Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Nezmysel! nesúhlasím.
jednou to budete Vy, ktoré budú s tým pravým žiť šťastne až do smrti.

Reaguji na SlecnaNebezpecna: od toho jsme všechny tady..

Taky se připojuju, Po 5 letech se se mnou rozešel přítel, prý kvůli mému chování, žárlení, podezírání, ujistování, že už mě má jen rád a že to na vztah nestačí... Planovali jsme budoucnost, rodinu...Poslední asi 2 týdny byly hrozné,nejistota,byl jak studenej psí čumák,změna hesla na fc,už nevolaval jako dřív o každým prdu, jen psal stručné smsky.Tvrdil, že v tom nikdo není. Už 2x jsme se rozešli a znovu k sobě vratili.V nedělu se se mnou rozešel a za 3 dny už se producíroval s jinou slečnou a její asi 9měsíční holčíčkou. Nechápu, proč si našel „babu s dítětem ,kdyby svobodnou,ale tvrdil,že na dítě ještě připravený není,že má pořád hodně práce? Jak mohl zahodit 5 let života třeba kvůli par týdnů s někým, koho nezná? První vztah 3,5 letý skončil tím, že si našel jinou, druhý 1,5letý uplně stejně a do třetice se to stalo znova! Chyba bude ve mě!! Ale já se snad nikdy neponaučím?! Brečel, když se se mnou rozcházel! Pořád se ptám proč? Proč to udělal, proč nebyl štastný? Vím 100%, že už chlapům nevěřím! Vyčítám si vše! Moje nevyhoda byla,že si byl mnou až moc jistý,věděl, že nejsem typ, co chodí po hospodách nebo někde cárá, že raději doma uklidím,navařím vyperu, aby se tam cítil fajn. Řkám si, co když byl on ten pravý a já díky mému chování ho ztratila? Užírá mě, že on je v pohodě,štastný,užíva si,to co dělal automaticky se mnou, ted dělá s ní, jde dál, mě hodil do bahna at se pěkně vymáchám.

souhlas!
Reaguji na SlecnaNebezpecna:
mám moc velkou radost, že tobě a mnohým dalším naše rady pomáhají

můžete za to oba a nějak se neosočuj tím, co jsi udělala...podle mě ti to pomůže se z toho dostat....také jsem udělala něco, co bylo dá se řící v afektu a hodně odvážný a jeho reakce na to mi otevřela oči...od té doby jdu jiným směrem a bez něj
Reaguji na Nattalka:
mám z tebe radost, moc pěkně napsáno
Reaguji na lva:

Reaguji na Anitramm:
opět, chyba není v tobě vztah jste nezvládli oba dva! příště už budeš vědět, že chlap, který každou svou partneku podvádí, je v.ů.l. a že ani pes by na něj nezvednul zadní tlapu...
možná jsi teď v bahně, v tom jsme tu byla každá, ale ty se z něho časem vyhrabeš a budeš silnější..narozdíl od něj, kterýmu se to jednou všechno vrátí, neboj...jednou potkáš, i když to teď nechceš slyšet, chlapa, který si tvé osoby a starostlivosti bude vážit teď je to čertsvý, odžij si to, vybreč se a nech ho plavat v jeho bahně

Reaguji na francisB:
Jak se ale zbavit pocitu viny? Jak na něj přestat myslet? jak se smířit s tím, že už nikdy nebude s ním, nic nebude jako dřív, byl součástí měho života a najednou není? Proč??

to příjde všechno časem...se smířením...teď ti to ještě nepůjde, protože je to čerstvý...nebuď na sebe přísná...já byla taky na dně a říkala si úplně to samé...ale časem ti dojde, že jsi se nemohla v minulosti zachovat jinak...prostě jsi se zachovala nejlépe vzhledem k tvým zkušenostem a vědomostem, které jsi v tu dobu měla...on taky...
přestat myslet se dá 2 způsoby....ideálně jeden po druhém...určit si den, kdy budeš jen pořád myslet na něj a pořád jen brečet....člověk brzy zjistí, že je už úplně prázdný, brečet už nejde a začne ho to štvát....ale ne každýmu to zabírá a taky myslím, že tenhle krok je třeba udělat tak měsíc po vztahu...druhej krok je jasný a všichni ho tu dokola správně radí...zaměstnat tělo, nebo mysl něčím jiným....chodit s přáteli ven, sportovat, dělat si radost něčím na co dřív nebyl čas nebo peníze....
smíření příjde časem samo....člověk totiž začne po čase používat i mozek a dojde mu, že třeba ani v tom vztahu tak šťastný nebyl a že pokud by to byl ten pravý, nerozešli byste se, resp. se v budounosti ještě sejdete, aniž bys cokoli podnikala (nepsat, nevolat!!)...a hlavně člověku dojde, jak moc je závislý na někom jiném a to se mu začne příčit a začne podnikat kroky, aby miloval především sám sebe...počítej s tím, že alespoň půl roku se s tím smiřovat budeš a bude to čím dál lepší...horší už to být nemůže ne?

Reaguji na francisB:
No horší pro mě snad ne, ale připouštím, že někteří jsou na tom hůř,maji rodiny,hypotéky a jiné . My to tímhle měly ulehčené. Nebýt ho, nebyla bych každý rok na dovolené, ukázal a naučil mě spostu věcí, Tak trochu mě rozmazlil. Nechci se seznamovat a poznavat jiný, když s ním jsme byli sehraní jinak moc děkuji za milá a povzbuzující slova!

Reaguji na Anitramm:
mě taky ten můj ex rozmrazil, říkalo se mi ledová královna a teď už zase taky nechci nikoho nového, nemám na chlapy ani pomyšlení...je to normální.....prostě jsi ho milovala a ta láska jen tak nepřestane ze dne na den...ale z měsíce na měsíc ano
nemáš vůbec zač, od toho tu všechny na omlázku jsme drž se!

Ahoj holky, už jsem fakt zoufalá, proto asi píšu i sem. S přítelem jsem 3 roky, včera jsme se trochu rafli (běžně bych o rozchodu ani neuvažovala) ale je fakt, že od léta (kdy jsem mu ublížila - líbala jsem se s cizím klukem, já vím, hrozné..) to jde nějak z kopce. Skoro spolu nespíme, max. tak jednou týdně a jsme spolu spíš jako kamarádi. Pořídili jsme si kotě, je nám spolu dobře, ale mně už delší dobu chybí ta jiskra, vím že nejde být zamilovaný x let vkuse, ale když vidím, že to mezi některými dlouholetými páry pořd jiskří, říkám si pro u nás ne. Na druhou stranu ho mám pořád strašně ráda, bydlíme spolu, je nám spolu fajn. ALe nevím, jestli je to láska. Každopádně dneska ráno jsme se téměř rozešli. Ani jeden nevíme, jestli to chceme ale ani nevíme, jak to zjistit. Moje srdce říká zůstaň s ním a chce se k němu přitulit, ale rozum mi říká, že když se nerozejdeme teď, nic se nezmění a mi pořád bde chybět ten pocit, že je to ten pravý. Je mi teprve 19 a tohle je můj druhý vážný vztah. Je to opravdu super chlap, bojím se, že už bych takového nenašla, ale zároveň si neumím představit, že bych s ním mohla být šťastná napořád. Řekla jsem mu, že chci být s ním.... je to pro mě i jednodušší, nemusím se stěhovat, mám tu i práci atd. Ale on neví... Já vlastně ani nevím, proč to sem píšu, asi to prostě potřebuju někomu říct. Nevím, jestli se mi dá nějak poradit a ani nevím, jestli by to k něčemu bylo. Řekla jsem mu, že jestli se chce rozejít, tak ať to udělá on. Já jsem na to srab a je to pro mě strašně bolestivé... takže do večera čekám, jak se rozmyslí. Trapné, ale co mám dělat... ?

Reaguji na pandula: pořád dokola tady odhodlaně píšeš, jak teďka už je konec, nebudu se mu ozývat a nebudu se s ním stýkat a nebudu se už ponižovat. Ty seš sama hloupá a komu není rady, tomu není pomoci. Sama bych se jako ty ponižovat nechtěla a upřímně je mi z takovych holek špatně..ani nevíš, jak v jeho očích teď vypadáš a děláš si to jenom sama.

Reaguji na AnetteB: každý si na to musí přijít asi sám...

Reaguji na AnetteB: Tak mužeš být jen ráda sama za sebe , že taková nejsi jako já Já jsem to psala , že si za to mužu sama jak jsem naivní atd... , ale ted mě taky právě zajímalo jestli jsem udělala dobře , že jsem jí to řekla .

Ne, neudělala, ona ti věřit nebude a on má zase o poznání vyšší ego, jak moc se zahazuješ...

Přesně tak, pokud spolu máte být, tak spolu budete!

Netrap se, chovala ses tak, jak se v tu danou chvíli byla potřeba chovat a vsadím se, že si za tohle tvé podezírání a žárlení mohl částečně i sám.... Kluci nás rádi škádlí, dělají nám naschvály a potom nás oslovují takovými slovy, když to bylo vlastně to, o co jim šlo... Určitě si za to nemůžeš sama... Nech ho tak, on si to uvědomí, časem mu to dojde, vlastně všem to časem dojde....

To ale i ty jeho a díky tobě je někdo uplně jiný, lepší člověk, věř tomu a bud za to ráda Dopadlo to jak to dopadlo a jak už napsala FrancisB, pokud by to byl ten pravý, tak jste spolu a ne od sebe...chce to čas!

Ahoj holky, sice jsem přispívala do jiného tématu, ale toto téma zavřeli (Kontaktovaly by jste manželovu milenku), ráda bych se s Vámi podělila o to jak to dopadlo, nebo možná ještě nedopadlo.. Byt jsem zatím nesehnala ale jedna stará známá, se kterou jsem se po delší době sešla, mi nabídla pro zatím pokoj u ní doma. Takže jsem se si vzala věci, PC i TV a odstěhovala jsem se. Manžel mi stále píše, volá, řekl mi, že to všechno opravdu ukončil, že to pro něj byl jen úlet a lituje toho a že mě miluje, nicméně nezapomněl podotknout, že já jsem to taky pokazila, pořád má utkvělou představu, že jsem ho 3x podvedla, ano, něco bylo to je pravda ale na sex nikdy nedošlo... V pátek jsem se šla pobavit, ignoruju jeho tel., zprávy, neozvala jsem se mu a on zburcoval celou mojí rodinu, kde jsem, co se mnou je .... Chci si od něho odpočinout a uvidím, jak se to časem vyvine, pokud bychom manželství chtěli i přesto všechno zachránit, přístup se musí hodně změnit. Žádost o rozvod jsem podala, mělo by se to snad do dvou, tří měsíců řešit, uvidím do té doby