Říct dědovi o smrti babičky (jeho manželky) nebo ne?

No já bych se raději než radami holek řídila radou sester a lékařů z LDN. Přece jen o těhle věcech ví víc. Navíc si myslím, že podvědomně o smrti babičky ví. Prostě když je někdo s někým tak dlouho tak vycítí, že se něco s tím druhým děje. Ze své osobní zkušenosti můžu říct, že jsem o smrti svých dvou blízkých věděla ještě dřív než mi to bylo zděleno oficiálně. Navíc si myslím, že takhle starým lidem by se ty poslední chvilky měly co nejvíce zpříjemnit aby umírali vklidu a nemuseli se v posledních cvhílich trápit nad něčím co už nezmnění.

Tohle záleží případ od případu. Někdo to bere za samozřejmost a počítá s tím, že už tu dlouho nebude a někdo s toho má až panický stach byď mu je už třeba 80 a uvědomuje si, že věčně tu nebude.
Každopádně zakladatelce přeju hodně sil ať už se s maminkou rozhodnou jak koliv. Ani jedno řešení není sobecké, pokud to dělají v dobré víře pro druhého.

Tak Vám prajem, nech Vám deda dlho požije v LDN.

no však právě! Kdyby jsi s někým žila 40-50 let, vychovala děti - nechtěla bys informaci o něm, kde je a jak mu je? Ano, opravdu mohl vycítit, že se s manželkou něco děje a trápí se strachy o ní. Informace - i když velice smutná - mu paradoxně může ulevit!

A dát na sestry na LDN? Myslíš na ty, který cpou nemouhoucím oblbováky, aby je neotravovali a nic po nich nechtěli? Navštívila jsi někdy takové zařízení? To nemá s nemocnicí nic podobného

Tak mi říkala mamka, že předevčírem se ptal, co prý mu tajíme. Táta na to odvedl řeč někam jinam a zapomněl na to. Na babičku se samozřejmě ptá pořád, tak mu mamka řekla, že se její stav zhoršil, ale nic víc.
Včera, když za ním naši byli, tak spal a když ho vzbudili, vytkl jim, že ho ruší od umírání.
Myslím, že tuší, že už tady dlouho nebude.
Jenomže, ani babička ani děda nikdy nepatřili k těm lidem, co by se na smrt nějak chystali, někteří důchodci vykládají už od 60, že brzo umřou, ale od nich jsem to nikdy neslyšela. A kdybychom věděli, že děda má víru v posmrtný život, Boha nebo prostě něco takového, jistě by to rozhodování taky usnadnilo. Já věřim, že po smrti se člověk setká s lidmi, které miloval a věřim i tomu, že ti zesnulí nad námi nějakým způsobem bdí, mně by to nejspíš pomohlo, kdybych věděla, že mě na druhém světě čeká, ale například můj táta je strašný pragmatik a ateista a na tyhle věci nevěří, ba naopak. No a jak to bere děda právě vůbec nevíme...

on ale ani nepozná, že je doma, ve vlastním bytě bloudil... Bohužel, jeho stav hlavně stejně vyžaduje neustálý dohled, jako co bychom si počali, kdyby tam chytil nějaký záchvat nebo cokoliv. Ani není ležícím pacientem, chodí ale naprosto neorientovaně, může upadnout, něco zapálit, těch možností je tolik

žádné, to víme všichni

ti striktně radí, nic neříkat

no to si taky myslím, jde o to, jestli ty poslední chvilky víc "zpříjemní" jistota, že ho čeká na druhém břehu nebo naděje, že až se uzdraví, budou spolu doma

zdá se mi to, nebo cítím ironii? Jestli se mi to zdá, tak se dopředu omlouvám, ale jestli né, to si opravdu myslíš, že jsme tak sobecké mrchy, nechápu??

tadyty jsou právě moc hodný, pacientům se věnujou a dědovi doteď oblbovák nenacpali, takže si brouzdá po chodbičce dnem i nocí, akorát mamku upozornily, že nemůžou 24 h chodit za ním, takže jestli upadne, je to vůle osudu.
Ano, takové zařízení jsem navštívila, byla jsem za dědou.
O LDN samozřejmě mám stejnou představu jako Ty, je to prostě odkladiště před smrtí, ale máš nějaký jiný nápad, jak to řešit? Zas nejsme Rotschildové, aby jsme zaplatili dědovi zdravotnici, která bude u něj sedět 24/7 u něj doma.

Ellen, nikdo neříká (a ani si nemyslí), že jste sobecké mrchy. Ale holky se ti snaží naznačit, že působí divně to, že se ho "snažíte chránit" a přitom je v LDN. Ano, musí tam být, když s ním nemůže být nikdo z rodiny, nic jiného se nedá dělat, stejně tak je pro vás velice bolestná ztráta babičky a jemu nechcete působit bolest stejnou - ale působí to poněkud pokrytecky, "děda stejně brzo umře, tak ho necháme v LDN a nebudeme jej ani ničím zatěžovat".

Na jednu stranu píšeš, že nechceš být za vražedkyni, na druhou ve tvém předposledním příspěvku přemýšlíš za dědečka a přejímáš zodpovědnost za něco, o čem vám nepřísluší rozhodovat... Jemu zemřela žena, on to ví... a naprosto souhlasím s farahh, ale působí to na mě, že jsi rozhodnutá dědovi nic neříkat a spíš nám vysvětluješ, proč je to tak správně. Když se pro to rozhodneš a děláš to v dobré víře, správně to bude, ale není od věci zvážit (opravdu zvážit) i druhou variantu...

Reaguji na Ellenuschka: řekla bych pravdu a zažádala pobyt v hospici.
Např. u nás je tento http://www.hospic.cz/, http://www.domovsvatehojosefa.cz/

on je v té LDN taky z toho důvodu, to jsem ani nezmiňovala, že je blízko u baráku rodičů, takže tam za ním můžou každý den relativně pohodlně zajít. Každý den u něj někdo z rodiny je. S umístěním v hospici to asi taky nebude nahned a hlavně, u nás v okolí žádný není. Mamka i táta musí chodit do práce, kde jim žádné úlevy nedávají, bratr studuje vysokou školu, já bydlím 100 km daleko, ikdyž v týhle době se samozřejmě snažim jak můžu, být rodině i dědovi oporou. Kdyby byl hospic přes celou PHA nebo dokonce v jinym městě, je to dopředu už totálně odpískaný, táta nemá řidičák, mamka se po městě sama jezdit bojí a zvládat cestování, notabene nějakou dopravou při zaměstnání, starání se o vlastní rodinu a udržování bytu po babičce a dědovi, to je opravdu už úkol nadlidský.

To bohužel není tak jednoduché - dle zákona hospic "přijme" pouze pacienty, u kterých je lékařem potvrzená tak závažná diagnóza, že se člověk nachází v tzv. terciální stadium = je jisté, že zemře. Jsou to pacienti opravdu v posledním stadiu před smrtí, dokonce to bývá často časově omezené. Hospic neslouží jako domov pro seniory či domov s pečovatelskou službou, je vyloženě pro umírající klienty.

Cítím to stejně.
Nikdo tady zakladatelku neodsuzuje, jsou to pouze názory "zvenčí" - jen ona dědečka zná a ví, jak na tom přesně je, jak reaguje.
Bohužel z mé praxe v těchto situacích (hospic Litoměřice, LDN, domovy seniorů,...) mohu říct, že většinou lidé se stařeckou demencí vnímají více věcí, než si my myslíme. A nějaké zatajování (ač v dobré vůli) většinou nebylo moc šťastným řešením ale samozřejmě je třeba posoudit každou situaci zvlášť.

no a v cem je tedy rozdil mezi hospicem a ldn? Ja bych řekla, že v tom zasadni rozdil nebude a tohle ani není ten hlavní problem. Proste se v tom furt pastim a všecko mi přijde špatný.

Reaguji na Ellenuschka: tak si prohlídni a pročti ty odkazy co jsem napsala

Reaguji na Ellenuschka: LDN je léčebna dlouhodobě nemocných. Je to oddělení v nemocnici, kam se hospitalizují lidé, kteří potřebujou dlouhodobou péči (např. po operaci, úrazu, nemoci nebo v podstatě jako odlehčovací služba - rodina se o nemocného nemůže nějakou dobu postarat, tak ho dají na LDN). Na LDN ale nejsou vyloženě umírající lidé (samozřejmě tam pacienti bohužel také umírají, ale je to prostě normální nemocniční oddělení).

Hospic je pokud vím spíše sociální službou, která se poskytuje vyloženě umírajícím lidem. Je zde personál vyškolený k tomu, aby doprovázel člověka v posledních chvílích života, dopřeje mu důstojnou smrt.
Funguje zde psycholog, sociální pracovník, různé výtvarné kroužky, hudební vystoupení... Je to zařízení, kde vyloženě dopřávají umírajícímu člověku pokud možno co nejhezčí zážitky a poslední chvíle života. Navíc hospic pacienty už neléčí, pouze jim dává léky na bolest a potlačení příznaků onemocnění (=tzv. paliativní péče). Nezatěžuje umírajícího již žádnými operacemi, vyšetřeními,atd.

Vím, že je pro Tebe asi těžké tohle číst, ale je to docela důležité, pokud se třeba rozhlížíte po nějaké jiné péči o dědečka... Ještě jednou hodně síly Tobě i rodině!

'Nikdy by mně nenapadlo mu zamlčet takovou věc...Brigádničila jsem na LDN a nikdy se tam neradilo neříkat někomu o smrti manžela nebo manželky. Sama primářka říkala, že sdělit se to musí opatrně ( stejně to nejde), ale důležité je nedělat z lidí bl.bečky, říci pravdu a to i když byli pacienti dementní...Sama oslovovala i totálně dementní lidi titulem, mluvila s nimi jako s normálními, snažila se zachovat důstojnost...
Pokud si pořád stojíš za tím, že dědeček ničemu nerozumí, mozek mu už vůbec nefunguje, tak bych mu to tím spíš řekla, měla čistý svědomí, že jsme mu neazmlčela tak důležitou ( i když smutnou) věc a doufala, že informaci zapomene...
Smrt k tomuto věku patří, myslím, že i člověk ,který o smrti nemluví si uvědomuje, že tu nebude navěky...
Pokud se vás dědeček zeptal sám od sebe, neměli jste právo to zakecávat, měli jste mu říct pravdu, očividně to děděčkovi nějak spojuje, na babi myslí, stýská se mu a bylo by fér dopřát mu rozloučení...

Rozdíl mezi hospicem a LDN je obrovský, přečti si o tom ty odkazy co ti poslaly holky, pokud není naděje na zlepšení a máte v blízkosti ldn ,tak bych raději volila ten hospic...

holky odkazy si prohlídnu doma, pišu prispevky z mobilu (proto taky interpunkce není 1A, to uznávam) a internet na stary nokii žádný extra šlagr teda fakt neni). Řeknu Vam to asi tak, kdyby se jednalo o cizihn člověka, řeknu to samy, co vy, že ma právo to vedít, ale tady když si představim, co by mohlo mit to sdeleni za nasledek, svira se mi srdce. Už jsem toho taky dost zažila a nemužu říct, že pravda vždy a za všech okolností je nejlepším řešením...
Ja pak kouknu na ty odkazy, abych se teda poučila, ale přijde mi, že kde bude chodit po chodbě, je vicemene už asi jedno. V hospicu byla kamošky maminka v posledních par tydnech, když umirala na rakovinu a co jsem pochopila, tak žádná šaráda to teda nebyla. A jak řikam, tady opravdu není problem s přístupem personalu, žádnou lečbou ani vyšetřenimi ho netrapi a navštěvuje ho rodina každý den.