Říct dědovi o smrti babičky (jeho manželky) nebo ne?

Reaguji na farahh: To je hezký, takhle by to mělo být když už není možnost dožít doma. A kdyby byli všichni co pracují se starými lidmi jako tvá známá .

ale to není pravda

Volno na pohřeb máš se zákoníku práce. Bez debat, jen doneseš razítko a potvrzení od pohřebního ústavu.

Ošetřování člena rodiny ti potvrdí jeho praktický lékař. Jak pro děti dětský, tak pro dospělé praktický.

však to jo, to maj možná ještě dýl než je v zákoníku, mají na to nějakou kolektivní smlouvu v práci.
Ošetřovačku potvrdí lékař, ale v práci nejsou na takového zaměstnance moc nažhavení, tak jsem to myslela.

Reaguji na Ellenuschka: Ještě jsem Ti chtěla napsat, že existuje tzv. ošetřovné = dávka, která náleží osobě (zaměstnanci), který pečuje o člena své rodiny. Možná by stálo za to se trochu informovat. Já o tom jinak nic nevím, jen mě to napadlo a třeba vám to k něčemu bude

tak to jednoznačně Však se o tom hodně mluví, že tehhle problém přijde v době, kdy má člověk ještě dobu před důchodem, ale pro personalisty už není perspektivní pro jinou práci

Asi sa musíš zmieriť s tým, že ste pre neho urobili to najlepšie.
S láskou sa o neho staráte a JEMU zomrela MANŽELKA.

je to tak. Respektive za minula už by rodiče v důchodu byli, to by bylo taky něco jiného, ale takhle je v práci honí od čerta k ďáblu a do toho ještě takovéhle starosti. A ani jeden z nich nemá takovou práci, že by ji mohl jen tak mýrnyx týrnyx opustit a doufat, že sežene srovnatelnou. Nechci teď žádnou práci shazovat, ale pro dělnici je třeba i výhodný zůstat doma a pobírat to ošetřovný, kdoví jestli to nevyjde i podobně penězma, ale mamka s tátou mají dost specializované obory oba, takže tam tahle úvaha padá rovnou.

když člověk fyzicky nemůže, ale hlava mu slouží, je to taky o něčem jinym. Kdyby byl děda třeba na vozíku, ale myslelo mu to, klidně by šlo vzít si ho i domů, tak by koukal na tv, četl, luštil křížovky, cokoliv, fyzicky člověka obstaráš, ale když neslouží hlava, je takový člověk jak časovaná bomba, než se stane nějaký fakt že malér. Což by klidně mohl, protože fyzicky je na tom zas poměrně dobře.

Reaguji na Ellenuschka: ale vždyť jsi psala jak reálně říkal, že chodba je ošklivá, že je třeba ji opravit...ona mluvila o 5-10 minutách záblesku a pak celém dnu apatie a hlídání náročnějším než hlídat malé dítě na pískovišti. Určitě to už není takové, že by bylo možné nechat je beze strachu někde samotné....je to strašně smutné

no to ale neni tak reálný, teď si představ, že by něco takovýho usoudil doma, kde by byl třeba chvíli sám a dal se do toho! Třeba by začal někde šplhat po výškách, nebo matlat něco na zdi. Myslet si, že je v LDN na melouchu je trochu mimo, ale jedna věc je myslet, druhá realizovat!

jouvej, já to podle toho popisu pochopila jako nemohoucí stařečky opravdu nemohoucí fyzicky, to tu kamarádku nebo známou obdivuju, všem těmhle lidem patří můj veliký obdiv, já bych na tohle neměla...

to máš pravdu... Ale zas třeba ten člověk to tak necítí, už je někde "mimo" a že ho musí přebalovat, krmit atd. už je mu jedno...

já taky ne...ale když musíš a chceš...když táta umíral na raka také jsme tak o něj pečovali, omývat, přebalovat, koupat....a jsem velice vděčná příteli, který měl tou dobou práci doma a o tátu se staral.

u nás taky hodně funguje táta (jeho zeť). Asi tím, že v tom není až tak moc citově angažovaný, je to vlastně lepší

smutné téma před spaním

Reaguji na farahh:
to máš pravdu teda. Ty jo, a mě čeká zítra ten pohřeb, no fakt už mám dost

Dědovi bych to řekla. Myslím, že vám nenáleží právo mu to zatajovat, i když by to byla tzv. milosrdná lež. Drž se