Říct dědovi o smrti babičky (jeho manželky) nebo ne?

bohužel je to nekonečný koloběh života....nadherně o tom zpívá tady Habera...jen si přiznat tu pravdu je velice těžké

děda o smrti nemluvi v tom smyslu, že by na ní čekal, ale v tom smyslu, že se boji, že zustane v ldn už na doživoti. Kdovi, v jakych sférach se pohybuje, tuhle říkal, že tam mají hnusnou chodbu, že si musí skočit pro vercajk a vymalovat tam (byval malíř a restaurator). Řekla bych, že nikdy nebyl nějak extra nábožensky či duchovně zalnžený, tak nevím, jestli to, že babička ho čeká tam nahoře, by pro něj mělo nějakou relevantní hodnotu.

Milá Ellenuschko,
přijmi moji upřímnou soustrast!
Je hrozné do jakých situací nás život dostává.
Dlouho jsem uvažovala co bych v dané situaci dělala já. Já se přikláním k tomu to oznámit Tvému dědečkovi.
Myslím si, že by nebylo správné mu to zamlčet a měl by dostat šanci se s babičkou rozloučit.
A ač by na pohřeb nemohl přijít osobně, určitě by se s ní rád ve svých myšlenkách rozloučil.

Přeji hodně síly!

PŘED TÝDNEM MI V v LDN zemřela baička.....šla do nemocnice v listopadu,že je jen zavodněná,že jí dají nějaké kapačky.....šla dolů v cizím prostředí ze dne na den,až přestala úplně jíst,hýbat se.....hrůza.....musela na LDN.v listopadu to ještě byla ženská plná síly v 84 letech..... potom to šlo rychle..... včera měla pohřeb...

Jestli to řeknete,dědečka to hodně raní,ale v tomhle věku ty lidi přijímají smrt už úplně jinak.Přesto má velké právo se se svou milovanou ženou po tolika letech rozloučit.Potom už není cesta zpět jak mu to dopřát,zvažte to ještě....život je bohužel i o tom konci,smrti..staří lidé si vždy přejí se se svým nejbližším rozloučit.Myslím,že by to chtěla i babička,rozloučit se se svým nejbližším....

Je mi to moc líto,upřímnou soustrast....

Reaguji na Radule2:
upřímnou soustrast i Tobě.
Zatím se to dědovi neřeklo, pohřeb má být v pondělí. No tak ještě uvidíme. Fakt nevim, co je správný, všechny Vaše argumenty mají svoji váhu, jak ty pro, tak ty proti, no a teď babo raď...

Reaguji na Ellenuschka: třeba ti pomůže jak to bylo u nás
Děda byl o 15 roků starší než babi, bral si ji prý s myšlenkou, že se o něj bude ve staří starat. Bohužel babička onemocněla, její stav se vůbec nelepšil, naopak zhoršoval. Všechny nás to moc trápilo, byla prostě úžasná! Když zemřela v 62 letech, byla to rána pro všechny. Kupodivu, navzdory všem prognozám, děda časem pookřál, začal jezdit po návštěvách a výletech a dožil se 89 let.

Reaguji na farahh:
no jo, ale v jakém stavu byl děda předtím? Náš věřím, že by i na výlet jel, ale v životě už by nenašel cestu domů... Bloudí po nemocniční chodbě a nemůže trefit ani do svého pokoje. Fyzicky je na tom relativně "dobře", narozdíl od většiny pacientů LDN zvládá chození po chodbě, bloudí tam ve dne v noci a sestřičky šílí, že ho nemůžou stále hlídat. Naštěstí mu ještě nedali utišující prášky, po kterých by jen ležel, to by ho odpravilo úplně.

Vím že to vyzní dost hnusně, ale nemá v tomhle věku a v těhle okolnostech "právo" na to život vzdát?

to samozřejmě ma pravo život vzdat, ale máme my právo ho na tu myšlenku - vzdaní se toho života, přivést?
Lidi tají před blízkymi kdeco ve víře, že je ušetří zlého...

to samozřejmě ma pravo život vzdat, ale máme my právo ho na tu myšlenku - vzdaní se toho života, přivést?
Lidi tají před blízkymi kdeco ve víře, že je ušetří zlého...

Upřímnou soustrast. Mě babička umřela před pár měsíci Toto mi připomnělo, že jsme s taťkou taky řešili něco podobného. Tenkrát moje babička byla v nemocnici (infarkt) a v té době umřela moje prateta. Taky jsme to babičce zatajili, báli jsme se jak by na to její srdíčko reagovalo. A tak se taťka se domluvil s doktorem na určitém dnu kdy to babičce zdělíme a on jí ráno předepsal nějaké uklidňující látky, odpoledne jsme s taťkou za babičkou přišli a řekli jí to.

Ale vaše situace je jiná. Já bych se asi poradila s lékaři, ale asi byste mu to měli říct. Upřímně já bych to chtěla vědět, že mi umřel partner a truchlit pro něj, protože by si to zasloužil. I kdyby si to dědeček pamatoval jen na chvilku. Hodně štěstí!

v absolutní depresi, že se babička trápí bolestmi a doktoři ji nedokážou pomoci. Fyzicky v pořádku, ale tou dobou strašně ze stresu z její nemocí chřadnul, odmítal jíst, pořád seděl vedle ní u postele a slzel

farrah, to je ale jiná situace. Děda byl fyzicky a predtim i psychicky ok a zdrbla ho až ta její nemoc/smrt. Psalas, že babičce bylo 62 a jemu o 15 vic, takže 77, v tom věku byl muj děda ješte jura. Teď je z něj sotva 50kilový věchýtek a nevyznal se ve vlastnim bytě. Takže riziko, jak by tu zpravu unesl je neporovnatelne s tim, jak by ji unesl před 10 lety. V tom je ten problem. Jasně, že si připadame s mamkou jako hydry, které mu nechtějí dopřát to, jak vy tady ruzně píšete dustojné rozloučení se s ženou atd., ale jestliže mu řekneme zprávu, na kterou bude následovat taková reakce, že třeba fakt zemře, připadala bych si jak vražedkyně. Opra vdu to neřešíme pro své pohodlí...

Takhle to brát nemůžeš Vražedkyně nebudeš, je přirozené nechtít mu tajit, že zemřela žena, kterou dlouhá léta miloval. A i kdyby zemřel, v čem je problém? Přiznejme si, že pán, kterému je 86 let, je v LDN, ztrácí schopnost orientace, už stejně jen přežívá a jestli to "vzdá" poté, co se dozví o smrti své ženy, je to jen jeho právo. A jak už psaly holky, lidé v tomto věku považují smrt za samozřejmou...

Reaguji na Red_fire:
Souhlasím. A zvlášť, pokud si dědečka nemohou vzít domů, aby mu třeba ty poslední dny života zpříjemnili, tak jaké vyhlídky má opravdu starý pán přežívající v LDN?
Rozhodně si zaslouží, aby se o smrti své ženy dověděl.