Je to dost zvláštní, ani nevím jak to vzniklo, že se s přítelem navzájem neoslovujeme(a to spolu ani nechodíme dlouho), připadalo mi, že je něco špatně, nedávno mi to došlo a moc mě to trápí, protože ted mám najednou nějaký blok (může to znít absurdně, ale je to tak).Moc bych si přála aby se to změnilo, příjde mi to smutné, neosobní a chladné.Poraďte prosím jak to překonat a začít mu říkat hezky(problém je taky v tom že mu nechci říkat klasicky..."miláčku,lásko", ale nějak originálněji).
Budu vděčná za každou radu....děkuji
Já řeším podobný problém. S přítelem se oslovujeme, ale né jmény. Nevím jak to vzniklo, ale hodně mě to trápí Když ho oslovím jménem přijde mi to zvláštní a něco mi brání ho tak oslovovat.
U mě je to to samý, s tím rozdílem, že si říkáme pěkně, lásko, miláčku, sluníčko atp. A že by mi to nějak vadilo, nebo bych byla smutná z toho, že si neříkáme jmény, to vůbec ne, mě to naopak těší a dělá mi to radost
Cituji Mirindík: Když ho oslovím jménem přijde mi to zvláštní a něco mi brání ho tak oslovovat.
Můj případ, ale nikdy jsem se nad tím nepozastavila
Reaguji na kacii_:
Víš, mě třeba hrozně potěší, když mě někdo osloví jménem. A po 2 letech vztahu je miláčku, drahoušku zvláštní. Mělo by to být spíše vyjimečné,. Stejně tak jako když někdo říká miluji tě pořád, už to není takové to ono.
Já už nad tím přemýšlím hrozně dlouho a asi jsem divná ale když jsme spolu, nějak se seknu a neoslovím ho nijak ... je to hrozně škaredé...a říkat mu ohranými jmény nechci....poradte prosím někdo jak vymyslet originálni přezdívku a začít si tak říkat ?
Holky,to jsem taky měla,nějak jsem to překonala,přítel je ten nejbližší člověk,kterého mám,nejlepší kamarád. Když jsem na něj naštvaná,tak mu říkám křestním,jinak zdrobnělým křestním a nejvíc právě klasicky ,,lásko,miláčku,štěstí´´atp. Je to blok,ale já si myslím,že když jej překonáte jednou,třeba právě ve vypjaté situaci,kde se nehodí ,,lásko´´,tak to samo vymizí. Neměla bych z toho strach a začala s odbouráváním zábran co nejdříve .
Tak tendle problém mám taky Se svým ex jsem byla 6let a jen jednou jsem mu řekla jménem a nebylo mi to přijemný, ale on mi říkal jménem normálně.. pro něho jsem teda neměla ani tu přezdívku.. ..(zajímalo by mě čím to je, u jiných lidí s tím problém nemám)...s dalším jsem byla jen krátce (asi rok) a to jsme si říkali originálně lásko..a teda jménem jsem mu taky nikdy neřekla je to fakt zvláštní..za to ted mám přítele se kterým si říkáme všelijak a furt jinak ikdyž jmény taky moc ne..
Budu se těšit až některá z vás tu záhadu rozluští
Ahoj, to já toho svýho taky moc neoslovuju ale to je spíš tim že jsme spolu většinou samy, takže to neni ani potřeba. Když jsme ale někde ve společnosti tak mi to problém nedělá.
Cituji Miasofia: Já mám zas ,,problém" , že všem jméma zdrobňuju,prostě to nedokážu vyslovit ,,natvrdo"
Tak to já mám zas naopak..
Třeba na něj mam "speciální" oslovení když jsme naštvaná.. Ale třeba takový lásko miláčku píšu třeba jen v sms ale jinak to neřikám a někdy mě to docela mrzí. Občas řeknu zlato.. ale tím to asi hasne, když jsem chtěla začít tak mi to přišlo divný- po roce a půl vztahu..
Ale bejt tebou jak píše Kayuschka je třeba odbourat zábrany. Myslim si že je moc hezký když se na veřejnosti dva oslovujou takhle.. (Jen pokud to neni takovej extrém aby všichni viděli jak se miiiluujoou )
Cituji Térezká: poradte prosím někdo jak vymyslet originálni přezdívku a začít si tak říkat ?
Promiň, ale přijde mi divné, aby někdo cizí, vymýšlel přezdívku pro tvého přítele. Většina lidí co spolu žijí se mezi sebou nějak oslovuje, ale většinou to oslovení má svůj důvod, nebo z něčeho vyplývá. Bylo tomu dotyčnému "přiděleno" na základě něčeho a ne že mi to někdo poradí na netu.
Někdy jsou ta oslovení pro nezasvěcené hodně zvláštní, ale ti lidé pro to mají svá vysvětlení, neumím si představit, že oslovíš svého přítele třeba "knoflíčku" a on se zeptá proč mu tak říkáš a ty odpovíš, že ti to poradili na Omlazení.
Mě třeba říká manžel broskvičko a když jsem se kdysi domáhala vysvětlení, řekl, že mám hezkou pleť-jako broskvičku.
A nebo mi říkal ovečko, což měla být ironie - opak vlka. Říkal, že jsem vlk v rouše beránčím.
Můj ex mi říkal veverko, což bylo následkem filmu Základní instinkt s Douglasem, který tam v jedné scéně říkal Stoneové, že spolu budou šťastně žít a š***t jako veverky.
Já manžela oslovuju skomoleninkou, kterou "vymyslela" naše dcera když byla malá a neuměla ještě dobře mluvit. A nebo prostě jemnější variantou jeho jména.
My si s přítelem říkáme křestním jménem, já jemu Mirďo a on mi Evinko. Někdy si taky řekneme miláčku.....nejvíc se mi ale líbí když mi řikká prdelko.
U nás to vyplynulo tak nějak přirozeně, ve společnosti ho většinou oslovuji jménem, ale ne tvrdě, ale ne zas moc zdrobněle, a mezi sebou většinou zlato, je to takový milý i po 4 letech
Tak co třeba nějak "zkomolit" jméno? Místo Pavle - Pájo, místo Tomáši - Tomi atd. Já ten problém tak vyřešila..
Reaguji na prskafka: Asi jsem se špatně vyjádřila(nemělo to být myšleno jak jsem napsala, máte pravdu)...jen jak jste psala níže to jsem chtěla vědět...jak se na to chodí *SMILE*
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.