Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Je mi pořád strašně mizerně, navíc jsem dneska potkala jednu známou a ta mi začala vykládat, jak před 14 dny přišel k nám do hospody s nějakou ženskou a ona sama, že s ním před měsícem protancovala noc, atd. Udělalo se mi úplně zle. Málem jsem tam zkolabovala. No a nevydržela jsem to, chtěla jsem slyšet jeho názor, tak jsem mu zavolala. Řekl mi o koho šlo, znám jí, chodila s jeho kamarádem, ale je to prej kamarádka a nic s ní neměl. A nemám řešit kraviny. Kvůli ženský se se mnou prý nerozešel (opět se mi vybavila scéna s jeho milovanou bejvalou). Pak jsem si přečetla téma, kde si holky stěžujou, jak jim dělají ze života peklo bejvalky jejich nynějších přítelů a udělalo se mi špatně znovu, jsem jedna z nich. Proč na něj ale nedokážu zapomenout a nechat ho už konečně odejít i z mé hlavy. Taky bych to chtěla cítit jako on a jednoduše říct, nemůžu s tebou bejt, prostě to tak cejtím. Ale já akorát cejtím, jak se mi po něm strašně stejská...On má spoustu příležitostí najít si ženskou, je mladej a pro ženský strašně přitažlivej, vždycky po něm hrozně šly, pořád se pohybuje mezi lidma, ale co já, je mi 30, mám dítě a nikam se nedostanu, je mi opravdu hrozně, mám pocity strašný beznaděje.

Ahoj,uplně mi připomínáš mě,ja jsem se rozesla s pritelem pred pul rokem,teda nejdriv ja s nim a pak on semnou.Delali jsme spolu byt,ja mela skvelou praci,vypadalo to ze sapolu zustanem do smrti,jenze z prace mi zacali zdravotni problemy(ekzem) ,musela jsem zkoncit,chodila jsem domu vynervovana byla jsem neprijemna a tim to zacalo.Takze jsem zkoncila v praci a mela ekzem a zanedlouho prisla o chlapa,kteryho stale miluju a nemuzu na nej zapomenout.Snazim se chodit stale mezi lidi,bavit se ale jen se na nejakyho chlapa podivam a nevidim v nem JEHO tak proste jdu stranou.Chlapi u me zkoncili,hazim je do jednoho pytle,ale asi to neni dobry rikam si ze jsou na svete daleko horsi veci a ty mas urcite krasnou dceru tak se venuj ji,zajdi s kamoskama na kafe a uvidis bude lip.Presne jsem delala veci co ty,nesmis ho ale vubec vyhledavat uplne zapomen ze existuje ja vim je to tezky ale uvidis bude lip ja na nej myslim uz pul roku kazdy den ale ty mas dceru a ta ti pomuze uvidis.Hodne stesti!!!

Přesně tak to taky cítím, prostě ten pocit, že nikdo jinej, jenom on. Myslím pořád jen na něj a nejde to ničím přebít. Nemám na nic sílu a ani nemám, kde ji načerpat. Taky bych chtěla, abych byla z těch, co prostě dokážou nechat odejít, ale já jakoby jsem ho pořád nemohla opustit. Po tom prvním rozchodu jsem ho vlastně i vyhledávala, to už tedy nedělám. Ale je strašně těžký se smířit s tím, že je úplnej konec, že už se to prostě dohromady nedá, že už žádná naděje prostě není a za chvilku ho budu možná potkávat s někým jiným. Říkal, že můžeme být přátelé, ale vidět ho potom, jak je třeba šťastný s jinou ženou, asi by mě to zabilo, tak jsem mu řekla, že to bych asi nezvládla. Prý tomu rozumí, taky už to zažil. A nikdy to nikomu nechtěl udělat, ale prostě to prý nejde, nemůže jinak.

A myslíš, že už by jste spolu nemohli být? Jestli se můžu zeptat, proč tě opustil, pokud je to pro tebe těžké, tak na to samozřejmě neodpovídej. Víš, pořád nějak nemůžu pochopit, proč by se k sobě ti 2 zase nemohli vrátit, ale spousta lidí mi tvrdí, že návraty jsou špatný a že se to nemá dělat. On mi právě taky říká, že už by se prostě nevrátil, že to nemá smysl, že by to dopadlo stejně. Možná jsem asi pořád strašně naivní.

Každopádně děkuju, budeme společně doufat, že všechno se jednou v dobré obrátí . Snad...

Tak máš něco co se nevyrovná žádnýmu chlapovi.

ahojky,prožívám stejné co vy.Včera se zbalil můj přítel.po hádce,která začala fakt malicherností.Už je to po třetí.Mám s ním holčičku 3 roky,tvrdí,že jí má moc rád,ale vždycky jsem musela napsat já a řekl,kdybys napsala dříve,jsem dávno doma,a že mu bylo taky špatně.Mám ještě 2 dcery z prvního manželství a je mi fakt na nic,bojím se být sama a na další vzah už nemám ani pomyšlení.Nemám finance uživit všechny děti,bydlím v podnájmu a je mi fakt na nic.Asi toho on využívá,a přestávám věřit,že nás má rád.Nevím,jak tohle zvládnu

ajsinka
Jsem ještě mladá káča na to, abych ti nějak poradila, tak ti aspoň virtuálně posílám závan pozitivní energie a držím palečky, abys to všechno zvládla!

Jak využívá? Sází na to, že Tě má jistou, protože jsi na něm existenčně závislá, nebo Tě využívá finančně?

Přesně tak,existenčně.Dřív byl milej,i k starším dcerám,už není takovej,chce aby bylo vše jen po něm.Vím,když napíšu,bude to ještě horší,ale bojím se,že je konec a že to nezvládnu.

A podnájem je společný? Platí ho přítel? Ty do práce chodíš nebo jsi ještě s holčičkou doma? Promiň mi ty otázky, ale přijdou mi důležité...

Lentilie
Děkuju moc,už jsem zvládla hodně,ale tohle bude těžká zkouška

Vláďa
Jsem na mateřské,platily jsme to napůl.Sms napsal,nemusíš se bát,účty zaplatím.Nevím,co si o tom myslet,malou má rád,je to jeho první dítě v 38letech,ale,já bych se nemohla jen tak zbalit a jít.Je to víckrát.nevím,co si o tom myslet a co mám dělat.Když je doma,tak je vše v pohodě

Ahoj, strašně ráda bych tě něčím potěšila, ale jak jsi si určitě přečetla, jsem na tom velmi podobně. U mě je ale už jistota, že se nikdy nevrátí, takže se s tím teď musím nějak vyrovnávat. Mám strašný strach z toho, co říkáš, že jestli si třeba někdy někoho najdu, že nebude mít dceru dostatečně rád (mluvila jsi o jeho vztahu k starším dcerám), i proto se strašně špatně vyrovnávám s tím, že od nás odešel, protože vím, že měl mou dceru opravdu moc rád. Jsem na tom i finančně strašně špatně a mám úplně stejný pocit, že to prostě nezvládnu. Ale co na to říct, prostě musíme, jiné řešení není, pokud tě nepopadnou pak takové myšlenky, ani nechci říkat jaké. Víš, pro mě by bylo asi rozhodující, jak se chová k dětem. Otec dcery taky tvrdil, ale byly to jen alibistické kecy, jsem ráda, že jsem to s ním prakticky velmi brzy ukončila, a výsledek...ani neplatí alimenty. Ale chápu, že je to vlemi těžké se odhodlat, jednala bych podle toho jak to cítíš vnitřně, srdcem, jenže jsou tu právě i ty praktické důvody, ale jestli máš někoho, kdo ti třeba pomůže... Já jsem zůstala s dcerou úplně sama, nemám ani žádné příbuzné, to je pak strašnej pocit beznaděje a zoufalství. Ale prostě jsem do toho byla hozená a musím teď plavat, nic jiného se nedá dělat. Ale ten smutek a zouflaství je k nevydržení. Držím moc moc palce

Tedy, už mi bylo dneska na chvilku o trošku líp, ale je to tu zas...Je mi strašně...Prostě to psychicky nezvládám...dneska jsem nemohla v noci ani spát...nejhorší je, jak se vám pořád hlavou honí ty myšlenky a nejde to přestat...