštve ) Zkusil bych si řádně popovídat, možná dovolená a možná i poradna, jak píše i Zuzajda007.
Rozvést se lze vždycky (jsem zářným příkladem šťastně rozvedeného, ale už je to dlouho ) Rodina ale není vůbec špatný institut vztahu, jen lidé občas zapomínají, že se na ní musí pracovat a také občas něco obětovat.
Nelze dlouhodobě žít s někým, komu "nedáte" vůbec nic a sobecky si pojedete po vlastní ose.
Přeji ať se vám to vyřeší k plné spokojenosti.

Tak nějak pořád červíček hlodá, mám totiž strach, že se fakt nezmění a my to naše malý utrpení budeme jen protahovat. On totiž to svoje chování a názory měl hned, co jsme se poznali, já byla hned po dvou měsících těhotná, ale nedovedla a nechtěla jsem zůstat s dítětem sama, opravdu to bylo krušný, po první krizi se trochu změnil, ale ne povahu, ale spíš to co dělal mě, obrátil vůči mým rodičům, s tím, že kdyby jsme bydleli sami bylo by to jiný (možná jsme to měli udělat hned, ale teď si uvědomuju, že by to bylo nejspíš stejný, protože na začátku proti mým rodičům nic neměl, takže tenhle element by tam nefungoval). Jde tady hodně o takovou jakousi aroganci (nikdo není tak dobrej, chytrej, dobře vydělávající, jen on to se mnou myslí dobře - nikdo jiný, všichni si ze mě dělaj srandu, využívají mě - jen já to nevidím apod. v podobném duchu.

MagdaA
No jo, chce hrat "prvni housle", to je pochopitelne... Povaha se opravdu nezměni, ale vztah co je mezi vami, utvařite oba, takže ho můžeš ovlivnit i ty. A nechte si poradit od odborniku. Maji leta zkušenosti a vy byste se mohli motat dokola v tom samem. Posilala jsem Ti včera SZ.

MagdaA
No, podle toho, co píšeš, ti lezou na nervy spíš charakterové rysy a Magdi, ty se OPRAVDU nezmění, to je prostě ON.Sezení u psychologa je skvělé, můžete to tam probrat, dostanete jiný náhled na věci a oba se můžete víc snažit na sobě makat,ale furt to budete vy dva, to je prostě tak. Jde o to, určit si priority, tím neříkám, být za každou cenu s chlapem, s kterým to opravdu neklape (což je samozřejmě relativní), ale u tebe mám pocit, že prostě nevíš, že nejsi rozhodnutá - už jenom to naznačuje, že bys mohla později litovat. udělej pro to maximum, odstěhujte se, zajděte si k psychologovi a pak na dovču a pokud se stále budeš cítit nešťastná, tak to utni,ale opravdu to můžeš udělat kdykoliv, tak bych s tím ješte počkala...

Holky díky moc, stáhla jsem to a dala nám čas, ten návrh můžu podat kdykoliv znova, zkusíme nám dát ještě tu poslední šanci - bydlet sami, dovča, psycholog a pak se uvidí, co dál ...

MagdaA
To je úleva, viď, když už máš to rozhodnutí za sebou... A dobré je, že máš v budoucnu možnost volby, není to žádná slepá ulička. Ale alespoň si nebudeš moci říkat, že jsi nezkusila vše, co bylo v Tvých silách.
Chlapi jsou soupeřiví tvorové, co jim taky nakonec v téhle společnosti zbývá, často proto něco a někoho shazují, aby si dopřáli pocit vlastní síly a výlučnosti. Někteří to dokáží dělat více kulturně (třeba vtipem nebo silou argumentů), jiní si s tím prostě tak nějak neví rady, tak rýpají a mají "hlášky". Chápu, že takové chování jde na nervy a otravuje život i vztah, když se jasně vymezíš, tak si postupně zvykne počítat do deseti, než něco vypustí z pusy. A psycholog mu také určitě pomůže tomu porozumět.
Přiznejme si, že člověk nemůže žít život jen zajetí touhy po Lásce a Absolutní harmonii, to by se jak ta noční můra pořád vrhal do nových a nových plamenů a skončil by nakonec na uhel. Je to spíš dřina, hodně kompromisů a dobré vůle. Ale vždycky oboustranné. Tys ji ukázala, tak snad to on pochopí. Přeji Ti sílu, radost a pohodu!

Hašlerka
Děkuju moc, úleva to je, nesnáším rozhodování, asi taky proto, že jsem Váha, ale zase ta nejistota před sebou, ale ta by vlastně byla tak i tak.

MagdaA
Magdi držím Ti palce ať to všechno dopadne tak, abys byla spokojená. S Tvým manželem se patrně dá mluvit a to je dobré.

Můj manžel vidí ve všech okolo nepřátele, kteří ho chtějí okrást, zlikvidovat, zničit,...... a do toho zahrnuje i mě. Jeho jedna z dnešních otázek ráno byla, že si tak nějak spočítal kolik jsem asi od ledna vydělala a kolik mám prý našetřeno. Moje odpověď že moc ne ho inspirovala k přednášce, že opět je chyba na mojí straně, mám cikánské myšlení, z čeho budu prý žít v důchodu, neumím používat peníze smysluplně (např. v pátek jsem byla asi po 3 měsících na kosmetice - to není smysluplný výdaj) a on se nehodlá o to co vydělá a našetří dělit s cizím člověkem, který jenom peníze rozhazuje (to jsem jako já). Potom jak odešel se mi jen klepaly ruce, ve firmě se kterou spolupracuji jsem se pro dnešek omluvila a pracuju doma. Prostě jsem potom nebyla schopná vyjít z domu mezi lidi a normálně mezi lidmi fungovat. Ruce se mi klepou zatím pořád.

Ify
Vem nohy na ramena a UTÍKEJ!!!! Dokud je čas! Nebo se může stát, že z tebe zbude jen třesoucí se troska, co ani nepozná, jestli koupit si rukavice byl smysluplný výdaj, vždyť přece ruce se dají strčit do kapes, ne? Vážně, pokud nehodlá komunikovat a nedá se s ním mluvit, jdi od toho, zdraví je přednější a máš jen jedno a syn tě taky potřebuje mít v pohodě a psychika umí napáchat opravdu velké škody. Sama nevím, jak nám to dopadne, ale být na tvém místě, tak bych snad váhala jen kvůli synovi a to fakt nemá cenu. Napiš si pro a proti, co ti vyjde? Asi je to jasný, ne?

Ify
AHOJ. Z toho, co jsem se tady dočetla o tvém problému mi připadá, že tvůj manžel má opravdu problém. Myslím, že ho příliš ovládlo povolání. Je účetní a všechno přepočítává a přemisťuje na stranu má dáti dal! Zrušení bezpodílového vlastnictví dnes není až tak neobvyklé a v některých případech to rodinu chrání. Takže bych mu to až tak za zlé neměla (tím spíš, jestli byl někdy nucen řešit podobný problém). K rozdělení BSM je třeba podání žaloby, ale není to žaloba v pravém slova smyslu, jen prostě způsob, jak ošetřit majetek za trvání manželství. To že na tebe podal žalobu tedy úplně neznamená, že se s tebou soudí ve zlém. Jediné, co se mi na tom nelíbí a vidím jako problém je, že to není na základě vaší vzájemné dohody, že o tom rozhodl sám. Ale v manželství jste dva a rozhodnutí, jak se bude do budoucna nakládat se společným majetkem nebo řešit případné spory by měla být určitě věc vás obou. Pokud o všem rozhodl sám - to by mohlo vypovídat skutečně o tom, že začíná být hodně sám za sebe a že je tak trochu despota.
Myslím, že by se věc dala vyřešit tak, že si necháte odborně a hlavně nezávisle poradit (vypracovat) , jak váš majetek a případné investice do budoucna ošetřit. Jestli jste vkládali přibližně stejně, měly by být i nároky přibližně poloviční pro tebe o pro manžela. A ty by ses nemusela obávat, že bys v případě rozchodu odešla "s prázdnou". Přenesete elegantně téma, na které máte odlišný názor, do jiné roviny a na jiná bedra.
Jinak mi připadalo, že v jiných oblastech problém nemáte, O syna se staráte společně, dáváte mu léky. Škoda jen, že vázne komunikace. Myslím, že manžel by potřeboval vysadit, že žije příliš prací = ekonomikou, kterou nezdravě vnáší do vztahu. Kdyby získal jiný náhled, třeba by mu došlo, jak se někdy chová hloupě. Bylo by dobré zajít k manželskému poradci, někdy to fakt funguje. A možná ta dovolená....

To je opravdu výrok, který ho naprosto přesně charakterizuje. Jestli máš kam jít (rodiče) tak se s nimi domluv, jestli bys u nich nemohla být, než si něco najdeš. Pokud ne, zajdi třeba do občanské poradny u váš ve městě (klikni si netu jejich siť), zorinetují Tě v nabídce institucí, které se věnují problematice domácího násilí a poskytují třeba azyl (protože to je psychické násilí se vším všudy), nebo, máš-li peníze, tak za právníkem. V první řadě se ale pokus tam odtud odejít, ten vztah je stejně v háji a syn bude trpět mnohem víc, když bude cítit to napětí.