Říct dědovi o smrti babičky (jeho manželky) nebo ne?

ale vždyť jsi sama psala, že se děda děsí toho, že bude muset na LDN zemřít

A hospice jsou různého zaměření, ano některé pro umírající na rakovimu, ale ten odkaz co jsem ti dala je zaměžený pro nemocné s roztroušenou sklerozou

To samozřejmě bereme na vědomí, ale tady by bohužel mělo jít přednostně o tvého dědečka a ne o to, co bude (když to řeknu hodně hnusně) pohodlnější a lehčí pro rodinu... Neber to prosím osobně!

Já se snažím vždy situaci brát tak ,jako kdybych já na druhé straně...Kdyby mi po tolika letech společného života zemřel manžel, tak bych to rozhodně chtěla vědět a protože příbuzní ani lékaři prostě do dědečkova mozku nevidí, tak nemohou rozhodnout co bude lepší - nikdy to vědět nebudou...
Moje prababi a praděda se dožili 96 let a byli mentálně naprosto v pořádku. Dědeček potom zemřel na selhání srdce a babička prodělala infarkt poté co se dozvěděla že děda už není..I tak ale na pohřeb musela, říkala, že by nám neodpustila, kdybychom jí tam neodvezli a nedovolili se jí s manželem se kterým prožila víc než 75 společných let rozloučit. Po jeho smrti babička sešla, řekla nám, že ztratila motivaci a nechce tu už být. Do 8 měsíců odešla za manželem a když umírala, tak nám říkala, že jde za dědou, at po ní nesmutníme...
Po této zkušenosti bych NIKDY nikomu nelhala o smrti blízké osoby...
A upřímně si myslím, že na to ani nemáte právo, pokud se vás sám zeptal, měli jste odpovědět...Třeba jednou budeš v té samé situaci a nevím jestli bys byla ráda, že tvoje vnoučata rozhodla, že se se svým mužem nerozloučíš, protože je to přece pro tvoje dobro...

děda se děsi toho, že je někde bez babičky a ta už ho odtamtad nevyzvedne. Aspoň ne v tomto světě. Jestli se to jmenuje ldn, hospic nebo hotel Ritz už je dost jedno, to už je slovičkaření. Sam řika, že nechape tu společnost kolem sebe, tak jinde ji taky nepochopi.

Původně už jsem nechtěla do diskuze nijak zasahovat, ale začíná mi vadit, jak se tu lehce vyostřuje situace ohledně toho, že někdo neví o rozdílu mezi Hospicem a LDNkou (slovíčkaření v téhle situaci? jako fakt?!)... Plus to, že začínáte kritizovat ,,pohodlnost" zakladatelky a její rodiny...

Zkusila bych dědu udržet na té LDNce co nejdéle to pujde... Pokud je tam milý, lidský a důstojný přístup, tak nevidím důvod nač těžce hledat alternativu. A ano, ta volba je vlastně o ,,pohodlnosti," ale právě z oné pohodlnosti těží nejvíce právě dědeček, to si uvědomte dámy - je pod dohledem, má milý přístup, kdy s ním nezacházejí jako s nesvéprávným, příp. ještě hůř jako kdyby pomalu nebyl člověkem (zažila jsem! a právě na jedné LDN ) + (opravdu veliké plus!) má denní blízkost rodiny, což ani sebelepší Hospic nenahradí! (Jinak všeobecně je samozřejmě Hospic na ,,dožití" lepší - přistupují mnohem lidštěji a indivuduálněji ke smrti - dovolují návštěvy kdykoli, konzultace psychologů, ..., a např. při smrti klienta zapálí svíčku apod. Prostě strašně důstojné a vstřícné jednání... A jak jsem již psala - pokud by se mu takového dostalo i v té LDN, tak fakt není důvod měnit a zbytečně to sobě (a především dědovi - převoz, zvykání si na nový personál, méně časté návštěvy, ...) komplikovat...

Jsem stejného názoru - moje ideály o pravdě za všech okolností jsem díky životním zkušenostem prostě trochu přehodnotila... Nevědomost je v některých situacích lepší, to mi nikdo nevymluví...

Pokud děda nikdy o nějakém životě/shledání po smrti nemluvil, byl by to pro mě další důvod proč neříkat/mlžit...

Drž se kočko!

děkuji, to o tom slovičkařeni jsem řekla ja, protoze když je tam přistup dobrý, je to dost jedno, jak se ten barak jmenuje. A jestli by byl tak daleko, že by denni navštěvy nebyly možne, mužou tam mit psychologu a sviček kvanta a je to uplně jedno, tak jsem to myslela. Koukam, že situace se přiostruje, cnž je podle mě dano pravě tou bezvychodnosti situace, protože každy ma svoji pravdu, a to nikomu neberu samozřejmě, jenže či pravda je ta spravna?

Nechtěla jsem původně přispívat, ale nedá mi to. Jak se může vůbec do zakladatelky někdo navážet, že rodina z pohodlnosti dědu šoupne na LDN a pak pokrytecky řeší co mu vlastně říct . To může říct pouze někdo kdo podobnou situaci nikdy nezažil a někdy to zkrátka opravdu jinak nejde. Ale ruku na srdce, kdo z vás kritizujících by mohl pečovat 24 hodin denně o takového člověka. Každého trápí když nemůže své blízké dochovat doma. A co se týká LDN tak je to o lidech jako všude. Někde hrůza někde to jde. Moje kolegyně musela dát manžela po těžkém infarktu na LDN v jeho 55ti letech a žil ještě 5 let. Chodila za ním každý den, ale doma o něj pečovat nemohla. Soudit někoho je fakt ubohý. Zakladatelce přeju hodně sil a co se týká oznámení smrti babičky asi bych to oznámila pokud to zdravotní stav dědy umožní. Ale na 100% o tom přesvědčená nejsem. Váhala bych stejně jako ty.

myskin, dekuju.

Myslím to vážne.
Z tvojho opisu cítim, že chceš aby deda žil čo najdlhšie. Mám pocit že to je Tvoj cieľ.

Nemyslím že ťa niekto odsudzuje za to že ste dedu dali do L.
Všetci vieme že je nemožné ho nechať samého doma, alebo aby niekto stratil prácu preto aby sa o neho nekvalifikovane staral. V tomto systéme je to nemožné.
A čo chceš dosiahnuť to vieš.

Kvôli Tvojmu príspevku som si ešte raz prečítala celú debatu a nenašla som ani jeden príspevok, kde by ju niekto odsudzoval za to že dedu dali do LDN.

To ona sa za to stále ospravedlňuje.
Niektoré dievčatá nesúhlasia s tým, či má právo dedovi zamlčať takú dôležitú vec. Ja si tiež myslím, že by mu to mala povedať - ale zároveň si uvedomujem že mu tým môže spôsobiť bolesť - takže nebudem tvrdiť že je to stopercetne správne.

tak v tom případě se moc omlouvám, mně už z toho vážně všeho trochu hrabe. Já sama to cítím tak, že život v LDN je prostě na draka, takže jaks psala, že ať tam teda vydrží co nejdýl, že to cítíš tak, že mně to uspokojení stejnak nepřinese. Nevýhoda psaného textu, něco napíšeš a výraz, se kterým bys to řekla, já nevidim. Omlouvám se.

Teď jsme to znova s mamkou už asi po 150 řešily a mamka přišla se zajímavým poznatkem, že kdyby babička žila, v podstatě by to pro dědu vyšlo nastejno. Že by byla minimálně několik týdnů až měsíců na rehabilitaci v LDN (dokonce jim mamka chtěla sehnat tu stejnou, což se samozřejmě ani nepovedlo, to byla naprostá utopie myslet si, že by se je podařilo umístit spolu) a s dědou by se stejnak teda neviděli.

Dnes tam byli, děda opět vůbec netušil, co se s babičkou stalo, že je v nemocnici pro něj byla naprostá novinka. Takže asi tak.

Holky, to je strašný, co se s člověkem ke stáří stane, to býval tak chytrý a v pohodě chlap, co ten mě toho naučil... A teď tohle.

Já vim, že mám furt takový snahy se omlouvat, protože mam pocit, že ať se to vymyslí, jak chce, je to prostě blbě.

to je velká pravda, sám táta to řikal, jaká je to ironie, ve smlouvě v práci maj na vyřízení pohřbu asi 3 dni volna, ale na ošetřování člena rodiny žádný časový zvýhodnění nedostaneš.
Za minulýho režimu by to bylo taky o něčem jiným, ale to sem vůbec nechci tahat. Dnes zaměstnavatel řekne, jo potřebuješ volno, tak jdi, za bránou čeká 10 dalších, který volno nepotřebujou.

[cituji=farahh]řekla bych pravdu a zažádala pobyt v hospici.Např. u nás je tento http://www.hospic.cz/, http://www.domovsvatehojosefa.cz/

tak jsem koukala na ty odkazy a už teda chápu, v čom je rozdíl mezi hospicem a LDN. Ikdyž teda podle těch fotek, co tam vybrali, by člověk řekl, že to je jak někde na rekreaci samí relativně mladí a pěkní lidé - žádní stařečci se šíleným nepřítomným výrazem...
No ale k věci, za prvé jsem si přečetla, že se tam klient umísťuje na základě svého informovaného souhlasu, což je v tomhle případě pasé, děda jak jsem již psala není sice zbaven svéprávnosti, ale rozhodně není ve stavu podepisovat informované souhlasy s čímkoliv a za druhé, do Červeného Kostelce nebo kam by nebylo možno za ním dojíždět každý den.
Ale děkuji Ti za osvětlení, aspoň jsem zase o něco chytřejší, doteď jsem se o taková zařízení nestarala (babička si ještě zaživa ani nepřála cokoliv řešit, měla takovou trochu pštrosí politiku, mamka jí neustále připomínala, že to bude aktuální jednou a ona nechtěla ani slyšet), takže mi to všecko splývalo v jeden průse.r

Reaguji na Ellenuschka: víš taky bych nevěděla, kdybych nevozila známou tam do práce. Vždycky tak nadšeně vyprávěla o "svých" staroušcích, jak s nima chodí na vycházky (nebo je vozí na vozíku), hrabou listí, okopávají kytky, sbírají úrodu, četla jim zprávy z novin nebo knížky, vybírali hudbu k poslechu...nebo si s nima jen vyprávěla. Měla na starost 2-3. Když fyzicky nemohli, vzala jednoho na vozík např. šla ostřihávat keříky a ptala se - tuhle větvičku jo? Tuhle ne? A oni se cítili důležití, že jí můžou s něčím pomoct, poradit, jsou důležití a nejsou někde na obtíž.

Kolega před lety potřeboval pro sestru celodenní péči a hospic a podobná zařízení u nás jsou beznadějně plné a pořadník čekatelů dlouhý. A co je fakt kocourkov, tak ta moje kolegyně co měla manžela v LDN by si manžela vzala domů, ale příspěvek na ošetřování by musel pokrýt alespoň minimální náklady na živobytí její a manžela. Protože tím logicky padá její zaměstnání. V podstatě jí to odkýval i primář LDN, že náklady na pobyt v LDN jsou podstatně vyšší než kdyby ho měla za rozumný příspěvek doma. Nehledě na to že pro ty pacienty by to bylo určitě lepší. Nechápu tenhle přístup státu. Možná by nebylo na škodu kontaktovat místní Charitu, třeba by poradili jaké jsou možnosti dát dědu někam jinam.