Rozchod kvůli nemoci

Reaguji na Storm: je to taky o tom jak dotyčný svou nemoc zvládá sám, pokud někdo pořád jenom fňuká a utápí se v pesimismu, tak to samozejmě je pro druhého psychicky vyčerpávající a nakonec většinou neúnosné. A z toho co autorka napsala mi to tak dost připadá, že je to zrovna tenhle případ.

Reaguji na Janissinka:
Jasně, rozumím, také bych plánovitě nemocného člověka jako budoucího partnera nevyhledávala, ale kdyby se něco stalo s mým partnerem, kvůli nemoci ho přece neopustím...

Reaguji na Storm:
no když si vezmeš to co říká tkanule, tak to je přesně ono..
i já jsem chtěla pomoct,ale pořád se v tom ten dotyčný š´toural a
ve výsledku jsem se cítila hůř jak on...je to prostě o oboustranné spolupráci
nikdo k sobě nechce někoho,kdo prostě jenom fňuká jak je na tom špatně
a jak je celej svět proti němu

Reaguji na Janissinka:
No já právě nemám ten dojem, že by Dorothee "fňukala", ale to je věc názoru, to ví ona sama nejlépe.

Souhlasím s tím, že se lituju, je mi to teď všechno tak strašně líto, že mám pocit, že mi nic jiného nezbývá. Ale to až teď, předtím jsem, doufám, tak nepůsobila, spíš naopak, každý kdo mě potkal mi vždycky říkal, že podle toho, jak to se mnou je, jsem naprosto v pohodě a nevypadám na "invalidu" (jen ten invalidní důchod mám). Fňukám až teď, doteď víceméně nebyl důvod, měla jsem přece tu oporu...

Reaguji na Dorothee:
no víš možná právě toho se lekl....že jsi se o něj pořád opírala...on taky třeba někdy potřeboval pomoct,ale když věděl,jak na tom jsi,tak mu připadalo,že to neni tak důležité...ale je...vztah musí být oboustraný...ne že jeden dáva a druhý bere
tohle říkám ze svojí zkušenosti..třeba to u vás bylo jiné...

Dorothee, já si myslím, že bys především neměla dát na rady místních odbornic, které si myslí, že mít partnera s vážnou nemocí není možné. Ty bych ráda upozornila, že podobná nemoc, např. roztroušená skleróza, může potkat i je. A zajímalo by mě, jak by se pak se svou nemocí praly, pokud by (dle nich) neměly nárok na partnera, protože kdo by se s někým podobným otravoval, že.
Myslím, že tvůj přítel se opravdu zalekl. A chápu, že tě teď děsí představa, že se budeš muset se svou nemocí nyní poprat trochu sama a později se s ní třeba i s někým seznámit. Ale neviděla bych to tak černě. V podstatě každá žena má své "ale" a potřebuje různě "nastaveného" a chápavého přitele. Někdo je nemocný, někdo je matka samoživitelka, někdo tráví moc času v práci, někdo má podivné koníčky, někdo má divnou rodinu... Prostě je spousta hendikepů, nemoc je také jedním z nich. Ale jsem si jistá. že spoustu mužů by dalo přednost nemocné, které by "museli" pomáhat, než nějaké megeře, jejíž nálady by "museli" trpět.
Vím, že po rozchodu je to těžké, ale měla by ses zkusit obrnit optimismem. A soustředit se na léčbu. Já bych si asi zkusila najít i nějakého nového koníčka.

Reaguji na Dexi:
Souhlasím, přesně napsáno!

Reaguji na Dexi: Reaguji na Storm:
pokud si znovu přečtete co tu bylo psáno,tak se dozvíte,že nikdo slečně neříkal, že nemůže mít vztah...to v žádné případě! jen se tu poukazovalo na to,že když je člověk nemocný nemůže svoje potřeby stavět před potřeby partnera...shrnuto a podtrženo....
zkuste si starat se o někoho kdo je hodně nemocný..... denodenně s ním rozebírat jeho problémy a stejně to nevyřešit..každý den jen slyšet proč zrovna já a pořád se v tom plácat..a to že má problém ten druhý se neřeší...jak jsem říkala...nevím jak to bylo mezi slečnou a jejím expřítelem...ale přišlo mi,že v tom byl zakopaný pes..toť vše...za žádnou vztahovou odbornici se nepovažuji,ale říkám co si myslím....od toho tu snad tahle webovka je...

Dorothee, nelituj se. Věř, že i se svou nemocí jsi ženská, která má co nabídnout.
Já vím, že není jednoduché najít ztracené sebevědomí, ale když ono je tak důležité pro to, aby jsi mohla být šťastnější i pro rovnocený vztah.
Tím, že budeš mít ráda sama sebe, budeš vysílat sygnály svému okolí -
- Jsem tady, mám radost ze života a toužím se o tu radost s někým podělit.
Nenechávej si zadní vřátka, ani se zbytečně nestrachuj! To všechno se přenáší z Tvého podvědomí do Tvého chování a je to začarovaný kruh, kterým neúmyslně své partnery odháníš.
Určitě to zvládneš!

Reaguji na Janissinka:
Já jsem dost ovlivněná tím, že tento rok mi několik příbuzných vážně (a zřejmě na dost dlouho) onemocnělo. Včetně mě, nicméně u mne to tak vážné nebylo. A já si jednoduše nedokážu představit, že by jejich partner odešel, vzdal to.
A nejde o nějakou nevyváženost, já jsem oporou, když má můj partner stres v práci, vyslechnu ho, rozeberu s ním jeho problémy (když chce) a já dostala to samé od něj, když jsem byla nemocná. O tom vztah je, být spolu v dobrém i zlém.
Samozřejmě nemluvím o "citových vyžírkách", ale k nim podle mého Dorothee nepatří, alespoň já jsem nikde nezaregistrovala, že by se po celé tři roky vztah točil jen kolem ní.

Díky za všechny názory. Když nad tím pořád tak uvažuju, nemám ze sebe pocit, že bych se na něho přehnaně lepila a každý den spílala nad osudem, spíš naopak. Snažila jsem se to vždycky přejít a neříkala nic, raději se tématu "moje zdraví" vyhýbám, sama nesnáším, když si někdo moc stěžuje a já s tím nemůžu nic udělat, ale asi to na mě viděl, že já se trápím. Taky se o mě nemusel nějak přehnaně starat, spíš jen že chodil na ty nákupy, občas něco zařídil, sám mi zařizoval návštěvy u doktorů a pořád mě přesvědčoval, že společně to zvládnem. A není pravda, že bych svoje zájmy převyšovala nad jeho, spíš naopak, nic jsem mu nezakazovala, chtěla mu nechat volnost, když jsem viděla, že ho něco trápí, vždy jsem se snažila poradit a on dokonce trpělivě poslouchal (na chlapa super) a ještě mi říkal, že já mu umím nejlíp poradit. Souhlasím s tím, že se asi lekl a utekl, jinak se to nazvat nedá, ale to mohl udělat hned, ne po takové době, najednou mu "ruplo" a byl konec? Pořád tomu nemůžu uvěřit. Reaguji na True: Asi je odháním špatně, když jsem přitáhla zrovna tohoto!

Reaguji na Storm: Já si to vždycky myslela taky, že vztah je o tom být spolu v dobrém i ve zlém, a celou dobu jsem měla pocit, ze TOTO je ten vztah. Všechno se tak jevilo. Pomalu mám obavy, že narazím na chlapa, který mě nechá při první chřipce... To moc optimismu nedodá...

Reaguji na Dorothee:
No, není to jediný chlap na světě... Vše špatné je nakonec k něčemu dobré, uvidíš, ber to jako příležitost. Chce to jen trochu času

Reaguji na Dorothee:

Chci jen dodat, že většina z nás si nevezme a nezestárre hned s první nebo druhou velkou láskou. Vezmi si z těch bývalých vztahů jen to pěkné....a pokračuj dál, ikdyž se to lehko řekne, čas je nej lék. Píšu ze své zkušenosti