Rozvod ano či ne?

MagdaA
Rozvod, ano či ne? Nějak principiálně se na to odpovědět nedá. Asi se ale dá uvažovat, že tam, kde je například domácí násilí, ponižování, alkoholismus, chorobná žárlivost, vydírání jednoho parntera druhým nebo opravdu hluboký rozkol vztahu jdoucí až do nenávisti či odporu a kde není dobrá vůle ke změně, je lepší rozvod nebo rozchod, protože to nemůže nikomu svědčit, dětem už vůbec ne. Ale jsou i krize, které překonat jde, když je na obou stranách dobrá vůle, nevytratila se úplně úcta a důvěra a existuje ochota ke kompromisům, které budou všichni dodržovat. Asi to nepůjde bez nějakých obětí a ústupků, ale to už je život. Z čeho soudíš, že by ta šance měla šanci?

Ify
Nšenechej se od něj zastrašit, slaboši velice často vyhrožují. Souhlaísm, že by jsi si měla dát pozor, aby ze syna jendou nebyl druhý tvůj manžel, ono děti dost rychle domácí chování pochytí a berou jako normální. Být tebou, zajdu na sociálu a popovídám si s nějakou paní, ona ti řene, co a jak, jaké jsou šance, určitě bych si kryla záda, protože tvůj manžel už dávno zaujal obranné postavení. CO jsi řešila s advokátkou? Mě bylo řečeno, že s rozdělením SJM musím souhlasit, jinak to nejde. Můj názor je, že to už není tvůj manžel ale člověk, který se snaží tě zničit a parzitovat na tobě. Žijete vůbec jako manželé, nebo jste spíš spolubydlící?

Ify,

tak ta tvoje známá psycholožka má naprostou pravdu. Ještě si myslím, že je zakomplexovaný.
Hele, tím žes schopná to nemůže unést. Myslí si, že je schopný jen on a asi byl v tom vychován a potřebuje mít ženu "pod sebou", tím si bude dokazovat své schopnosti, že je nejlepší. Takový člověk se bude s tebou neustále přetahovat kdo z koho a bude to opravdu boj. Vím to z vlastní zkušenosti. Nepřistupuj na žádné rozdělení společného jmění manželů. Ani náhodou. Bude mít furt stejně pocit, že jej chceš okrást, protože bude podezřívavej furt i když jsi do toho dala maximum cos měla a je to fifty fifty. Bude tě psychicky dostávat na kolena abys to vzdala a nechala vše být. Nestraším - to je realita.
Mám svou zkušenost, neměla jsem sice šetřílka ale rozmazleného negativního narcistu, který byl vychován že jen a jeho rodina je geniální. Ženy si nevážil, ta byla dobrá jen na nosení peněz, stavění domu a výchovu dětí - kterou podle něj stejně nedělala dobře, protože vlastně nedělala dobře vůbec nic. Časem jsem zjistila, že mne dirigoval jak na špagátku a to tím, že mne psychicky manipuloval vytvářením pocitu viny. Já to ze začátku nechápala. Přesně jak ty, nevěděla jsem zda je to či ono normální či nikoliv. Pomalu jsem byla z toho magor...sorry. Pak jsem si to začala rozmotávat a skládat. No a i když byl dům postavený, děti malé věděla jsem, že odejdu. Ale jak, když jsem věděla, že mně nic nedá...psala jsem to tu, začla jsem podnikat.
Přeskočím...po rozvodu jsem se odstěhovala do malého domku firmy a všecko tam nechala, všecko - tj. vybavení, dům. Prostě nic.
Tím ti chci říct, že v mém případě to ani jinak nešlo, protože jsem si nechala svou firmu a jemu všecko.
Stejně mně nedal pokoj, je to už 10 let a děti proti mně neustále manipuluje a tak se mnou střídavě mluví a nemluví. Odstěhovala jsem se pak i z toho domku jinak a znovu vdala. Děti nemáme, moje děti bydlí u muže. Syn nyní dochází na to co já a komunikuju s ním mailem a telefonem do práce, protože se mu doma smějí, že mluví s mamičkou...holka odešla z výšky a nyní pracuje a obě děti nakonec toho siláka živí, protože je neschopný se uživit....já je namanipuluju nepomlouvám otce...na to s musí dojít sami.....snad i stačí....slz bylo tolik než jsem to začala brát z nadhledu, že jsem byla i na hranici zdravotně a pak jsem si řekla, že za toto mně to nestojí.
Je to kruté, je, ale takový je někdy život.
Já jsem nyní spokojená, mám fajn chytrého chlapa - doplňujeme se a jsme spolu rádi a hlavně si mě váží-to je nejdůležitější, nic není ideál ale tohle co jsem si prošla bych nikomu nepřála.
Kdo si neváží sebe, neváží si nikoho.
Paj holky a hlavu vzhůru, furt se jde !!!!!!!!!!!!!!!!
janis

Ify
Nejsem sice soudní psycholožka, ale můj zdravý rozum mi napovídá, že radit někomu, aby zůstával dál ve vztahu s psychopatem a obrnil se, není zrovna moc adekvátní.
A na co máš dál čekat? Až se s Tebe stane zcela vyčerpaná, poddajná a závislá žena? Až sám tyran nazná, že už nejsi natolik atraktivní a finančně zajímavá, abys ho reprezentovala a sám Tě pošle, abys táhla o dům dál?
Až si psychicky zpracuje i synáčka, aby měl proti Tobě posilu?
Já myslím, že bys měla situaci začít řešit právě co nejdříve, dokud je dítě ještě malé. Se školákem to bude daleko těžší. Navíc, nanismus není ovlivnitelný stresem ani psychikou, takže negativního vlivu se nemusíš bát.
Nenech se zastrašovat, nenech se ničím držet v hrsti, máš mládí a sílu (zatím) , to je veliká deviza a dají se s tím skály lámat, věř mi.

Ify
Zlato, ať se rozvedeš nebo ne, budeš mít hodně trápení, protože takový člověk Tě nenechá volně dýchat. A dohoda bude zřejmě nemožná, s takovou diagnózou vlastně vyloučená. Zacpi mu pusu tím, že mu necháš z majetku, co bude chtít (stejně bude jednou Tvého syna), a rozveď se. V tomhle věku to syn ještě vstřebá, máš-li nějaké vlastní zázemí, rodiče, tak dostane kus lásky i od nich. Hůř by bylo, až by byl starší.

Ja bych v tomto připadě s rozvodem počkala. Buh vi jak by to malý nesl a Vy byste to pak celý život vyčitala. Asi jak radí dětská psicholožka-obrnit se a hlavně šetřit, šetřit, šetřit. Myslim si že danove přiznani dokažete idělat sama a manžel nemusí vědět kolik vydělavate

MagdaA
I Tobě, Magdičko, moc fandím, abys našla tu odvahu a sílu řešit problém.
Mám pro Tebe malý tip.
Moje dvě známé si pronajaly spolu byt, navzájem si hlídají děti a léčí pošramocené duše. Jsou to teprve dva měsíce, ale neuvěřitelně rozkvetly a jsou spokojené.

Ify
tohle je děsive...
pokud žiješ s takovym člověkem a chceš odejit, a on to tuši, tak si sakra davej pozor. Už teď proti Tobě určitě hromadi nějake "důkazy" aby byl na boj připraven... Cokoliv co jen tak třeba ve vzteku nebo z nervozity prohodiš třeba o nemoci syna nebo o čemkoliv. Vše bude použito. Vůbec Ti tuto situaci nezavidim, ale nemaš asi na vyběr... ať tak či jinak bude zle. A jak dlouho vydržiš? Tak proč to protahovat?
Ano, děti "přijimaji" vzorce chovani od rodičů, ale to, jak pišeš, že mama na piskovišti a tata čte knihu... to nic neni. Je to v tomto věku uplně normalni. Zkouši derigovat a objevuji hranice kam až to půjde. Je na vas řici kdy je to "buzerovani" a dat to jasně najevo. Navic když je nemocny, o to vice si zkouši "dupat" protože citi vaši nejistotu. Nemusi to však znamenat žadne "patologicke" povahove vlastnosti. Když se nenechate.

MagdaA
Ja si myslim že život "s rodiči" nebo "bez" je hodně rozdilny a opravdu by stalo za to zkusit se uplně osamostatnit. Pokud je ještě co zachraňovat. Tohle by mohla byt šance. A rodiče nechavat ditka hlidat, vyrazit si spolu jen sami třeba na vikend. S malymi dětma je partnersky život velmi stiženy a skřipe, ale kolikrat to neni na rozchod, jen najit cestu ven.

sharon76
PsYcholožka. Pořád si myslím, že manžesltví je soužití dvou lidí, kteří se mají víceméně rádi. POkduspolu nechtějí být a rádi se nemají, nač to udržovat? Proč by měla sobě a vlastně i dítěti kazit život tím, že bude nešťastná vedle cizíh člověka, který se k ní neumí chovat a dala tak příklad synovi, že žena je od toho, aby se s ní oralo? Nebo tím, že porodila jeho dítě už nemá nárok na svůj plnohodnotný život? Myslím, že polovina dnešních rozvodů je jen z rozmaru, že ti manželé jsou pro vztah líní cokoliv udělat, ale pokud je to takováhle forma chování, psychické týrání a pod., tak tam je to silně napováženou.

Jako do maleho 18ti?
Ja si velmi dobře vybavuji doby, kdy jsme se jako děti teměř modlili aby se naši rozvedli... I když ten druhy rodič pak velmi chybi... stejně ten klid a mir doma stoji za to.

Taky se dívím té "paní psycholožce" - jako JAK se OBRNIT?????Tak tady nesouhlasím,protož si myslím, že pokud je vztah fungující, nemusím "skládat účty". Kolik mám já příjem a kolik muž. Prostě si to říkáme a hospodaří se společně, protože jedině tak lze společně i žít, nakupovat, plánovat.
Zdá se mi pod úroveň TAJIT své příjmy před "nejbližším člověkem". Naopak - měl by mít radost, že žena - IFY - je úspěšná a umí se při tom trápení s chlapcem ještě pořádně otáčet.
Tady se moc těžko radí. Nejdůležitější je, aby IFY byla zdravá a v pohodě, plná síly - protože SYN ji POTŘEBUJE. A MOC.
Iva

řekl bych, že i více, ale vskutku TOTO je děsný případ. Až mám husí kůži. Ještě by mne zajímalo

IFY- před svatbou se u něho neprojevily žádné patologické příznaky tohoto typu? Ono také zaslepenost láskou je na h.....o. Pardon.
Iva

Možná je to pravda, ale musejí chtít a umět to zvládnout hlavně oni dva.
Řešení nepřinesou samostatné víkendy bez dětí. Tady je ta trhlina asi už větší.
Všeobecně se říká, že pokud mají manželé potíže, společná dovolená je prý ještě ve velkém procentu případů - prohloubí., Nevím, zda je to pravda, dost by mne to zajímalo. Známý takto chtěl zachránit rodinu, odletěl se ženou - už bývalkou - na Srí Lanku na 3 týdny a po týdnu psal, že je zralý na Neurol...Tak nevím.,
Iva

Znovu děkuju vám všem za vaše názory.

Bohužel je to tak. Snažím se syna nerozmazlovat, ale asi se mi to nedaří. Taky asi začíná pomalinku přebírat vzorec chování od svého otce. Dokonce mi to řekly vychovatelky ve školce (tedy nechodí do standardní školky, ale do rehabilitačního stacionáře, protože potřebuje cvičit a taky verbální stránka řeči není vpořádku), když syn při odchodu chtěl tátu a ne mámu (manžel ho do školky vozí a já ho vyzvedávám). V ten okamžik mi povolily nervy a rozbrečela jsem se jim tam. Řekly mi, že mají pocit z jeho chování, že otec je jeho vzor a že snad i malého proti mě nějak navádí. Samozřejmě jsem to manželovi neřekla, a slíbila jsem to i vychovatelkám ve školce - mají strach aby si manžel nešel stěžovat a ony nepřišly o místo. Je pravda, že manžel schopný všeho.
Přemýšlím co dál a nevím, nebo spíš vím a mám strach.