Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Marge1980
Ví on o tom, že uvažuješ i o možném konci vztahu?

Marge k tomu rozcházení...hele, když to bylo třeba 3/4 - 1 rok a nic se nedělo - myslím tím, že on něco nezměnil...protože to byl třeba ženatý chlap...tak co s tím...čekat.....na co...na druhý, třetí, čtvrtý rok...láska neláska z hrušky důle....pak když jsem chodila se svým současným mužem, tak už jsem tušila, že když se to překulí 3 měsíce, tak to bude fajn, teda že to pujde dál...no a po roce jsem zas měla pocit, že jako co...prostě jsem to nějak vycítila...musím jaksi mít pocit, že to někam směřuje....no sama jsem nic neříkala, protože mně to bylo za a/blbé a za b/ nebyla jsem přesvědčena vlastně co chci tj. ano i ne, vlastně jsem furt jaksi mluvila dvousmyslně, že se nevdám...no a tak mě požádal o ruku a já odpověděla, že si to musím promyslet...chtěl vědět zda si jej vemu a nebo ne, to bylo něco...tak jsem řekla ANO. Můj muž byl svobodný, určo měl několik vztahů a bylo mně taky divný, proč už není dávno ženatý...? Bylo mu 36 let a ženil se vlastně v 38.
janis

Marge1980

Ahoj, tvoje pocity hodně chápu, zdá se mi, že tak nějak prožívám to samé. Ale nějak ti asi nedovedu poradit, protože já se v tom plácám úplně stejně jako ty. Jsem taky vcelku bezradná, zkouším trávit s partnerem více času, protože je fakt, že v poslední pár měsících čas spolu moc netrávíme kvůli nedostatku času i když spolu bydlíme. Vídali jsme se většinou večer a ráno.
Tak teď se snažím, abychom spolu trávili více času, snažím se netrávit v práci tolik času jako doposud a uvidím, jestli to k něčemu bude.

Leo
ví o tom, mluvili jsme o tom hodně otevřeně, dokonce jsem mu říkala, že nevím, jestli v tom dál pokračovat nebo ne, že jsem sama taková rozpolcená.... Myslím, že on je na tom dost podobně...

janis
díky, tak to je něco fakt jinýho, než mám já... Jak jsi to dlouho vydržela ten stav, kdy jsi měla pocit, že to nikam moc nesměřuje? No a tebe aspoň požádal o ruku, mně ani to ne, nemá pocit, že by to pro něj bylo důležité...

valerie
vím, že to zní blbě, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama, připadala jsem si fakt zvlátně, je to takový divný stav - mám ho ráda a zároveň přemýšlím, co bych dělala, kdybych byla sama... S tím časem je to asi problém, ale já mám někdy pocit, že vlastně nevím, jak bysme spolu měli trávit čas....

Mám obavu, jestli už to nedospělo příliš daleko, jestli jsem to už vnitřně neodpískala a teď to jenom nechávám tzv. umřít - což je pro mě hrozný, protože mám fakt pocit, že mi vymírá vztah pod rukama a nevím, jestli jsem schopná nějaké akce na záchranu...

tak fakt nevím... nejhorší je, že ani nevím, co bych mu řekla, kdyby mě přišel požádat o ruku - kdyby to udělal před 2 rokama, tak bych mu skočila kolem krku s nadšeným ano a věřím, že dneska tenhle problém neřeším...

sofia
je celkom zaujimave docitat sa o sebe aky som hajzlik... mile ... dik
zvlast ked vies ako to vsetko dopadlo a ako som to aj dodatocne pocitil a uvedomil si svoje chyby a svoju blbost ale ok...
mimochodom si zabudla uviest ze si mala aj ty vtedy chalana a ze ta holka mojho kamarata snim uz dobrych par mesiacov nechodila...

ted to clovek vidi i z druhy strany...no husty hele,ale nam chlapum musite rikat veci primo - jak v tom vtipu

Slay

Jenže ono to občas není nic platné, jakoby "ohluchnete" a za druhé, proč muži nemluví vždy na rovinu? Bylo by to jednodušší a kolikrát méně bolestivé ....

Já se teda setkala spíš s tím, že muži říkali vše na férovku a ženy ne, ale asi se pohybuju ve špatném/jiném prostředí

Jestli takhle uvažuješ, tak je nutná změna. Je jedno jaká, jestli rozchod nebo manželství/jiný krok ve vztahu, ale změna.

taky by mě zajímal pohled z druhé strany Vím, že se nedá zobecňovat, ale zajímalo by mě, co vede chlapa k tomu, že ženu požádá o ruku - respektive, že ji nepožádá. POdle mně - ženského pohledu - o ni nestojí natolik, aby si ji chtěl připoutat sňatkem, i když se samozřejmě lidi rozvádí, nebo si sám není jistý, že je to ta pravá, která mu stojí za to zahodit svobodu a oženit se....

Můj přítel tvrdí, že po letech soužití nemá tu potřebu, že mě má rád a snaží se ke mě chovat hezky a tím si mě udržet...ale popravdě - vůbec mu to nežeru... Podle mě je to výmluva.

Leo

Ne, to spíš já se pohybovala v "kalných vodách" Má zkušenost, lhář, lhář, lhář!

Leo
no, to jsem taky řešila, ale když si nejsem jistá, tak nevím, jestli svatba je to správné řešení - abych pak neměla za rok krizi a místo odstěhování se neřešila rozvod... On ví, že mám hard krizi, čekala bych nějakou důraznou akci z jeho strany - jako třeba žádost o ruku... Místo toho se na mě 2 denně sápe a chce pořád sexovat...což je fakt něco na mě, když mám krizi, nejsem schopná ničeho

Možná je to jenom chlapský způsob, jak dokázat ženské, že ji má rád???

pumpkin
Asi jsem tě špatně pochopila - když jsi psala "na rovinu", myslela jsem tím to, že říkají věci přímo, tak jak je berou a cítí. Ne že by vyloženě lhali, ale i tací se samozřejmě najdou a málo jich není.

Nebylo by jednodušší, kdyby si lidi říkali všechno na férovku a nikdo by pak dodatečně nerozebíral, co tím autor chtěl říci? Znáte to... řekne A, domýšlíme si B a jako další možnou variantu připouštíme C.

Marge1980
Hlavně bys mu přesně tohle, co tu píšeš, měla říct. Není nic horšího než si myslet, že to chlapovi dojde. Nedojde, nic ve zlém, co nemají černé na bílém, nevidí, neslyší. Mluvit na ně (a to ne během zápasu) a dost jednoduše jim to vysvětlit. Žádné okliky, vytáčky.

Teda.. samozřejmě, že je