Rozvod ano či ne?

KLUBKA
Ja mam pocit že v připadě Ilfy dovolena nepomůže (takovy nesmyslny vydej...), a ani manželsky poradce. Mě spiše připada že se u manžela rozviji psychicka porucha a tu Ilfy nema šanci zvladnout sama. Možna společna sezeni u psychologa, ale jak ho tam dostat? A neni to zadarmo... Kdyby na zakladě sezeni, kteři by řešily jakoby vztah, psycholog diagnostikoval poruchu, ma Ilfy vyhrano v připadě sporu o svěřeni syna do peče. Ale opravdu člověk co ma problem neni schopen ho přiznat dokud se nevyhroti maximalně. A naopak by jaky-koliv naznak by mohl vest k neuvěřitelnemu zhoršeni vztahů... a horši to byt může. Pokud se však nic řešit nebude, tak se to rovněž bude zhoršovat... tak babo, raď. Jo, a ruku synovi při injekcich může držet i sousedka. Toto není důvod, jen vymluva.

Jen obecně k již vyřčeným problémům. Jsem rozvedená a dlouho jsem se k rozvodu odhodlávala. Zkusila jsem poradnu, společnou dovolenou a pak i dovolenou oddělenou. Nakonec jsem se rozhodla a bylo to těžké. Neměla jsem kam jít a po rozvodu zůstávála s manželem v jedné domácnosti. Bývalý manžel se odstěhoval až když jsem byt koupila. Děti se na mne zlobily, přitom já měla dvě zaměstnání, abych všechno utáhla finančně. Nebyla s nimi doma, nemohla se jim tak věnovat a byla prostě ta špatná. Bylo mi to líto, ale věřila jsem, že jednou všechno samy pochopí. Neudělala jsem nic špatného a jejich vztah s otcem nijak nenarušovala. Spíš naopak, nejevil o ně až takový zájem a tak jsem ho často žádala, aby se jim věnoval, vzal je do cukrárny a tak...
Dnes mám nového přítele, vzali jsme se a děti ho berou jako svého druhého otce. Dávno všechno pochopily i důvody, pro které jsem nemohla zůstat dál s jejich otcem. Mají ho ale dál rády a v naší nové rodině máme skvělé vztahy. A můj současný manžel má dnes se svým synem, který se k němu po rozvodu několik let nehlásil (syndrom zavrženého rodiče) také dobrý vztah.
Je to hodně o lidech, slušnosti, soudnosti a pochopení.

S odstupem času vím, že jsem se naučila být víc tolerantní, zkouším se nezabývat zbytečnostmi a hlavně, že je potřeba zkusit opravdu všechno, než se člověk rozhodne vztah ukončit. Někdy je na vině špatná míra tolerance, jindy stereotyp, odcizení, změna životního stylu nebo názorů a na tyhle otázky především by se měla hledat odpověď, než je vyřčeno to zásadní rozhodnutí - rozvod...
Být sama je těžké, ale v případě nefungujícího vztahu taky osvobozující. Je to opravdu hodně individuální a složitá věc ten ROZVOD.

Holky děkuju.
Můj manžel je navíc cholerik a snadno výbušný. Např.:
- jeho hysterická scéna ohledně počtu zásuvek ve zrekonstruovaném podkroví, podle něj jich je tam moc - navrhovala jsem to já a nebylo to přehnané
- scéna před dětskou nemocnicí, kde na nás čekal, dojela jsem se synem s 30 minutovým zpožděním (ucpané město), když vytahoval syna z auta ječel na mě tak, že se lidi zastavovali ,,ty jedna blbá krávo, krávo blbá, já ti rozbiju hubu,....,, a několikrát to opakoval. Tvrdil, že jsem dopravní zácpu měla předpokládat a udělala jsem mu to naschvál, nikdy se neomluvil, dodnes to považuje za normální
- nebo není nic moc v lednici, nebo jsem myla nádobí pod tekoucí vodou, nebo...... je toho hodně
Teď když se vracím do minulosti se mi to připomíná a není mi dobře, dodnes mi třeba vyčítá poporodní deprese, atd je toho hodně

tavimi
No je to fakt těžké a v této diskuzi především jednostranné. Tím se samozejmě Ify manžela nezastávám! To v žádném případě. Fakt myslím, že je úplně mimo realitu, že žije jen v číslech a že by potřeboval pomoc, pokud tedy Ify není již rozhodnutá pro rozvod. Je to prostě hledání cesty zpět do fungujícího vztahu. Znám pár případů, kdy se s podnikajícími lidmi nedalo rozumně mluvit, jak byli pohlceni svými problémy a jak jejich životní styl změnily až zdravotní problémy (nebo rozvod), které je dokázaly vrátit do reality. Pak si uvědomili, že život není jen práce. Ale chtěli a chtít je to zásadní, Izy manžel moc komunikovat nechce.. to je problém.

Ify
Ify jestli je to tak, tak to je hrozný...nemá nějaké problémy? Byl takový vždycky? Tohle není dobré.

Ify
to je hrozný nemůžeme ti nějak pomoct?

Ify
plně s Tebou cítím, vím asi o čem píšeš. Já to nemám tak hrozné, ale manžel je taky cholerik a výbušný. Raději mu jdu z cesty. Na rozdíl od Tvého mi nenadává, jen křičí. Ale to už málo, protože prakticky se doma nezdržuje. Máme už velké děti a cítím, jak jsem pořád sama. Noční můrou jsou pro mne svátky, to vždy obrečím, protože zase jsem sama. Ale je to opravdu těžké se rozhodnout "rozvod či nikoli". Zjistila jsem, že když se s odstupem podíváš jaký byl jeho otec, je to věrný obrázek něho (myslím povahově).
Drž se

Ify
Můj bože! Nad čim ještě vahaš? teda pokud nejsi masochista?
Par nahravek těchto vystupu, svědci, to přece manžel u soudu neustoji...
Navic když jsi finančně nezavisla. Maš kam jit? Syn tohle pozoruje... Jak si tě ma pak važit, když si tohle nechaš libit a nevažiš si sama sebe? Promiň, nechci Ti přidavat, maš toho až nad hlavu...

Jsem bohužel už ve stavu, kdy už těžko rozlišuju co je normální a co ne. Můj manžel se považuje za naprosto normálního a nenormální jsem já. Taky to rozhodně u něj není z přepracovanosti, je zaměstnancem a pracuje jak říká do výše svého platu, je docela líný, práci si domů rozhodně nenosí.
Nevím, ještě se poradím s psychiatrem a s psychologem a uvidím. Advokátku už mám. Všichni spíš mají obavy abych rozvod s takovýmto člověkem vůbec zvládla.
Holky děkuju moc vám všem za názory a rady.
Ify

Ify
Prosím tě, věř mi, TY JSI NORMÁLNÍ - teda zatím, ale z tohohle se dá opravdu lehce zbláznit, musíš si věřit, to je to první a zásadní, ty jsi ta nejlepší matka, nejlepší ženská, která je schopná se o sebe a syna postarat! Pryč od něj! Opravdu! Vím, jak strašně je to těžké a navíc přes syna už spolu budete navždy svázaný, ale jinak, to si zapamatuj. Čím déle budeš čekat na jakékoliv řešení téhle situace, bude to jen a jen horší, musíš mu dát najevo, že se těch jeho výhružek a keců nebojíš, klidně mu příště řekni, že ty nejsi kráva, že on je vůl a uvidíš tu reakci, ale radši měj v záloze, kam případně se synem odejít. Tohle si nemůžeš nechat líbit, ani kvůli malýmu ne. Už jenom z toho, že píšeš, že psycholog má obavy jestli bys ten rozvod s ním zvládla - to mluví samo za sebe! A život s ním by jsi tedy zvládla? Já myslím, že opravdu není co řešit, teda pokud on sám nebude chtít!

Ify
Hodně mi to připomíná mého bývalého, taky jsem nevěděla co je normální a co ne. Tak se drž. Tohle je asi opravdu k řešení. Co rodiče? A jaký je jeho otec? Souhlasím s Delfi, že synové bývají často věrnými kopiemi svých otců... bohužel.

Aho

Ify
Už to bude jen nošení dříví do lesa, ale Ty už máš charakteristiky oběti týrání - rozmazané hranice normality a nenormality, pocity viny a nepřiměřené odpovědnosti, kterou nemůžeš unést, protože je založena na absurdních požadavcích. Zbav se toho chlapa, proboha, máš rodiče, sourozence, přátele? Pokud ne, pak opravdu je lepší azylový dům než toto...

Holky,
asi mě ukamenujete za názor,ale opravdu nechápu,co vše jste schopny si nechat líbit od chlapů.Sama jsem rozvedená,život mně nešel vždy jak v pohádce,ale opravdu jsem měla kolem sebe vždy muži,kteří si mě vážili,hýčkali mě a nikdy by se ke mně nedovolili ani zlomek toho,co si chlapi dovolí k vám.Hlavně proto,že já bych jim to nedovolila.Vždyť žijeme ve 21.století,muži a ženy jsou si přece rovnocení.Všichni máme možnost volby,sami si určujeme hranice.
Vím,rozvedená žena s dětmi to nemá jednoduché.Já sama bojuju s tím,že chci dobře zabezpečit děti,chci,aby měly vše,na co byly zvyklé a jsem hodně času v práci.Pak přemýšlím,jestli netrávím málo času s dětmi.Je těžké najít dobrý kompromis.
Ale nikdy bych ani kvůli dětem si nenechala od chlapa diktovat jak budu žít.Mám své sebevědomí,svoji hrdost.Nezapomínejme na to,že jsme vzor pro své děti a určitě nechceme,aby naše děti byly někdy pod vládou svého partnera.