Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Jinak, jsem ten poslední měsíc nezvládla. Byly hysterické scény, fakt hrůza. Sama jsem se nepoznávala, jsem jinak celkem klidnej člověk. Ale byla jsem jak zahnaná do kouta. Je fakt, že já jsem z krajského města z Čech a na moravský venkov jsem si hodně těžko zvykala. Miluju knížky a kino. Jeho to nudí. Mám ráda pop, ale oblíbila jsem si i ten jeho rock a metal. Začala jsem zase chodit cvičit. Mám dost velkou nadváhu, tak aby šlo i něco dolů. V komunikaci bylo fakt dost velký napětí, tak ho to asi přestalo bavit. Teď si píšeme SMS.

Ája69
Vypadá to, že jste každý žili v manželství trochu jiný život a on i Ty jste si na to zvykli... zkus získat nějaký čas. Asi bych teď řešila hlavně praktické věci, city musejí trochu vychladnout, aby byla vůbec možná komunikace o nějakých perspektivách.

Náš velký problém je vztahu resp. manželství tak nějak vše podřídíme. Je samozřejmé že se podřizujeme potřebám dětí, že se snažíme vyhovět manželovi a pak když si on udělá mantinel a pak svou svobopdu najednou s otřesem zjistíme, že nemáme žádnou kamarádku, žádný koníček, nějaké kilo máme navíc a vůbec žádnou chuť ke změně. A to nemusíme být ani moc submisivní, kolikrát jsme v práci úspěšné, uznáváné a doma naopak. Nacházím se přesně v té fázi (již podruhé v životě) a říkám si - DOST ! Chci žít jinak.

Máš to dost nahlédnuté. A víš tedy, co s tím uděláš?

formica
Tak jak to u tebe pokračuje, doufám, že k lepšímu?

Mně ten můj už pěkně štve. Nejsme spolu teda přesně od 30. srpna, ale dost se vídáme a píšeme si. Chová se ke mě fakt pěkně. Už několikrát mi řekl, že mě miluje a chtěl by to zkusit, a pak zase řekl, že neví. Naposledy to bylo před týdnem, byla jsem čtyři dny ve Francii, přijela jsem a on byl uplně hotovej, objímal mě, pusinkoval, držel za ruce, říkal, že mě miluje a že si myslí, že to dobře dopadne a že budem spolu. Tak jsem byla nadšená, fakt jsem byla poprvý od toho začátku září v pohodě. A včera mi řekl, že mě nechce trápit tím, že bych se s ním třeba ještě měsíc scházela, a on by třeba řekl, že už nechce. Že bude lepší konec...(nevím jak to bral, já to brala tak že spolu nejsme a že to zkusíme..). No a říkal mi, že mě má moc rád a že je mu se mnou dobře, ale momentálně že chce být sám. A dnes mi to řekl znovu, že se můžem sejít a probrat to, že se k sobě třeba za měsíc nebo dva vrátíme, nebo taky že se k sobě nevrátíme nikdy. Že je mu se mnou hezky, ale že chce bý t teď sám. Já ho za to skoro nenávidím, párkrát sem mu dost ublížila, ale jinak jsem mu tolerovala spoustu věcí (dluhy, moc práce, fotbal atd...), a přijde mi, že on mi nasčítal akorát ty moje chyby, ale to ostatní že pominul. A přitom celý ty čtyři roky, doslova a do písemene do posledního dne mi psal, jak mě miluje a nechce beze mě žít. Už začínám nesnášet sama sebe, že nemám svoji hrdost, objektivně mám na lepšího kluka, s lepším vzděláním, prácí, bez dluhů, ale jeho miluju. A strašně mi ubližuje, když od něj slyším, že chce být sám. Nedokážu to pochopit, vždycky mi psal takový hezký zprávy jak mu chybím, jak je mu se mnou dobře, když jsme byli spolu, bylo to úžasný...prostě nechápu, jak mu může být samotnýmu dobře, mně je bez něj fakt strašně, myslím na to každou minutu, jak bych chtěla být s ním. Kdyby záleželo na mě, okamžitě bych ho chtěla zpět. Jak ho to může nebolet být beze mě??Tohle je pro mě fakt hrozný

A ted pořád řeším, co teda dál. Mám si říct, že i když mě má rád, že to prostě nestojí za to, když už měsíc a půl neví a navíc mi nechutně ubližuje tím, že jeden den řekne že mě miluje a chce být se mnou, a pak mi zase řekne, že nechce?To je prostě od něj fakt hnusný. Nebo se s ním mám zkusit další týdny scházet?To se bojím toho, že já to budu brát že se to zlepší, a on třeba pak zase řekne, že to nemá cenu. A nebo třeba měsíc dva nebýt v kontaktu?Že by si uvědomil, že mu chybím? Tak nevím, jestli to vzdát, nebo zkoušet. Jsem z toho už fakt vyřízená, a je to ode mě hnusný, ale přála bych mu, aby na tom byl stejně. Je to tak nespravedlivý, že já pořád brečím a myslím na něj, a on je v klidu a neřeší to

A to ještě v týdnu mi posílal na mail obrázky, jaký oblečení by mi slušelo a co mi koupí, a plánoval kino, a že zajdeme na večeři do nový restaurace...

Hašlerka, Aprilia

Máte pravdu obě. Jen mě to zaskočilo, myslela jsem si, že mám víc času. Šetřím si na auto, i když mám hrůzu z řízení. Ale potřebuju být víc nezávislá. Bohužel moje výplata je cca 16000 hrubého. Takže to jde pomalu. Nějaké kamarádky mám v Brně, ale nechci je moc zatěžovat, mám je pro radost. Hodně mi pomáhá Omlazení. Zjistila jsem, že jsem na sebe fakt kašlala, i když mi to tak nepřipadalo. Vloni jsem změnila práci, řešili problémy se starším synem. Byl to docela stres. Teď v září konečně dodělal učňák. Tak jsem si říkala, dobrý. To jsem se spletla.

K čemu? Tušila jsi, že se chystá odejít?

hašlerka

No abych se začala věnovat víc sobě. Když jsem navrhla tu roční lhůtu, tak byl pro. Jinak jistotu člověk nemá nikdy. Zvlášť když je mezi těma muzikantama. Ale že by odešel, to jsem si nemyslela.

Ája69
Aha, děkuji za vysvětlení. No, zdá se mi, že jeho a Tvůj život se opravdu rozdělily. Vypadá to, že ho budeš muset chvíli nechat, aby si to ujasnil, pokud někoho má, což je dost pravděpodobné, tak žádným tlakem nic nezměníš, akorát se vyčerpáš a on se zatvrdí. Nech ho v tom chvíli ráchat, uvidíš, co bude. A samozřejmě, orientuj se teď na to, jak se budete podílet na povinnostech vůči dětem, kolik ti bude dávat peněz apod. Tím získáš čas a on taky pochopí, že odejít středem je jen začátek starostí, které takový rozchod přináší. Třeba se v něm něco pohne. Drž se!

Alison
To je takový nikdy nekončící příběh, s tím Tvým... Tak když chce být sám, tak ať je, ne? Koukni na to z druhé strany, on bude sám, a Ty svobodná!

hašlerka
Já vím,ale kdybysme se rozešli kvůli něčemu jinýmu, tak se s tím smířím. Ale já na něj poslední dva roky byla občas tak hnusná, že většina kluků by se mnou skončila hned po první scéně, a on mě tak miloval, že to vydržel dva roky, protože pořád doufal, že se zase změním a budu v pohodě, jako dřív. Proto se s tím nechci smířit, je to jen kvůli mýmu chování, mám hrozný výčitky, pořád si říkám, co by, kdyby...co myslíš, co mám dělat?Chci ho zpět, i kdyby to mělo trvat měsíce

Holka moje, je to trochu jako u Formicy, jenže ten Tvůj měl mezitím někoho jiného, že ano? Chvilku, ale přece. Tak se asi trochu osvobodil emocionálně... Jinak nevím, budeš se trápit, stojí Ti to za to?

hašlerka
No myslím, že se moc emocionálně neosvobodil, mě přijde psíš že to bere hlavně rozumem. Chová se ke mě hezky, je mu se mnou dobře, ale rozumem bere to, jak sem někdy byla hnusná a že by byl risk to znovu zkusit. A s tou holkou se viděl jen párkrát a už se rozešli...jsem si jistá, že i teď po tom všem mě má daleko raději, než by mohl mít jí, že se to ani nedá srovnávat...

Mám tu smůlu že pracujeme spolu a to téměř 6 let. Můj muž byl maminčin mazánek, nikdy nežil s žádnou ženou v jedné domácnosti, neměl vůbec představu že soužití dvou lidí je nějaký kompromis a nad to byl dost starý aby se dal převychovat. Po 8 letech kdy jsem se starala o děti sama mi připadalo i fajn že jsme hodně spolu a nemusím všechno zařizovat já jenže ouha. Tak jak byl fixován na maminku je fixován na mě. Přišla jsem o kamarádky, takřka nemožné je se jít sama jen tak cournout po obchodech apod.
Letos jsem to "zařízla" změnila jsem práci a ze společného podnikání utekla do práce. Chtěla jsem být nezávislá svobodná ... Po měsíci díky mému šefovi nastoupil i můj muž