Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Vôbec nie! V súčasnosti sa ludia svadbia okolo tridsiatky a dovtedy zažijú priemerne dva a pol vzťahu - čiže zažijú približne dva a pol krutého rozchodu. Ešte máš čas aby si bola priemerná.
Aj ked chápem že ťa rozchod bolí.
Ale hlavne sa neboj. Určite sa to skončilo len preto že na Teba čaká nádherný muž, čo ťa bude ľúbiť.

Jejda, neházej flintu do žita. No na mě osobně by toto bylo trochu brzy, abych ve 24ti hledala vztah ústící ve svatbu. Nejlepší je vůbec nic neplánovat.

Třeba to je ON, třeba ne. Taky se se mnou ten ON rozešel, bylo mi 21, já z toho byla špatná, protože jsem u něho cítila, že to je ten pravý a teď je mi 30 a jsme zase spolu. Takže pokud je ten pravý, tak spolu budete a pokud není, tak to bude někdo jiný. Každopádně to Ty vůbec nijak nemůžeš ovlivnit. Uvidíš sama, co Ti osud přinese. Přeju Ti, ať se z toho brzo dostaneš, ty Vánoce jsou na rozchod blbý období.

Hlavne sa mu nevtieraj, nevolaj mu, nestretávaj sa s ním.
Ja sa idem zajtra vtierať mojmu bývalému Držte mi palce nech si zachovám trochu dôstojnosti.

Tak to mě nehrozí, abych se s ním teď vídala. Každý jsme z jiného města a když chodím do školy, Praha je tááák velká... jenže si k němu budu muset někdy dojít pro věci....

Jenže kolem mě jsou všechny ve spokojeném vztahu, zasnoubené. Některé už mají dítě, jiné čekají a já nemám na to střídat muže. Psychikou a vlastně nejsem ani žádnej kus, aby se na mě chlapi lepili... taky jsem chtěla mít spokojený vztah....

Reaguji na LaArdilla:

juuuj Adilla, potrebovala by som ťa zajtra do vrecka. Stretnem sa s ex, už ľutujem že som bola tak odvážna a určite sa znovu strápnim.

Ale to se nemůžeš porovnávat s ostatními. Prostě každý to má jinak. No a Ty ještě k tomu chodíš do školy. Opravdu není kam spěchat. Mně se do vdavek ani ve třiceti moc nechce.

A pročpak se s ním chceš sejít?

Akože si idem po roku od neho zobrať veci. Som zvedavá. Neviem na čo. Ale cítim že ešte nie som volná. Hrozí, že mu tam porozprávam aký je zlý - čo je samozrejme nezmysel, len sa tým strápnim a on si bude myslieť že ho ešte stále chcem - to som si nedokázala priznať ani ked som s ním chodila, takže teraz si to isto nepriznám - ale asi preto sa stále neviem odpútať.
Možno zajtra pochopím že ho už nechcem /ale to by som ho nekontaktovala keby to bola pravda/.

Takže tak, čistý blázon.

S jedním mým ex jsem si taky myslela, že to tak mám. Dlouhých pět let jsem na něj myslela, sem tam jsme si napsali, ať dopis, sms, nebo i zavolali. Pořád jsem si myslela, že to ve mně ještě je, ale kdepak. Letos v létě jsme se sešli a já zjistila, že už nic, že co se týče nějakých citů k němu, tak jsem úplně volná. Třeba to tak budeš mít taky. Hlavně to dnes zvládni se šarmem, ať můžeš být na sebe pyšná a dej potom vědět.

Reaguji na LaArdilla:
Zobrala som veci a utekala som preč. Pozvanie na obed som odmietla že nemám čas - nechcelo sa mi čakať dve hodiny. A nebola som až tak šarmantná ako by sa dalo ... zarazilo ma totiž že on je usmiaty ako lečo.
A jasné, potom som ešte dve hodiny revala.
Spýtal sa ma koľkokrát som bola na Slovensku, zrejme pochopil že vždy ked prídem tak ho kontaktujem. No čo už. Už to tak nebolí ako po pol roku. Bude lepšie.

Reaguji na Maria: Joo, rozchody! Nechci zcela vypisovat detaily s kým a jak a proč. Vztah trval jen dva měsíce, přesto mě naprosto okouzlil, změnil, prozřel. Byla to pohádka.....bohužel tak rychle jak začala, stejně rychlostí blesku skončila. A co jsem dělala ?? Šílela! Zhroutila jsem se vyčerpáním, prožívala jsem těžké životní obodbí (jiné starosti) a on mi nepomohl-zkrátka se na mě vykašlal. Střídavě jsem brečela, třásla se, psala psaní, poslouchala zamilované písničky, neustále byla na telefonu s kamarádkama, zase brečela, spala a spala, brečela, nic nejedla, telefonovala a tak to bylo pořád dokolečka celé 3 - 4 dny. Pak práce. Marné pokusy o kontakt a pak už jen definitivní smíření se se situací. Pomohla mi i DISKUZE tady na tomto fóru...také PLNO PRÁCE, pustila jsme se do malování bytu, VEČEŘE SE ZNÁMÝM, ÚKLID BYTU, PSANÍ POCITŮ DO SEŠITU, a také fakt, že jsem sama sobě tak nějak "ODPUSTILA"...Kažýd dělá chyby, ale utápět se ve výčitkách nemá smysl...dle jiných jsme za to stejně nemohla já, on nezvládl moje problémy-nebo je nechtěl zvládat a jen se dobře bavit. Nevím. Kažodpádně bolet to bude, šrámy zůstanou, ale jsou V8noce, musíme fungovat halvně pro ty, kteří nás doopravdy mají rádi a ne se zaobírat někým,kdo nás v tento adventní čas poslal k šípku !! PS: Taky si to mohli nechat až po Novým roce-nemyslíte? No jooo...Držím pěstičky a jak říkám, myslete spíš na rodinu, přátelé, kamarády a pěkně užívejte Vánoc! Život jde dál!

Taky jsme se dneska s přítelem rozešli po 3 a půl letech a jenom kvůli tomu, že jsem si psala s kámošem po facebooku... (na kterého je alergickej) ... taky brečím jak krá.a... nikdo tomu nevěří a každý říká, že se zase dáme dohromady (což by bylo už potřetí) ...

Tak to bych byla jenom ráda, že jsem se takového žárlivce zbavila. Na takový typy jsem už přímo alergická.

jo každý se s tím vyrovnáváme po svém........někdo lépe a někdo bohužel hůře.Z vlastní zkušenosti bohužel vím, že to vůbec není jednoduché.Já mám po rozchodu rok a dva měsíce a přesto, že mám moc hodného přítele, který pro mě a mou dceru udělá první poslední....zajistí nás i finančně tak štastná bohužel nejsem a svého nynějšího partnera nedokážu milovat tak jak by si zasloužil.

Dokážeš říct, proč ne? Někdy je všechno pravdu jen v naší hlavě a stačí trošku jiný úhel pohledu a všechno může být jinak.