Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

...ale jo, to asi chapu a v zasade s tim souhlasim, jen ne tak uplne doslova, jak tu psal Slay
nikdy si nemuze byt clovek nikym jisty, vzdy muze potkat nekoho lepsiho (ale take nemusi)....ale asi by to nemel brat jako samozrejmost, jakoze "jedna odesla, no bóze, bude jiná" - jak krávy na trhu...prijde mi, ze takovy nazor taky svadi k tomu hledat si porad "nekoho lepsiho" a nebyt spokojeny s tim co clovek ma, resp. nedokazat to ocenit...nebo me to tak aspon vyzni z toho co pisete

No jo, ale někdy oceňujeme neocenitelné, tím myslím, že si i pěkně namlouváme něco, jen abychom se uchlácholily a nechaly to tak....no a jak se to má brát jinak...potkala jsem jednoho-doufala, věřila a všecko bylo jinak, potkala druhého a bylo to v bledě modrém..., no a třetí tomu dal korunu..., takže jsem to opravdu musela brát jinak a hodit za hlavu a říct si - bože dyť jsem nebetyčné trdlo, to přeci není možný, potkám li dalšího, nechám růžové brýle v komoře, lásku v šuplíku a vemu do hrsti rozum !
No a představ si, že to s tím rozumem vyšlo, neříkám že nebylo nějaké chvění...jak já to nazývám...ale prostě jsem do toho nechtěla už bezhlavě spadnout..co kdyby... !
janis

janis
jj samozrejme vse se musi brat s rezervou veskere extremy...treba na tohle casem taky prijdu...ja si to jen neumim podle toho co pisete uplne predstavit, vis, prijde mi ze kdyz si vduchu rikas "kdyz me tenhle opusti je to vpohode prijde jiny" ze ten vztah nemuzes naplno prozivat, ze to je take neuprimne, neosobni, odmerene....nechapu jak si muzu rikat "jo miluju ho" zaroven s "no boze kdyz odejde, prijde jiny...atd." ...kdyz clovek premysli o rozchodu nebo se trapi po nem tak to naprosto chapu, je to pravda, prijde jiny, proc se vazat k necemu co neklepalo nebo nevyslo.............(heh mam nejakou filozofickou hodinku)

Slay
No třeba je to celkem dobrá teorie, ale praxe může být hodně odlišná, zvlášť pokud se znovu zamiluješ, tak to si pak můžeš stokrát říkat, že třeba tenhle den je poslední a vlastně s tím počítat, ale kdyby opravdu byl, myslím, že ten následující den by to určitě bolelo a třeba ještě víc, než předtím.

Petulaa,

možná jsem se prostě do tohoto stádia dostala právě těma vztahama, kde jsem se upínala, šílela láskou a myslela, že je to naposledy...když jsem si pak zoufala a proplakala noci, tak jserm si musela říct, že to bylo mé rozhodnutí a co teda tak blbnu...? Dyť jsem na to přistoupila a to, že to nevyšlo...to tak mělo být..dnes teda nechápu co bych s těma esama dělala...prostě jsem pochopila, že to byla cesta právě k takovému přístupu.
Milovat bez závazku, neviset na nikom a těšit se z každého dne.
A si vem, že i když jsem se rozešla já, tak to bylo vždycky v období, kdy jsem je milovala a ne nenáviděla....protože to nikam nevedlo a já měla pocit že jsem zas ten tahoun lásky !!!
Chyba lávky - ve vztahu musí chlap milovat víc jak ženská !!!
On musí dojít na to, že tys ta pravá a žádnou jinou už nechce.
janis

MagdaA jo to mas pravdu,ale v dalsim vztahu uz to pak nebolelo tolik a rekl bych ze sem si ho uzil, ikdyz byl kratsi vic... bohuzel to nevyslo,ale tentokrat sem to ukoncil ja.

Clovek by mel svyho partnera mit rad,ale nemel by mu propadnout, mezi uplnou slepou laskou a uplnym citovym chladem je dlouha cesta, neni bud jedno nebo druhy

janis jej vidis, presne tohle chlapi si myslej obracene zenska musi milovat vic

ne vazne......, ten kdo miluje ve vztahu vic pak bude vzdycky vic trpet, kdyz to nevyjde, ne?

a rekni mi uprimne, kdyz na to prijde, nestane se pak prilis snadnou koristi? nedoplati na to?

ahoj, pročetla jsem většinu diskuze a jsem přesně v situaci, kdy mi hrozně pomáhá aspoň číst...

Jsem přes 10 let ve vztahu s přítelem - ze začátku jsme se šíleně milovali, byl moje první velká láska od necelých 18 let, jeho také první velká... Chodili jsme oba na VŠ, tak jsme se nechtěli brát, přišli jsme si hodně mladí...pak jsme spolu začali bydlet, nyní spolu bydlíme 5 let, a oba už chodíme do práce. Leta jsem trpěla tím, že mě ani nepožádal o ruku, asi to znáte, člověk bulí jak želva že "on o mě nestojí natolik, aby mě požádal o ruku", ani v době, kdy už jsem strašně chtěla, ale ženská hrdost mi nedovolila to výrazně dát najevo... Náš vztah se tím pádem nijak nevyvíjel, sice klidně, ale bezvýrazně plynul dál a teď jsme ve stádiu, kdy se sice máme rádi, ale nějak to pohasíná... Začínáme si uvědomovat rozdíly mezi náma, každý máme jiné hodnoty a tak nějak už tam není to jak bych to nazvala "sdílení" jako na začátku. Dokonce jsme o tom už i několikrát mluvili, že to není ono, oba se tak nějak snažíme, ale prostě to není ono.... I on si to uvědomuje...

Dost se v tom plácám, nejsem schopná se vůbec rozhodnout, vím, že by mi asi prospělo být sama, ale strašně se bojím, že jestli ten krok udělám, bude to neskutečná chyba a takového chlapa už v životě nepotkám. My nemáme žádné zásadní rozpory, nehádáme se, neprudíme se, jediné co nemáme, je sdílení stejných hodnot - já jsem konzumíní a materiální hovado, on spíš asketičtější typ - ale nijak mě neomezuje, nevyčítá .... (btw to by si mohl zkusit, všechno co kupuju je za moje prachy )

Zaujaly mě vaše příspěvky, že jste se rozešly i s chlapem, ktereho jste milovaly - jako např. píse Janis ve svem poslednim prispevku... Co bylo pro vas impulzem?

Mam strach, ze me proste "pali dobre bidlo" a ze jsem husa, co zahodi vztah a moc to resi...kdyz ono to proste ve mne je...

A pravda je, ze jsem asi takova ta typicka hodna husa - co mu udela vse, co na ocich vidi a asi miluju vic nez on - ale jsem tak pitoma, ze si namlouvam, ze to neni pravda, ze prece on miluje vic mne...

co radite?? Ja potrebuju o vecech diskutovat, poslouchat a cist nazory ostatnich, tahle diskuze je dokonala a pro me prisla naprosto v pravou chvili... diky moc

Marge

Slay
A nebolelo to tolik, protože jsi to tentokrát ukončil ty, co?

Já svého manžela miluju, ale zároveň si uvedomuji, že stát se může cokoli a můžeme se rozvést. Rozhodně se tím nezabývám a netrápím, vše je tak jak má být a přiznám se, že takhle vyrovnaně klidně a šťastně jsem se nikdy necítila. Neříkám že mám totální jistotu a jsem za to ráda ale prostě se z toho nehroutím. žiju si klidně a když se něco stane, tak to unesu. On tenhle nadhled opravdu má něco do sebe. Ale člověk k tomu spěje dlouho. Taky jsem dřív mívala stavy, že nikoho lepšího nepotkám, ale potkala jsem a když to teď skončí, tak věřím, že zas potkám někoho, ale neznamená to, že teď někoho vyhledávám. Prostě si užívám života naplno a není to neosobní, nebo co jsi psala.

To je přesně to, co prožívám a je to úžasný. Člověk se tak srovná, je to nádhera.

ahojte,
dakujem za reakciu
zacala som sportovat, pomaly sa s tym vyrovnava
v lete idem robit do ciech, tak dufam, ze bude lepsie

Evča82

suhlasim s tvojim nazorom
mam kamaratku. ktora sa po 14rokoch rozviedla, bolo to zle, ale nepoddala sa tomu, razi take myslenie ako si opisala a teraz je stastna, stretla 100krat lepsieho
lahko sa o tom pise, a clovek k tomuto nazoru musi dospiet postupne

ja robim kazdy den male krocky, aby mi bolo lepsie
tato diskusia je fakt super, dost mi to pomohlo

sofia
urcite, drzim palecky

no urcite to ma neco do sebe....doufam ze se k necemu takovemu taky dopracuju

V mé oblíbené knížce Robin od Zděny Frýbové říká jedna z hrdinek teta Hana:! S novým chlapem si můžete vždycky jenom polepšit! Tohoto optimistického názoru je potřeba se držet