Hm, tak když si tady čtu o tom všem trápení tak je mi blbý přiznat, že ja jsem po rozchodu nejvíc šťastná. Byla jsem ve vztahu, který se před rokem pokazil a furt jsme se to snažili zachránit ale jak se ukázalo, měli jsme se rozejít už tenkrát... No a teď mi je mnohem líp, začínám se vzpamatovávát, pomalinku mě opoušti věčná depka a moc se těším až mi skončí prázdniny a začne "nový život" - vyrazim si s přáteli a užiju si taky pořádný kus zábavy. A všem přeji totéž! Nemyslete furt na toho, co Vás opustil. Je spousta lepších a pokud ne tak zřejmě jste moc skvělý na to, aby to s Vámi nějaký vydržel. Navíc, snad Vám není 50 aby jste si mysleli, že život skončí a už jste na nové vztahy moc staré - blbost!
Ahojky kočky,
psala jsem tu asi před 2 měsíci, když se se mnou rozešel přítel a já vůbec nevěděla proč.. tak konečně vím - našel si jinou. Můj otec ho viděl, jak se "mucká" s nějakou blondýnkou. Tak záhada je vyřešena. Už jsem z toho byla venku, ale tohle mě opět trochu ranilo a přidalo skepse do života..
asi před 4 měsíci jsem se rozešla s přítelem, jsem poměrně dost mladá (22let) když jsem s ním byla zakazoval mi všechny moje kamarády a tak je jasné že po 5 letech vztahu žádné nemám, jediný s kým jsem se "směla" bavit byli slečny jeho kamarádů, jenže ted jsme se rozešli a nemam nikoho jeho kamarádi a jejich slečny se baví s ním a já sem pro všechny hrozná mrcha že jsem náš vztah ukončila a on je z toho stále špatný! takže mě ani tak netrápí rozchod protože náš vztah poslední 2 roky neměl cenu ale spíš to že jsem ted uplně sama tak jak s tím se vyrovnat? celý 4 měsíce zkouším obvolávat bývalé kamarádky ale nikdo nejeví zájem a nemá čas, tomu se ale nemůžu divit...
Linda 123
Chápu tě, ja jsem si takhle kdysi zavařila v bývalém vztahu, kdy jsem trávila spoustu času s přítelem a kamarádka nikoho neměla a hrozně žárlila, že jsem pořád s ním. Bylo toho tenkrát víc, ale dopadlo to tak, že dnes, po 5 letech, tady v mísě bydliště moc kamarádů nemám. Teď navíc, se rozcházím s nynějším přítelem a nedovedu si vůbec představit, že bych tu trávila čas, už teď vím, že budu co nejvíc času v Praze, kde studuju...
Tenkrát jsem se moc snažila, abych se jim věnovala, hlavně té kamarádce, aby neměla pocit, že ji zanedbávám, bohužel to z její strany byla až chorobná žárlivost...vyčítala mi všechno, jako kdyby nebyla kamarádka, ale milenka....pak jsme se rozešli, jenže to už si kamarádka našla někoho jiného, s kým trávila čas a v podstatě dělala naschvály...a ti ostatní, já nevím, pak jsem odjela do školy, kde jsem byla na koleji a nějak jsme se přestali vídat a dnes mám pocit, že když jsem přijedu, můžu pokecat maximálně s bráchou, našima a většinu času tu trčím doma. Těžko se to vysvětluje, ono to není v tom, že bych se neměla s kým bavit, měla, ale já už si připadám hrozně divně, když mám mezi ně jít....a teď už nebudu mít důvod vracet se sem vůbec, jen kvůli rodině. Se současným přítelem jsem tady taky byla věčně sama, což mu nemám za zlé, protože měl svoje zájmy a nebyl důvod, aby byl pořád se mnou, což bych ani nechtěla.
ja právě dřív taky měla takhle jednu dobrou kamarádku a všude sme chodili spolu jenže ten můj mi jízakazoval brát sebou že prej jí jeho kamarádi nesnáší takže se na mě taky naštvala ale za těch 5 let si našla jiné kamarády a dneska se sotva pozdravíme a vim že takovou kamarádku už mít nikdy nebudu, já se tu vyloženě nemam s kým bavit no je to na ***, hodně! už 4 měsíce se svym bejvalym nejsem a od tý doby sem nikde nebyla krom školy krámu, prostě nemam kam jít a sama někam jít mi příjde taky divný, hlavně si říkám že už si ani nenajdu žádnýho kluka protože jako doma ho nenajdu!! jako sem z toho zoufalá před pětti lety sem měla kolem sebe dycky miliony lidí vždycky středem pozornosti pak sem byla s tim přítelem tak jeho kamarádi mě v poho brali taky sem ještě kolem sebe měla dost lidí tak mi to nepřipadalo ale ted sem uplně sama je to šílenej šok a jako kde hledat kamarády fakt nevim, lidi z vejšky jelikož sme všichni dojíždějící bydlí ode mě třeba 100m takže prostě maximálně tak kamarádství ve škole a tim to končí.....
Ahojky Milísek,
děkuju.. jsem z toho teď špatná, nic mě nebaví, nechce se mi nic dělat, nemám vůbec pomyšlení na jakýhokoli chlapa .. bohužel to ale odnášejí moji blízcí.. musím se z toho zase dostat. Nebudu mu přát nic zlého.. jen nechápu, že mám stále takovou smůlu. Příjde mi to hrozně nespravedlivé, že někdo najde toho Pravého už třeba v 17-ti letech a jsou šťastný po celý život a já už jsem zkusila takových vážných vztahů a pořád nic..
Ahoj holky, myslela jsem si, že už mě to tolik neporazí, ale jsem úplně na dně...v kostce bych asi tak mohla říct, že už mi po druhé opustil ten samý partner. Strašně špatně to snáším, já i má dcera. Tak kdyby jste si někdo se mnou chtěl popovídat, nebo mi třeba alespoň trochu potěšit , tak budu strašně moc ráda. Co jsem tak četla, tak máte dost podobný zkušenosti...Budu ráda za každý ohlas. Zatím ahoj.
Ahoj Katti,
to je mi moc líto. A copak se přesně stalo? Ráda si s tebou popovídám, také teď nemám zrovna nejlepší období..
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.