Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Špatně! Odhlaš se a nečekej! Není nic horšího než čekat a marně doufat.

Už tam nejsem, já mám strašně bujnou fantazii, ale ne v dobrém slova smyslu, představuju si, že už má beztak v posteli jinou, ikdyž si to nikdo nemyslí... V našem okolí je tolik holek, co po něm jely jako po uzeným, tak jen čekám, která bude jeho další Je to strašné...
Původně v to úterý jsem mu volala, jestli by nepřijel, že je mi strašně zle, nemohla jsem si uvařit čaj, skoro ani sama dojít na záchod, jak mi bylo zle, ale nepřijel, protože je taky nemocný a říkal, že kdyžtak ve středu, ale to mi pak psal, že je mu zle, tak nepřijede.... Achjo...

Nedělej si to ještě horší! Rozhodně o tom nepřemýšlej!

Také už jsem takový stav zažila. Snad Ti brzy bude lépe!
Nesmíš čekat a doufat že přijede. Raději se postupně smiřuj s tím, že je konec.
Čas je lék na všechno, věř mi.

Reaguji na Pajucha:
Najdi si nějákou zábavu a snaž se odvést myšlenky od něj. Přemýšlej o tom, co Tě čeká, nač se těšíš. Pusť si komedii nebo oblíbený film. Uklízej, nalakuj si nehty ... cokoliv, každá činnost dobrá. A až Ti bude lépe, můžeš vyrazit ke kadeřníkovi, koupit si něco pro radost, zajít na zumbu ...

Reaguji na Adka:
Už je mi o něco lépe a jsem za to moc ráda. Zítra už bych možná zvládla i nějaké cukroví, to by bylo fajn... Já vím, musím se raději smířit s koncem, takhle bych mohla čekat donekonečna a nedočkala bych se...
3 vánoce jsem měla s kým slavit a ty čtvrté budou snad nejsmutnější.... ale jestli se to mělo stát, tak je lepší, že se to stalo teďkom, než zbytečně čekat další měsíc, nebo se rozejít na silvestra nebo tak....
Mockrát Ti děkuji, že si tady semnou o tom píšeš

To mě těší!

Přijdeš na jiné myšlenky a provoníš si byt.

Ano, je to lepší než si zbytečně prodlužovat trápení a pak by to bylo ještě bolestnější. Pročti si zdejší diskuze, opravdu je nejlepší utnou veškerý kontakt a občas se partner po čase ozve sám! Třeba Mado se její ex ozval po 6 měs. a chtěl ji zpátky! Nikdy nevíš, ale neupínej se na to. Je lepší být překvapená, když to nečekáš než zklamaná z marného doufání.

Určitě máš rodiče, sourozence, tak můžeš být s nimi. Budou to skvělé Vánoce, uvidíš!

Ano, nikdy nevíš, vše zlé je pro něco dobré. Třeba Ti není souzený a velká láska Tě teprve čeká.

Není zač, musíme si pomáhat.
Rozchody bývají bolestné.

Reaguji na Pajucha:

Neboj, to přebolí. Všechno se děje tak, jak má, i když Ti to teď přijde hrozné. Je blbý, že Ti je špatně i po fyzické stránce, to na psychice a naopak moc nepřidá. Opravdu nehledej chybu v sobě. Prostě se tak stalo, má to tak být, časem třeba přijdeš na to proč. Pokud jste si souzeni, tak spolu budete, i kdyby třeba za 10 let. Pokud ne, tak spolu nebudete a objeví se někdo jiný. Uvidíš, že čas všechno zahojí. Adka už Ti radila, ať se něčím zabavíš. Sama vím, že to je těžké a kór ještě v takovém počasí. Na čtení nebo na filmy po rozchodu vůbec nemám náladu, nemůžu se na to soustředit. Co mi pomáhá, je manuální činnost, ale spíš venku, proto jsem v létě sekala a plela zahradu jak vzteklá A nejvíc mi pomáhalo prostě chodit ven (ještě, že mám toho hafana). To jsem pořád chodila do lesa, cestou se stavila vždy na jedný skále, pěkně jsem si to cestou v hlavě skládala, rozkládala, analyzovala, utřiďovala, vyhazovala, povídala si i nahlas pro sebe, taky si zanadávala, a neuvěřitelně mi to pomohlo. Tak přeju hodně síly. Hlavně se brzo uzdrav, hodně jez a pij, ať nevypadáš jako z koncentráku, aby si náhodou nemyslel, že se kvůli němu trápíš a nejíš. Neboj, zvládneš to a budeš ještě silnější

Reaguji na Pajucha:
nejsme spolu asi týden...ještě tady má věci a tak,takže je to čerstvé(po 10letech),ale naděje jsem si dělala tak 2dny,někde ve skrytu ještě jsou,ale rozum už začíná myslet,za což rozum chválím,protože tyhle stavy žalu jsou hrozný,hrozný a hrozný....a taky říkal miluju Tě ,ale...kurňa,proč když já říkám miluju tě tak to myslím doopravdy a ten druhý ne?...bolí to,ani nevím jestli ještě vůbec někdy někoho budu chtít..

jak píše Laardilla- něco dělat zabavit se,ale taky mi to ještě nejde,dneska jsem byla v Praze na Staromáku a všichni mě sr...i asi tak..

Začínám být z toho pološílená. Už od pondělí se ignorujeme a mě se o něm každou noc zdá, vůbec se mi na něj nedaří zapomenout. Holky já vůbec nevím co mám dělat. Včera jsem šla dokonce i na rande a katastrofa, nemůžu se od něj odpoutat. I když ten chlap byl fajn, tak mě prostě neseděl. Teď si píšu s dalším a je mě normálně proti srsti si s ním psát, jako bych ho podváděla či co...
Je to šílené, nikdy jsem nic takového necítila.

Holky u mě se to posunulo, ale spíše teda do slepé uličky.
Já jsem mu dvakrát volala, on mi mezitím napsal, akoráát k nemoci, jak mi je a tak..tak jsme se prostě bavili, co děláme, když jsme oba nemocní, nic zajímavého....já jsem v pátek přišla na to, že jsem se vlastně do slepé uličky dostala já, že teda je konec, ale píšeme si, voláme... tak jsem se ho v pátek narovinu zeptala, jestli je to pro něho definitivní konec a napsal mi, že nemusí být, jestli se změním, tím to upřesnil na to, že jsem moc žárlivá a řeším kraviny... trošku jsme se o tom pobavily, potom už jsem šla spát. Včera jsem mu volala, jestli nejde pokecat na chat a říkal, že hraje hry, tak nejde. Od té doby se sám od sebe neozval, tak mi na jednu stranu přijde, že ani nechce, aby to dále pokračovalo.... No, nevím

Netlač silou na pilu.... Já bych třeba tohle nedokázala, radila mi to i kamarádka, že jí to pomohlo, když viděla, že o ní má někdo zájem, dodávalo jí to sebevědomí a tak, ale já bych na tohle neměla...

Děláš přesně to nejhorší, co můžeš...
Chtěl rozchod, tak ať ho má...a se vším všudy. A jak už tu někdo někdy psal, ať o tebe příjde - úplně. Utni kontakt, nepiš mu a nevolej!! Odhlaš se z internetu a nebuď mu na očích. Třeba mu začneš chybět, ale třeba taky ne. Ale aby si to uvědomil, nesmí tě všude vidět..je mu jasný, že čekáš, až se ozve.
A on?

Takže, když se takhle chová on, ty taky.

Holky držím vám všem palce a opravdu garantuju , že se z toho dostanete ! Jak je tady už hodně psáno jde opravdu jen o čas , někomu to trvá déle a méně.
Měla jsem rozchod po 6 letech a viděla jsem jen tmu , říkala jsem si jak to nikdy nedokážu , že radči umřu a tyhle blbé nápady , ani sem si nedovedla představit jak jsem s někým či něco podobného.Je to pul roku a jsem asi nejsastnější , uvědomila jsem si když prostě si ty dva lidi nerozumí nemá to cenu zbytečně protahovat . Radči přetrpět a počkat si na pana pravého. Já jsem ráda jak to ted je a nemužu si stěžovat Zvládnete to všechny

Ahoj holky. Už jsem sem psala... rozchod, nejbolestivější část vztahu... po měsíci jsme se setkali a začali se scházet. Dokonce to vypadalo, že by mě mohl zase mít rád. Bylo to všechno fajn a já do toho zase spadla Je to přes týden, co mi řekl, že mi nemůže nabídnout vztah. Snažila jsem se být v pohodě, jenomže to na mě teĎka nějak o víkendu padlo. Mám strašně sevřenej žaludek, ale pořád jim. Je mi špatně, strašně se mi stýská. Vyčetl mi strašně moc věcí a i po tom se mi po něm velmi stýská. Já vím, že se to všechno uklidní časem, ale teď je mi strašně zle a mám strach. Hrozně se bojim, že už nikoho neseženu. Bude mi 25 a v té době jsem měla být v dlouhodobým vztahu, který vyústí ve svatbu a tak. Doufala jsem, že to bude on A zrovna se nemám komu vykecat