Rozvod ano či ne?

Magdo díky za tohle téma. Tenhle problém teď řeším. Zůstat nebo odejít. Není to kvůli někomu jinému, ale kvůli tomu jak se manžel ke mně chová. Máme syna (teď mu byly 4 roky) a já nechci aby se jednou ke své ženě choval stejně jako jeho otec ke mě. Řeším to už půl roku, dokonce už mám i advokátku, nervy mám v p..... Jenomže to řeším jen já, manžel si myslí, že je všechno vpořádku a vést dialog s ním prostě nejde. Syn má manžela rád, a proto zatím zůstávám.

Ify
Tak já jsem na tom úplně stejně, s tím rozdílem, že máme 5 letého syna a roční holčičku, už jednou jsme krizi řešili, poté nastalo usmíření a narodila se dcera a teď jsme už skoro rozvedení a já řeším, jestli žádost stáhnout a dát tomu ještě šanci nebo už ne. Chceme zkusit bydlet bez rodičů, žili jsme společně v domě, sice domácnosti byly oddělené, ale dům a zahrada společná, tak jestli v tom třeba nebyl zakopaný pes, ale pořád trochu váhám. Všichni mi říkají, že jde především a jenom o mě - spokojená matka - spokojené děti, ale já si zase říkám, že ty děti tátu potřebují, že všude je něco - je pravda, že jde o to co, chápu tě, je to šíleně těžký rozhodnutí, kdybych nebyla v podobné situaci, tak tomu nevěřím, vždycky jsem si říkala, co na tom je, prostě buď spolu být chceme nebo ne, jenže je to sakra těžký! Pořád dokola si přehrávám věci, které byly a vedly k tomu rozhodnutí a taky se mi hlavou promítá budoucnost - jak dál, zůstat sama s dětma, dokážu jim poskytnout vše, co budou potřebovat, pustit k nim někoho nového nebo to ještě zkusit, dát tomu tu poslední šanci. Myslím, že tady by se dala každá dobrá rada vyvažovat zlatem!

Magdo,
u nás je myslím velký problém v tom, že manžel je chorobně šetřivý a vyžaduje ode mě poslušnost - takový ten typický ,,mačo,,. Dlouho jsem to brala s nadhledem. Při péči o syna jsem od jeho narození stále pracovala - samozřejmě jsem musela množství práce omezit a pracovat po večerech a po nocích. Ale jsem na ,,volné noze,, a nechtěla jsem ztratit klienty a kontakt s profesí. Navíc když se syn narodil bylo mi už 36 let. A do té doby jsem byla nezávislá a samostatná. Takže i během manželství jsem si svoje věci financovala sama. Po svatbě mi manžel přepsal polovinu domku, který koupil na hypotéku a já jsem do něj investovala všechny peníze za prodej bytu (na rekonsrukci - půdní vestavbu, je to starý domek). A do rodiny jsem vždy finančně přispívala - minimálně rodičovský příspěvěk - výši příspěvku vždy určoval manžel. Od ledna tohoto roku, kdy mi udělal daňové přiznání (je účetní) usoudil, že vydělávám dost peněz a ,,zavedl opatření,, - on platí náklady domu (hpotéka a energie) a já kompletně budu financovat veškeré náklady na domácnost a syna. Udělal to proto že prý okrádám rodinu, okrádám syna a na manželovi parazituju. To opravdu nevím jak, když od něj nedostávám vůbec nic ani dárky k narozeninám. A ještě na mě podal žalobu - žádá rozdělení SJM z důvodu,že jsem OSVČ a výkonem svého povolání prý ohrožuju rodinu ,přitom pofesně pojištěná jsem. Takže teď si připadám jako samoživitelka bez alimentů. Manžel přitom vydělává víc než já, ale to je prý jeho věc. A pohrozil mi, že když nebudu souhlasit s rozdělením SJM tak se nebude pokračovat v rekonstrukci domu do té doby pokud nenašetřím na polovinu nákladů na rekonstrukci.

Děvčata jenž v těchto případech se radit nedá. Já mám za sebou rozvod, teď půl roku zpátky rozchod po 8 letech, 4 letou dceru. Zpátky bych ho nechtěla. Ale pravdou je, že je to těžké. Ale tohle rozhodnutí je jen a jen na vás a opravdu je třeba zvážit všechna pro a proti. Držím pěsti, ať se rozhodnete jakkoliv, tak ať je to správně

Ify,
no pěkný! A co ty, dá se v tom žít? Říkáš, že promluvit si o tom nejde, ale já si myslím, že právě to bude jediné řešení, řekni mu, že uvažuješ o tom, že pokud se jeho chování nezmění, tak podáš žádost o rozvod, protože tohle chování se bude podle mého názoru jen stupňovat a může přejít do jiných zákazů a příkazů, to že pozná, že se ti to nelíbí a nesouhlasíš s tím a že by o tebe mohl přijít, tak to by ho možná přivedlo k tomu, zamyslet se nad tím, co dělá. Určitě si promluvte, musíš to ze sebe dostat, jinak to v tobě bouchne!

Ify
Ahoj, jestli je to tak jak píšeš (a věřím tomu), tak bych já osobně neváhala. Jsi samostatná, schopná žena , a to jak se Tvůj muž chová mi prostě rozum nebere. Myslím si, že takové jednání bys neměla trpět. A dokonce žaloba na vlastní manželku???? No tak to je síla...
Sice neznám Tvého muže, ale myslím si, že by své ,,nároky" vůči Tobě mohl časem zvyšovat...Myslím, že víš jak je to myšleno...
Nejhorší je vždy rozhodnutí, je to těžké, neboť spolu máte syna...
Píšeš, že syn ho má rád - jak jinak, vždyť je to táta. Ale co Ty? I po rozvodu mohou být přece spolu, je tolik možností...

Dámy, které řešíte tuto nezáviděníhodnou situaci, jakékoliv rady zvenčí jsou tu skutečně nehodnotné, jak už psala irinka. Chtěla bych vám jen lehce nastínit pohled na věc z trochu jiné strany.
Jsem dítě (pravda, trochu odrostlé) z rozvedené rodiny a mohu říct, že jsem svojí matce bezmezně vděčná za to, že tehdy sebrala sílu a rozvedla se s ním. Ačkoliv můj otec, jako spoustu dalších otců, si mě obmotával kolem prstu - když dítě vidí otce jednou týdně, on mu koupí na co si děcko vzpomene (i nevzpomene) a naslibuje mu hory doly, často se pak jeví matka jako ta špatná. Protože ona přece musí vychovávat.
Moc se mi líbí, že si, Ify, uvědomuješ, že nechceš, aby se tvůj kluk ke své ženě choval stejně jako jeho otec k tobě. Jistě, že by dítě mělo mít úplný model rodiny, ale jde o to zvážit jaký model. Jen tím chci říct, že například já, kdybych měla zpětnou možnost volby, zda chci vyrůstat v úplné, byť dysfunkční rodině či jen s mojí skvělou matkou, volila bych bez váhaní možnost druhou.

Ify
A jaký máte jinak vztah? Z toto, co píšeš, to vypadá, že se smrskl ze strany Tvého muže na podivné počtářství. Má nějaké i klady? Nebo je to celé vyhořelé a jen o těch penězích?

Ify
Ježiši, teď jsem se úplně osypala hrůzou z toho Tvého příběhu!
Holka, mazej okamžitě pryč z tohodle vztahu, protože horšího chlapa už nikdy nemůžeš potkat! A léty to bude horší a horší!
Vždyť Ty tam funguješ jako hrubá námezdní síla a ne jako právoplatný člen rodiny!
Život je krátký na to, abys ho promarnila s takovým akurátním ekonomickým ouřadou, jistě na Tebe někde čeká chlap, který Tě bude milovat bez výhrad a pravidel, a bude Ti rád nosit růže i svojí výplatu.

Holky děkuju všem za podporu a vaše názory.
Jsem totiž v situaci kdy už nevím co je teda v uvozovkách normální a co ne. Podle manžela za všechno můžu já, protože jak on říká ,,Kdybys mě poslouchala a dělala co ti řeknu tak by bylo všechno v pořádku, ale ty ne, ty si děláš co chceš tak musíš nést následky svého jednání,, a hotovo. Syn je na něho hodně fixovaný a navíc není úplně zdravotně vpořádku. Narodil se předčasně a potom se mu zastavil růst. Prodělali jsme různá vyšetření, vyslechli podezření na různé syndromy a poslední diagnóza je trpaslictví. Takže od letošního března dostává denně růstový hormon - injekce každý večer a to ho táta musí držet za ruku a já mu dávám injekci - naštěstí ta léčba zatím zabírá. Pohádku před spaním chce vždy od táty, na písku si s ním zase můžu hrát jen já - o to má tak nějak rozdělené. Prostě nevím jestli mu rozvodem neublížím. Moje známá psychiatrička, říká že manžel je narcistický psychopat a říká jak psala Magda spokojená matka = spokojené dítě. Byla jsem i u dětské psycholožky (ta je dokonce soudní znalec), ta zase říká prozatím zůstat a v tom vztahu a se nějak obrnit. Manžel je asi proti rozvodu - protože říká že jestli něco proti němu chystám a on nebude moci denně být se synem tak se mám připravit na válku. Teď je obobí relativního klidu (teda nesmím po něm chtít peníze - např. příspěvěk na synovo očkování - to odpoví, že vydělávám dost a mám se naučit šetřit). Finančně to samozřejmě zvládám, ale nějak mi to nepřijde fér.
Magda je na tom myslím samozřejmě hůř, protože má malé děti dvě a o to je to horší.

Ify
Aby jsme pak neskončily na psychiatrii my, co? No hůř, sice větší finanční nároky na dvě děti, víc starostí, ale zase radostí a navíc mají jeden druhého (tedy vzhledem k věku - spíše budou mít). Samozřejmě je asi mnohem těžší hledat případně nového partnera se dvěma dětma, ale zase se nebudou cítit, tak samy nebo takhle to aspoň cítím.

Ify

- tak pokud je schopen tohle říkat tak je samozřejmě psychopat a Ty by ses měla bránit..
Neunikla mi Tvoje poznámka, že syn si rozdělil role pro vás - tatínek uspavá, ty s ním na písku...Nezlob se na mě, ale mám z toho takový pocit, že už taky trošičku diriguje kdo, kdy...

ahoj taky jsem před rozvodem,ovšem z jiných duvodunežli má Ify,to je přímo horor,jediný co ti lze poradit-asi jak radí psycholožka,obrnit se a hlavně zustat nadále sama sebou a nezávislá,protože jestli ti ten psycho vezme i tohle,tak co z tebe zbyde...ovšem jestli se tohle dá vydržet celý život,nebo čekat až syn vyroste,co z něj vyroste v tom prostředí?navíc čím dřív se rozhodneš,je to pro dítě snazší..každopádně bych se snažila shromaždit dukazy který se ti jednou byudou hodit pro i proti.

Ify
Kočko v tomhle případě souzhlasím s Odry a Elinou, tvůj manžel se opravdu chová jako "mačo" a zdá se mi že svým chováním tě chce připravit a soběstačnost. Věkem se u chlapů horší vlastnosti prohlubují, přejde zamilovanost a bude sobecky trvat na svém.
A navíc mě se zdá že "válka" už začala, není normální aby manžel podával na manželku žalobu. Bude to pro ttebe těžké rozhodování vzhledem k handicapu syna, nicméně roky nám utíkají !!!!