Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Maria,

když se bavím o rozvodu, vždycky říkám že na tom mají podíl oba.
Nevynechám ani sebe.
Jaký špatný výběr, mám bezva děti a byla jsem zamilovaná.
To už je pozdě bycha honit....ne?

...muzu se tedy Vas zkusenejsich zeptat jak docilit toho, aby cloveku teda nedelali to co nechce? Není to zrovna jednoduché Promluvit si s tím druhým? Jasne...ale co kdyz to nechape...nebo myslio ze ano, ale dela to porad dal...to uz je pak jedina moznost rozchod? Nemluvim ted o nevere..ale treba jenom nejakem povahovem rysu...vzorci chovani...

Na podvědomé jednání věřím. Já bývalého přinutila aby se se mnou rozešel, ale ne vědomě nějak hnusným chováním, ale opravdu podvědomě a přišla jsem na to až několik měsíců po rozchodu. Prostě už něšlo fungovat s kombinací malého uřvaného mimina a puberťáka. Navíc on mi po více jak roku po rozchodu svěřil proč to vlastně udělal, prý jsem byla sobec. No vlastně ano, přestala jsem řešit jeho finanční problémy, psát mu seminárky a tak dále, prostě sobec jak vyšitý
Na druhou stranu nebýt jeho asi bych nikdy nezačala studovat.

Holky, nedá mi to abych taky nepřihodila krapet svých myšlenek...Musím říct, že jsem se vážně v poslední době přesvědčila o tom, že to je všechno "v hlavě"....kolikrát mám pocit, že si sami sebe dost nevážíme....a tohle všechno je prostě na člověku "zvenčí" vidět....když si člověk nevěří a neváží si sebe, nevedomě vysílá tyhle signály na druhý a prostě chca nechca přitáhne lidi, který po něčem takovém touží....tzn. že šťastní chlapíci, kteří hledají zdravě sebevědomé ženy odradíme, ba naopak se na nás přilepěj týpci, kteří maj svých problémů dost a tudíž to potřebujou ventilovat ještě na někom "slabším"...a že je kurňa těžký "mít se ráda", o tom bych mohla vykládat, byť tak navenek nepůsobím....ale zjistila jsem, že každý druhý o sobě dovede vyjmenovat spoustu špatných vlastností a záporů, ale mluvit o sobě hezky a vypíchnout ty pozitiva je poměrně těžký...samozřejmě mám tím na mysli hezký věci, kterým ale zároveń věříme....málokterá z nás si dokáže nahá stoupnout před zrcadlo a pochválit se (a myslet to upřímně)...a přeci bysme to zasloužily!!!! Musíme se naučit žít se sebou spokojeně a to chce vážně kus dřiny!!! A podle toho, jak si vážíme sami sebe si nás budou vážit ti druzí....tzn. i ti potencionální šamstři.... Já vim, že jsem kolikrát chytrá jak rádio, ale prostě myslim si, že s úsměvem se dá zvládnout vše mnohem líp a fakt si vážim lidí, kteří přesto, že vážně zrovinka ten důvod smát se nemají, dokážou hrdě vztyčit hlavu a jít dál (a i se třeba trocha pousmát)..takhle daleko já jsem se zatím nedostala....ale ještě chci říct jednu věc, tu mi povykládala jedna chytrá duše a mně se to moc líbí a je to holej fakt: lidi se málo chválej!!! Myslim jak mezi sebou, tak i člověk sám by se měl alespoń jednou za den pochválit, páč MY FEŠANDY, MY ZA TO PROSTĚ STOJÍME!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Mít se rád - to je základ, to máš naprostou pravdu !!!!

janis

jeanny
...mas pravdu je to tak...taky mi to prijde...ale je strasne tezke vybudovat sebevedomi, kdyz ho nekdo od malicka nema a byl vychovavan spis tak ze mu ho potlacovali...s tim bojuju ja...nevim jak se naucit zdravemu sebevedomi, takovemu, keter by mi hned sebevedomejsi clovek jednou vetou neshodil

jeany

máš recht

já jsem něco neuvěřitelně odporného a hnusného s bývalým zažila v lednu. Neustále opomíjená a podváděná. Takže čára tlustá (přitom 8 let v haj**u, 4 leté dítě)- Taky se stále učím, je rozdíl být osamocená a být sama. Beru to sportovně, bývalý - otec dcerky, 1x měsíčně dojede na návštěvu. V práci se sním vídám velmi často. Jsem milá, usměvavá, zhublá, zkrásnělá a on se může zbláznit. Já ho ale už nechci, i když slibuje hory doly (jak se změní, atd...), nevěřím tomu, že člověk po 35 roce věku se dokáže změnit. Učím se být sama a líbí se mi to. Ne, že bych chlapa(y) nepotřebovala, bůh chraň, bez nich by tady byla nuda. Ale věřím, že ještě potkám někoho, kdo si mě bude vážit, s kým se budu smát a ským nám bude dobře. Takže to shrnu - s úsměvem a optimismem jde všechno líp (fuj, to je ale klišé)

Petulaa

No přesně, to je to, o čem mluvím...prostě jsme v tom nebyli vychovávaný a je to pak fakt těžký...naprosto s tebou souhlasim....a jsem na tom stejně....a snažim se s tim něco dělat....jde to těžce....ale už jen tim, že nad tim člověk začne přemýšlet, tak je na dobrý cestě....páč pak jsou taky lidi, který se furt litujou, ale nezačnou s tim něco dělat....myslim, že víš, co je na tobě hezkýho....začni třeba očima...máš je krásný, tak si to řekni....nahlas u zrcadla...co?

Takže si dovolím to shrnout: Asi nejsem dost duševně na výši jako některé zde přítomné, ale říkáte zhruba toto?
Př. člověk má přítele, miluje ho, o vztah se stará a buduje ho, představuje si jen to nej a bum - přítel najednou zmizí ... stalo se tak proto, že si dotyčná vlastně (neuvědoměle) přála rozchod ačkoli jí bylo fajn? Tak tomu tedy skutečně nerozumím.

jeany

ty to děláš? Já někdy jo, někdy si připadám opravdu hezká. A je to vidět i navenek, to je fakt.

jeanny
irinka
jo ja tohle delam, vetsinou kdyz vidim nejakou svoji fotku, nebo si proste jen tak zacnu doma zkouset obleceni ktere se mi fakt libi, ale moc ho nenosim...nebo treba v zime letni saty...plesove apod. a tak nejak mi sebevedomi zveda i tanec...nejsem uplny drevo a kdyz jsem s kamoskama nekam parit tak se tam fakt vyblbnu a v tu chvili si pripadam uzasna...je pravda ze v tu chvili po me vzdycky nekdo vyjede sem uz jsem se dostala ale porad to tak nejak nemam v sobe, ze kdyz mi nekdo sebevedomejsi neco rekne, ze to neumim s chladnou hlavou prenest nebo to vtipne odpalkovat, ze si to hnedka beru moc osobne a v tu chvili je sebevedomi v tahu...snad to prijde casem ze i tohle zvladnu

pumpkin
ja to taky uplne nechapu..to s tim podvedomim..nedokazu si to predstavit...urcite to bude individualni a ne vseobecne pouzitelny, ale je pravda, ze treba to jak tu nekdo uvadel s domacim nasilim, je v hodne pripadech pravda...ze si ty zeny hledaji porad stejny typ muzu nebo ho nechteji opustit...je to podvedomi treba i v tom, ze v tom vidi sveho otce (jak se rika ze si hledame podle vzoru svych rodicu)
nad cim ja ted premyslim je to, ze: muj pritel neco delal co mi vadilo...ne tak. ze bych mu o tom chtela porad delat prednasky nebo se snim kvuli tomu rozejit, ale zranovalo me to...a tak jsem se snazila tomu predejit, rikala jsem si ze je chyba ve me nebo ze s tim muzu prece neco udelat...zacla jsem se o sebe vice starat, zvysovat si to sebevedomi, snazit se nas vztah ozivit apod. ...premyslim jestli i tohle nebylo jednou z veci ze jsem se mohla zmenit tak, jak se mu to uz nelibilo...nebo videl cci podveedokne citil me snazeni a to ho odehnalo...

....fuj to jsou teda preklepy omlouvam se...pisu jak mi plynou myslenky a nestiham

Pumpkin,
proboha, to ne. Tipuju, že ten bídák si narazil druhou a byl zbabělý něco řešit...
M.