Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

hašlerka

Já jen koulím očima a nestíhám se divit...Nápodobně...

vlocka

Žádný obviňování...Toho určitě Hašlerka nechtěla docílit ani nic takového neřekla!!!
Člověk v sobě nese nějaký kód chování, charakteru, když víš, kde je chyba, můžeš ji napravit nebo alespoň zmírnit...Ale určitě se neobviňuj!!!

Já už vím nějakou dobu, v čem je má slabost a myslela jsem si, že už jsem to překonala a zvládla a umírnila a další vztah mi dokázal, že na sobě musím ještě hodně pracovat...

A daň je holt vysoká...

Snaž se o rovnováhu ve vztahu, buď samostatná a soběstačná, pěstuj si smysl pro humor, neurážej se kvůli maličkostem, nedávej najevo něco jako chorobnou závislost (to je takové to "ani ránu bez partnera...") jé, zní to jednoduše, ale je to těžké, vím to...

hašlerka

Jak se mám chovat a co mám dělat do té doby, než se sejdeme? Já vůbec nevím...

vlocka
Ano, Formica má pravdu, neobviňuj se, jen prostě nahlídni, o co běží...

Myslite,ze chyba chtit byt s partnerem dnem i noci???
Me ale prijde,ze o to touzim jen ja...

zase trefa do černého.. jak ty to jen děláš?!

jennisses

Je to strašná chyba. A víš proč? Protože pak najednou zjistíš, že nemáš nic jiného a nikoho jiného. Uzavřeš kolem sebe kruh, ve kterém jsi jen ty a on a to kolem nevidíš a nezajímáš se o to. Já to teď tak mám, byla jsem s partnerem pořád, jak jen to šlo a když jsme spolu nebyli, tak jsme si psali a volali...A teď jsme se rozešli-nerozešli a já zjistila, že tady není nikdo a nic. Jsem sama, své zájmy jsem opustila, své přátele, hlavně kluky, protože to nepřenes přes srdce a tak. Hrozně jsme toužila být s ním a on se mnou, že mi nakonec nezbylo nic...Naštěstí mě neopustila rodina, naopak mě profackovávají, ať se proberu.

Kombinace intuice, zkušeností, vědomostí... není to žádný zázrak.

jennisses
Myslím, že Formica to vystihla přesně. Ani v tom největším souznění bys neměla zapomínat, že jsi také autonomní bytost, jinak Ti pak nezbyde skoro nic...

Asi mate pravdu...Taky kdyz sme byli od sebe jsem si to uvedomila,ze ja sem kvuli nemu odbourala naprosto vse a jemu vsechno zustalo.Nemam konicky,nemam kamarady,zanedbavam uceni a on si kvuli me neodepre vubec nic...Tak to bych asi mela zmenit...

jennisses

Měla, ale ono to není tak jednoduché, když už v tom vztahu nějakou dobu jsi...Jde to jen krůček po krůčku a i tak se ten druhý bude divit, co se děje, musí být opravdu hodně tolerantní a ne moc žárlivý. Jinak si totiž myslím, že si začne myslet, že někoho máš, když začneš chodit s kamarádkou na kavčo, s kámošem do kina atd. Ale to je jen můj názor, nemusí to tak třeba vůbec být...

hašlerka

Víš, já mám pocit, že dokud jsme byli pořád spolu, skoro každý den, tak bylo vše v pořádku. Ale jakmile jsem se trošku snažila odpoutat, méně zanedbávala rodinu, jednou za čas se sešla s kamarádkou nebo se spolužáky, tak se náš vztah začal měnit...

formica
Ahojky, a tvůj je žárlivý?

Mít pocit nemusí nic znamenat, ale pokud to tak je, tak má opravdu pocit nedostačivosti a ohrožení... třeba i proto to chce skončit, aby tyhle prožitky neměl stále "po ruce". Zkus mu dát, pokud se znovu dáte dohromady, víc vztahové jistoty, pak ani nebudeš muset omezovat svůj život.

vlocka

No, řekla bych, že před tím naším incidentem byl hodně žárlivý. Sám si to nepřiznal, nikdy, ale všichni ostatní to viděli. Já to neviděla jen do určité doby, udělal mi jednou žárlivou scénu a v tu chvíli jsme to pochopila, že opravdu žárlivý asi je...

Já jsem z toho všeho tak zmatená, že nevím, co tím chceš říct...Já vím, že milovat nestačí, ale řekla bych, že jsme spolu prožili hodně věcí, vždy jsme vystupovali jako pár, já pro něj něco udělala a on zase pro mě...to bych se strašně rozepsala...chtěla jsem s ním jednou žít atd...